fbpx

Když ustoupí moře, vylezou krabi

(Za titulek vděčím Vaškovi Pechovi, který si tohoto efektu povšiml u moře XY)

Americký ministr obrany Robert Gates hovoří s námořními pěšáky na FOB Cafferata v Afghánistán (9. března 2009); Foto Cherie Cullen, DoD

Ministr obrany Robert Gates byl v Kábulu, kde se setkal nejenom s generálem Stanleym McChrystalem, ale samozřejmě i s prezidentem Hámidem Karzáím. Hlavní debata se prý vedla o chystané operaci v Kandaháru, která by měla navázat na obsazení Mardžáh. Odvažuji se tipnout, že diskuse se zcela jistě nevedla o nadcházejících volbách ani o tom, jak se Karzáímu podařilo zbavit se těch otravných cizinců, kteří mu chtějí koukat na prsty.

V Kandaháru žije na 900 tisíc lidí, takže přesně zopakovat model Moshtarak/Mardžáh nepůjde. Generál McChrystal odhaduje, že zahájení jakékoli ofenzívy bude trvat ještě několik měsíců. Mohla by tak proběhnout v létě – 1) bude snad už dost amerických posil, protože doposud dorazilo do Afghánistánu jen šest tisíc vojáků z třicetitisícové posily vyslané Obamou a 2) bude snad ještě více připravených afghánských vojáků.

Generál krásně popsal situaci v Kandaháru: město není pod kontrolou Talibanu, Taliban je tam pouze přítomen ve velkém počtu, především v okolních okresech. Pak řekl další krásnou větu, když popisoval, jak by měla ofenzíva probíhat:

There won’t be a D-Day that is climactic,” he said. “It will be a rising tide of security as it comes.

Pravděpodobně ještě jeden důležitý cíl měla Gatesova návštěva u Karzáího. Afghánský prezident by se měl totiž zřejmě ještě tento týden potkat s íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadinežádem. Americký ministr obrany si posteskl, že Írán hraje v Afghánistánu dvojí hru: podráží nohy USA a zároveň se snaží udržovat dobré vztahy s afghánskou vládou. Docela by mně zajímalo, co Gates během návštěvy Karzáímu sděloval. Varoval ho? Nebo jej požádal, aby Ahmadinežádovi něco vzkázal. Zní to možná hodně přitažené za vlasy, ale možnost č. 2) není zas tak nemožná. Používat Karzáího jako prostředníka by bylo hodně pragmatické… Ahmadinežád je takový první krab, který vystrčí klepeto, když má pocit, že moře odněkud ustupuje.

Ale zpátky k plánům na ofenzivu, k vytlačování nepřítele z jeho bašt a jejich předávání afghánským bezpečnostním silám a úřadům. Některá místa jsou významnější než jiná a všude spojenečtí vojáci být nemohou. Je to těžká volba, ale v podobných situacích, jaká je v Afghánistánu, je vždy nutné něco obětovat krabům.

Moře tak ustoupilo například z provincie Zábul. Afghánská vláda slíbila, že pomůže, ale neposlala téměř nic. A tak přišel Taliban.

The provincial governor, Alhaj M. Ashraf Naseri, said that about 2,000 Taliban fighters, operating in more than 100 groups, use motorbikes to crisscross his province at will. One of the 11 districts, Khak-e-Afghan, has been abandoned to the Taliban by both NATO and Afghan troops. „This is the main gateway for the Taliban,“ Naseri said. „Why are they neglecting Zabul?“

Zábul má více než šedesátikilometrovou hranici s Pákistánem a pro Taliban má zvláštní význam, protože mimo jiné funguje jako vstupní brána. Kvůli ofenzivě v Hílmandu a té připravované v Kandaháru byl už ze Zábulu stažen americký prapor. Počet amerických vojáků v provincii (300 tisíc obyvatel) tak poklesl z 1800 na přibližně tisíc.

With Zabul’s population sprinkled in about 2,500 remote villages, U.S. military officials argue that protecting the people is not only exceedingly difficult but also peripheral to a new American strategy in Afghanistan, which focuses on protecting more densely populated areas. But the move to pull out the Stryker battalion has left the weak and underfunded provincial government increasingly concerned about battling the Taliban.

Zábul má smůlu. Z 364 okresů v Afghánistánu považuje NATO za prioritní 80 z nich. Ty v zásadě pokrývají tzv. „Higway 1“, která prochází největšími afghánskými městy Kábulem, Kandahárem, Mazáre Šarífem a Herátem. Zvláštní důležitost má jedno území – údolí řeky Hílmand. Jakmile bude dokončeno navyšování počtů, v tomto údolí na úzkém pruhu v délce přibližně 100 kilometrů, má být rozmístěno čtyřicet tisíc koaličních a afghánských vojáků.

1 comment
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

1 Comment

  • Profilový obrázek
    Petr Z.
    10. 3. 2010, 10:04

    Zajímavý článek jako vždy, jen bych dodal vlastní názor. Pro Ahmedinežáda pravděpodobně politika podpory Tálibánu není vystrčením klepeta, ale dlouhodobá záležitost. Viz http://merln.ndu.edu/archivepdf/iran/State/94193.pdf
    Zároven Írán plnil a plní velmi pozitivní roli (Bonnská konference, boj proti opiové mafii, rekonstrukce). Domnívám se, že to je dáno dvěma faktory. Za prvé decentralizací výkonu íránské zahraniční politiky. Podporu Tálibánu mají dle všeho na starosti značně nezávislé elementy jako síly Quds v rámci revoučních gard. A za druhé, podpora Tálibánu je určitá forma odstrašení proti neuváženým krokům ze strany USA namířených proti Íránu. Domnívám se, že Ahmedinežád či spíše kruh íránských neokonzervativců (principlistů) tím chtějí USA naznačit, že kdyby přistoupili k vojenskému řešení íránského jaderného problému, tak budou muset počítat s rozpoutání pekla v Afghánistánu a především Iráku…

    REPLY

Nejnovější komentáře