Před více než rokem, publikoval Dušan Rovenský dva články týkající se jak obecných konceptů organizace malých jednotek, tak i návrhů na změnu organizace AČR do úrovně brigády. Tyto články vyvolaly velice zajímavou diskusi. Některé názory z těchto diskusí jsem přenesl i do tohoto textu a vytvořil z nich základní otázky, na které se budu snažit adpovědět. Aby ale článek nebyl pouze opakováním toho co zde už zaznělo, pročetl jsem některé diskuse na toto téma na Small Wars Journal a věřím, že komparace názorů vyvolá další diskusi, která opět posune pohled na tento problém.

Obvyklý přístup k řešení problému nové organizační struktury se týká kombinace počtů jednotlivých podřízených oddílů, rozdělení pravomocí a propojení s nadřízeným organizačním stupněm. Rád bych trochu odbočil od tohoto standardu a zaměřil svou pozornost na efektivní působnost družstev a čet v závislosti na použité výzbroji a vybavení.

První a základní otázkou, kterou je potřebné si položit, je jaký rozsah bojiště musí palbou pokrýt družstvo, četa a rota? Od odpovědi na tuto otázku se pak následně odvíjí další požadavky. V současné době je standardní roj mechanizovaného družstva vyzbrojen čtyřmi různými zbraněmi, jejichž efektivní dostřel je vyjádřen níže. Výběr mechanizovaného družstva jako vzoru spočívá v skutečnosti, že Armáda ČR má v současné době čtyři mechanizované prapory a pouze dva lehké motorizované – po jednom u výsadkového a tankového praporu.

Tyto údaje jsem převzal z webové stránky 42. mechanizovaného praporu a i když uznávám, že se mohou lišit od jiných údajů, případně od osobních zkušeností, pokládám je za standard, který je možné uplatnit napříč celým spektrem. Důvodem je to, že se jedná o hodnoty, které je možné dosahovat standardně u drtivé většiny, ne-li všech, uživatelů těchto zbraní. Jak z tabulky vyplývá, tak maximální palebnou sílu dokáže roj mechanizovaného družstva soustředit (bez podpory lafetovaných zbraní BVP/KBVP) palbu všemi zbraněmi na vzdálenost přibližně 400 metrů. Pokud bychom se podívali na úroveň mechanizované čety a roty tak jediným násobitelem palby – vyjma vyššího počtu zbraní – je použití lafetovaných zbraní BVP/KBVP. A s trochou nadsázky mohu říct, že „tudy cesta nevede“.

V případě konvenčního konfliktu anebo nasazení mechanizovaných čet v prostředí, které se vyznačuje vysokou průjezdností pro BVP/KBVP problém není. Bojová vozidla poskytují svými zbraněmi dostatečnou palebnou podporu pro sesedající roj, a tudíž násobení palebné síly není příliš zapotřebí. Problém nastává v okamžiku, kdy dojde k nasazení roje v prostředí, kde není možné se spolehnout na podporu zbraní bojových vozidel. V tomto ohledu je na tom výsadkové družstvo podstatně lépe a to zejména díky výměně kulometů vz. 59 za FN Minimi v ráži 7,62×51 NATO a také používáním pancéřovek Carl Gustav.

Odpověď na otázku pokrytí bojiště efektivní palbou bude potřebné hledat v jednotné organizaci pěších jednotek na úrovni družstva. Pokud se tak stane, potom nebude potřebné upravovat tabulky jednotek nasazovaných do zahraničních operací a pěší družstva – bez ohledu na to zda budou mechanizovaná, motorizovaná anebo výsadková – bude možné nasadit bez potřeby navýšení či snížení počtů. Velitel družstva vyjede do mise se stejným počtem vojáků, s jakým cvičí základní činnosti na své posádce. Zde vyvstává problém, kolik členů bude mít toto družstvo. Bude to devět (pěchota USA), osm (britská armáda), 13 (Námořní pěchota USA), nebo méně?

Vzhledem k různým typům dopravních prostředků používaných AČR a po zvážení množství argumentů jsem se rozhodl přistoupit na následující strukturu pěšího družstva. Jedná se o osmičlenné pěší družstvo rozdělené do dvou týmů označených jako tým A a tým B.

Organizace pěšího družstva v této struktuře nabízí veliteli družstva několik možností. První je, že při zavedení zbraní CZ805 s ráží 5,56×45 NATO družstvo neztrácí možnost vést krycí palbu za použití účinnější munice (7,62×51 NATO) na vzdálenost delší než je dostřel útočné pušky. Dále je zde vyšší variabilita použitelných prostředků za minimálního navýšení (či dokonce snížení) zátěže vojáků. Toho je dosaženo zavedením podvěsného granátometu CZ 805 G1 a vyřazením RPG-7. Jednou závažnou nevýhodou je odstranění pušky Dragunov a tím ztráta schopnosti družstva zasahovat bodové cíle na vzdálenost delší než je dostřel útočné pušky. V zásadě je, ale možné říct, že výhody převažují nad nevýhodami.

Při osmičkové struktuře družstva se otevírají tři možnosti sestavení jednotky na úrovni čety – mechanizovaná četa s KBVP Pandur II, motorizovaná četa s LOV Iveco a výsadková četa. Každá z těchto čet má vlastní výhody a omezení, na které je potřebné brát ohled při vytváření jejich struktury. Generálmajor Sir John Monash v 3. čísle publikace Infantry v roce 1996 prohlásil:

The platoon is, for all purposes, the unit for whose perfection we strive. Because, a perfect platoon means a perfect battalion and brigade or division: and the efficiency of any army corps is to be measured by that of its platoons.

Z mého osobního pohledu je toto vyjádření pouze dalším podnětem pro ještě intenzivnější zamyšlení nad strukturou čety. Společným prvkem pro čety bez ohledu na jejich specializace je velitelský prvek. Ten se skládá z velitele čety, zástupce velitele čety, dělostřeleckého pozorovatele a řidiče-radisty. V tomto případě vycházím z komparace organizačních struktur v americké pěchotě u střelecké (pěší) čety a čety Stryker.

Četa mechanizované pěchoty s KBVP Pandur by byla organizována do dvou sekcí – pěší a vozidlové. Toto rozdělení umožňuje základní použití palby a pohybu ať už na úrovni vozidel tak i na úrovni vozidla – sesednutá pěchota a také mezi pěšími družstvy. Proti standardní Stryker četě má tato četa mechanizované pěchoty o padesát Zobrazit další »