Příspěvky označené IED
Neprůstřelné spodky
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 24. 8. 2011
Spodní prádlo, které poskytuje vojákům lepší ochranu před výbuchy; Foto DoD
Přibližně před dvěma týdny psal Ivo Zelinka o tom, že voják v poli dnes tahá mnohem větší zátěž, než by bylo správné. A může být ještě hůř. Jedním z důvodů je i snaha maximálně zvýšit ochranu vojáka různými prostředky, jako jsou neprůstřelné vesty a podobně. Díky tomu přežilo, především útoky nástražnými výbušnými systémy, velké množství vojáků, kteří by jinak nepřežili.
A to se dá říct, že vesty chrání americké vojáky i přesto, že generální inspektor obvinil před několika dny pěchotu kvůli nesprávným testům balistické ochrany. Auditoři prověřovali kontrakty za 2,5 miliardy dolarů na pět milionů plátů z let 2004-2006 a zjistili pochybení. Pěchota samozřejmě odmítla, že by některé vesty byly vojákům nebezpečné.
Ale zpátky ke zraněním způsobeným především výbuchy. Balistika sice vojáky zachraňuje před smrtí, ale problém je, že mnozí přicházejí o končetiny. Jak ukázala například několik měsíců stará zpráva amerických lékařů narůstá počet zraněných, kterým jsou amputovány obě nohy v koleně nebo výše a zároveň dochází k poškození genitálií, či pánve.
Of the 142 soldiers with genitourinary wounds who arrived at Landstuhl last year, 40 percent – 58 men in all – suffered injury to the testicles. Of that group, 47 had injury to one testicle, and 21 men lost a testicle. Eleven soldiers had injuries to both testicles, and eight lost both testicles. Body armor, which has greatly reduced fatalities, usually includes a triangular flap that protects the groin from projectiles coming from the front. It does not protect the area between the legs from an upward blast. Various laboratories are reportedly working on shielding that would provide such protection.
Pěchota zareagovala na tyto statistiky poměrně rychle. Před několika měsíci objednala za dva miliony dolarů spodní prádlo, které poskytuje vojákům lepší ochranu v ohrožených partiích a nyní poptávku po „balistické ochraně třísel a ochranných šortkách“ rozšířila. Od severoirské firmy Cooneen, Watts, and Stone, která je největším dodavatelem oblečení pro britské ozbrojené síly, nakupuje tento typ zboží za 19 milionů dolarů.
Because of pressing need for the equipment, and given the increased use of IEDs, the Army has asked that deliveries to Afghanistan begin in less than eight weeks.
Cooneen has already supplied some 50,000 of their armored exterior shorts and 250,000 of their undergarments to British troops in Afghanistan.
In justifying the purchase without putting the contract out for bid, the Army stated: ”U.S. Forces in Afghanistan sustain significant losses of life and serious injuries to the genital, perinea (between anus and scrotum), and femoral artery areas resulting from combat operations and improvised explosive devices (IEDs).”
Odcházející Kanaďané, IEDs a iPhone
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 10. 7. 2011
Kanadský brigádní generál Dean Milner předal prostor působení americkým silám; Foto Sgt. Richard Andrade, U.S. Army
První „kanadská válka“ po více než půlstoletí skončila ve čtvrtek. Kanadský brigádní generál Dean Milner totiž podepsal po více než devíti letech od zahájení operací v Afghánistánu předání prostoru působení americkému plukovníkovi Toddu Woodovi. Konec byl vyhlášen přibližně 300 metrů od místa, kde 19. ledna 2002 zahájily své operace kanadské bojové jednotky v Kandaháru.
Milner repeatedly returned to the close friendships he had forged with Afghan security forces during a sometimes emotional address at the „transfer of authority“ parade. In particular, he singled out his Afghan partner, Brig.-Gen. Ahmed Habibi for „leading from the front.“ Returning the compliment, Habibi praised „the kind heart of General Sahib Milner.“ To much laughter, the Afghan commander added: „Everywhere Sahib Milner went he would shout to kids, ‘Nack tab talarsha!’ (‘Go to school!’)“
Úkolové uskupení Kandahar mělo necelých dva tisíce lidí a snažilo se pokrýt rozlehlé území. Podobně jako na jiných místech tak měli Talibanci a příslušníci dalších skupin značnou volnost pohybu, mimo jiné i při kladení nástražných výbušných systémů (IED). Přibližně každých deset dnů se tak na základnách konaly ceremoniály za padlé Kanaďany. Situace se podle vojáků začala měnit ve chvíli, kdy se v oblasti objevily americké posily, o jejichž vyslání rozhodl prezident Barack Obama v roce 2009. Letos se ovšem tyto posily začnou stahovat.
Mezi vojáky na čtvrtečním slavnostním předání byl i plukovník Peter Dawe, který byl před 3 468 dny u toho, když do Kandaháru přišli první Kanaďané.
„It was pretty apocalyptic coming up here in a Hercules (aircraft) at night,“ said Dawe, who now heads Canada’s new training mission in Kabul. „The passenger terminal had been shot up and shattered glass was everywhere. It was pretty austere.“
Za oněch více než devět let zemřeli čtyři kanadští civilisté a 157 vojáků, včetně Daweova mladšího bratra Matthewa. Další stovky byly vážně zraněny. Podobně jako u jiných kontingentů, mnoho lidí bylo zabito a zraněno při výbuších IED.
V této souvislosti doporučuji dva texty, které se objevily na stránkách Michaela Yona. První s názvem The Snapper popisuje taktiku, kterou používá Taliban, aby snížil počet civilistů umírajících při útocích nástražnými systémy.
