Cougar zasažený nástražným výbušným systémem (IED) v Iráku v roce 2007; Foto US NAVY

Z nějakého důvodu mně zaujala jedna zpráva na stránkách Danger Room a komentář Stephena Walta. Přiznám se, že nevím, proč mám ty dva texty už řadu dnů podvědomě spojené v jedno téma. Třeba mi to někdo z vás pomůže osvětlit. I když směr, možná trochu naznačuje debata pod textem týkajícím se britských jaderných zbraní a škrtů.

Spojenci jsou v Afghánistánu už devět let. S nástražnými výbušnými systémy (IED), které se staly největším zabijákem spojeneckých vojáků, soupeří mnoho let. Přitom už čtyři roky existují utajované webové stránky, na kterých Američané shromažďují informace o IED.

Run by the Joint Improvised Explosive Device Defeat Organization, a classified site called JKnIFE has been, since its inception in 2006, the military’s premiere storehouse of tactical information on the deadly homemade bombs. Primarily focused on the rise of the bombs in Afghanistan and Iraq, JKnIFE — or the JIEDDO Knowledge and Information Fusion Exchange — presents data on how insurgents use the improvised explosive devices; military techniques to defeat the bombs; and how both threats and responses change.

Bez speciální karty se nikdo na stránky nedostane. V březnu americký ministr obrany Robert Gates usoudil, že i spojenci by měli mít přístup k posledním informacím o IED, kterým musejí čelit v Afghánistánu a tak rozhodl, že spojenci dostanou klíč do databáze. V červnu se tak stalo v případě JKnIFE. Dodávat do databáze informace nemůže každý, protože musejí pocházet z důvěryhodného zdroje.

Američtí vojáci ani příslušníci spojeneckých sil v Afghánistánu, kteří mohou prohledávat databázi jak v domovských zemích, tak na misi, nemohou tedy na stránky uploadovat data. Pokud třeba zlikvidují IED musejí nalézt „důvěryhodný zdroj“, který informace „pošle“ dál. Spojenečtí vojáci také nemají práva prohledávat databáze IED z jiných zemí, než z Afghánistánu. Proč trvalo čtyři roky, než se přístup do databáze rozšířil i na spojence? Bylo to kvůli obavám, že se tajné informace dostanou do nepovolaných rukou? Jistě, výbuchům bomb by to nezabránilo, ale mohlo by to napomoci jak prevenci, tak vyšetřování.

Druhý text se jmenuje „Is NATO irrelevant“. Napsal jej neorealista Stephen Walt, takže je tak nutné k němu přistupovat. Jako všichni teoretici čerpající z realismu není velkým fandou mezinárodních organizací a aliancí, protože pokud by byl, musel by se označovat jako neoliberál… Ale vážně, Walt v komentáři přichází se třemi důvody, proč NATO nemá velkou budoucnost (my, v naší proměnlivé středoevropské oblasti takováto slova slyšíme neradi, ale protože už víme, co znamená být realista, zůstáváme klidní).

1. Finanční situace nutí Evropany – především Brity – k drakonickým škrtům v rozpočtech na obranu, takže není důvod se domnívat, že by se spojenecké schopnosti, které doposud nestály za moc, rázem zlepšily;
2. Afghánské dobrodružství vážně nahlodalo solidaritu v rámci aliance, a pokud tažení neskončí rozhodným vítězstvím (kontrolní otázka: co je v tomto případě rozhodné vítězství?) Američané budou obviňovat Evropany, že jim to prohráli a veřejnost v Evropě bude naopak nahlas přemýšlet, proč jen nás tam Američané drželi tak dlouho, když to stejně k ničemu nebylo. Výsledkem každopádně bude neochota provádět v rámci NATO další podobné operace (s tím lze jen souhlasit, proto se v době post-afghánské dá očekávat, že se „oblíbenou“ destinací stane, i pro nás, Afrika);
3. Posledním důvodem je Turecko, které se pomalu rozchází s názorem větší části aliance na různá klíčová témata, jako je například Írán, či izraelsko-palestinský konflikt a pokud by vzrostla „islamofobie“ v USA a v Evropě, bude to alianci paralyzovat.

Člověk si o Waltových důvodech může myslet cokoli. Jsou provokativní a přitažené za vlasy, stejně jako závěr jeho textu:

The bad news, in short, is that one of the cornerstones of the global security architecture is likely to erode in the years ahead. The good news, however, is that it won’t matter very much if it does.

Na druhou stranu, přeci musí být nějaký důvod, proč si říkám, že ty dva články spolu nějak souvisí.