V pátek se zvýšil počet německých obětí v Afghánistánu na 38. Během jedné přestřelky s Talibanem zahynuli tři němečtí vojáci, čtyři byli zranění těžce a čtyři lehce. A o pár hodin později zahynulo šest afghánských vojáků. Ty pro změnu zastřelili Němci. Šlo o nešťastnou náhodu, když vozidlo s afghánskými vojáky nereagovalo na pokyny, aby zastavilo a němečtí vojáci si mysleli, že se na ně chystá útok. Člověk se asi jejich opatrnosti a nervozitě nemůže divit, když tato skupina byla zrovna na cestě na pomoc jiné jednotce, která byla přepadena desítkami talibanců.
Ale popořadě. V pátek 2. dubna 2010 se vydala 1. rota z Fallschirmjägerbataillons 373 do okresu Čachar Dareh, kde měla hledat a zneškodňovat improvizované nástražné systémy (IED). Ve 13:04 byla tato jednotka napadena podle odhadů německého ministerstva obrany 30-40 talibanci s ručními zbraněmi a RPG. Tři vojáci byli zraněni, z toho dva těžce. Ve vzduchu byly bezpilotní letouny, na místo vyrazil americký Medevac a pomoc a zároveň přišla žádost o leteckou podporu. K jejímu využití ale nedošlo, protože panovaly obavy, že by mohly být zraněni němečtí vojáci nebo civilisté (jaký vliv na rozhodnutí „v žádném případě neriskovat“ měla nešťastná likvidace cisterny v září?) Letectvo tedy pouze „demonstrovalo sílu“.
Tím ale odpoledne zdaleka nekončilo. Ve 14:50 bylo poškozeno vozidlo Dingo a v něm zraněni čtyři vojáci. Obrněný vůz musel být později zničen – nic jiného se s ním prý dělat nedalo. Na snímcích agentury Reuters z místa je vidět, jak u ještě hořícího Dinga stojí ozbrojení talibanci a nechávají se fotit. V 17:00 hodin došlo k novému útoku, při kterém byli zraněni další čtyři vojáci. Paralelně, o necelou hodinu a půl dříve (15:35), byla napadena přibližně 40 talibanci policejní stanice v Čachar Dareh. Pokud by padla, hrozilo by, že by bojující jednotka mohla být odříznuta. Talibanci však byli nakonec odraženi. Na pomoc bojující 1. rotě vyrazila 2. rota, ale místo toho se zapletla do incidentu s afghánskými vojáky, kteří nezastavili a jeli směrem ke koloně.
Během tiskové konference přestavitelé ministerstva obrany zmínili, že tato tvrdá přestřelka ukazuje, že se mise na severu stává stále nebezpečnější. Ostatně pronikání Talibanu na sever trápí i Američany. V březnu se proto objevily plány, že by se k Němcům v oblasti připojilo 2500 Američanů – minimálně polovina z nich by byli instruktoři určení k výcviku afghánských sil. Jedinou výhodou oproti jihu je to, že Taliban sice na sever pronikat může, ale poměrně složitě tam hledá trvalejší podporu místních obyvatel, takže jenom těžko se tam dlouhodoběji může udržet.
Zde je pro představu jedno zajímavé video. Je z prosince ze stejné oblasti a vojáci na něm dělají zřejmě totéž, co dělali minulý pátek.
Německá účast v ISAF byla ještě v nedávné minulosti spíše spojována s útokem na unesené cisterny s palivem, který byl nařízen německým důstojníkem a přinesl množství zbytečných civilních obětí. Zároveň ale přinesl i zemětřesení na německé politické scéně. Afghánistán není příliš populární a je poměrně obdivuhodné, že němečtí politici odolávají pokušení „vzít nohy na ramena“ (uvidíme, co se bude dít kolem pátečních událostí, i když možná se nestane nic). Na druhou stranu, německé působení je proslavené tzv. „caveats“, tedy omezeními, především pro bojové operace.
Německo má po USA a Británii třetí největší vojenské zastoupení v Afghánistánu. Němečtí vojáci operují sice pod vlajkou NATO, jejich mandát je však vymezen deklarací rady bezpečnosti OSN a jeho přesný obsah určuje německý parlament. Ten současný platí do 13. 12. 2010. Oproti zvyklostem v Česku, není otázka probíhajícího nasazení vojáků v zahraničí řešena autonomně, ale je integrální součástí plánování, a to včetně plánování finančního.
Vojáci SRN mají od roku 2006 odpovědnost za severní sektor Afghánistánu a mají zde dva provinční rekonstrukční týmy, PRT Kunduz a PRT Feyzabad. Od dubna 2007 operuje v Afghánistánu šest Tornád a od července 2008 mají Němci i své Quick Reaction Force (QRF). To slouží veliteli sektoru jako rezerva a mezi úkoly QRF patří evakuační, pátrací a útočné operace prováděné v součinnosti s ANA. Bundeswehr jako vojenská síla státu odpovědného za severní sektor poskytuje podporu všem jednotkám ostatních států operujícím v prostoru německé odpovědnosti, a to včetně taktické vzdušné přepravy a zdravotnické evakuace. Němečtí vojáci operují společně s vojáky ANA v Operational Mentoring and Liason Teams.
Operace v Afghánistánu jsou řízeny z velitelství pro zahraniční operace v Postupimi (Einsatzführungskommando der Bundeswehr). A Německo se, například narozdíl od České republiky, snaží programově do přípravy operací zapojit i akademickou obec. To alespoň platí pro činnost PRT, kde se Němci mimo jiné snaží sledovat veřejné mínění a očekávání místního obyvatelstva v prostoru odpovědnosti. Činí tak ve spolupráci s Freie Universität Berlin.
