Příspěvky označené Robert Gates
Sen o stahování a afghánský nůž na krku kontraktorů
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 17. 8. 2010
Generál David Petraeus a americký ministr obrany Robert Gates v iráckém Campu Victory (16. června 2007); Foto staff Sgt. Curt Cashour, U.S. Army
Bílý dům ukončil týdenní tahanice o to, jak to bude se začátkem stahování z Afghánistánu příští rok v červenci. Velitel spojeneckých sil generál David Petraeus už několik dní totiž naznačuje, že by tolik nespěchal. Přece jenom aplikace COIN doktríny zabere v Afghánistánu více času, než se původně čekalo.
“The president didn’t send me over here to seek a graceful exit,” General Petraeus said at his office at NATO headquarters in downtown Kabul. “My marching orders are to do all that is humanly possible to help us achieve our objectives.”
Je ale otázka, do jaké míry jsou cíle jednotlivých hráčů „kompatibilní“. Prezident Barack Obama včera vzkázal, že stahování příští rok v červenci začne, ať se děje cokoli:
“The date is not negotiable,” the deputy press secretary, Bill Burton, told reporters aboard Air Force One at the start of a three-day campaign-style swing around the country by the president.
Bill Burton se zároveň snažil všechny přesvědčit, že neexistují žádné rozpory mezi prezidetem a jeho veliteli. Vysvětlení ovšem zní poněkud omšele: často opakovaná slova Davida Petraeuse, že není dobré nic uspěchat, jsou prý pouze malou součástí velkého rozhovoru, ve kterém generál vyslovuje přesvědčení, že prezidentova strategie funguje. Dobrý pokus, ale kdo by jej bral vážně…
David Petraeus je větším diplomatem, než byl jeho předchůdce generál Stanley McChrystal. Strategie, kterou se snaží aplikovat je v tuto chvíli jen jediná možná. Je to zkrátka poslední pokus. Na frontě se to ale nevyvíjí zcela podle časového harmonogramu upleteného loni – například nyní měl být už pod kontrolou Kandahár, ale není a ani v příštích měsících nebude – a navíc podpora shora je vrtkavá.
To, že jde o poslední šanci, se dá chápat i z rozhovoru Freda Kaplana s jedním z nejlepších amerických ministrů obrany historie Robertem Gatesem pro Foreign Policy. Tento rozhovor s mužem, který sloužil už sedmi prezidentům (všem od Richarda Nixona kromě Billa Clintona) stojí za to si přečíst celý. Robert Gates chce nejpozději příští rok opustit Washington, který nesnáší, a odejít do důchodu. Přitom to byl on, který stál mimo jiné za změnami přístupu k Iráku i k Afghánistánu. Jestli měli u někoho Stanley McChrystal i David Petraeus podporu, byl to vždy Gates, který se neváhal pustit do střetu i s politickou reprezentací včetně viceprezidenta Joe Bidena.
You know, I’ve been around bureaucracy long enough to know what the strategy is in terms of waiting me out. To tell you the truth, that strategy would be in place if I were here four or eight more years. So I intend to start fast and with some fairly significant decisions to make it clear I won’t be outwaited, that this is going to happen. The point of all of that is I think that by next year I’ll be in a position where, you know, we’re going to know whether the strategy is working in Afghanistan. We’ll have completed the surge. We’ll have done the assessment in December. And it seems like somewhere there in 2011 is a logical opportunity to hand off. I think that it would be a mistake to wait until January 2012.
A pak je tu ještě jedna věc, nad kterou přemýšlím. Minulý měsíc jsem psal o tom, že stahování amerických sil z Iráku je vyrovnáváno zvýšenou závislostí především ministerstva zahraničí na kontraktorech. Včera afghánský prezident Hámid Karzáí dal nůž na krk kontraktorům, kteří podle něj podkopávají činnost policie a armády – do čtyř měsíců ukončete činnost. Udělal tedy to, co sliboval loni na podzim po řadě stížností na aktivity soukromých bezpečnostních společností.
