Příspěvky označené IED
Souboj směrnic
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 29. 7. 2010

Velitel sil v Afghánistánu generál David Petraeus (vlevo) a generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen v Kandaháru (19. července 2010); Foto Staff Sgt. Bradley Lail,U.S. Army
Před pár dny vydal generál David Petraeus novou Counterinsurgency směrnici pro ISAF. Jde o 24 bodů, které nikterak nevybočují z toho, co se dá nalézt ve Field Manualu 3-24 Counterinsurgency a Kilcullenových 28 bodech.
První čtyři body se samozřejmě týkají populace – zajištění její bezpečnosti, života s ní, boj s „kulturou nedotknutelnosti“ a pomoci Afgháncům s vybudováním odpovědné vlády. Podobných bodů je tam ještě pět, respektive ještě o několik více, ale ty jsou tak „napůl“. Nejde o nic nového, ale když si člověk novou směrnici přečte, cítí se dostatečně poučený – je naprosto jednoduchá a velice jasně napsaná. Na konci vyzývá k převzetí aktivity na nejnižších úrovních. Bod 22 zní:
Empover subordinates. Resource to enable decentralized action. Push assets and authorities down to those who most need them and can actually use them. Flatten reporting chains (while maintaining hierarchical decision chains). Remember that it is those at tactical levels – the so called “strategic sergeants” and “strategic captains” – who turn big ideas in counterinsurgency operations into reality on the ground.
A poslední bod zní:
Exercise initiative. In the absence of guidance or orders, figure out what the orders should have been and execute them aggressively.
Na konci, vedle podpisu je rukou připsáno: „Je mi ctí s vámi, opět, soužit v Afghánistánu“. Těch 24 Petraeusových bodů je velice úsporná verze loňské směrnice, nyní již civilisty Stanleyho McChrystala („Moje služba neskončila tak, jak bych si přál.“). Byť byla obsáhlejší, i z toho důvodu, že bylo nutné více vysvětlovat a zavádět více nového, přesto nebyla vůbec špatná. Ale samozřejmě se na ní dala nalézt řada much.
Generál Petraeus ovšem nevydal směrnici sám. Druhým mužem na bojišti, který měl potřebu instruovat své muže, je vůdce Talibanu Mulla Omar. Prakticky přesně před rokem vydal knihu o 67 článcích, která se hodně soustředila na „získání populace“ na svou stranu. V jednom článku třeba nabádal, aby jeho „podřízení“ byli opatrnější se sebevražednými útoky, více hleděli chránit populaci a lépe zacházeli se zajatci. Nestalo se z toho vcelku nic. Letos si vystačil s pěti body, které jsou naprosto jasné a jakoby zároveň rušily pokyny v knize z loňského roku:
- Fight coalition forces to the death without withdrawing or surrendering; attempt to capture coalition forces whenever possible.
- Capture and kill any Afghan who is supporting and/or working for coalition forces or the Government of the Islamic Republic of Afghanistan.
- Capture and kill any Afghan women who are helping or providing information to coalition forces.
- Recruit anyone that has access to coalition force bases and have the ability to collect detailed information about coalition forces.
- Purchase or obtain more heavy weapons such as rocket-propelled grenades, machine guns and anti-aircraft machine guns.
Spojenci toho okamžitě využili a začali šířit body dva a tři spolu s informacemi o útocích na Afghánce. Talibanu COIN příliš nesedí, ale hlavně zřejmě cítí, že nemá sebemenší důvod si komplikovat život, protože v tuto chvíli je populace k Talibanu neutrální, či je mu nakloněná.
O tom, že si povstalci dělají vcelku, co chtějí, svědčí radikální nárůst počtu improvizovaných výbušných systémů (IED). Skok nastal loni v létě v souvislosti s ofenzivou v Hílmandu. Dobrý postřeh měl Anthony Cordesman ze CSIS, který IED označil za ekvivalent Stingeru, protože umožní povstaleckým silám držet v šachu mnohem rozvinutějšího a vybavenějšího protivníka.
As can be seen from the chart labeled “Lethality of IEDs Over Time,” the number of deaths per IED attack has “stabilized” at below 20 percent since April 2009. In March of this year, 434 IEDs detonated, resulting in 22 coalition troops killed and 252 wounded. In April, 475 IEDs detonated, resulting in 17 killed and 230 wounded. In May, 544 IEDs detonated, killing 34 coalition troops and wounding 250.