The snapper uses a tire for a diaphragm in which nails are used for contacts. When a vehicle rolls over a snapper, the circuit closes. To avoid CIVCAS, the enemy waits in hiding with a battery. One of the electrodes is connected. Traffic is allowed to roll over the snapper but there is no explosion. When the target approaches, the enemy attaches the other connection and now the snapper is ARMED. When the circuit closes this time, juice flows to the bomb, which must be very substantial to defeat our armor, but if the target is lesser-equipped Coalition forces or perhaps unarmored Afghans, it can be small.
Druhý text o nástražných výbušných systémech se jmenuje Low Metal Content a popisuje spouštěče, které obsahují minimum kovu, aby byly jenom těžko zjistitelné detektory. Stojí se na článek podívat i z toho důvodu, že je doprovozen řadou fotografií popisovaných výbušných systémů.
Zabijákem koaličních vojáků však nejsou pouze výbušniny, ale i klasické přepady. Již několikrát jsem psal o aplikacích vyvinutých pro chytré mobilní telefony. Na trhu se objevila další pro iPhone. Jmenuje se Tactical Nav a údajně se s její pomocí dá přesně určit, odkud vychází nepřátelská palba a v případě potřeby nahlásit souřadnice pro leteckou podporu.
Tactical NAV was created by U.S. Army Captain Jonathan J. Springer during his deployment to Afghanistan. This app puts the military grid reference system (MGRS) and field navigation in the palm of your hand. Soldiers will appreciate how Tactical NAV can help in the field. Map, plot and photograph navigational points, find your way back to an observation post, employ the night mode function for easier viewing in the dark, switch between different types of data and take advantage of Camera mode, with data displayed in real-time and photo stamping ability.
Americký kapitán Springer začal tuto aplikaci vyvíjet poté, kdy byli raketou v Afghánistánu zabiti jeho dva kamarádi. Springer sloužil u 101. výsadkové divize a nyní se vrátil domů do Indiany po roce v Afghánistánu. Tactical Nav kombinuje kompas, mapu a kameru.
The app is designed to give soldiers exact co-ordinates for where enemy fire is coming from. They can then send that information to their command centre, who will decide whether to call in an air strike, or send a rescue helicopter to help wounded troops. „The first time I tried it for real,“ he said, „I sighed with relief. I could have got into trouble – but it worked. As a fire support officer, I take into battle a compass, binoculars, a map, a protractor, a GPS device – a secondary GPS device in case one fails – and batteries. What this does is, it combines all these components, and throws it into just the one app,“ he said.
Kapitána Springera stál vývoj aplikace přibližně třicet tisíc dolarů. Investoval je ze svého, protože se mu nepodařilo získat finanční podporu amerických, či britských sil. Nyní tedy aplikaci nabízí – za peníze – na iTunes app store (stojí 5,99 US dolarů, respektive 4,99 eur).
„I only sell it to try to make back the money I invested – I don’t see dollar signs. I see soldiers’ lives,“ he said.
Více IED neznamená vyšší úspěšnost
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 14. 12. 2010
V listopadu vybuchlo v Afghánistánu více improvizovaných nástražných výbušnin (IED), než kdykoli předtím – 1507. To je špatná zpráva. Ta lepší, která bude skutečně lepší, pokud se ukáže, že jde o trend, je úspěšnost těchto útoků. Ta poklesla na 17 procent z červencových a srpnových 25 procent. Významně poklesl rovněž počet zabitých a zraněných spojeneckých vojáků při výbuších IED. Vyplývá to z dat, která získal Danger Room.
JIEDDO (Joint IED Defeat Organization) attributes the recent drop in effectiveness to increased early-detection measures… The steady state of the bombs — mostly made from chemicals found in fertilizers with very little metals — has allowed new bomb-sniffers to get up to speed, including blimps, drones and even bomb-sniffing dogs… A top intelligence unit in Afghanistan, known as Task Force ODIN-A, developed a sensor that it stuck onto the bottom of a King Air turboprop plane to hunt the chemical signature of fertilizer-based bombs from the skies. Another, older solution used in Afghanistan is the Husky Mounted Detection System, a vehicle hooked up with ground-penetrating radar detectors, capable of finding shallow buried metallic and non-metallic threats… And drones capable of staying aloft for up to 20 hours at a time capture full-motion video of insurgents planting bombs, so ground units and bomb squads can take out both.
Co se týče geografické distribuce, 75 procent IED vybuchlo v jižních provinciích Hílmandu a Kandaháru. Právě v těchto oblastech probíhají nejintenzivnější protipovstalecké operace prováděné, mimo jiné afghánskými jednotkami a silami pro speciální operace. Například britští parašutisté v Hílmandu hovoří poměrně optimisticky o postupu na území Talibanu. Operacím vždy předchází zasedání místní šury.
Commanding Officer 2 PARA, Lieutenant Colonel Andrew Harrison, said: „The extension of our security presence into this area is significant. We have struck a blow right into the heart of the insurgency in Nahr-e Saraj. „Yesterday, this area was a command and control node for those who subjugated Afghan and British soldiers. „Today soldiers patrol together to bring security in order to open the door for development, education and the rule of law.“
Od 30. května do 2. prosince letošního roku bylo v Afghánistánu podle informací The Long War Journal provedeno na 7100 protiteroristických operací. Při nich bylo zabito, či zadrženo více, než 600 vůdců povstalců. K tomu bylo zabito dva tisíce bojovníků a dalších 4100 zadrženo. V těchto údajích nejsou započítání povstalci, kteří byli zabiti, či zadrženi při protipovstaleckých operacích, nebo při útocích na spojenecké a afghánské jednotky.