„Within four months, all private security companies will be disbanded,“ (presidential spokesman Waheed) Omar said without providing details of Karzai’s expedited decree… Karzai’s spokesman said greater regulation of the companies would not solve the problem. „It’s not about regulating the activities of the private security companies, it’s about their presence and it’s about the way they function in Afghanistan,“ Omar said. „It’s about the way they have developed into alternative forces.“
Američané příliš nadšení nejsou, ale vcelku jsou na straně Afghánců, i když tvrdí, že čtyři měsíce nejsou příliš realistický požadavek. Ještě hůř na tom bude NATO, které závisí na kontraktorech pomalu více, než Američané. Afghánský prezident odhaduje, že je v zemi 30 až 40 tisíc kontraktorů. Zdaleka ne všichni se ovšem zabývají poskytováním bezpečnosti. Podle afghánského ministerstva vnitra v zemi operuje 52 licencovaných bezpečnostních firem. Americké ozbrojené síly dodávají, že jich bude ale ještě více, protože v oblasti působí i nelicencované společnosti, které dokončují starší projekty z doby, kdy nebyla opatření tak striktní. Oficiálně Pentagon uvádí, že je v Afghánistánu 26 tisíc kontraktorů pracujících pro 37 společností.
Ale stejně, nějak mi to nejde dohromady. Prezident Obama by rád začal stahovat nějaké síly příští léto. Zároveň, pokud Karzáí naplní hrozby, do čtyř měsíců se mu povede zbavit se kontraktorů. Kdo pak bude v Afghánistánu odvádět práci jejich a práci stažených vojáků? Afghánská policie a armáda? Byl bych skeptický. Není od věci se poučit v Iráku.
Karzáího pochybnosti
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 12. 6. 2010
Afghánský prezident Hámid Karzáí a americký ministr obrany Robert Gates po návštěvě 101. výsadkové divize ve Fort Campbell (14. května 2010); Foto Master Sgt. Jerry Morrison, DoD
V pátek skončilo zasedání ministrů obrany států NATO. A kromě jiného se debata samozřejmě vedla o Afghánistánu. Po devíti letech by člověk možná očekával více optimismu, než tvrzení, že úspěch není zdaleka zaručený. Nicméně na uzavřeném zasedání generál Stanley McChrystal všechny ujistil, že do konce roku bude schopen ukázat pokrok.
However, Gates told a news conference that ministers also realised the road ahead would be „long and hard.“ „No one would deny that signs of progress are tentative at this point, that they are almost anecdotal,“ he told reporters. „Progress is being made, slowly, but steadily and sustainably,“ he added. „These gains will not come quickly or without high cost.“ NATO Secretary-General Anders Fogh Rasmussen told the meeting of ministers in public remarks that the Taliban were putting up „fierce resistance“ in their heartlands of Helmand and Kandahar provinces in the south.
Ministr obrany Robert Gates dodal, že bude zapotřebí ukázat nějaký pokrok, aby bylo možné udržet podporu veřejnosti ve spojeneckých zemích pro operaci v Afghánistánu. Jak jsem psal v posledním příspěvku, vojenská ofenziva v Kandaháru s civilní podporou se postupně začíná proměňovat v operaci civilní s vojenskou podporou. Gates řekl, že celá akce bude trvat „řadu měsíců“.
Důvodem je především neochota místních podporovat spojenecké operace. Proto se pořadí otočí (což nemusí být nesmysl, problém je pouze v omezeném času, během kterého budou proudit do oblasti velké peníze a bude na ni upřena pozornost civilních expertů) – civilní rekonstrukce a výcvik bezpečnostních sil bude v popředí a bude jí doprovázet vojenské zajištění. To by mělo zvýšit podporu místních obyvatel na jihu. Pravděpodobně se tak dají čekat „šarvátky“, útoky a vyjeté IED, ale nikoli velká ofenziva, tak, jak je řadu měsíců avizovaná a očekávaná. Jinými slovy, Mardžáh v mnohem větším rozměru se opakovat nebude.