Coalition troops casualty rates from IED attacks approaching 300 per month is a grim statistic. Yet, it is a marked improvement over casualty rates per incident from summer 2009. During July 2009, 450 IEDs detonated, killing 49 and wounding 237 coalition troops. The next month, 554 IEDs detonated, killing 55 troops and wounding 333.
Žhavá sedla
Autor: Dusan Rovensky Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 17. 6. 2010
Jelikož se pod jedním z mých dřívějších článků – Nepřipraveni na ztráty techniky– Poláci (Češi?) v Afghánistánu – vytvořila poměrně živá diskuze o některých ochranných prvcích (tzv. antišokových sedadlech) moderních obrněných vozidel, tak jsem se rozhodl uveřejnit krátký článek, který se zabývá touto problematikou.
Přestože se tato skutečnost často opomíjí, rozhoduje kvalita sedadel v obrněných vozidlech často o přežití nebo nepřežití osádky. Tzv. antišoková sedadla (Blast Mitigating Seats) nejsou žádným novým fenoménem. Řada obrněných vozidel vyvíjených i vyráběných v éře Studené války byla často vybavována sedadly, které byly uchyceny na stěnách nebo stropě bojového prostoru. Důvodem takovéhoto provedení byla snaha o co možná nejmenší přenos kinetické energie při výbuchu miny nebo improvizovaného výbušného zařízení (IED) na osádku. Přesto došlo v poslední době, zejména díky intenzivním vojenským operacím na Blízkém a Středním východě, k obrovskému technologickému rozmachu tohoto příslušenství obrněných vozidel.
Donedávna se, při konstrukci balistické ochrany, výrobci obrněných vozidel zaměřovali především na ochranu samotného vozidla. Ochrana osádky byla až na druhém místě. Hlavní filozofií bylo: „Pokud přežije vozidlo, přežije i osádka.“ Jenže, jak ukazují současné zkušenosti z Iráku a Afghánistánu, přežití vozidla a osádky jsou dvě, často odlišné, věci. Tato skutečnost se jeví stále aktuálnější zejména po zavedení a velkému rozšíření vysoce odolných vozidel kategorie Mine Resistant Ambush Protected (MRAP). Ukazuje, že zatímco stroj často přečká výbuch IED pouze s relativně malým poškozením, u osádky dochází mnohdy ke smrtelným nebo velice těžkým zraněním.
Statistiky ukazují, že, po zavedení vozidel kategorie MRAP, celkový počet zabitých výbuchy IED (přímým účinkem – střepinami, tlakovou vlnou apod.) mezi osádkami poklesl. Naopak došlo k nárůstu některých typů zranění a stále zůstává překvapivě vysoký počet mrtvých, způsobený nepřímým účinkem výbuchů – zejména kinetickou energií, přenesenou na vozidlo (vymrštění a následný dopad vozidla, převrácení vozidla, uvolněná výzbroj a příslušenství).
Finanční náklady, které by dříve posloužily k obnově techniky, se tedy začínají v mnohem větší míře přesunovat jinam – na lékařskou péči pro pacienty, kteří, díky MRAPům, přežili výbuchy IED. U zraněných totiž často dochází k velice komplikovaným zraněním, které je stejně nakonec vyřadí z další služby v armádě – mnohočetným otevřeným zlomeninám, poškození kloubů, zlomeninám obratlů a přetržení svalů a šlach.
A právě jedním z řešení, jak tyto náklady a lidské strádání vlastních vojáků do budoucna minimalizovat, je zavádění stále dokonalejších antišokových sedadel vybavených tlumiči nárazů, opěrami hlavy, kvalitními bezpečnostními pásy a deformačními zónami. Každé takovéto ochranné zařízení je totiž mnohonásobně levnější, než následná (a často doživotní) péče o zraněného.
Zdroj: Jane´s International Defence Review, Volume 43, June 2010
Přestřelka na „klidném“ severu
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 6. 4. 2010
V pátek se zvýšil počet německých obětí v Afghánistánu na 38. Během jedné přestřelky s Talibanem zahynuli tři němečtí vojáci, čtyři byli zranění těžce a čtyři lehce. A o pár hodin později zahynulo šest afghánských vojáků. Ty pro změnu zastřelili Němci. Šlo o nešťastnou náhodu, když vozidlo s afghánskými vojáky nereagovalo na pokyny, aby zastavilo a němečtí vojáci si mysleli, že se na ně chystá útok. Člověk se asi jejich opatrnosti a nervozitě nemůže divit, když tato skupina byla zrovna na cestě na pomoc jiné jednotce, která byla přepadena desítkami talibanců.