The intensity of the special operations raids over the past six months reflects a shift from counterinsurgency to counterterrorism operations. In a speech at the National Press Club on Dec. 8, General James Cartwright, the Vice Chairman of the Joint Chiefs, noted that such a shift has been taken place to adjust to the realities on the ground in Afghanistan. The Taliban’s ability to conduct raids from Pakistan’s tribal areas, then retreat across the border rest and recuperate, has forced ISAF to adjust its strategy and target the Taliban’s lines of communications into Pakistan. „The COIN [counterinsurgency] strategy is balanced by a counterterrorism strategy,“ Cartwright said. „When we started, we probably were more aligned with counterinsurgency. The emphasis is shifting.“
Byť tato čísla mohou vzbuzovat optimismus, je na místě opatrnost. Samotná čísla zabitých nevypovídají nic o skutečné situaci na bojišti. Ta se musí posuzovat trendově, a pokud nebude viditelná například na úbytku počtu útoků na koaliční a afghánské síly, na úbytku nakladených IED a jejich snižující se kvalitě, na dokončených a užívaných projektech, na počtu vracejících se uprchlíků a podobně, není nad čím jásat.
Optimismus, byť opatrný, je však, zdá se, všeprostupující. Britský premiér David Cameron navštívil minulý týden jednotky v Afghánistánu a pronesl, že by se mohly začít stahovat už na konci příštího roku. Každopádně zopakoval, že bojové operace v zemi Britové ukončí nejpozději v roce 2015. V příštích měsících se Britové chystají zdvojnásobit počet bezpilotních letounů, které v zemi používají – nakoupí přibližně pět Reaperů za 135 milionů liber.
The remarks underline the growing confidence of the British military. Earlier in the year, both Mr Cameron and Barack Obama had expressed their hope that the allied troop pullout may begin during 2011. However, military commanders including General Richards, had previously cast doubt on the plan in interviews during the autumn.
Nalévání filtrovaného vína I
Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 24. 10. 2010
Námořní pěšák z 2. praporu, 9. regimentu pečlivě prohledává půdu během výcviku poté, co jeho detektor zaznamenal přítomnost kovu (5. srpna 2010); Foto Lance Cpl. Andrew D. Johnston, U.S. Marine Corps
Nedávno se na OWOP objevily dva články, které se pokusily odhadnout současný vývoj v Afghánistánu s poukazem na oficiální zdroje nebo rozhovor s COMISAF generálem Petraeusem. Netvrdím, že to jsou zdroje špatné, ale jelikož jde o zdroje oficiální, musíme je brát s rezervou.
Jak se říká, první obětí války je vždy pravda. Pokusím se informace trochu doplnit a současně analyzovat na základě dalších pramenů. Jde sice také o zdroje OSINT (Open Source Intelligence), ale umožní člověku vidět situaci v reálnějších kulisách.
Incidenty IED
Letos v červenci dosáhl počet incidentů způsobených nástražnými výbušnými systémy (IED) více jak 1300. To je meziroční nárůst o 42 procent. Počet zraněných při explozích narostl na 399 – meziročně tedy o 68 procent.
Počet IED viditelně narostl a zlepšila se i jejich kvalita. Skutečnost je ale ještě o něco horší, protože Američané meziročně znatelně zlepšili bezpečnostní opatření. Minulý rok ještě jezdili v humvee, což dnes nepřipadá v úvahu. Před rokem bylo v Afghánistánu tři tisíce vozidel kategorie MRAP, dnes již 9400. Minulý rok měli k dispozici 24 silničních odminovacích odřadů (Route Clearance Patrol, RCP), letos jich je již 75. Mezinárodní síly ISAF jsou schopné vyčistit třikrát více cest, než před rokem, přesunují se jen v MRAPech a přesto počet zraněných narostl o 68 procent.
Potíže Talibanu s dodávkou dílů a výbušnin z polotovární výroby z Pakistánu zřejmě také nehrozí, protože počet IED trvale stoupá. Afghánská policie dokonce 15. srpna zabavila náklaďák se sedmnácti tunami průmyslového hnojiva používaného k výrobě výbušnin. Tento náklad zcela jistě nebyl ojedinělý.
To nejhorší je ale chybějící spolupráce obyvatel v boji s IED. Tipy jsou jedním z nejdůležitějších indikátorů úspěchu při counterinsurgency (COIN). Když není obyvatelstvo ochotno spolupracovat, vítězství nad povstalci je nemožné. Tipy v boji proti IED nemůžou nahradit žádné technické prostředky, jako jsou bezpilotní letadla, aerostaty nebo SIGINT. Počet nalezených IED s pomocí místního obyvatelstva ale meziročně klesl na polovinu. A to se minulý rok za informace ještě neplatilo.
Informací od místních obyvatel začíná ubývat i v dříve klidných oblastech jako je například Garmšir v Hílmandu, který byl obsazený námořní pěchotou loni v červenci během operace Chandžár. V bývalé baště Talibanu mariňáci zajistili takovou bezpečnost, že mohli hlídkovat bez neprůstřelných vest. V posledních měsících se ale Taliban začíná vracet a proud informací od obyvatel vysychá.
Shaping, aneb tvarování
Spojenecké síly zvláštního určení a bezpilotní prostředky (UAV) během 90 dnů zabily nebo zajaly 365 vyšších, či středních velitelů Talibanu. K tomu zatkly 1335 bojovníků a dalších 1031 zabili. Vyřazení 365 velitelů by možná rozložilo armádu západního střihu s centralizovaným řízením. Ale v Afghánistánu nic takového není. Skupiny povstalců tam bojují od vesnice k vesnici, od údolí k údolí a mění aliance, jak se jim to hodí. Je tam jistý stupeň strategického řízení, ale stále nevíme, jak to tam doopravdy funguje. Pro povstalce nebude obtížné najít velitele – nemusí to být žádný genius. Stačí, když bude držet současný kurz operací.