Zajištění podpory místního obyvatelstva je pro counterinsurgency klíčové. Proto je možná lepší zariskovat a neprovádět vojenské akce, které by pouze vedly k nárůstu podpory povstalcům. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že to vše je spíše z nouze ctnost, než promyšlená strategie. O tom, že se spojenci s prezidentem Hámidem Karzáím a dalšími představiteli Afghánistánu „míjejí“ se píše už dlouho. Přesto existovala šance, že alespoň nějak se to podaří napravit. V New York Times vyšel ovšem článek, který naznačuje, že je šance minimální.
Hámid Karzáí údajně pochybuje o tom, že Západ si dokáže s Talibanem poradit a zařizuje se podle toho. Příkladů, že si Karzáí dělá co chce, je od loňských zfalšovaných voleb celá řada. Minulý týden opustili své funkce šéf rozvědky Amrulláh Sálih a ministr vnitra Haníf Atmar. Oba byli především ve Washingtonu velice respektováni a oceňováni a jejich odchod je další ukázkou toho, že Hámid Karzáí se snaží postarat sám o sebe.
“The president has lost his confidence in the capability of either the coalition or his own government to protect this country,” Mr. Saleh said in an interview at his home. “President Karzai has never announced that NATO will lose, but the way that he does not proudly own the campaign shows that he doesn’t trust it is working.” People close to the president say he began to lose confidence in the Americans last summer, after national elections in which independent monitors determined that nearly one million ballots had been stolen on Mr. Karzai’s behalf. The rift worsened in December, when President Obama announced that he intended to begin reducing the number of American troops by the summer of 2011. “Karzai told me that he can’t trust the Americans to fix the situation here,” said a Western diplomat in Kabul, who spoke on condition of anonymity. “He believes they stole his legitimacy during the elections last year. And then they said publicly that they were going to leave.”
Podle některých zdrojů se prý Karzáí snaží v současnosti mnohem více jednat s Pákistánem, který v posledních letech hodně kritizoval. Regionální hra je však už řadu měsíců v běhu. Kam to vše povede se dá jenom těžko odhadnout. Nesmí se ale zapomínat na to, že výsledek nemusí být pouze malér, či imploze Afghánistánu. A role Západu? Ta se, obávám se, omezí na stabilizaci prostředí v maximální možné míře a postupnému odchodu. Větší vliv na ovlivňování Afghánistánu, či dokonce regionu, se však nedá čekat. Jak rád bych se mýlil…
Civilisté vpřed, vojáci vzad
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 10. 6. 2010
Noční operace americké pěchoty s cílem zajistit kontrolu podél dálnice 4 (Highway 4) v Kandaháru (březen 2010); Foto Tech. Sgt. Francisco V. Govea II, U.S. Air Force
Michael Yon dal na své stránky jeden můj starší komentář, který jsem upravil. Je o něm a o Afghánistánu. Píšu v něm mimo jiné o tom, pod jakým tlakem je McChrystal a že se po něm chce příliš mnoho v příliš krátké době. To, co se v Afghánistánu odehrává nyní, jakoby tomu dávalo za pravdu.
V Kandaháru se očekávala rozsáhlá ofenziva proti hnutí Taliban. Zdá se ale, že se postupně modifikuje. „Do čela“ byla postavena rekonstrukce a vojáci mají sehrát podpůrnou roli. Obávám se, že jde o poslední pokus. Od velké ofenzivy bylo prý upuštěno kvůli tomu, že byli proti jak místní obyvatelé, tak politici. Zároveň se zdá, že vojenský přístup (military first) nefungoval během operace v Mardžáh na začátku letošního roku.
In fact, there has been little new fighting in Kandahar so far, and the very word “offensive” has been banished. “We cannot say the term offensive for Kandahar,” said the Afghan National Army officer in charge here, Gen. Sher Mohammad Zazai. “It is actually a partnership operation.” The commander of NATO forces in southern Afghanistan, Maj. Gen. Nick Carter, insisted that there never was a planned offensive. “The media have chosen to use the term offensive,” he said. Instead, he said, “we have certainly talked about a military uplift, but there has been no military use of the term offensive.”