Ale popořadě. V pátek 2. dubna 2010 se vydala 1. rota z Fallschirmjägerbataillons 373 do okresu Čachar Dareh, kde měla hledat a zneškodňovat improvizované nástražné systémy (IED). Ve 13:04 byla tato jednotka napadena podle odhadů německého ministerstva obrany 30-40 talibanci s ručními zbraněmi a RPG. Tři vojáci byli zraněni, z toho dva těžce. Ve vzduchu byly bezpilotní letouny, na místo vyrazil americký Medevac a pomoc a zároveň přišla žádost o leteckou podporu. K jejímu využití ale nedošlo, protože panovaly obavy, že by mohly být zraněni němečtí vojáci nebo civilisté (jaký vliv na rozhodnutí „v žádném případě neriskovat“ měla nešťastná likvidace cisterny v září?) Letectvo tedy pouze „demonstrovalo sílu“.
Tím ale odpoledne zdaleka nekončilo. Ve 14:50 bylo poškozeno vozidlo Dingo a v něm zraněni čtyři vojáci. Obrněný vůz musel být později zničen – nic jiného se s ním prý dělat nedalo. Na snímcích agentury Reuters z místa je vidět, jak u ještě hořícího Dinga stojí ozbrojení talibanci a nechávají se fotit. V 17:00 hodin došlo k novému útoku, při kterém byli zraněni další čtyři vojáci. Paralelně, o necelou hodinu a půl dříve (15:35), byla napadena přibližně 40 talibanci policejní stanice v Čachar Dareh. Pokud by padla, hrozilo by, že by bojující jednotka mohla být odříznuta. Talibanci však byli nakonec odraženi. Na pomoc bojující 1. rotě vyrazila 2. rota, ale místo toho se zapletla do incidentu s afghánskými vojáky, kteří nezastavili a jeli směrem ke koloně.
Během tiskové konference přestavitelé ministerstva obrany zmínili, že tato tvrdá přestřelka ukazuje, že se mise na severu stává stále nebezpečnější. Ostatně pronikání Talibanu na sever trápí i Američany. V březnu se proto objevily plány, že by se k Němcům v oblasti připojilo 2500 Američanů - minimálně polovina z nich by byli instruktoři určení k výcviku afghánských sil. Jedinou výhodou oproti jihu je to, že Taliban sice na sever pronikat může, ale poměrně složitě tam hledá trvalejší podporu místních obyvatel, takže jenom těžko se tam dlouhodoběji může udržet.
Zde je pro představu jedno zajímavé video. Je z prosince ze stejné oblasti a vojáci na něm dělají zřejmě totéž, co dělali minulý pátek.
Německá účast v ISAF byla ještě v nedávné minulosti spíše spojována s útokem na unesené cisterny s palivem, který byl nařízen německým důstojníkem a přinesl množství zbytečných civilních obětí. Zároveň ale přinesl i zemětřesení na německé politické scéně. Afghánistán není příliš populární a je poměrně obdivuhodné, že němečtí politici odolávají pokušení „vzít nohy na ramena“ (uvidíme, co se bude dít kolem pátečních událostí, i když možná se nestane nic). Na druhou stranu, německé působení je proslavené tzv. „caveats“, tedy omezeními, především pro bojové operace.
Německo má po USA a Británii třetí největší vojenské zastoupení v Afghánistánu. Němečtí vojáci operují sice pod vlajkou NATO, jejich mandát je však vymezen deklarací rady bezpečnosti OSN a jeho přesný obsah určuje německý parlament. Ten současný platí do 13. 12. 2010. Oproti zvyklostem v Česku, není otázka probíhajícího nasazení vojáků v zahraničí řešena autonomně, ale je integrální součástí plánování, a to včetně plánování finančního.
Vojáci SRN mají od roku 2006 odpovědnost za severní sektor Afghánistánu a mají zde dva provinční rekonstrukční týmy, PRT Kunduz a PRT Feyzabad. Od dubna 2007 operuje v Afghánistánu šest Tornád a od července 2008 mají Němci i své Quick Reaction Force (QRF). To slouží veliteli sektoru jako rezerva a mezi úkoly QRF patří evakuační, pátrací a útočné operace prováděné v součinnosti s ANA. Bundeswehr jako vojenská síla státu odpovědného za severní sektor poskytuje podporu všem jednotkám ostatních států operujícím v prostoru německé odpovědnosti, a to včetně taktické vzdušné přepravy a zdravotnické evakuace. Němečtí vojáci operují společně s vojáky ANA v Operational Mentoring and Liason Teams.