Velkou neznámou je, kdo to je vyšší nebo střední velitel? Velitelství ISAF nemá upřesněnu metodiku jak rozlišovat povstalecké vůdce. Má pod sebou 10 nebo 1000 povstalců? A počítají se jen bojovníci, nebo i neozbrojení příznivci, kterých může být desetkrát tolik?
Celkové ztráty jsou 2731 povstalců. Ignorujme děravý afghánský vězeňský systém. Značná část zatčených je již totiž zřejmě z vězení venku. Dosud se tvrdilo, že povstalců je přibližně 20-30 tisíc. To by ale utrpěli desetinové ztráty během čtvrt roku a museli by alespoň částečně omezit operace. K žádným náznakům omezení aktivit však nedošlo.
Naopak, podle ISAF, těžce zasažená Haqqani Network zahájila vlnu útoků proti obrovským základnám jako je Bagrám, Salerno, Chapman a Fenty na východě země. Očividně ji nedělá starosti obětovat 10-20 bojovníků při zdánlivě nesmyslných útocích, které mají mizivou naději na úspěch.
ISAF tyto útoky bez problémů odráží. Nicméně akce mají jiný účel, než si lidé ze Západu myslí. Jde o vzkaz Afgháncům: Taliban může snadno útočit i na velké předsunuté základny (FOB) s osádkou několika tisíc vojáků, kteří tomu nejsou schopní zabránit, i když jsou obklopeni kilometry bariér, soustavou kamer, radarů a čidel. Američané se přitom za bránu základny odváží jen v koloně s minimálně čtyřmi MRAPy. Jak může ISAF chránit běžné Afghánce, když si neumí ohlídat vlastní dvorek?
Další věcí je zpravodajské selhání. Jak je vůbec možné, že k útoku došlo, aniž by byla základna varována obyvateli? Tisíce vojáků z Bagrámu, Salerna, Fenty či kandahárského letiště měly osm až devět let na vybudování sítě agentů v okolí osmi kilometrů kolem – což je dostřel 107 mm raket. Existují tyto sítě? Nebo je povstalci již eliminovali?
Jestliže by byly údery proti talibanskému velení účinné, začala by se pomalu drolit povstalecká organizace. Bojovníci by začali přebíhat na vládní stranu. Pro tento případ připravili spojenci Reintegrační program, který by umožnil Taliby znovu zařadit do společnosti. Musí se jim zajistit beztrestnost, živobytí a ochrana pro ně a jejich rodiny před bývalými spolubojovníky. Přeběhlíci se využijí k získání zpravodajských informací a k propagandě.
K činnosti programu jsou potřeba peníze, které zahraniční dárci přislíbili na Londýnské konferenci letos v únoru. Program ale de facto zamrzl. Ze Západu nedorazily peníze, části afghánským politikům se program nelíbí a místní administrativa a ISAF nejsou schopni program efektivně řídit.
Do srpna se podařilo utratit jen 200 tisíc amerických dolarů z letos USA vyčleněných 100 milionů. To ale nevadí, protože programu chybí to nejdůležitější – zájemci z řad povstalců. Od dubna se jich přihlásilo jen 100. Zřejmě Talibanci nevidí důvod se přidávat k prohrávající straně.
Žádná vojenská akce nezůstane bez odezvy. Zatímco ISAF se snaží „tvarovat terén“ před vyčišťovací operací (shaping), Taliban zahájil counter-shaping. Začal vyvražďovat vládní úředníky, šéfy distriktů, náčelníky, provládní imámy, nebo velitele Afghánské národní policie (ANP). Meziročně cílené vraždy narostly o 95 procent! Jde přitom o lidi, které nelze snadno nahradit v žádném státě, natož v zaostalém Afghánistánu s velmi omezenou vrstvou vzdělaných lidí.
V Kandaháru se počet vražd zvýšil z jedné až dvou týdně na jednu až dvě denně. Situace v městě je o to horší že tvoří mocenskou základnu Karzáího rodiny. Afghánská vláda se pokusila před zahájení vyčišťovací operace Hamkari najít 114 pracovníků. A i když nakonec snížila standardy, sehnala jen čtyři! Nikdo není ochoten riskovat život. Když ISAF neumí ochránit šéfa okresu, jak může chránit normální lidi?
Potíže s nahrazováním lidí bude mít mnohem větší afghánská vláda – je obtížné sehnat schopného úředníka nebo učitele za mnohem menší plat, než má negramotný voják, kterého na rozdíl od vlády platí Američané. Bez státních zaměstnanců není možné vybírat daně, provozovat školy, soudy, zdravotní střediska, či organizovat rozvoj oblastí. ISAF snadno obsadí jakoukoliv oblast, ale na to, aby ji udržel, musí zajistit bezpečnost. A zde nestačí jen vojáci a policisté, které ISAF chrlí po tisících. Pro další stabilizační fázi – nazývanou hold (udržet; jde o „trojici“ následující po shape – clear, hold a build) – jsou zapotřebí i zaměstnanci státní správy, kteří dokáží přežít útoky Talibanu.
Pokračování v úterý
Dva články o spojencích
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 6. 10. 2010
Cougar zasažený nástražným výbušným systémem (IED) v Iráku v roce 2007; Foto US NAVY
Z nějakého důvodu mně zaujala jedna zpráva na stránkách Danger Room a komentář Stephena Walta. Přiznám se, že nevím, proč mám ty dva texty už řadu dnů podvědomě spojené v jedno téma. Třeba mi to někdo z vás pomůže osvětlit. I když směr, možná trochu naznačuje debata pod textem týkajícím se britských jaderných zbraní a škrtů.