Americká civilní operace v Kandaháru se rapidně rozšiřuje. Minulý rok tam pracovalo na různých projektech osm Američanů. Dnes jich je tam 110 a jejich řady by mělo rozšířit během léta dalších padesát lidí. A peníze tečou proudem.
The program for agricultural vouchers alone has been given a quarter of a billion dollars to spend in southern Afghanistan, $90 million of that in Kandahar. “It’s huge,” said one official. “We’ve employed 40,000 people in cash for work.”
Alespoň americký ministr obrany Robert Gates je přesvědčený, že se spojenci v Afghánistánu pohybují po té správné cestě, i když není vůbec jednoduchá. V létě by mělo podle něj přibývat obětí, chybí stále 450 instruktorů, Nizozemci se chystají na odchod letos a Kanaďané příští rok a Australanům se nechce do vedení mise v Kandaháru. Každopádně, vracíme se ke kořenům, do roku 2001 (mnoho lidí to asi zklame):
He said improving government services and civilian development efforts formed an important part of the effort, but the war was not a nation-building exercise. „The reason we are there is for our own security,“ he said. „We are not there to build 21st century Afghanistan. None of us will be alive that long.“ Gates stressed that the United States had been attacked by Al-Qaeda militants based in Afghanistan in 2001 and „we want to make sure we are never attacked again from out of there.“
Robert Gates je optimistický i přes rostoucí ztráty. V posledním týdnu NATO přišlo v zemi o více než 20 lidí. Deset z toho zemřelo v pondělí, což byl pro spojence nejkrvavější den za poslední dva roky. Ve středu se podařilo povstalcům sestřelit vrtulník, v němž zemřelo pět lidí. Velice komplikovaná situace je v „britském“ Hílmandu a je možné, že do Sanginu, drogového to ráje, vyrazí americká posila.
Anketa, kterou provedl deník The Times mezi 32 vysokými představiteli ozbrojených sil a úředníky prý naznačuje, že Británie spěchala do války v Afghánistánu i přesto, že byly jasné signály o nepřipravenosti armády na tento úkol.
Top ranks within the Ministry of Defence and other Whitehall departments are accused of:
- grossly underestimating the threat from the Taleban;
- ignoring warnings that planned troop numbers were inadequate;
- offering only the military advice they thought ministers wanted to hear;
- signing off on a confused command- and-control structure.
Jak to bylo skutečně, se dozvíme záhy, protože se připravuje hodnocení mise v Afghánistánu, kterou zadala vláda Davida Camerona. Mimochodem, vůbec by nebylo od věci, kdyby podobný materiál vznikl během podzimu i u nás, byť česká vojenská přítomnost v zemi není tak velká, jako ta britská. Ale zpátky k Britům. A jak to vlastně všechno začalo?
In January 2006, John Reid, then the Defence Secretary announced that Britain was sending 3,300 troops to Helmand on a stabilisation mission that would last three years and cost £1 billion. Within weeks the troops were fighting for their lives, reinforcements were rushed in and costs skyrocketed.
Když ustoupí moře, vylezou krabi
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 10. 3. 2010
(Za titulek vděčím Vaškovi Pechovi, který si tohoto efektu povšiml u moře XY)
Americký ministr obrany Robert Gates hovoří s námořními pěšáky na FOB Cafferata v Afghánistán (9. března 2009); Foto Cherie Cullen, DoD
Ministr obrany Robert Gates byl v Kábulu, kde se setkal nejenom s generálem Stanleym McChrystalem, ale samozřejmě i s prezidentem Hámidem Karzáím. Hlavní debata se prý vedla o chystané operaci v Kandaháru, která by měla navázat na obsazení Mardžáh. Odvažuji se tipnout, že diskuse se zcela jistě nevedla o nadcházejících volbách ani o tom, jak se Karzáímu podařilo zbavit se těch otravných cizinců, kteří mu chtějí koukat na prsty.