Operace v Afghánistánu jsou řízeny z velitelství pro zahraniční operace v Postupimi (Einsatzführungskommando der Bundeswehr). A Německo se, například narozdíl od České republiky, snaží programově do přípravy operací zapojit i akademickou obec. To alespoň platí pro činnost PRT, kde se Němci mimo jiné snaží sledovat veřejné mínění a očekávání místního obyvatelstva v prostoru odpovědnosti. Činí tak ve spolupráci s Freie Universität Berlin.
Zabiják IED, prý
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 8. 12. 2009

Laser Avenger; Foto Boeing
Možná se blíží čas, kdy se budou dát nástražné výbušné systémy (IED) likvidovat bez pyrotechniků z bezpečné vzdálenosti. Samozřejmě ale za předpokladu, že jsou zavčasu objeveny. Boeing a americká pěchota na začátku prosince oznámily, že v září prošla sérií testů laserová stanice od Boeingu, která je umístěna na vozidle Avenger.
Během střeleb v Huntsville Laser Avenger údajně zlikvidoval 50 IED podobných těm, na které narážejí vojáci v současných konfliktech. Konkrétně šlo o dělostřeleckou a minometnou munici, či kazetové „bombičky“. V případě potřeby je vozidlo s namontovaným systémem umístěno v bezpečné vzdálenosti od cíle, který může zasahovat pod různými úhly. Cílem je, aby vojáci nemuseli opustit obrněné vozidlo, nebo čekat na EOD.
Podle agentury UPI, kterou citují stránky Space War, by mohl být nový systém rozmístěn rok poté, co se na něj najdou peníze. Co se týče laserů (třeba i pro námořnictvo či pro protiraketovou obranu) probíhá doposud rozsáhlý výzkum a testování. Při dřívějších testech Laser Avenger už sestřelil malé bezpilotní letadlo. Někteří lidé jsou přesvědčeni, že nastává čas, kdy by si postupně mohly laserové zbraně nalézt cestu i do výzbrojí armád.
„Improvised explosive devices continue to threaten U.S. troops deployed in war zones, and Laser Avenger provides the ultra-precision, stand-off capability our warfighters need today to safely neutralize those threats,“ said Gary Fitzmire, vice president and program director of Boeing Missile Defense Systems’ Directed Energy Systems unit. „In addition, Laser Avenger’s versatility makes it useful in a wide range of battlefield conditions.“
Jen zdánlivá změna cesty…
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 24. 8. 2009
Vojín Dustin Parker z 69. obrněného regimentu naviguje M-2 Bradley s pomocí Blue Force Tracker v iráckém Ramádí v roce 2007; Foto desátník James F. Cline III, U.S. Marine Corps
Stává se to docela často: člověk je přesvědčen o tom, že se svým životem provádí radikální změnu (ať už v životě či práci), ale ve skutečnosti velice rychle sklouzne (aniž by si to připouštěl) ke starým zvykům a chování. Podobný efekt popisuje Noah Schachtman v reportáži z Hílmandu.
Jde o to, že námořní pěšáci, aby se vyhnuli nástražným výbušným systémům (IED), jezdí mimo cesty a snaží se měnit trasy. Ale Talibanci jakoby dopředu věděli kudy budou Američané projíždět, takže ztráty způsobené IED nikterak neklesaly. Na to proč, přišel až bývalý reportér listu Wall Street Journal Matt Pottinger, který v současnosti slouží v Hílmandu u bojového logistického praporu Námořní pěchoty.
So Pottinger hooked the battalion’s vehicles up with commercial Garmin GPS trackers, to record where they were driving. After a few runs, he plotted the routes on top of military-imagery databases. “You’d get this spaghetti network of track, and they’d converge in these places,” he says. Turns out the Marines weren’t changing up their routes nearly as much as they thought they were. Small, almost imperceptible changes in the terrain were forcing the battalion’s vehicles into natural choke points… But Pottinger saw that all the vehicles were driving right on top of each other; most of those 3 kilometers was taken up by farmland. The Taliban had a natural point where they could plant bombs. And they did, attacking the Marines repeatedly.
Těžko to námořní pěšáci mohli zjistit dříve, i když mají v humvee tzv. „Blue Force Trackers“ (zařízení určující polohu pomocí GPS, identifikující ostatní spřátelené jednotky atp.). Tento počítač vypadající jako dotykový display umí mnohé, ale neumí zaznamenávat cestu. Minimálně dva další prapory údajně tedy začaly využívat pro zaznamenání tras komerčních GPS, což jim umožňuje lépe obměňovat cesty kudy jezdí a vyhýbat se IED.





Komentáře | Comments