Spojenci jsou v Afghánistánu už devět let. S nástražnými výbušnými systémy (IED), které se staly největším zabijákem spojeneckých vojáků, soupeří mnoho let. Přitom už čtyři roky existují utajované webové stránky, na kterých Američané shromažďují informace o IED.
Run by the Joint Improvised Explosive Device Defeat Organization, a classified site called JKnIFE has been, since its inception in 2006, the military’s premiere storehouse of tactical information on the deadly homemade bombs. Primarily focused on the rise of the bombs in Afghanistan and Iraq, JKnIFE — or the JIEDDO Knowledge and Information Fusion Exchange — presents data on how insurgents use the improvised explosive devices; military techniques to defeat the bombs; and how both threats and responses change.
Bez speciální karty se nikdo na stránky nedostane. V březnu americký ministr obrany Robert Gates usoudil, že i spojenci by měli mít přístup k posledním informacím o IED, kterým musejí čelit v Afghánistánu a tak rozhodl, že spojenci dostanou klíč do databáze. V červnu se tak stalo v případě JKnIFE. Dodávat do databáze informace nemůže každý, protože musejí pocházet z důvěryhodného zdroje.
Američtí vojáci ani příslušníci spojeneckých sil v Afghánistánu, kteří mohou prohledávat databázi jak v domovských zemích, tak na misi, nemohou tedy na stránky uploadovat data. Pokud třeba zlikvidují IED musejí nalézt „důvěryhodný zdroj“, který informace „pošle“ dál. Spojenečtí vojáci také nemají práva prohledávat databáze IED z jiných zemí, než z Afghánistánu. Proč trvalo čtyři roky, než se přístup do databáze rozšířil i na spojence? Bylo to kvůli obavám, že se tajné informace dostanou do nepovolaných rukou? Jistě, výbuchům bomb by to nezabránilo, ale mohlo by to napomoci jak prevenci, tak vyšetřování.
Druhý text se jmenuje „Is NATO irrelevant“. Napsal jej neorealista Stephen Walt, takže je tak nutné k němu přistupovat. Jako všichni teoretici čerpající z realismu není velkým fandou mezinárodních organizací a aliancí, protože pokud by byl, musel by se označovat jako neoliberál… Ale vážně, Walt v komentáři přichází se třemi důvody, proč NATO nemá velkou budoucnost (my, v naší proměnlivé středoevropské oblasti takováto slova slyšíme neradi, ale protože už víme, co znamená být realista, zůstáváme klidní).
- Finanční situace nutí Evropany – především Brity – k drakonickým škrtům v rozpočtech na obranu, takže není důvod se domnívat, že by se spojenecké schopnosti, které doposud nestály za moc, rázem zlepšily;
- Afghánské dobrodružství vážně nahlodalo solidaritu v rámci aliance, a pokud tažení neskončí rozhodným vítězstvím (kontrolní otázka: co je v tomto případě rozhodné vítězství?) Američané budou obviňovat Evropany, že jim to prohráli a veřejnost v Evropě bude naopak nahlas přemýšlet, proč jen nás tam Američané drželi tak dlouho, když to stejně k ničemu nebylo. Výsledkem každopádně bude neochota provádět v rámci NATO další podobné operace (s tím lze jen souhlasit, proto se v době post-afghánské dá očekávat, že se „oblíbenou“ destinací stane, i pro nás, Afrika);
- Posledním důvodem je Turecko, které se pomalu rozchází s názorem větší části aliance na různá klíčová témata, jako je například Írán, či izraelsko-palestinský konflikt a pokud by vzrostla „islamofobie“ v USA a v Evropě, bude to alianci paralyzovat.
Člověk si o Waltových důvodech může myslet cokoli. Jsou provokativní a přitažené za vlasy, stejně jako závěr jeho textu:
The bad news, in short, is that one of the cornerstones of the global security architecture is likely to erode in the years ahead. The good news, however, is that it won’t matter very much if it does.
Na druhou stranu, přeci musí být nějaký důvod, proč si říkám, že ty dva články spolu nějak souvisí.
Souboj směrnic
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 29. 7. 2010
Velitel sil v Afghánistánu generál David Petraeus (vlevo) a generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen v Kandaháru (19. července 2010); Foto Staff Sgt. Bradley Lail,U.S. Army
Před pár dny vydal generál David Petraeus novou Counterinsurgency směrnici pro ISAF. Jde o 24 bodů, které nikterak nevybočují z toho, co se dá nalézt ve Field Manualu 3-24 Counterinsurgency a Kilcullenových 28 bodech.
První čtyři body se samozřejmě týkají populace – zajištění její bezpečnosti, života s ní, boj s „kulturou nedotknutelnosti“ a pomoci Afgháncům s vybudováním odpovědné vlády. Podobných bodů je tam ještě pět, respektive ještě o několik více, ale ty jsou tak „napůl“. Nejde o nic nového, ale když si člověk novou směrnici přečte, cítí se dostatečně poučený – je naprosto jednoduchá a velice jasně napsaná. Na konci vyzývá k převzetí aktivity na nejnižších úrovních. Bod 22 zní:
Empover subordinates. Resource to enable decentralized action. Push assets and authorities down to those who most need them and can actually use them. Flatten reporting chains (while maintaining hierarchical decision chains). Remember that it is those at tactical levels – the so called “strategic sergeants” and “strategic captains” – who turn big ideas in counterinsurgency operations into reality on the ground.