9 comments
9 Comments
Ivo
6. 4. 2010, 13:27Jen krátký komentář podložený osobním rozhovorem s nadřízeným velitelem oné roty, podplukovníkem Bundeswehru na základně KAIA (u snídaně) 3.4.
Z vojenského hlediska je pozoruhodné celkové naplánování akce. 1. nástřel vlastní jednotky, 2. ostřelování MEDEVAC vrtulníku, který díky tomu nemohl dlouhou dobu přistát, 3. napadení posil, které jely na pomoc a tím znemožnění posílení hlavních sil po poměrně dlouhou dobu.
Nejedná se o nic jiného než o „plošnou léčku“, tak jak ji cvičí například Výsadkový prapor. Taková akce vyžadovala velkou dávku schopnosti plánovat, předvídat a následně koordinovat poměrně komplexní činnost po delší časové období. Jsem naprosto přesvědčen, že takové akce by povstalci na severu v roce 2007, kdy tam byl nasazen Výsadkový prapor, schopni nebyli.
REPLYDušan Rovenský
6. 4. 2010, 21:03Jelikož sleduji dění v „A“ z profesních důvodů tak muhu zodpovědně říci, že za takovéto úspěchy (pokud se to tak dá říci neboť je otázka, co je to vlastně úspěch) může především předvídatelnost a šablonovitost koaličních operací.
Patrola vyjede ze základny, někde najede na IED (je nastřelena nebo oboje najednou), velitel patroly přivolá vzdušnou (nebo dělostřeleckou) podporu a než se ta dostaví, tak se protikoaliční bojovníci stáhnou z prostoru léčky. Protikoaliční síly nás mají přečtené. Znají naše SOP, znají naše národní omezení – a podle toho se zařizují.
Pokud chceme uspět, tak musíme my začít lovit nepřítele a ne on nás. Musíme provádět léčky na známých POO (místech odpalů). Musíme se oprostit od tupého „patrolování“ (spíše bych to nazval alibismem) na komunikacích z bodu A do bodu B (kde víme, že na nás po cestě čeká IED a stejně tam pojedeme, abychom na něj najeli). Musíme operovat mnohem agresivněji a nekopírovat stále stejné postupy stále dokola.
REPLYDušan Rovenský
6. 4. 2010, 21:04V prvním odstavci jsem myslel úspěchy protikoaličních sil.
REPLYKory
7. 4. 2010, 9:41Trochu odjinud, ale z podobne prekvapive sofistikovany priklad povstalecke operace je vcerejsi koordinovany utok Naxalitu na „jednotky ministerstva vnitra“ ve stredovychodni Indii, ktery se vyzadal pres sedmdesat mrtvych prislusniku vladnich sil. Podle zprav se cele operace ucastnilo okolo tri stovek povstalcu, kteri byli rozdeleni na dve skupiny, kdy vetsi napadla uskupeni vladnich soustredenou strelbou a zaroven huste zaminovala (nekde se pise o minach, nekde o dalkove ovladanych nalozich) nejvhodnejsi mista, kam ocekavala, ze se obranci presunou, aby se skryli. Druha mensi skupina na vyhodnem miste cekala na druhou skupinu vladnich ozbrojencu v ocekavani, ze te prvni pujde na pomoc. Vysledkem je nejvetsi utok za celou historii povstani.
REPLYJan Novák
12. 4. 2010, 22:36Musím říct, že s něčím co říká Dušan se dá souhlasit ale celá řada Dušanových tvrzení je značně zjednodušená. Předně, taktika ISAF se stále vyvíjí a formou TTP reaguje na činnosti protivníka. Na druhou stranu tvrdá taktika ISAF se v minulosti ukázala jako neúčinná a generovala velké ztráty civilního obyvatelstva. Na druhou stranu OMF nejsou hloupí a učí se stejně rychle jako ISAF. Navíc mají výhodu v dokonalé znalosti prostoru operací a v řadě lokalit podporu civilního obyvatelstva (někdy brutálně vynucenou). V oblasti psychologických a mediálních operací jsou stále dokonalejší. Maova teorie vleklé války je s dokonalostí aplikována. Náš úspěch není v lepším plánování, ustoupení od stereotypů ale získávání si obyvatelstva na naší stranu, reintegrace umírněných bojovníků OMF, podpůrné programy jako AP 3, možná domobrana, vyzbrojení a podpora kmenů, či klanů, které jsou proti Talibanu, podpora místních vlád, nabídka alternativních programů a dynamická rekonstrukce v relativně klidných oblastech. V neposlední řadě spolupráce, partnering s ANA a její výcvik. Postupně musí ANA začít přebírat iniciativu a cítit odpovědnost za svou vlastní zemi. Věřte Dušane, že na řadě míst v AFG tato spolupráce funguje a ANA není druhořadý partner. Měl jsem možnost poznat řadu bojovníků ANA a byl jsem překvapen jejich statečností, oddaností novému Afganistanu a hlavně jejich znalostí prostředí a nepřítele. To jsou atributy, které musíme využít a propojit s ISAF. Sólo operace ISAF bez spolupráce s ANSF nikam nevedou a jsou ukázkou nepochopení strategie McChrystala. Pokud nebudou místní lidé na naší straně, nebudou cítit bezpečí, tak nemůžeme vyhrát ani když budeme taktiku měnit každý den.
REPLY