Doufám, že jste si pár dnů odpočinuli u stolů prohýbajících se pod jídlem. Já jsem si na několik dnů orazil i od počítače, proto se neobjevovaly na OWOP nové příspěvky. Na jednu stranu mne to mrzí, na stranu druhou mi to jen prospělo. Doufám, že nyní vás budu zase zásobovat a také, že přibudou nějaké vaše texty.

Čas vánoční už pomalu minul, ale blíží se konec roku, což je vždy obvyklý čas bilancování. Letos bych jej spojil s Vánocemi a s nadělováním dárků a dárečků v bezpečnostní oblasti a mezinárodních vztazích a to jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Jaké dárky stály letos za to? Zde jsou moje tipy a budu velice rád, pokud k nim přidáte během tohoto týdne i ty svoje.

1. Prohlubování anglo-francouzské spolupráce ve vojenské oblasti, včetně letadlových lodí, či jaderných zbraní.
2. Na Štědrý den si zatelefonovali ruský prezident Dmitrij Medveděv a jeho francouzský protějšek Nicolas Sarkozy, popřáli si k Novému roku a pak oznámili, že francouzsko-ruské konsorcium postaví dvě vrtulníková plavidla třídy Mistral. Další by měla být postavena v budoucnosti. Moskva, jejíž plány s modernizací loďstva nejdou zcela podle představ, může být spokojena. A Paříž vlastně taktéž.
3. Hodně si letos nadělovala Čína. Dokázala, že dosti slušně zvládá triky v kyberprostoru, či že má velké ambice ve vesmíru. To ostatně potvrdila i zpráva z minulého týdne, že do vesmíru odstartovala patnáctá raketa za letošní rok. Může se zdát, že nejde o nic zvláštního, ale opak je pravdou. Poprvé od dob Studené války se nějaké zemi podařilo dohnat Spojené státy. Na druhou stranu stále zaostává v počtu satelitů za USA i Ruskem, ale to nebude trvat věčně. Započítáme-li její ekonomiku, její surovinový apetit a chytré tahy na světové mapě, díky kterým kontroluje více a více zdrojů, pak si naděluje skutečně štědře.
4. Ústřední zpravodajská služba (CIA) naděluje na dálku v Pákistánu. Bezpilotní letouny během letošního roku (do 17. prosince) zaútočily na extrémisty 112 krát (v roce 2009 53 krát). Jak ale říká jedna moudrost: jenom ze vzduchu se válka vyhrát nedá.
5. Nadělováno bylo i Spojeným státům americkým. Zprvu to vypadalo celkem nevině, ale potom se z WikiLeaks stal nepřítel číslo jedna. Jde však mnohem o víc, než jen o zveřejnění nějakých tajemství/drbů z pera diplomatů a vojáků rozmístěných po světě. Julian Assange, který je nyní viněn ze znásilnění a zřejmě stane před soudem, nás zavedl zase o kus dál do reality, ve které státy přicházejí o další monopol – nad tajemstvím a tedy i nad bezpečností a zákulisní diplomacií (s nadsázkou se dá říct, že se naplňuje jedno z přání Woodrowa Wilsona). Stačí málo a informace, které kdosi považoval za tajné, či citlivé se objeví na internetu. Stačí málo a bystrý nadšenec si z otevřených zdrojů poskládá to, na co měli po desítky let patent analytici a diplomaté a uveřejní to na svém, či cizím blogu. Jedinou výhodou je, že informací je na světové síti tolik, že jen u mála je rozpoznána důležitost a jsou pospojovány s jinými. Jsme zase o kus dál, ale co to znamená? To se dá těžko odhadnout, možná napoví, pokud si člověk prolistuje knihovničku se sci-fi literaturou… Každopádně, pokud tento trend budeme ignorovat, či proti němu bojovat tradičními prostředky, skončíme jako tradiční nahrávací průmysl, který vytáhl do boje s internetem, byl nucen přiznat prohru a hledat nové zdroje.