A poslední bod zní:
Exercise initiative. In the absence of guidance or orders, figure out what the orders should have been and execute them aggressively.
Na konci, vedle podpisu je rukou připsáno: „Je mi ctí s vámi, opět, soužit v Afghánistánu“. Těch 24 Petraeusových bodů je velice úsporná verze loňské směrnice, nyní již civilisty Stanleyho McChrystala („Moje služba neskončila tak, jak bych si přál.“). Byť byla obsáhlejší, i z toho důvodu, že bylo nutné více vysvětlovat a zavádět více nového, přesto nebyla vůbec špatná. Ale samozřejmě se na ní dala nalézt řada much.
Generál Petraeus ovšem nevydal směrnici sám. Druhým mužem na bojišti, který měl potřebu instruovat své muže, je vůdce Talibanu Mulla Omar. Prakticky přesně před rokem vydal knihu o 67 článcích, která se hodně soustředila na „získání populace“ na svou stranu. V jednom článku třeba nabádal, aby jeho „podřízení“ byli opatrnější se sebevražednými útoky, více hleděli chránit populaci a lépe zacházeli se zajatci. Nestalo se z toho vcelku nic. Letos si vystačil s pěti body, které jsou naprosto jasné a jakoby zároveň rušily pokyny v knize z loňského roku:
- Fight coalition forces to the death without withdrawing or surrendering; attempt to capture coalition forces whenever possible.
- Capture and kill any Afghan who is supporting and/or working for coalition forces or the Government of the Islamic Republic of Afghanistan.
- Capture and kill any Afghan women who are helping or providing information to coalition forces.
- Recruit anyone that has access to coalition force bases and have the ability to collect detailed information about coalition forces.
- Purchase or obtain more heavy weapons such as rocket-propelled grenades, machine guns and anti-aircraft machine guns.
Spojenci toho okamžitě využili a začali šířit body dva a tři spolu s informacemi o útocích na Afghánce. Talibanu COIN příliš nesedí, ale hlavně zřejmě cítí, že nemá sebemenší důvod si komplikovat život, protože v tuto chvíli je populace k Talibanu neutrální, či je mu nakloněná.
O tom, že si povstalci dělají vcelku, co chtějí, svědčí radikální nárůst počtu improvizovaných výbušných systémů (IED). Skok nastal loni v létě v souvislosti s ofenzivou v Hílmandu. Dobrý postřeh měl Anthony Cordesman ze CSIS, který IED označil za ekvivalent Stingeru, protože umožní povstaleckým silám držet v šachu mnohem rozvinutějšího a vybavenějšího protivníka.
As can be seen from the chart labeled “Lethality of IEDs Over Time,” the number of deaths per IED attack has “stabilized” at below 20 percent since April 2009. In March of this year, 434 IEDs detonated, resulting in 22 coalition troops killed and 252 wounded. In April, 475 IEDs detonated, resulting in 17 killed and 230 wounded. In May, 544 IEDs detonated, killing 34 coalition troops and wounding 250.
Coalition troops casualty rates from IED attacks approaching 300 per month is a grim statistic. Yet, it is a marked improvement over casualty rates per incident from summer 2009. During July 2009, 450 IEDs detonated, killing 49 and wounding 237 coalition troops. The next month, 554 IEDs detonated, killing 55 troops and wounding 333.
Žhavá sedla
Autor: Dusan Rovensky Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 17. 6. 2010
Moderní antišoková sedadla
Jelikož se pod jedním z mých dřívějších článků – Nepřipraveni na ztráty techniky– Poláci (Češi?) v Afghánistánu – vytvořila poměrně živá diskuze o některých ochranných prvcích (tzv. antišokových sedadlech) moderních obrněných vozidel, tak jsem se rozhodl uveřejnit krátký článek, který se zabývá touto problematikou.
Přestože se tato skutečnost často opomíjí, rozhoduje kvalita sedadel v obrněných vozidlech často o přežití nebo nepřežití osádky. Tzv. antišoková sedadla (Blast Mitigating Seats) nejsou žádným novým fenoménem. Řada obrněných vozidel vyvíjených i vyráběných v éře Studené války byla často vybavována sedadly, které byly uchyceny na stěnách nebo stropě bojového prostoru. Důvodem takovéhoto provedení byla snaha o co možná nejmenší přenos kinetické energie při výbuchu miny nebo improvizovaného výbušného zařízení (IED) na osádku. Přesto došlo v poslední době, zejména díky intenzivním vojenským operacím na Blízkém a Středním východě, k obrovskému technologickému rozmachu tohoto příslušenství obrněných vozidel.
Při převrácení MRAPu dochází často k těžkým zraněním (U.S. Army)
Donedávna se, při konstrukci balistické ochrany, výrobci obrněných vozidel zaměřovali především na ochranu samotného vozidla. Ochrana osádky byla až na druhém místě. Hlavní filozofií bylo: „Pokud přežije vozidlo, přežije i osádka.“ Jenže, jak ukazují současné zkušenosti z Iráku a Afghánistánu, přežití vozidla a osádky jsou dvě, často odlišné, věci. Tato skutečnost se jeví stále aktuálnější zejména po zavedení a velkému rozšíření vysoce odolných vozidel kategorie Mine Resistant Ambush Protected (MRAP). Ukazuje, že zatímco stroj často přečká výbuch IED pouze s relativně malým poškozením, u osádky dochází mnohdy ke smrtelným nebo velice těžkým zraněním.