V Kandaháru žije na 900 tisíc lidí, takže přesně zopakovat model Moshtarak/Mardžáh nepůjde. Generál McChrystal odhaduje, že zahájení jakékoli ofenzívy bude trvat ještě několik měsíců. Mohla by tak proběhnout v létě – 1) bude snad už dost amerických posil, protože doposud dorazilo do Afghánistánu jen šest tisíc vojáků z třicetitisícové posily vyslané Obamou a 2) bude snad ještě více připravených afghánských vojáků.
Generál krásně popsal situaci v Kandaháru: město není pod kontrolou Talibanu, Taliban je tam pouze přítomen ve velkém počtu, především v okolních okresech. Pak řekl další krásnou větu, když popisoval, jak by měla ofenzíva probíhat:
There won’t be a D-Day that is climactic,” he said. “It will be a rising tide of security as it comes.
Pravděpodobně ještě jeden důležitý cíl měla Gatesova návštěva u Karzáího. Afghánský prezident by se měl totiž zřejmě ještě tento týden potkat s íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadinežádem. Americký ministr obrany si posteskl, že Írán hraje v Afghánistánu dvojí hru: podráží nohy USA a zároveň se snaží udržovat dobré vztahy s afghánskou vládou. Docela by mně zajímalo, co Gates během návštěvy Karzáímu sděloval. Varoval ho? Nebo jej požádal, aby Ahmadinežádovi něco vzkázal. Zní to možná hodně přitažené za vlasy, ale možnost č. 2) není zas tak nemožná. Používat Karzáího jako prostředníka by bylo hodně pragmatické… Ahmadinežád je takový první krab, který vystrčí klepeto, když má pocit, že moře odněkud ustupuje.
Ale zpátky k plánům na ofenzivu, k vytlačování nepřítele z jeho bašt a jejich předávání afghánským bezpečnostním silám a úřadům. Některá místa jsou významnější než jiná a všude spojenečtí vojáci být nemohou. Je to těžká volba, ale v podobných situacích, jaká je v Afghánistánu, je vždy nutné něco obětovat krabům.
Moře tak ustoupilo například z provincie Zábul. Afghánská vláda slíbila, že pomůže, ale neposlala téměř nic. A tak přišel Taliban.
The provincial governor, Alhaj M. Ashraf Naseri, said that about 2,000 Taliban fighters, operating in more than 100 groups, use motorbikes to crisscross his province at will. One of the 11 districts, Khak-e-Afghan, has been abandoned to the Taliban by both NATO and Afghan troops. „This is the main gateway for the Taliban,“ Naseri said. „Why are they neglecting Zabul?“
Zábul má více než šedesátikilometrovou hranici s Pákistánem a pro Taliban má zvláštní význam, protože mimo jiné funguje jako vstupní brána. Kvůli ofenzivě v Hílmandu a té připravované v Kandaháru byl už ze Zábulu stažen americký prapor. Počet amerických vojáků v provincii (300 tisíc obyvatel) tak poklesl z 1800 na přibližně tisíc.
With Zabul’s population sprinkled in about 2,500 remote villages, U.S. military officials argue that protecting the people is not only exceedingly difficult but also peripheral to a new American strategy in Afghanistan, which focuses on protecting more densely populated areas. But the move to pull out the Stryker battalion has left the weak and underfunded provincial government increasingly concerned about battling the Taliban.
Zábul má smůlu. Z 364 okresů v Afghánistánu považuje NATO za prioritní 80 z nich. Ty v zásadě pokrývají tzv. „Higway 1″, která prochází největšími afghánskými městy Kábulem, Kandahárem, Mazáre Šarífem a Herátem. Zvláštní důležitost má jedno území – údolí řeky Hílmand. Jakmile bude dokončeno navyšování počtů, v tomto údolí na úzkém pruhu v délce přibližně 100 kilometrů, má být rozmístěno čtyřicet tisíc koaličních a afghánských vojáků.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Komentáře | Comments