Statistiky ukazují, že, po zavedení vozidel kategorie MRAP, celkový počet zabitých výbuchy IED (přímým účinkem – střepinami, tlakovou vlnou apod.) mezi osádkami poklesl. Naopak došlo k nárůstu některých typů zranění a stále zůstává překvapivě vysoký počet mrtvých, způsobený nepřímým účinkem výbuchů – zejména kinetickou energií, přenesenou na vozidlo (vymrštění a následný dopad vozidla, převrácení vozidla, uvolněná výzbroj a příslušenství).
Antišokové sedadlo při vývojových zkouškách (U.S. Army)
Finanční náklady, které by dříve posloužily k obnově techniky, se tedy začínají v mnohem větší míře přesunovat jinam – na lékařskou péči pro pacienty, kteří, díky MRAPům, přežili výbuchy IED. U zraněných totiž často dochází k velice komplikovaným zraněním, které je stejně nakonec vyřadí z další služby v armádě – mnohočetným otevřeným zlomeninám, poškození kloubů, zlomeninám obratlů a přetržení svalů a šlach.
A právě jedním z řešení, jak tyto náklady a lidské strádání vlastních vojáků do budoucna minimalizovat, je zavádění stále dokonalejších antišokových sedadel vybavených tlumiči nárazů, opěrami hlavy, kvalitními bezpečnostními pásy a deformačními zónami. Každé takovéto ochranné zařízení je totiž mnohonásobně levnější, než následná (a často doživotní) péče o zraněného.
Zdroj: Jane´s International Defence Review, Volume 43, June 2010
Přestřelka na „klidném“ severu
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 6. 4. 2010
V pátek se zvýšil počet německých obětí v Afghánistánu na 38. Během jedné přestřelky s Talibanem zahynuli tři němečtí vojáci, čtyři byli zranění těžce a čtyři lehce. A o pár hodin později zahynulo šest afghánských vojáků. Ty pro změnu zastřelili Němci. Šlo o nešťastnou náhodu, když vozidlo s afghánskými vojáky nereagovalo na pokyny, aby zastavilo a němečtí vojáci si mysleli, že se na ně chystá útok. Člověk se asi jejich opatrnosti a nervozitě nemůže divit, když tato skupina byla zrovna na cestě na pomoc jiné jednotce, která byla přepadena desítkami talibanců.
Ale popořadě. V pátek 2. dubna 2010 se vydala 1. rota z Fallschirmjägerbataillons 373 do okresu Čachar Dareh, kde měla hledat a zneškodňovat improvizované nástražné systémy (IED). Ve 13:04 byla tato jednotka napadena podle odhadů německého ministerstva obrany 30-40 talibanci s ručními zbraněmi a RPG. Tři vojáci byli zraněni, z toho dva těžce. Ve vzduchu byly bezpilotní letouny, na místo vyrazil americký Medevac a pomoc a zároveň přišla žádost o leteckou podporu. K jejímu využití ale nedošlo, protože panovaly obavy, že by mohly být zraněni němečtí vojáci nebo civilisté (jaký vliv na rozhodnutí „v žádném případě neriskovat“ měla nešťastná likvidace cisterny v září?) Letectvo tedy pouze „demonstrovalo sílu“.
Tím ale odpoledne zdaleka nekončilo. Ve 14:50 bylo poškozeno vozidlo Dingo a v něm zraněni čtyři vojáci. Obrněný vůz musel být později zničen – nic jiného se s ním prý dělat nedalo. Na snímcích agentury Reuters z místa je vidět, jak u ještě hořícího Dinga stojí ozbrojení talibanci a nechávají se fotit. V 17:00 hodin došlo k novému útoku, při kterém byli zraněni další čtyři vojáci. Paralelně, o necelou hodinu a půl dříve (15:35), byla napadena přibližně 40 talibanci policejní stanice v Čachar Dareh. Pokud by padla, hrozilo by, že by bojující jednotka mohla být odříznuta. Talibanci však byli nakonec odraženi. Na pomoc bojující 1. rotě vyrazila 2. rota, ale místo toho se zapletla do incidentu s afghánskými vojáky, kteří nezastavili a jeli směrem ke koloně.
Během tiskové konference přestavitelé ministerstva obrany zmínili, že tato tvrdá přestřelka ukazuje, že se mise na severu stává stále nebezpečnější. Ostatně pronikání Talibanu na sever trápí i Američany. V březnu se proto objevily plány, že by se k Němcům v oblasti připojilo 2500 Američanů - minimálně polovina z nich by byli instruktoři určení k výcviku afghánských sil. Jedinou výhodou oproti jihu je to, že Taliban sice na sever pronikat může, ale poměrně složitě tam hledá trvalejší podporu místních obyvatel, takže jenom těžko se tam dlouhodoběji může udržet.
Zde je pro představu jedno zajímavé video. Je z prosince ze stejné oblasti a vojáci na něm dělají zřejmě totéž, co dělali minulý pátek.
Německá účast v ISAF byla ještě v nedávné minulosti spíše spojována s útokem na unesené cisterny s palivem, který byl nařízen německým důstojníkem a přinesl množství zbytečných civilních obětí. Zároveň ale přinesl i zemětřesení na německé politické scéně. Afghánistán není příliš populární a je poměrně obdivuhodné, že němečtí politici odolávají pokušení „vzít nohy na ramena“ (uvidíme, co se bude dít kolem pátečních událostí, i když možná se nestane nic). Na druhou stranu, německé působení je proslavené tzv. „caveats“, tedy omezeními, především pro bojové operace.
Německo má po USA a Británii třetí největší vojenské zastoupení v Afghánistánu. Němečtí vojáci operují sice pod vlajkou NATO, jejich mandát je však vymezen deklarací rady bezpečnosti OSN a jeho přesný obsah určuje německý parlament. Ten současný platí do 13. 12. 2010. Oproti zvyklostem v Česku, není otázka probíhajícího nasazení vojáků v zahraničí řešena autonomně, ale je integrální součástí plánování, a to včetně plánování finančního.
Vojáci SRN mají od roku 2006 odpovědnost za severní sektor Afghánistánu a mají zde dva provinční rekonstrukční týmy, PRT Kunduz a PRT Feyzabad. Od dubna 2007 operuje v Afghánistánu šest Tornád a od července 2008 mají Němci i své Quick Reaction Force (QRF). To slouží veliteli sektoru jako rezerva a mezi úkoly QRF patří evakuační, pátrací a útočné operace prováděné v součinnosti s ANA. Bundeswehr jako vojenská síla státu odpovědného za severní sektor poskytuje podporu všem jednotkám ostatních států operujícím v prostoru německé odpovědnosti, a to včetně taktické vzdušné přepravy a zdravotnické evakuace. Němečtí vojáci operují společně s vojáky ANA v Operational Mentoring and Liason Teams.
Operace v Afghánistánu jsou řízeny z velitelství pro zahraniční operace v Postupimi (Einsatzführungskommando der Bundeswehr). A Německo se, například narozdíl od České republiky, snaží programově do přípravy operací zapojit i akademickou obec. To alespoň platí pro činnost PRT, kde se Němci mimo jiné snaží sledovat veřejné mínění a očekávání místního obyvatelstva v prostoru odpovědnosti. Činí tak ve spolupráci s Freie Universität Berlin.
Zabiják IED, prý
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 8. 12. 2009
Laser Avenger; Foto Boeing
Možná se blíží čas, kdy se budou dát nástražné výbušné systémy (IED) likvidovat bez pyrotechniků z bezpečné vzdálenosti. Samozřejmě ale za předpokladu, že jsou zavčasu objeveny. Boeing a americká pěchota na začátku prosince oznámily, že v září prošla sérií testů laserová stanice od Boeingu, která je umístěna na vozidle Avenger.
Během střeleb v Huntsville Laser Avenger údajně zlikvidoval 50 IED podobných těm, na které narážejí vojáci v současných konfliktech. Konkrétně šlo o dělostřeleckou a minometnou munici, či kazetové „bombičky“. V případě potřeby je vozidlo s namontovaným systémem umístěno v bezpečné vzdálenosti od cíle, který může zasahovat pod různými úhly. Cílem je, aby vojáci nemuseli opustit obrněné vozidlo, nebo čekat na EOD.
Podle agentury UPI, kterou citují stránky Space War, by mohl být nový systém rozmístěn rok poté, co se na něj najdou peníze. Co se týče laserů (třeba i pro námořnictvo či pro protiraketovou obranu) probíhá doposud rozsáhlý výzkum a testování. Při dřívějších testech Laser Avenger už sestřelil malé bezpilotní letadlo. Někteří lidé jsou přesvědčeni, že nastává čas, kdy by si postupně mohly laserové zbraně nalézt cestu i do výzbrojí armád.
„Improvised explosive devices continue to threaten U.S. troops deployed in war zones, and Laser Avenger provides the ultra-precision, stand-off capability our warfighters need today to safely neutralize those threats,“ said Gary Fitzmire, vice president and program director of Boeing Missile Defense Systems’ Directed Energy Systems unit. „In addition, Laser Avenger’s versatility makes it useful in a wide range of battlefield conditions.“
Jen zdánlivá změna cesty…
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 24. 8. 2009
Vojín Dustin Parker z 69. obrněného regimentu naviguje M-2 Bradley s pomocí Blue Force Tracker v iráckém Ramádí v roce 2007; Foto desátník James F. Cline III, U.S. Marine Corps
Stává se to docela často: člověk je přesvědčen o tom, že se svým životem provádí radikální změnu (ať už v životě či práci), ale ve skutečnosti velice rychle sklouzne (aniž by si to připouštěl) ke starým zvykům a chování. Podobný efekt popisuje Noah Schachtman v reportáži z Hílmandu.
Jde o to, že námořní pěšáci, aby se vyhnuli nástražným výbušným systémům (IED), jezdí mimo cesty a snaží se měnit trasy. Ale Talibanci jakoby dopředu věděli kudy budou Američané projíždět, takže ztráty způsobené IED nikterak neklesaly. Na to proč, přišel až bývalý reportér listu Wall Street Journal Matt Pottinger, který v současnosti slouží v Hílmandu u bojového logistického praporu Námořní pěchoty.
So Pottinger hooked the battalion’s vehicles up with commercial Garmin GPS trackers, to record where they were driving. After a few runs, he plotted the routes on top of military-imagery databases. “You’d get this spaghetti network of track, and they’d converge in these places,” he says. Turns out the Marines weren’t changing up their routes nearly as much as they thought they were. Small, almost imperceptible changes in the terrain were forcing the battalion’s vehicles into natural choke points… But Pottinger saw that all the vehicles were driving right on top of each other; most of those 3 kilometers was taken up by farmland. The Taliban had a natural point where they could plant bombs. And they did, attacking the Marines repeatedly.
Těžko to námořní pěšáci mohli zjistit dříve, i když mají v humvee tzv. „Blue Force Trackers“ (zařízení určující polohu pomocí GPS, identifikující ostatní spřátelené jednotky atp.). Tento počítač vypadající jako dotykový display umí mnohé, ale neumí zaznamenávat cestu. Minimálně dva další prapory údajně tedy začaly využívat pro zaznamenání tras komerčních GPS, což jim umožňuje lépe obměňovat cesty kudy jezdí a vyhýbat se IED.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments