Doba Alexandra Vondry; 2. část – Bílá kniha
Adresář s názvem „White Papers“ má 1,14 GB dat. Je v něm historie vzniku Bílé knihy o obraně (pro níž se záhy vžila zkratka BKO), onoho dokumentu, o němž jsem slíbil napsat v první části seriálu, podklady sloužící pracovním skupinám i komisi pro rozhodování o definitivní podobě „knihy“, koncepční dokumenty jak české, tak zahraniční a podobně. K úkolu připravit Bílou knihu jsme se snažili přistoupit, jak nejzodpovědněji šlo, i když asi některé věci šlo udělat organizačně trochu jinak, jak se ukazovalo později.
Alexandr Vondra přicházel na ministerstvo ve chvíli, kdy došlo k synergii několika negativních trendů:
- začal se projevovat efekt vstupu do Severoatlantické aliance a profesionalizace ozbrojených sil – obrana České republiky se v myslích nemalé části obyvatelstva přenesla na někoho jiného (NATO a pouze profesionály). Tím se oslabovala vazba mezi společností, která si vojáky zřizuje a platí kvůli zajištění vlastní bezpečnosti a vojáky, kteří začali cítit, že se posouvají na okraj zájmu, byť odvádějí práci, jak nejlépe dovedou;
- 11. září 2001 bylo vykládáno jako zahájení války, střetu civilizací, nicméně jelikož se v Česku přímo nic neodehrálo, pocit ohrožení byl oslaben a rozhodně se nedal srovnat s pocitem ohrožení v jiných spojeneckých zemích (Spojené státy, Británie či Francie);
- operace v Iráku a později v Afghánistánu se staly předmětem ideologických a politických sporů rozdělujících společnost. V důsledku toho v České republice neuspěla substituce „blízké obrany“ za „vzdálenou obranu“, takže nasazení vojáků v zahraničí bylo přes veškerou snahu viděno spíše jako negativní stránka spojenectví, cosi zbytečného, než jako cosi vitálního a spojeného přímo s obranou země. Výkřiky o „žoldácích“, „okupantech“ a podobně vojáky v zahraničí roztrpčovaly a prohlubovaly jejich nedůvěru ve společnost a v politiku (i když zaznívaly z úst několika málo lidí). Negativní dopad měly hysterické debaty při (ne)schvalování zahraničních misí v prosinci 2008 a v lednu 2009;
- upozorňování a podezření na možná korupční chování, zpochybňování každého rozhodnutí především v oblasti akvizic a pochybnosti o tom, že je nějaký jasný směr vedlo k pochybnostem o účelnosti vydávaných prostředků na obranu. Vzhledem k tomu, že velká část společnosti nevidí vojáka jak je rok dlouhý (výsledkem je otázka: proč mám platit něco, co neexistuje?) a má, s výjimkou přírodních katastrof (což ovšem není primární funkce armády) minimální pocit ohrožení je snadné obětovat výdaje na obranu ve prospěch čehokoli jiného, viditelnějšího (například školství, sociální výdaje atd.);
- kvůli ekonomické krizi se zvýšil tlak na restrikci v oblasti veřejných výdajů a samozřejmě obranný rozpočet byl, i z výše uvedených důvodů, jako první na ráně (stačí vzpomenout na, až populistické, volání po drastických škrtech v obranném rozpočtu bez jakékoli analýzy jen na základě pocitu, slučování ministerstev obrany a vnitra atd. atp.) Finanční problém v obranné oblasti byl ovšem mnohem hlubší. Od dob ministra Tvrdíka byla struktura resortu ministerstva obrany nastavena na dvě procenta HDP (letos by to v absolutní částce činilo okolo 70, 75 miliard korun) ovšem tuto metu se podařilo dosáhnout naposledy v roce 2003 (v roce 2012 vydáváme cca 1,1 % HDP). Celkové výdaje kapitoly 307 se až do roku 2009 pohybovaly mezi 50-55 miliardami korun a pak nastal pokles až na dnešních lehce přes 42 miliard. Významné je, že v jiném ukazateli – podílu výdajů kapitoly MO na státním rozpočtu – dochází ovšem ke kontinuálnímu poklesu už od roku 2004 (z 6,48 % v roce 2003 na 3,72 % v roce 2011). Nedostatek zdrojů je tak dlouhodobě řešen odkládáním potřeb a miniaturizací struktury, což ovšem k větším úsporám nemůže vést. Vojáci ztratili víru v to, že někdo je schopen, či ochoten situaci řešit.
Výše uvedené jsou dle mého soudu hlavní momenty, které se sešly v jednu chvíli, a bylo nutné na ně reagovat (bylo jich samozřejmě více, například stárnutí ozbrojených sil, zastavená rekrutace atd., ale ty uvedené jsou dominantní). Bílá kniha měla být návrhem odpovědí – nikoli všelékem. Na její struktuře i na definování toho, čím by měla být, se začalo pracovat již na konci července 2010. Komise byla vytvořena během srpna a poprvé se sešla na konci měsíce. V jejím čele stanul tehdejší náměstek generálního tajemníka NATO a bývalý ministr obrany Jiří Šedivý, který se v listopadu 2010 stal 1. náměstkem Alexandra Vondry.
Nastoupil jsem 1. září 2010 a připevnil si na zeď v kanceláři ohromný kus balicího papíru, který jsem popsal – byl na něm harmonogram, schůzky komise, struktura a seznam jednotlivých pracovních komisí, které řešily části Bílé knihy a další poznámky. Polepil jsem jej barevnými papírky. Stal jsem se tajemníkem komise a s nadsázkou jsem říkal, že byť jsem se na počátku 90. let živil jako produkční, tohle byl „můj nejsložitější biják“. Poměrně rychle jsme vytvořili strukturu dokumentu, shodli se na zásadách, domluvili se na způsobu práce, ale samozřejmě to, co se odehrávalo v následujících měsících, nebylo prosto úprav původního plánu. Původně jsme chtěli práce ukončit tak, aby schvalovací proces proběhl v dubnu 2011. Nakonec se to podařilo o měsíc později.
Komise se scházela jednou za několik týdnů, mezitím pracovaly jednotlivé pracovní skupiny složené ze zástupců resortu i z odborníků zvenčí – akademiků, úředníků a podobně. Například kapitola Strategické prostředí vznikala ve spolupráci s akademiky i se zástupci ministerstva zahraničí. Cílem bylo dosáhnout komplementarity se vznikající novou Bezpečnostní strategií ČR, která měla být schvalována o něco později.
Většina členů komise nebyla z ministerstva obrany. Cílem bylo maximálně otevřít přípravu dokumentu nápadům zvenčí a rozšířit debatu o bezpečnosti a obraně tak, aby se postupně opět stala součástí veřejného prostoru jinak, než zúženě na expediční operace a (ne)podařené nákupy. Bude to trvat dlouho, ale pokud bude veřejnost spjatá se svými ozbrojenými silami, pokud bude věřit, že jsou zde primárně k její ochraně a že jsou schopné pomáhat, pak bude méně náchylná přikyvovat různým populistickým nápadům na škrty. V jedné e-mailové debatě ještě během léta 2010 k obsahu jednotlivých kapitol Bílé knihy bývalý ministr obrany Luboš Dobrovský trefně poznamenal:
…Nutno rozhodně odmítnout pojmenování „expediční armáda“. Primární je ta povinnost, která je zakotvena v Ústavě ČR. Vše ostatní jsou praktické schopnosti, jimiž reagujeme na dynamicky se vyvíjející aktuální bezpečnostní situaci naší přítomností v obranných systémech jak NATO, tak EU, případně OSN. AČR je autonomní obranný celek nadaný řadou operačních schopností využitelných zejména pro obranu našich státních zájmů a hodnot…
Při přípravě Bílé knihy se objevovala řada problematických bodů i odlišných náhledů. Pro ilustraci se zmíním o dvou, které jsou propojené – fascinace absolutní výší rozpočtu a strukturou. Zmiňoval jsem se již v předchozím textu seriálu, že absolutní výše rozpočtu, podobně jako tupé poměřování počtů, může o schopnostech ozbrojených sil vypovědět pramálo. Samozřejmě, pokud existuje infrastruktura, kterou je nezbytné udržovat a počet osob, které je nutné platit a vybavit materiálem, narazím na určité minimum. Nicméně vše je věcí volby.
Mohu mít skvěle vycvičených a vybavených sto, tisíc, nebo sto tisíc vojáků, kteří ročně spotřebovávají třeba sto miliard korun. Za stejnou částku mohu mít ovšem třeba sto, či padesát tisíc velice špatně připravených a vybavených vojáků. Jinými slovy, sice budu vydávat dost peněz na obranu, ale ve chvíli, kdy budu chtít vidět výsledek, nedostaví se. Důležité tedy je JAK peníze vynakládám.
Jedním z významných úkolů při analyzování stavu bylo proto spočítat nákladovost, což je jediný způsob jak relevantně ukázat kolik je minimum a podívat se na efektivitu, tedy popsat JAK. Jedině pak je totiž možné jasně říct, že pokud jde částka pod tu a tu úroveň, pak nebude možné zajistit některé funkce. Ten, kdo platí, se následně musí rozhodnout, co nebude požadovat. Zní to samozřejmě velice jednoduše, a byť je v praxi vše složitější, protože se jedná o komplexní záležitost, přesto je nutné si neustále tyto jednoduché principy připomínat.
Mimochodem, jak ukázaly výpočty, nyní jsme na hraně udržitelnosti. Ozbrojené síly jsou schopné přežívat, ale pokud se nezmění absolutní výše rozpočtu, nebo nákladovost pak se během pár let kvůli hromadícímu se dluhu (odkládání výdajů na náhradní díly, zásoby, opravy, některé investice – například dělostřelectvo – atd.) dostanou do velkých problémů. Doporučení, které vzešlo z výpočtů je jednoduché – provádět úsporná opatření (restrukturalizace, odstranění duplicit, snížení nákladovosti atp.) a zároveň v dalších letech zvyšovat rozpočet.
Druhou věcí je fascinace strukturou. Jiří Šedivý vždy razil jednoduchý slogan, který byl základem přístupu k popisu systému: „form follows the function“, tedy „funkce předurčuje strukturu“. Jak jsem záhy zjistil, obvyklý přístup je ovšem opačný – klíčová je struktura, její funkce se určí později… To ovšem nemůže nikdy vést k ničemu dobrému. „Odstranění“ struktur z debat a analýz se ukázalo těžší, než by se mohlo zdát. Organizace a místo každého v ní zkrátka dominuje, protože existuje představa, že pokud ta, či ona součást není zmíněna, bude zrušena. Přitom jde o nesmysl. Pokud se má skutečně struktura změnit, je nejprve nutné si ujasnit, co vlastně chci, aby ozbrojené síly uměly. Teprve pak mohu vytvářet strukturu, určovat počet osob, rozsah podpory, infrastruktury, potřebného materiálu, jinými slovy nákladovost. Myslím, že se úsilí vyplatilo, byť výsledek není zdaleka stoprocentní.
Nesvázanost konkrétní částkou a soustředění se primárně na funkčnost umožňuje jedno – flexibilitu. Ta je nezbytná v dobách nejistoty, jako je ta, ve které žijeme. Proto, možná pro mnoho lidí nepochopitelně, není Bílá kniha svázána s žádnou konkrétní částkou rozpočtu (byla v ní uvedena pásma, ale ta byla odstraněna během schvalování dokumentu). A proto je v ní třeba pyramida, která naznačuje jak postupovat, pokud se finanční situace a nákladovost nezmění. Jednoduše řečeno: vypořádat se se snižováním rozpočtu je pro každou organizaci složité, podobně složité je ovšem smysluplně naložit se zvyšujícím se rozpočtem.
Podkladová data pro Bílou knihu nebylo jednoduché zpracovávat, především kvůli odlišným metodikám. Člověk tak mohl dostat mnoho střípků, které ovšem neměly velkou vypovídací hodnotu, protože se nedaly složit do koherentního celku. Zde bych chtěl poděkovat jmenovitě pplk. Pernicovi a řadě dalších lidí, kteří s daty pro BKO strávili mnoho času. Všichni jsou uvedeni v závěru BKO. V následujících textech bych se chtěl více věnovat oblastem, jako je třeba plánování, schopnosti ozbrojených sil a dalším. A třeba se dostane i na některé zajímavé nápady z let 90. a po roce 2000.
Super článek, už teď se těším na pokračování.
Chytím se pár věcí, které v článku buď zazněly nebo se ho nepřímo týkají:
1. Podle mne je BKO skutečně přelomová hlavně v jedné věci – na jejím zpracování měli lví podíl odborníci z civilní sféry. Bez nich by to byla jen jedna z řady Koncepcí rozvoje AČR (KRAČR), které šly po povrchu s nevyřčeným cílem uhájit co nejvíc a měnit co nejmíň. Rovněž vrátila do resortu koncept plánování na období delší než 1 rok.
2. AČR skutečně může z toho všeho škrtání vyjít silnější než do něj vešla, ať se to může zdát jako ten největší oxymorón.
Žádná státní organizace není ochotná se sama od sebe reformovat bez vnějšího impulsu, jímž musí být zpravidla finanční tlak. Státní organizace nemají žádné tržní konkurenty, armády doplácejí na dlouhá období míru svou stagnací a kostatěním (v duchu si představte například know-how pěchotních útvarů před 11. zářím a dnes po opakovaných nasazení v Afghánistánu).
Finanční škrty byly skutečně mohutným impulsem ke změně a v kombinaci s BKO byl ten impuls usměrněn žádoucím směrem. Místo toho jsme mohli AČR snadno „reformovat“ na pricipu ruské bábušky, zachraňovat co by se dalo a většinu finančních prostředků projíst.
Pokud skutečně dojde ve střednědobém horizontu k nárůstu finančních protředků, armáda předvede za navýšené finanční prostředky více muziky než by za ně předvedla před reformou. Zeštíhlení velitelských struktur a zrušení zbytečných schopností by se zákonitě mělo pozitivně projevit ve prospěch zbytku AČR.
3. Role Aktivních záloh. V čase finanční tísně jsme si na ně vzpomněli, aby zalátaly díry vzniklé propuštěním profesionálů. Jistě řešení současného problému, ale podle mne ne definitivní.
Současná struktura i úloha AZ v AČR je podle mne chybná.
a. Poměr absolutních počtů AZ vůči profesionální AČR je příliš nízký. Netvoří ani 10% čísla profesionálních vojáků. Ve Spojeném království dnes toto činí 29% a v projektované struktuře 2020 má činit dokonce 43%.
Vyšší absolutní čísla TA (tedy jejich AZ) tvoří schopnost, kterou by si UK nemohla finančně dovolit postavit jen z profesionálních vojáků. Dále pak každý britský voják aktivních záloh má pochopitelně přátele a rodinu a je tak chodící reklamou na ozbrojené síly. Tím vytváří tolik obdivovanou kulturu podpory britských ozbrojených sil vlastním obyvatelstvem – ale ta kultura se z něčeho zrodila a je i něčím udržována při životě…
b. Nesmyslná struktura AZ ve srovnání se Spojeným královstvím. Chápu, že se muselo nějak začít, ale udržovat v současné době roty AZ při KVV je cesta do pekel.
Když může mít většina britských pluků pravidelný/é prapory a k tomu zpravidla jeden prapor TA, tak proč by třeba české mechanizované prapory nemohly mít 3 mechanizované roty pravidelné a k tomu 1 mechanizovanou rotu AZ?
Je mi jasné, že se to nehodí pro všechny druhy vojska, ale pro většinu ano. Když může mít britská TA záložní složky v takových ČVO jako je zdravotní sestra, zpravodajec, spojař, hudebník, ženista, logista, dělostřelec a mnoho dalších, proč by to nemělo jít u nás? Co může být efektivnější než dostat do AZ na místo zdravotní sestru, která PRACUJE JAKO ZDRAVOTNÍ SESTRA třeba v krajské nemocnici a chce si trochu přivydělat a s kamarádkami z oddělení společně začít něco neobvyklého?
Proč by takoví lidé nemohli dostat více než 12 tisíc služného za rok? Nebo jiné výhody?
Jako příklad takové expertízy AZ uvádím následující odkaz. http://www.amazon.co.uk/Losing-Small-Wars-Military-Afghanistan/dp/0300182740/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1355097720&sr=8-1
Autor knihy, Frank Ledwidge, kterého jsem měl tu čest poznat na právnické konferenci v Praze, je člen britských AZ a byl nasazen mimo jiné v Iráku a Afghánistánu. Zpravodajec, kterému to myslí a nebojí se nazávat věci pravými jmény. Netouží po tom být v pravidlené britské armádě, ale nepřijde mu nijak divné se účastnit nasazeních pokud je tomu potřeba…
Můžeme jít cestou cílených schopností AZ, které ale musíme zaplatit či daňově zvýhodnit. Myslím si, že dobrým příkladem fungujícího systému již v současné době je rota AZ u tankového praporu.
Anebo můžeme jít dál nastoupenou cestou hejtmanských zbrojnošů…
Ad Ivo
Díky moc na chválu. Předbíháš, ale zároveň velice dobře odhaduješ, kam budu směřovat. Aktivní záloha je jedním z témat na článek v sérii. Chtěl jsem je předběhnout plánováním, ale možná o nich bude tedy již příští pokračování. Tak prosím všechny o trpělivost, prostoru k diskusi na téma aktivní záloha bude více než dost.
Ivo, proklamace o potřebnosti AZ jsou jedna věc – realita jiná. Není tomu tak dlouho (čtyři roky nazpět) a tehdejší NGŠ (a současný NMO) Vlastimil Picek zrušil právě ty specializované jednotky AZ (spojovací, ženijní atd.) a ponechal, jak píšete, „hejtmanské zbrojnoše“. Z toho mi vyplývá, že ani nejvyšší vedení resortu MO nemá vůbec jasno, co vlastně od AZ očekává:
http://zpravy.idnes.cz/armada-snizi-pocet-zalozaku-a-zrusi-nektere-jednotky-p0t-/zpr_nato.aspx?c=A080117_102012_zpr_nato_inc
Takže zůstává otázkou, jak bude onen velmi ambiciózní plán (5000 záložníků) ve skutečnosti naplňován…
Dušan Rovenský:
V uvedené době jsem do AZ teprve vstupoval, takže jsem neměl tak dalece přehled, ale už sám vznik těchto jednotek mi přijde opravdu zvláštní.
Totiž, stávající jednotky u KVV nebyli ani zdaleka naplněny a zároveň byl přechod k jednotkám u útvarů naprosto dobrovolný. Jen omezenému počtu příslušníků AZ se chtělo jít do neznáma. Ani dnes se o AZ mezi širokou veřejností moc neví, tehdy to bylo ještě horší – rekrutace malá a pokud především k rotám při KVV.
Zároveň došlo k tomu, že útvary které o AZ nestály, měly možnost (toto mám z doslechu, takže informaci není možno brát za zaručenou – třeba někdo upřesní/doplní/opraví) naplnění jednotky AZ brzdit až sabotovat. A to pomocí nastavení požadavků – například požadavek na platná oprávnění k provádění nějaké činnosti. Je asi jasné, že jen málo příslušníků AZ mělo platná oprávnění na seskoky, atd… Když vezmu v úvahu výše uvedené, domnívám se, že záměr se kterým byli tyto specializované jednotky AZ vytvořeny, byl, vzhledem k nedostatečnému zajištění a nedostatkům v nastavení systému, už v počátku odsouzen (přinejlepším) jen k omezenému úspěchu.
Když si promítnu stav AZ (personál, naplněnost, atd…) v roce 2008, rozhodnutí o zrušení nenaplněných jednotek se nedivím. Samozřejmě bylo možné zrušit krajské roty a vojáky prostě přeložit, otázkou však zůstává, jak velkou vlnu vypovězených smluv by to vyvolalo. Konec konců, jednotky které byli naplněny, zrušeny nebyli a existují dodnes. Příkladem jsou nejen kolegové z tankové roty, ale i vojáci z mechanizovaných čet, průzkumné čety, roty speciálních sil, záchranných čet a jednotek VP…
Pokud jsem se snad dopustil nějakého omylu, jistě mě opraví některý kolega. Více obeznámený s tehdejším děním.
Důvod proč tu máme nějaké „hejtmanské zbrojnoše“ je nejspíše jen v tom, že se tu chtěl někdo mediálně zviditelnit, že něco „tvoří“ Je to jako s reformami armády, co krok to nápad – nejlépe dva, zakládání útvarů téměř bezmyšlenkovitě a posléze se přemýšlelo „co vlastně ty útvary budou dělat“
BKO je hezká „věc“ ale spíše bych raději viděl vytesané někde do žuly to co opravdu potřebujeme na obranu naší vlasti na základě toho kolik kde máme objektů, aglomerací, různorodosti terénu. To nám moc „odborníků z civilní sféry“ neřekne a kdy se tu někdo naposledy bavil s vojáky co o tom něco vědí, myslím tím vojáky, kteří jsou ochotni vyslovit i nepopulární názory, které jim v očích politiků trafiku nepřinesou.
K BKO asi tolik: ještě nebyla ani hotova a i vrabci na střeše už věděli, že to bude trhací kalendář, vcelku mrhání potencionálem lidí, kteří se na ní podíleli.
V AZ (u zbrojnošů :-), resp. v Národní gardě Středočeského kraje :-) jsem od roku 2004. Přestože je mnoho různých důvodů, proč je záložáků po celou éru cca 1200, tak podle mého názoru je hlavním důvodem ATRAKTIVITA výcviku. Těch cca 1200 lidí jsou srdcaři, kteří tam budou, ať budou AZ jakékoliv. Ale nabrat dalších 4 000 lidí, to už chce něco více, než se cvičit 8 let jako automobilní pěchota, která do omrzení hlídá ODOS. Ale atraktivní výcvik = u bojových útvarů chce peníze, takže jsem skeptický.
k BKO snad jen tolik:
Je to naprosto rozporný dokument!
např. ne-podpora PSS (Věra) jak je napsaná znamená, že veřejně deklarujeme, že nemůžeme splnit to k čemu jsme se zavázali při vstupu do NATO.
Právě PSS měli být jednou z prioritních činností.
BKO se stala jakýmsi „zaklínadlem“ doby.
V AČR jsem se ledasčemu naučil, raději než v AZ prodám své „know-how“ jinde.
Pro AZ není to jen otázka peněz, ale jde i o něco, jako podpora , ta je ovšem ze strany AČR/MO více než žalostná, což se svádí na špatnou ekonomickou situaci… ale co kdyby byla ekonomika v dobré kondici? Změnilo by se něco?
Další otázkou zůstávají „povinné zálohy“. To snad existuje jenom na papíře a ve fantaziích velitelského sboru.
A propos, prmińte, musím jít prodávat své znalosti nabyté v AČR civilní firmě.
Na BKO je asi nejcennější inventura toho, jaký je současný stav.
Schopnosti jsou popsány nikoliv jako funkce a procesy vedoucí k jejich naplňování, ale jako jednotky/organizační prvky – viz pyramidu schopností – cožpak je např. tankový prapor schopnost? Přeci každá schopnost má své složky DOTMLPFI a tak by měla být pojímána a popsána.
Proč není jako zásadní priorita vyzdvihnut výcvik, který je vedle operačního použití nejdůležitější funkcí ozbrojených sil?
V BKO se jeví jako všelék na další rozvoj obranné plánování. Tomu ale musí předcházet analýza toho, co budeme plánovat = Capability Based Planning.
Nejdůležitějším měřítkem úspěšnosti BKO je stav její realizace. Nebylo by dobré vyhodnotit, jak se daří naplňovat kapitolu 11?
Základem naší úspěšnosti nemohou být jen (ani primárně) finanční prostředky. V mnoha oblastech bychom mohli excelovat i bez prostředků nebo s jejich malým množstvím, ale potřebovali bychom je identifikovat a následně zabezpečit potřebný rozvoj. Často stačí vytvořit jednoduchý software, zdokonalení informačního systému, zavedení kurzu distančního vzdělávání nebo jiné drobné opatření s konkrétním dopadem – namísto akademických diskusí. Učme se v tomto od UK, NL, DK, NO… a dalších zemí. Zatím vynikáme hlavně tím, jak se umíme chválit, ale realita je v mnoha oblastech v mezinárodním srovnání často negativní. V oblastech operačního působení máme dlouhodobě dobré výsledky, ale v rozvojových aktivitách se často tváříme, že je řada věcí nad naše finanční možnosti:
Není tomu tak: stačí zavést kariérní řád (plánovaný v BKO do konce t.r.) tak, aby motivoval i k vytváření a řízení různých projektových týmů (jak je tomu např. v NL, SW..) a hned by měla logicky stoupnout i osobní angažovanost lidí a množství a kvalita rozvíjených schopností. Nebo už máme dostatečně kompetentní a motivované lidi, jak popisuje kapitola 6?
co dodat:
http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/personalni-zmeny-ve-vedeni-ministerstva-obrany-cr-78119/
Myslím, že to velmi dobře vystihnul ve svém komentáři ve včerejším Právu (12.12.2012) pan Alexandr Mitrofanov, když napsal něco v tom smyslu, že lidem před rokem 1989 nejvíce vadilo především to, že o osudu státu rozhodují lídé uzurpující si moc na základě stranické příslušnosti ke KSČ a ne na základě své odbornosti. Proto stát vedli troubové typu Miloše Jakeše, který si pletl bojlery s brojlery. Otázka je, zda tu tím pádem také vlastně dnes nemáme jistý druh nesvobody (byť přetvařující se jako svoboda), když předseda vlády o obsazení funkce ministra obrany prohlásí: „Je to manažersko-politická funkce, nikoli odborná, nepochybuji, že to paní Peake zvládne…“
To vysvětluje, proč tu stále máme studium managementu na UO a nikoliv přípravu odborníků… Jak ironické
http://www.pravo.cz/minule/p290a06a.php
Jsem hodně zvědav, kdo že to od včerejška tahá za nitky :-( je vidět, že kdo chce psa bít vždycky najde nějakou hůl.
Dle analýzy ŘSD získaly firmy Dalibora Tesaře, sponzora strany LIDEM, a lidí s ním spřízněných, zakázky za téměř dvě miliardy korun: http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/hlavni-sponzor-lidem-verejne-zakazky-za-dve-miliardy
to Tonda
Není mi úplně jasné, jaký je problém, že je fakulta ekonomiky a managementu na UO? Určitě to není krok dozadu a s příspěvkem 10 bych to nespojoval.
armáda nepotřebuje managery. armáda potřebuje vojáky a velitele, odborníky. Konkretně ekonomy by bylo nejlépe nakoupit v civilu a prohnat kursy základní přípravy.
Každý útvar či zařízení má NFS, případně celé ekonomické oddělení.
UNOB chrlí jednoho ekonomického experta za druhým bez ohledu na potřeby MO, chemika nebo strojaře nenajdete.
Z toho jak se chová paní ministryně mám pocit, že by nejraději odvolala i NG3, kdyby mohla, což ji už jistě někdo vysvětlil.
Zřejmě vůbec si neuvědomuje, kdo je vrchním velitelem ozbrojených sil ČR.
Jsem absolventem UO a zrovna zmiňované (možná odsuzované) fakulty. Stejně tak si myslím, že může armáda nakoupit chemiky, strojaře, odborníky na KIS atd. To není moc povedený argument. To, že naše armáda potřebuje experty na technické obory, s tím souhlasím. Domnívám se, že garantem těchto odborníku je fakulta vojenských technologií nebo by alespoň měla být. Fakulta ekonomiky a managementu je tu od něčeho jiného. A ze svého pohledu jsem rád, že studium na této fakultě je zaměřeno vojensko-civilně. A jestliže tam jsou nějaké problémy, tak nejsou jen na straně UO ale i Vyškova a velení armády. Nezapomínal bych na to, že jednoho dne přijde den, kdy se z velitele stává spíše manažer a také se domnívám, že je potřeba, aby každý velitelů měl určitý rozhled (ekonomicky-manažerský). Pak, třeba bude méně lidí a důstojníku, kteří budou neustále naříkat nad nakoupenými věcmi z pohledu armády a co je a není předražené.
Souhlasím s názor.. Velitel je-ať chceme nebo ne-z velké části manažer.
Co se UO týče pak výhrady bych měl, ale vojenského školství jako takového bych se nezbavoval. Osobně jsem zastáncem vojenských kateder na civilních školách, ale to už zabíháme hodně od tématu…
Když už se bavíme o vojenském školství, zrušit jej by byla cesta do pekel. Není to tak dlouho co nám systém závidělo spousta států západní Evropy. Stačí, že se zrušil výzkum a musí se prakticky vše nahrazovat draze z privátní sfery. Vojenská technika a technologie u ní použité jsou na tolik specifické, že to naprostá většina oborů civilních škol nepokryje. Je pravda, že UO ztratila část svého kredit sloučením s vysokou školou pořadového kroku, ale fakulta vojenských technologií je jen těžko nahraditelná. Buďme rádi za to co máme a nepodařilo se to zrušit.
Souhlas s Názor. Fakulta ekonomiky a managementu je tu na hovno. Zajímalo by mě, kdy přijde den, kde se z velitele stane manažer. Možná tak vykonavatel hromady často si protiřečících nařízení a předpisu generovaných přebujelým ministerstvem. Vaše prohlášení připomíná řeč druhého dělnického prezidenta o tom, jak šly časy a přišel den a Ježíšek dospěl a stal se z něho děda Mráz. Prosím projděte si CV těch veličin, co tam učí. Neopustili doposud brány školy.
Nevím, s čím se mnou souhlasíte, ale budiž. Rozhodl jsem se napravit a emoce nechat stranou, ale ve vašem případě to odložím. Připomínáte mi jednoho z odborníků, který sežral Šalamounovo hovno a pracuje pro AČR (bohužel). Jeden z těch, co pořád naříkají, ale návrh řešení nikde. Určitě víte, o čem mluvím. Nenapsal jste žádný konkrétní argument, který by měl vést ke zrušení FEM na UO. Předpokládám, že pravděpodobně nejste ani absolventem této fakulty a jestli jo, tak to nevím, co jste tam dělal. Nikdo tady netvrdí, že FEM UO je na dokonalé úrovni, ale domnívám se, že za tak hořký konec si nezaslouží. Možná, že tomu tak někdy bude, třeba o tom bude rozhodovat všeuměl jako vy, ale doufám, že se tomu tak nestane. Určitá reorganizaci by UO prospěla to bez pochyby. Celá tato debata je, ale mimo téma, tak od ni upustíme…
Šalamounovo hovno není tak špatné. Zkuste to také. Zrušení FEM není špatný návrh. Díky za něj. Nebo jsou povoleny všechny návrhy kromě zrušení FEM? V tomto mi připomínáte řetězec vrcholných odborníků včele UO. Na FEM to nebylo špatné, nejsrandovnější byli přednášky s lidma, co jsou na seznamu VKR a bývalými příslušníky politického aparátu. Nejzábavnější ovšem byly přednášky s profesorem, který byl v blázinci, protože páchal v parku sebevraždu. Slyšel jsem, že Slovenka či snad Maďarka učí Vietnamce češtinu. Ano, to jsou věci, pro které stojí vše zachovat při starém.
Tonda: OK.. Takže hlasujete pro zrušení? Já jen abych měl jasno-pokud tedy nevybalíte nějaký ten návrh jak jinak.
Co přesně si představujete, že je velitel, když ne manažer?
Přijde mi, že máte dlouhé příspěvky bez špetky informační hodnoty.
To Tonda
V pořádku, děkuji za nabídko. Ale nechte si i ten zbytek ať jsou ty příspěvky o něco lepší. Postupně gradují k dokonalosti. Podle vašich komentářů, ať už k následujícímu článku nebo k jinému, usuzuji že jste si spletl server. Tak doufám, že když už jste tam studoval, že jste to doklepal až do zdárného cíle, zatím mám pocit, že ne:o). Tak ať se daří a pojďme sem napsat něco konstruktivního. Co vy na to?
No, v těch esejích a zápočtovkách po nás nic konstruktivního nechtěli. Někteří učitelé mi dokonce připadali, že sami mají problém s jazykem, natož chápat vojenskou realitu. Pokud hlasovat, pak navrhuji hlasovat o každé jednotlivé resortní součásti. Já bych třeba zrušil leteckou základnu v Čáslavi. K čemu nadzvukové letectvo. Kdyby o tom rozhodovali manažeři z Hané, už nic takového dávno nemáme.
Tondo co kdyby jsme zrušili celou armádu? Co ty na to?
To Tonda.
měli bychom začít STŠ M.T. Tu bych zrušil jako první a bez jakýchkoliv výčitek. Podstatně kvalitnější produkty se dají získat vcelku dobře na ÚP.
Školní komplex tam stojí jenom proto, aby se měli kde scházet legionáři 2 víkendy do roka.
Velitelem školního praporu je nefalšovaný studovaný politruk z VA KG Blava a to ještě v r.2012!!!
UNOB není co bývalo díky „skvělým armádním manažerům“ O mezinárodní akreditaci, co měla VA přišli.Řada skutečných odborníků raději svlékla uniformu a odešla na sousední VUT, kde se mohou v klidu věnovat vědecké a pedagogické práci.
ještě připomínám slova bývalého NGŠ gen. Šedivého který veřejně vzkázal že s vojáky na školách nepočítá!!!! Nevím, co ho k tomu vedlo, asi když viděl ty jejich CV…
Celou armádu ne. To by pak nebylo co manažersky řídit a ztratil by se ten smysl FEM UO. Možná ale, kdyby se začalo nejdříve s rušením nevojenských součástí… Jsem zvědav, jestli Vlasta II. aplikuje stejnou logiku, kterou použila pro generála Picka, i na nevojenské součásti – ty, které nejsou součástí AČR. Skutečně nevidím rozdíl mezi náměstkem pro obrannou politiku, účetním a učitelem ekonomie nebo tzv. vojenského managementu.
Tonda: Pokud opravdu nevidíte mezi těmito funkcemi žádný rozdíl pak diskuse s vámi opravdu postrádá jakýkoliv smysl…
První co vidím je pěkný PALÁCOVÝ PŘEVRAT nových Manageru ..
Skutečně nevidím rozdíl, proč náměstek pro obrannou politiku nemá být bývalý voják, a naopak účetní nebo učitel ekonomie má být voják. Pokud bychom byli v Číně nebo KLDR, to druhé bych pochopil. Ptám se: má být profesor ministrem školství? Má být doktor ministrem zdravotnictví? Má být někdo, kdo o vojenské politice a armádě neví vůbec nic, ministrem obrany? Když má být společnost chráněna před vlivem bývalých vojáků na armádu, proč nemá být chráněna před vlivem doktorů na zdravotnictví a pedagogů na školství? Asi ani ministr dopravy by neměl být řidič, že.
Spíš bych to viděl jako Palcátový převrat.
POUZE není jasné kdo s paní jde na ten led …neb s kůží na trh.Prozatím nevybalila NI JEDNOHO managera který má udělat ten PODNIK v jejich očích FUNKČNÍ a plnící zadání OBRANU .
Skutecne jen jeden jediny dotaz k k diskusi od prispevku c. 11:
Tondo, mohu se zeptat, vy jste ci byl studentem UNOBu?
Diky.
ad #32: pozor, pani P. uz hovorila s panem Irovskym z VTULky. To tedy vypada spis na navrat starych poradku a struktur…
I když se o tom v článku specificky nepíše, značná část reakcí je ke vzdělávání na UO. Proto několik poznámek: vlastní vojenské vysoké školy mají s výjimkou dvou velmi malých států všechny státy EU. Zrušení by bylo pošetilé a nikdo ho nenavrhuje. Jinou otázkou jsou obsah a forma. Myslím, že management není totéž co velení a UO jelikož by měla být zaměřena v základním studiu hlavně na přípravu nižších velitelů, tak by je měla učit hlavně velet a vést lidi k plnění vojenských/operačních úkolů. Manažery by z nich měla vypěstovat hlavně pozdější praxe a pokračující studium – zejména kurz vyšších důstojníků.
Studium civilistů na UO je ve velké míře na škodu a nemělo by být smícháno se studiem vojáků. Ti by měli mít současně přísný vojenský režim. Tím není míněn (jen nebo hlavně) pořadový krok, ale plnění všech základních vojenských povinností a celodenní vojenský dril (v obdobích mimo studia na učebnách). Proti tomu však působí dvě důležité překážky: jednak je na škole zbytečně příliš mnoho vysokých důstojníků (snížení hodností v průměru o stupeň by jistě respektu prospělo – protože nyní pro studenty není pplk. nebo dokonce plk. žádnou velkou vojenskou autoritou) a kteří sami pravidla vojenského chování často nerespektují. „Civilní předměty“ by samozřejmě mohli a měli učit civilisté Druhým problémem je, že není celý areál ohrazen, jak je to naprosto samozřejmé ve vzorových zemích NATO. Příkladů by bylo možné uvést řadu, ale to by bylo na rozsáhlé exposé stejně jako úvahy o efektivnosti výuky při existenci málopočetných odborností – které by měly jít sloučit – příklady zase existují.
Vojesnká škola by měla harmonicky a systematicky spojovat vzdělávání s vojenským výcvikem. Jinak by skutečně stačilo odborníky nabírat z civilu a jen jim dávat vojenskou přípravu a doškolení toho, co je specificky vojenské.
Zdá se, že se vše opět točí kolem toho, jestli je příprava důstojníka vzdělávání, nebo výcvik. Do r. 1990 fungoval na civilních vysokých školách podobný systém přípravy důstojníků, jako je v USA Reserve Officer Training Program. Výcvik byl součástí předvojenské přípravy. Jestliže jsou čekatelé UO ve služebním poměru, pak lze jen těžko očekávat, že jejich pobyt na UO je předvojenská příprava. Na druhou stranu systém vojenských vysokých škol před rokem 1990 měl za úkol vychovat hlavně loajální straníky – vojenskou elitu uvnitř KSČ. Možná by bylo dobré začít diskusi nejdříve od funkcí školství a pak odvozovat struktury a kapacity.
Domnívám se, management je součástí velení a oddělovat tyto dva pojmy by byla chyby. Cílem managementu je řídit organizaci, skupinu lidí atd. za pomocí všech manažerských funkci a pomocí nich dosahovat stanovených cílů. Management vychází ze slova to Manage = domnívám se, že nejlépe tomu vyhovuje český ekvivalent ,,řídit“. Náplní velitele, ať už na nejnižší funkci je ,,velet a řídit“ podřízené/ným. Velení je proces, kterým velitel přenáší svoji vůli a záměr na podřízené a uplatňuje vojenskou pravomoc a odpovědnost stanovovat úkoly a vydávat rozkazy podřízeným. Spočívá výlučně v rukou velitele. Velení a řízení jsou tedy společné procesy. Zahrnují postupy, které velitel, jeho štáb a podřízení používají k rozhodování, plánování, usměrňování, koordinaci a řízení lidí popřípadě organizace.
Dále si myslím, že role UNOBu je zde k tomu, aby studentům (vojákům) dala určitý teoretický základ a rozhled, ne pouze do úrovně velitele čety/roty ale až po prapor či brigádu. Cílem je, aby tento teoretický základ byl co nejširší a to nejen ve vojenské oblasti, ale i v civilní. Neumím si představit velitele, jehož rozhled je pouze na úrovni armády a jeho funkční náplně. Těmto dobám už naštěstí odzvonilo. Z počátku, každý student, který jde do praxe, využívá získané penzum znalostí jen omezeně, ale z postupem jak se posouvá v kariéře, se jeho využívání teoretických znalostí z vysoké školy zvyšuje. Domnívám, že takto je koncipován základ každé vysoké školy. UNOB má ten komfort, že má k dispozici ještě akademii ve Vyškově, která by zde podle mého názoru měla být od toho, aby vojáky naučila převádět získané znalosti do praxe. To, že tomu tak není, je druh věc. Ale kdyby tento systém vzdělávání byl dopracován, až do konce myslím si, že by mohl fungovat. K organizaci vysoké školy a hodnostnímu sboru se vyjadřovat nebudu, ale tak jak je to teď, tak si myslí, že je to nastaveno špatně.
Podle mě tahle definice neříká nic o těch funkcích. Navíc, kdyby byl velitel managerem, neoznačoval by se jako velitel. Management, resp. teorie řízení, je jen jedním z aspektů výkonu jeho funkce. Naznačený přístup odpovídá 90. letům, kdy dnešní ředitel IMO, napsal na katedře velení a řízení VVŠPV legendární skripta, která (překvapivě pro skripta) přetrvala v doporučené literatuře více než 15 let. Navíc si jasně vzpomínám, že jsme byli „nuceni“ ke kybernetickému přístupu. Scházela tomu ale matematika, takže to připomínalo vtip o výuce brambor na různých typech středních škol. – Podtrhli jsme si slova řízení a management a diskutovali jsme o nich mezi sebou.
Překvapivě, technici z VA, kteří nastupovali na místa velitelů a neprocházeli programem Ekonomika a management, byli v systému stejně úspěšní jako manažerští specialisté. Těch bylo stále méně a méně a méně…
Výcvik je svou podstatou „on the job training“. Nemá nic společného s rozvojem osobnosti, o co se snaží vzdělávání. Do armády může klidně přijít „osobnostně rozvitá osoba“, a klidně z ní výcvikem uděláte vojáka. Opět to lze doložit historickými případy, hlavně z USA, kde je více než 2/3 důstojníků získáváno z ROTC. Vzhledem k tomu, že příslušnost k hodnostnímu sboru je definována nějakým standardem a existuje několik rekrutačních kanálů pro vstup do sboru, nelze si dovolil kvalifikačně nevyrovnaný standard. V demokratické společnosti si nelze dovolit ani diskvalifkaci v šancích na povýšení. Otázka tedy zní, kolik výcviku je potřeba na přípravu rozvinuté osobnosti, aby mohla vstoupit do příslušného hodnostní sboru?
Následující otázkou je, jak má být tento výcvik rozložen v čase a jaká jsou optimalizační kritéria. V manažerské uvažování je to čas a peníze. Čím dříve je člověk zařazen do služby po splnění odpovídající kvalifikačního standardu, tím dříve se může začít s amortizací investic do něj vložených. Ideální situace je, když počáteční investici převezmne někdo jiný. Ovšem ať se na to dívám z pohledu vysokoškolského zákona, nebo logikou „studentských platů“, je pobyt na vojenské vysoké škola rozvojem osobnosti, za který stát platí.
Je poměrně zvláštní, že nějakým záhadným způsobem se zkrátil doba, po kterou příslušný jedinec měl strávit ve službě. Původně byl první závazek za studium 10 let. Po nástupu V. Čecha do čela personalistů se to změnilo na dvojnásobek délky studia (pro Bc. 6 let) s tím, že další závazek z dalšího studia začal běžet až po skončení toho prvního. No, a teď se připravuje „souběh“ závazků. Skoro mám dojem, že manažerský přístup a manažerské uvažování platí pro jakékoliv jiné prostředí, jen ne pro resort Ministerstva obrany.
Tak mi to připadá jako „kvantový management“: z jedné strany je to bílé, když to má být černé, otočí se to. A pak zase a zase…
Já netvrdím, že velitel rovná se manažer a dále netvrdím, že jedinou výkonnou funkcí velitel je řídit! Upozorňuji pouze na to, že využití vědní disciplíny Managementu a ekonomie (mimo jiné) jsou přínosné pro přípravu velitelů. Dále si stojím za tím, že velitel s jeho kariérním růstem se blíží pozici manažera, kde dochází k čím dál většímu využívání znalostí z těchto dvou odvětví. Můžeme se zde dohadovat, čí názor odpovídá jakému období. Všechno se vyvíjí. Bylo by dobré se odprostit od 90. let. Nikdo zde neřešil komplexní přípravu velitelů na VŠ, upozornil jsem pouze, že by byl krok zpátky odtrhnou management od přípravy velitelů. Kdyby k tomu došlo, tak by jsme se možná vrátili do vašich 90. let.
pro Anno: Za větší problém než dosažené vojenské hodnosti u pedagogických pracovníků na UO považuji to, že spousta z nich má curriculum vitae sotva na dvou řádcích, protože strávili u bojových útvarů sotva rok služby a už se drali zpět předávat nabyté zkušenosti. Pokud nám budou důstojníky vychovávat lidi bez praxe, možná se stav už zlepšil, ale z toho co jsem tam viděl by se „nepřítel opravdu zaradoval“ velitelský sbor školních jednotek byl hodně mimo mísu. Samozřejmě existovaly vyjímky, ale ty se tam vždy dařilo odstavit bokem.
Trošku se děsím toho, že vidíte problém ve výšce oplocení areálu školy, má ten plot mít význam jako klece v ZOO? UO má člověka vzdělávat a motivovat, na výmaz hlavy jsou tu jiné kurzy.
Bez emoci by bylo asi zajímavé znát čísla kolik studentů nastupuje do prvního semestru vojáci/civilní a kolik končí studium po státnicích vojenský a civilní? Kolik z toho nastoupí k útvarům na místa VČ apod. Kolik zmizí na velitelstvích a jinde?
Jinak GB Sandhurst 1 rok studia, USA West Point 3 roky, atd. Vysokošlské vzdělání se získává na civilních školách a ROTC, ale to už se tady psalo víckrát, ale od toho tady jsou povolanější.
Problém velitelství. Systém řízení kariér má být řízeným systémem. Jde o průtočný systém, takže má být řízen odchod z kariéry a podle toho pak regulován postup (retence) a „sání“, tj. rekrutace. Pokud ovšem k tomu nedochází, tak se věci řeší ad hoc. Ze všech státních institucí pouze armádě dnes zůstala umísťovací povinnost absolventů vojenských škol. Protože bylo řízeno jenom „sání“ personálu cestou směrných čísel do vojenských škol, řešilo se umísťování absolventů jejich zařazením na místa, která byla právě volná. Ta v případě specialistů mohla být právě na velitelstvích. Jen málokterý z nich byl ochoten prostě vzít rodinu a odstěhovat se jinam za kariérou a začínat od píky. Pro absolventa takové místo určitě bylo zajímavé. Z mých 15 spolužáků – finančáků odešla na „velitelství“ asi 1/3.
Ad #39
To je správná otázka:-) Dvě z mnoha možných odpovědi zní např. 48 týdnů (RMA Sandhurst Commissioning Course) nebo 8 měsíců (OCS+TBS, USMC) pro bakaláře (v prvém případě ne výlučně). To ale jistě většina lidí na tomto fóru dobře ví…
Souhlasím s tím co uvádíte, jen bych doplnil, že podle mne je základem kompetence velitele (stejně jako u každého manažera) schopnost VÉST své podřízené. Pro to jsou potřeba jisté osobnostní předpoklady, které lze vhodnou formou dále rozvíjet, ale nelze je žádným tréninkem, vzděláváním či výcvikem nahradit, pokud je dotyčný nemá.
Proto by si zaměstnavatel měl před větší investicí ověřit, zda dotyčný tyto předpoklady má či nikoliv. V případě armády to platí dvojnásob, zde jde i o životy budoucích podřízených. Navíc, zatímco v civilní sféře se do manažerské pozice dostáváte obvykle až po 2-5 letech praxe, v armádě tuto dobu na „otřískání“ se mladý důstojník nemá.
Proto má být na počátku kariery prověření fyzické, intelektuální a emocionální dispozice (IQ a EQ) baterií testů a pak praktické ověření, např. v podobě brutální zahajovací fáze výše uvedených kursů (analogicky postupují i ty efektivnější organizace v civilním sektoru) která má vyřadit ty, kteří schopnost vést jiné (ale především sami sebe) a odolávat stresu, vysokou motivaci atp. prostě na potřebné výši nemají. To vidím jako zásadní věc. Jakou konkrétní podobu následný výcvikový či vzdělávací proces má mít je věc druhá,
Otázkou tedy je, zda financování bakalářského programu, který je pochopitelně nákladnější než např. na běžné humanitně orientované fakultě, aniž bych se o těch předpokladech (s jistou mírou pravděpodonbnosti) dopředu ujistil, není tak trochu mrhání veřejnými prostředky. Což mě vede k další otázce, jak probíhá selekce studentů UNOB.
Je možné, že se ta škola (univerzita to opravdu není, ty jsou u nás jen 2, s přimhouřením obou očí 3) stala obětí poněkud živelného vývoje, kdy se uvnitř pere kultura technické „univerzity“ (VAAZ, která měla i v civilní sféře dobré renomé) s kulturou „kadetky“. To první nese znaky (i formální) universitního vdělávání, které je zaměřeno na přípravů vědeckých pracovníků. To druhé je logicky bližší např. těm výše uvedeným kursům. To první vyžaduje akademickou svobodu, rozvoj kritického myšlení, neustálé zpochybňování všeho. To druhé vyžaduje formování vůdčí osobnosti, ale současně respekt k autoritě, bratrství, obsahu značnou dávku indoktrinace. To prvé je spíše jako studium historie náboženství, to druhé spíše jako formování nového člena řádu. Ani jedno není špatně, jen si nedovedu představit, jak může obé probíhat současně v jedné instituci.
Ad #41
„využití vědní disciplíny Managementu a ekonomie (mimo jiné) jsou přínosné pro přípravu velitelů“.
Možná že je, jen si nejsem jist, jestli zrovna tento přínos mladí poručíci docení, až si budou získávat autoritu u své čety, kde budou mít třeba těch 30 chlapů, řada z nich starších než oni, 1-2 rotace v misi, někteří zkušenost z reálného boje …..
Ad 45
To jsou věci, na které mladého důstojníka připravíte obtížně. Hold nemá zkušenosti jako ostřílení borci, tak to musí získat jinými kvalitami, hlavně se nezhroutit. (Respekt, pokora a chuť se učit bude pro začátek stačit). Ve stejné situaci jsem byl taky a hromada dalších přede mnou a zase tak obtížné to není. Jde jen o přístup. I tak si myslím, že jestliže se na vojenských školách zaměříme pouze na vojenské předměty a mladý velitel se nebude rozvíjet i v dalších oblastech civilního života, tak je to cesta do….Tím samozřejmě neodsouvám na druhou stranu výchovu velitelů, na té by se mělo také silně pracovat již na UNOB. Mladí důstojníci v dnešní době nejsou vnímáni v dobré světla a to je dáno výchovou, které se jim pravděpodobně nedostává v takové míře, jaké by se na vysoké vojenské škole slušelo.
zapomínáte, že každý poručík má svého rotmistra (na četě) a tak dál, takže láteřit na nedostečnýma zkušenostma je mimo mísu…už na základní úrovni jako je četa, je dobrá spolupráce VČ a ZVČ hlavně v tom, aby si ten velitel uvědomil, že spousta věcí se dělá delagací svých pravomocí na zkušené podřízené…ale to jsem se zapojil do off topicu, takže se omlouvám…
To Hery
Souhlas, ale nejsem si jist jestli mu ZVČ nebo kdokoliv jiný zaručí autoritu u podřízených.
Jestli máme srovnávat VAAZ, VVŠPV atd., je to třeba vidět v podmínkách panujících do přijetí nového vysokoškolského zákona po roce 1989. Do té doby bylo vzdělání univerzitní, nebo vysokoškolské – 5, resp. u lékařů 6 let, a 4 roky. To druhé studium bylo orientováno hlavně na praxi. Statut akademického studia měla VAAZ, VPA KG, VLA JEP a VO při FTVS UK. U absolventů akademií se nepředpokládala velitelská kariéra, jednalo se specialisty předurčené spíše pro štáby.
Vysokoškolský zákon ze všech škol udělal univerzity: studium bakaláře 3 roky, magistra +2 roky, případně Ph.D. + 3 roky. Tohle trvá dodneška. Konvergence vojenského vysokého školství jde od specifik do „obecnosti“ civilních škol. Uniformy učitelů to nezměnili a nezmění. Už teď existující civilní vysokoškolské kapacity, které jsou schopny učit to, co se učí na UO.
Extrémem konvergence je plná přeměna UO na veřejnou vysokou školu, ovšem pak je třeba se ptát, proč má být financována z rozpočtu MO a ne z rozpočtu MŠMT, jako ostatní vysoké školy. Ve vztahu k armádě, jako jádru resortu, mě zde ovšem napadá dykovské: opustíš-li mě nezahynu…
Debata se rozvinula jiným směrem než k tématu článku,ale přesto si dovolím také zareagovat.
Armáda je natolik specifická organizace,že vyžaduje úplně jiný druh lidí ve vedení než civilní organizace.Rozdělil bych to na dvě skupiny.
1)Lidé kteří musí velet bojovníkům přímo v akci(nižší důstojníci)nebo plánují,řídí bojovníky na vyšší úrovni(vyšší důstojníci).Zde na bojových útvarech je nejdůležitější PRAXE,PSYCHICKÁ A FYZICKÁ ODOLNOST.Proto zcela nejpřirozenějším a nejlepším způsobem je když voják ze základní funkce popřípadě z funkce VD si doplnuje vzdělání a hodnostně a funkčně roste až do sboru vyšších důstojníků.To je ten nejlepší možný způsob jak získávat nejlepší velitele na bojových útvarech.Ovšem tato varianta podporující přirozeného velitele vyžaduje aby tito vojáci byli podporováni a tlačeni k doplnění vzdělání.
Další způsob jak získat kvalitního velitele velícího, řídícího bojovníky v akci je vzít absolventa vysoké civilní školy provést s ním výběrové řízení na VVP s důrazem na psychickou,fyzickou stránku a poté když splní kvalifikační požadavky s ním uzavřít služební poměr.
2)Druhou skupinou jsou nebojové,podpůrné funkce zde opět vezmeme civilního vysokoškoláka uděláme výběrové řízení kde musí splnit požadavky na vstup do služebního poměru plus kvalifikační požadavky na funkci.
Momentálně je nejlepší čas kdy můžeme radikálně zmenšit UO a najet na rekrutaci civilních vysokoškoláků,kterých je na trhu práce přebytek.
Dvě vzpomínky na přípavu BKO:
1) Nebylo vůbec jednoduché shánět data pro komplexnější analýzu. MO pracuje na principu „datových warlordů“. Kdo má data, má moc. Hádky jsou většinou o tom, kdo má „správnější“ data a kdo má blíže k těm, kteří rozhodují. Nicméně spíše se data shromažďují, než aby se s ními pracovalo v modelech a simulacích a testovala se relevance dat a vzájemná konzistentnost. Většinou se „vyplňují tabulky“ a argumetuje se směrem k tomu, že více peněz a lidí je lepší než obráceně. Tento argument ovšem časem publikum omrzí.
2. Bylo hrozné pracovat s resortním jazykem: dlouhá souvětí, zkratky, snaha schovát skutečnost do vět, kterým rozumí jen úzký okruh zasvěcených, neustálé vyjmenování názvů prvků, které mají být „zachráněny“. Při přepisování kapitoly o schopnostech jsme strávili v práci dva víkendy posobě. Publikum si také zvykne, že vám nerozumí. Pak však nelze čekat, že prosadíte svoje záměry.
Obojí jsou věci, které nezmění žádný ministr. Je to věc „kvality typického úředníka“ a toho „produkuje“ systém.
Zabezpečování vojenského vzdělávání veřejnou vysokou školou? Dilema mezi vzděláváním a výcvikem? To by bylo zjednodušené – jde také o vojenskou výchovu.
Stačí se, jako ostatně ve všem, nebo mnohém poučit od těch, kteří mají delší a úspěšnější tradici (jako je UK, FR nebo třeba BE, která je s námi velikostí nejlépe srovnatelná) a ne se jen chlubit, že můžeme být ostatním vzorem. Jestli Britové stále vycházejí z teze, že příprava musí být zaměřena na tu nejnáročnější, tj. na vedení boje, tak je třeba, aby prošli velmi tvrdou přípravou i budoucí důstojníci a je musí připravovat lidé, kterých si budou vážit nejen jako odborníků, ale i jako vojáků. Po desítky let se množství důstojníků vyhýbalo zdravení nadřízených a vyšších, představovalo se – např. do telefonu bez hodnosti, titul akademický nadřazovalo nad hodnost, oslovovalo hodnostně vyšší jménem bez hodnosti, atd. To je ale něco, na co být hrdí nemůžeme a buď to přesto tolerujeme, nebo dokonce podporujeme.
Poučit se můžeme v řadě zemí, kde je ovšem neoddělitelnou součástí vzdělávání i tvrdý systematický režim a kde na vojenských školách nestudují civilisté. Voják tam na každém kroku cítí, že je v první řadě voják. V UK se na vojenských školách řadily do pochodového tvaru i dvojice vojáků.
Ve všech výše uvedených zemích je soustředěný výcvik během studia zabezpečován především na výcvikových táborech – u vyšších ročníků v džungli a jiných náročných podmínkách. Aby tam uspěli, musí být mj. průběžně podrobeni psychicky náročné systematické fyzické přípravě. Dalším aspektem je přísný režim. I proto jsou vojenské školy ohrazeny, aby v nich nepůsobily rušivé prvky. Samozřejmou ústrojí jsou maskáče a kanady, tj. žádná bačkorová armáda. Probíhá řada dennodenních rituálů – ranní nástupy, společné přesuny, nástupy a přepočítávání před jídelnou, zdravení nadřízených a vyšších, apod. Např. v RMA Brusel mají oproti době před několika lety již o něco mírnější režim v tom, že ačkoliv jsou blízko středu města, tak v prvním ročníku jsou vycházky jen jednou, ve druhém a třetím 2-3x týdně a ve 4. a 5.- ročníku již po zaměstnání – po večeři denně. Víkendy jsou volné. Na druhé straně je tam velký podzemní areál s podzemním bazénem, velikou tělocvičnou, 10-15 m vysokými krytými lezeckými stěnami různých obtížností – až po velmi velké převisy. Samozřejmě prosklená fitcentra – kdy jsou všichni na očích i těm, co jsou ve venkovním areálu a cvičí poctivě a usilovně – ať je to karate, posilování nebo něco jiného. Přitom je studium akreditované, laboratorní pomůcky vynikající a názorné. Nejde o to, dělat kompromisy k teoretické přípravě, ale doplňovat ji aktivitami k plnění vojensky specifických požadavků. O učitelích se lze na internetu dočíst, jaké učí předměty a v jakém penzu hodin a někdy i kompletní údaje o publikační činnosti.
Podle studie EU nemá zajištěné vysoké vojenské školství tuším jen Malta a Slovinsko (Lucembursko ho zajišťuje ve Francii).
K #51: Bližší podrobnosti jak se BKO finalizovala, by byly pro čtenáře jistě zajímavé, i když zrovna kapitola o schopnostech je pojatá dost podivně. Není ale divu, protože to je náročný úkol, který by vyžadoval obsáhlou analýzu – ve vazbě na způsoby zajištění rozvoje schopností – kde nákup, kde výzkum, kde vývoj, kde a jaká inovace. Navíc jak je schopnost popsána koncepčně/doktrinálně, jak je pro ni zajištěn výcvik, jaká přijmout organizační opatření – personální, materiálová, finanční. To nelze udělat během dvou víkendů, ale měla být aspoň naznačena metoda, jak to dál rozpracovat. Tou není obranné plánování, které je zejména deklarací toho, co budeme kam a v jaké míře nabízet.
Kapitola o schopnostech byla právě ta „dvouvíkendová“, která byla původně napsána, slušně řečeno, „technickým“ jazykem. Jestli se něco podařilo, bylo to procesní schéma. Do té doby se ozbrojené síly představovali jako funkcionální organizační „pavouk“ a schopnosti byly reprezentovány technikou – zbraněmi. Samozřejmě, že to není dokonalé, protože tým neměl žádný přímý přístup k datům, ale musel pracovat s a gregovanými vstupy dodanými příslušnými garanty. Ty byly podrobeny testu „selského rozumu“.
Pro zajímavost, na prvním velitelském shromáždění se objevil slide ukazující, kolik kroků se musí odehrát, aby ministr dostal žádanou informaci. Tuším, že to bylo 21 nebo 27.
Vzhledem k tomu, že MO přes 10 let deklaruje víceméně funkční obranné plánování, bylo logické že novou metodiku si měli implementovat samotní plánovači. 1.NMO dokonce pak řídil tzv. přechodový cyklus, ale jak už jsem uvedl, nezáleží na tom, kdo je v čele.
Anno: Ono jde o to, jestli se dají tyto modely dělat i u nás. Aby se nevytvářelo „Švýcarsko bez švýcarů“. Se současnými financemi namotivovat kvalitní lidi, aby šli na 5 let do gumárny, která jim dá vzdělání, kterému se kdekdo v civilu vysměje…
Další otázka je, jestli je ta absolutní superdokonalost vojenského vystupování v něčem přínosná. Ono totiž pochodovat ve tvaru z jídelny a oslovování kamaráda v telefonu: „Pane poručíku!“ zase tak moc bojové schopnosti IMHO nezvedne. I když to vypadá reprezentativně.
Ono je totiž hezké dávat neustále příklady ze zahraničí. Také jeden přidám. V Belgii jsem byl přítomen balení stanů na střelnici. Přidal se i velitel útvaru. Všichni makali. To se u nás zase tak často nevidí. A upřímně – nemyslím si, že by to vojenské vystupování nějak změnilo.
dovolím si drobnou reakci na příspěvek #37 (Názor): …“ UNOB má ten komfort, že má k dispozici ještě akademii ve Vyškově, která by zde podle mého názoru měla být od toho, aby vojáky naučila převádět získané znalosti do praxe. To, že tomu tak není, je druhá věc.“… Jednak UNOB nemá VeV-VA „k dispozici“ a také existuje dlouholetá nesmyslná praxe vysílání studentů do odborných aplikačních kurzů PŘED TÍM, než je v rámci personálního řízení rozhodnuto o reálném umístění studentů na systemizovaná místa. V kurzech je tak velmi často student připravován na praxi, s níž se už nikdy nepotká:-). Jako nenapravitelný optimista však věřím, že nová Agentura personalistiky tento jistě značně složitý a k řešení mnohokrát předkládaný „oříšek“ dokáže rozlousknout.
To Cybroos
Domnívám se, že studenti se o svém zaměření dozví na konci 3 semestr, nebo ne? Nevidím důvod, aby studenti byli odpočátku připravování na svoji funkci. Ať má kdokoliv, jakoukoliv odbornost, tak v první řadě je VOJÁK, který by měl mít určitý vojenský základ (taktika, střelecká, zdravotní, vojenské vystupování…) poté až toto zvládne, tak se může připravovat na svojí odbornost. Že příprava odborností probíhá ve Vyškově tak jak probíhá, je druhá věc. Ale určitě by bylo špatně, kdy každý byl od počátku připravován pouze na svoji odbornost.
To Cybroos (56)
Domnívám se, že studenti se o svém zaměření dozví na konci 3 semestr, nebo ne? Nevidím důvod, aby studenti byli odpočátku připravování na svoji funkci. Ať má kdokoliv, jakoukoliv odbornost, tak v první řadě je VOJÁK, který by měl mít určitý vojenský základ (taktika, střelecká, zdravotní, vojenské vystupování…) poté až toto zvládne, tak se může připravovat na svojí odbornost. Že příprava odborností probíhá ve Vyškově tak jak probíhá, je druhá věc. Ale určitě by bylo špatně, kdyby každý byl od počátku připravován pouze na svoji odbornost.
Nejlepší vojenskou výchovu vám dá když v armádě začínáte od píky.Dám příklad v polovině 90.let jsem nastoupil k jednomu mechanizovanému praporu jako VD ve stejné funkci tam byli ještě 3 kolegové všichni jako vojáci v další službě(profíci).Jeden kolega odešel po skončení závazku do civilu mi zbývající jsme zatím rostli funkčně ZVČ,VČ.Oba moji kolegové se rozhodli udělat si vysokou školu(nikdo je nepřemlouval naopak odrazoval)kterou úspěšně absolvovali a nadále hodnostně a funkčně rostou v důstojnickém sboru.Jsem přesvědčen,že takto přirozeně evolučně se dají získat ti nejlepší bojový velitelé.Jenom je musí systém podporovat a motivovat.
Současný systém aplikačních kursů (AK) byl byla založen na tom, že VA dělá aplikaci/praxi/výcvik a UO teorii/vzdělávání. Pokud chtějí být čekatelé důstojnící, musí projít řetězcem AK a složit důstojnickou zkoušku. Stejnou zkoušku a stejné penzum výcviku musí mít i důstojníci, zpravidla specialisté, vstupující do armády po absolvování nevojenské vysoké školy. Variantou pak mohlo být složení zkoušky kýmkoliv od vojsk, kdo má splněny předpoklady pro službu v hodnostním sboru nižších důstojníků. Systém byl založen na tom, že AK jsou od 1.-3. ročníků a pak po úspěšném absolvování bakalářského studia.
Vzhledem k tomu, že někdo rozhodl řídit pouze vstupy do personálního systému, a to tak, že od roku 2005 rostl počet čekatelů a zmenšoval se počet důstojníků, systém AK začal žít svým vlastním životem. Studenti byli převedeni automaticky do magisterstké nadstavby s pokračováním AK (což nikdo nepředpokládal). Poté, co neklesal počet studujících čekatelů a uplynuly 2 roky od „otevření přetlakové pojistky“ v podobě prezenčního studia v magisterské nadstavbě, došlo k souběhu absolventů posledního ročníku bakalářského programu a magisterské nadstavby. Protože nikdo nemohl predikovat, která ČVO dokončí školu (disproporce mezi směrnými čísly a skutečným počtem absolventů), zvrhla se poslední část systému AK ve „vnitřní rekvalifikaci“ – příprava na zařazení podle personálního pohovoru před vyřazením.
Zde je potřeba vidět, že VA, která je v řetězci za UO, poskytovala AK podle objednávky UO, resp. sekce personální odpovídající za koncepci a strategii personalistiky.
at #59: Neexistuje univerzální a trvale platné pravidlo pro generování důstojníků. Např. Rakouská armády se po mobilizaci na válku 1866 potýkala s nedostakem důstojníků. Systém to řešil povýšením nejlepších profesionálních poddůstojníků v poli do první důstojnické hodnosti. Z podobného důvodu tu existovaly DDŠ a RDŠ a množství vojenských vysokých škol. Jenže tohle se změnilo. Současná soustava vysokých škol dokáže vygenerovat dostatek lidí splňující předpoklady pro službu v hodnostním sboru nižších důstojníků. Lze tedy povyšovat z vlastních zdrojů (s možností důstojnické zkoušky) nezávisle na fakticky neřízeném personálním systému. Zde je třeba vidět, že takový systém ovšem připomíná majetníky pluků, kteří se starají „jen o své“.
1.) …to je tak, když má někdo Názor a nedisponuje informacemi a terminologií:-). Snažil jsem se vysvětlit, proč „příprava odborností probíhá ve Vyškově tak jak probíhá“ a také proto jsem psal o ODBORNÝCH aplikačních kurzech, tedy těch, co probíhají ve 4. semestru magisterského studia. Až po ukončení těchto kurzů (tedy těsně před státnicemi) proběhnou „personální pohovory“ … a to je právě to, co je na tom špatně.
2.) „… VA, která je v řetězci za UO, poskytovala AK podle objednávky UO, resp. sekce personální odpovídající za koncepci a strategii personalistiky…“ ano, VA poskytovala a poskytuje podle nejlepšího vědomí a svědomí, po dohodě s UO, no a pak teprve přijdou personalisté a kouknou se, kde je v tabulkách „volno“ a je vymalováno i s ODBORNOSTÍ aplikačního kurzu.
K #55: Britské MO patří mezi 10 firem, o které je mezi absolventy největší zájem. Ani jejich vojákům se myslím nikdo v civilu proto, že mají dobrou kázeň, nesměje. Naopak získané vlastnosti jsou kladnou devizou pro práci i v civilních firmách. Nejde o žádnou gumárnu klasického typu, a to ani v té Belgii – rituály nejsou buzerativního typu, a přístup k nim součástí osobního hodnocení lidí, proto jsou přijímány proaktivně. A asi také díky kariérnímu řádu. Např. ve Francii je zásadní součástí rekrutačního výběru motivace a nejen odborné znalosti – ty může škola výrazně prohloubit, pokud je kladná motivace, kterou lze ale získat dodatečně velmi obtížně.
V praxi se vojáci mezi sebou chovají a oslovují zejména podle příslušnosti k hodnostnímu sboru, i proto mají oddělené mess. Oslovování kamaráda pane poručíku je zavádějící příklad, který jsem na mysli neměl. Já jsem spíše zažil to, že oslovovali poručíci podplukovníky a dokonce i plukovníky příjmením, bez hodnosti, tj. jako sobě rovné – v extrémním případě už chybělo jen to, aby tak říkali i generálům. Tj. abych to upřesnil, tak zejména rozdíly mezi hodnostními sbory by se neměly stírat. To, že si student UO myslí, že bude jednou třeba také podplukovník nebo plukovník, by nemělo znamenat, že by se podle toho měl chovat už na škole a důstojníky, natož vyšší nezdravit! Během školy má ve jmenovaných školách potlačena svá osobní práva a svobody – tj. režim, vycházky, apod. Je ale pravda, že jsme v tomto hodně benevolentní a že silným zájmem velké části mladých důstojníků je hlavně posbírat co nejvíce titulů a kurzů – čemuž napomáhá i zcela neuvěřitelný příslušný RMO, týkající se studijních úlev. Tomu by se asi v civilu podivili.
To, jaký má být vojenský systém na školách, by měla říci hlavně generalita a měl by tomu odpovídat i profil absolventů v odborné i vojenské části. Měli bychom se rozhodnout, jestli je naším cílem příprava důstojníků na pozdější civilní dráhu nebo potřeby a zájmy AČR.
Nemyslím, že bychom měli za každou cenu přebírat zahraniční příklady, zejména pokud jsou jednostranně zaměřené na systém USA, který je pro nás možná sice inspirativní, ale hodně odlišný. Nicméně v zemích EU se vytváří jednotný vzdělávací rámec, který má umožnit akreditovat i jednotný rámec v oblasti obrany tak, abychom se nemuseli přizpůsobovat současným civilním programům – včetně ekonomiky a produkovat ekonomy-manažery namísto vojenských odborníků, kteří budou dobře znát doktríny NATO, operační umění, taktiku, vojenskou techniku, umět velet a vést lidi apod. Jak bude toto u nás implementováno je ale velkou otázkou. Nejspíš se zase najde nějaká pohodlná česká cesta.
Asi se shodnome, že klíčovým prvkem je výchova. Tady vidím asi největší problém v tom, že ze své podstaty je vysokoškolské vzdělávání zaměřeno na formování individua, schopnosti se prosadit. Naopak armáda je postavena na potlačení individuality ve prospěch kolektivu. Pokud jde o mě, mám dojem, že 20 let ukázalo, že nejsme schopni oba cíle dosáhnout zároveň během 3letého studia. Oba požadavky jdou proti sobě. Proto bych šel ověřenou britskou cestou: nejdříve individuální rozvoj osobnosti a pak „defragmentace“. Je nesmysl mít výběr důstojníka založen primárně na schopnosti vzdělávat se – tedy, kdo zvládne VVŠ, má otevřenou vojenskou kariéru.
Leadership: Jde spíše o umění. Sice člověk může mít kurs, ale lidé jsou prostě různí. Navíc je třeba mít hlavně morální předpoklady. Být včele nebo jen na vrcholu hierarchie je rozdíl.
Nemyslím si, že vojenská příprava by měla být v protikladu k vysokoškolskému vzdělávání postavena na potlačení individuality. Pokud ovšem mluvíme o vojenském vysokoškolském studiu pro důstojníky a ne např. o kurzech pro námořní pěchotu USA.
Podstatu vidím v propojení s kariérním systémem, jak je tomu např. v UK (GB). Tam má vojenská škola i funkci filtru, který při náročném vojenském režimu má hlavně náročnou výuku, založenou na teorii, praktických cvičeních a esejích. Vše se hodnotí bodově a laťka je nastavena tak, aby se nejen tvrdě studovalo, ale i pracovalo = praktická cvičení a eseje. Takže individuální růst – odborný i velitelský by neměl systém vojenské přípravy tlumit, ale podporovat. Vše se dá nastavit kariérním systémem a náročností studia. Také je důležité propojení s obranným průmyslem, což u nás chybí, a proto se většina kariéry zaměřuje na velitelskou dráhu. Ta technická má velká omezení. Ne tak v zemích, kde je silný obranný průmysl, jako je např. GB, FR, NL, SE. Viz příklady v GB např. u firmy Quinetiq, kam chodí na omezenou stanovenou dobu řídit projekty i důstojníci. U nás se už dávno do firem obranného průmyslu důstojníci neposílají.
To cybroos (62/1)
Odborník nejsem, ale přípravou důstojníka na UNOB jsem si prošel. Nejsem si vědom, že bych nějakým AK ve 4. semestru magisterské studia prošel. V tomto semestru jsem byl vyslán pouze na stáž k průzkumné četě na útvar, kde jsem strávil zhruba dva měsíce, abych pochopil práci velitele čety a další věci. A pokud se nepletu, tak od chvíle co nastoupíte na magisterské studium, tak je vaše zaměření jasné a to na základě modulu, na který jste nastoupil. V případě, že by tato stáž probíhala po personální pohovoru, tak je rozdíl pouze v tom že ji absolvuji u útvaru, ke kterému mám nastoupit. A tento způsob řešili studenti tím, že si domluvili místa u útvaru na které chtěli jít před personální pohovorem (alespoň v Chrudimi se domnívám, že to šlo) a poté požádali o stáž u toho útvaru. Teď si nejsem úplně jist kdo má chybné informace.
Jinak musím smeknout, vyskytlo se zde hromada užitečných názorů o tom jak připravovat mladé důstojníky na vojenský život.
66: Tahle debata je nudná. V roce 1992, když jsem vstupoval do armády, tak systém, o kterém se tady bavíme, měl být realizován od roku 1993. Tyhle názory jsou známé už 20 let. Fakticky 20 let je ten systém ne/řízen tak, jak je. Možná vám tohle může připadat jako inovatovní, ve skutečnosti je to pro hodně lidí dejavu.
Nechápu termín mladý důstojník. V angličtině je to junior officer, v češtině nižší důstojník. Přípravu starých důstojníků jste asi nemyslel.
65: Obranný průmysl se u nás po 20 letech koncepčního rozvoje se rozvinul směrem k nule. Stáže by mohly existovat, ale je to opět odpovědnost sekce personální. Pokud vím, v Rakousku v rámci parnerství s civilním sektorem taková možnost existuje.
Aby systém fungoval, musí ho někdo zorganizovat. Kdyby tohle někdo chtěl, tak už to funguje. Bylo mi kdysy vysvětleno, že máme akademickou svobodu a že studenti mají možnost si vybrat. Během studia na VVŠPV jsem v případě výuky managementu musel vystačit s titulem Vodáčková-Vodáček, ale měnil se název předmětu v bakalářském programu, magisterské nadstavbě a v doktorském studiu. Když jsme si akademicky stěžovali, prezentovalo se jako, že tomu jako studenti nemůžeme rozumět. Když jsem se vrátil po roce praxe vrátil na školu, nikdo se mě na názor neptal. Naopak, v katedrální hierarchii jsem byl ten, který do věci vzhledem k věku mohl mluvit nejméně. – Systém řízený hlasováním nelze reformovat. Můžeme psát tisíc profilů absolventa a sepisovat modré, zelené i bílé knihy.
..časy se snad mění. v době, kdy jsem na UnOb studoval já, byla to ještě VABo a po příchodu k útvaru jsme byli čistí jako lilie. taktiku jsme měli zvládnutou na příkladu perutě Su-22 ničící postavení egyptské PVO u Suezu. Vrtulník bylo na katedře sprosté slovo, taktiku vzdušných bojů představoval přepad narušitele hranice letounem L-39 a vrcholem byl přepad protivníka po křivce zteče řízené GCI.
pro kolegy pozemáky- jako byste učili své důstojníky taktiku s rokem výroby 1916.
Co se boje malých jednotek týče- chodili jsme po Březině, vrčeli jako BVP a veleli si roj sesednout. Uznávám, že jsme nebyli namotivovaní a už vůbec ne highspeed jako týpci co si pletou airsoft se studiem vysoké školy a tak jsme při veletrzích neslaňovali z konstrukcí na výstavišti se sveřepým výrazem v zelené tváři. vševojskovým vrcholem našeho studia byla zteč roty – s piloty v hlavních rolích vojínů. „Hlavně aby se hodně střílelo.“
BP: Jestli toto má být tečka za příspěvky k článku Doba Alexandra Vondry, a asi i za celým blogem OWOP, ze strany jednoho z poradců, tak je to deprimující.
Ani poradce není kouzelník. Jenom vysvětluji, že zlepšení/zhoršení fungování čehokoliv je závislé na zlepšení/zhoršení systémového prvku, který určuje výkon tohoto čehokoli nejvíce. Změna vedení vždy přináší větší/menší naději, ale jeho schopnost působit na celý systém omezená jak časově, tak i mocensky. Hlavně není možné řešit všechny problémy naráz. Lze si vybrat jen určité „sousto“.
Pokud byl zpracován nějaký závazný řídící dokument, pak by měl být kontrolovatelný i jeho výkon. Narážím na zkušenost s pravidelnými rozbory pořádku na „íčkách“ ve VVŠ PV. Podle velitele roty se vždy pořádek zlepšoval od rozboru k rozboru, nicméně já jsem měl od prváku do páťáku na pokoji stále stejný pořádek.
Mohu se zeptat,má skutečně Karolina Peak vazby na Omnipol a tedy i M.Kalouska ?
A ti náhradníci ,nic i nich nevím zná je někdo myslim profese,praxe atd. děkuji
Kam Míra nemůže, tam nastrčí bábu.
Se systémem kdy se studenti UO s praktickými věcmi seznámí až někde v aplikačním kurzu ve Vyškově mám jen negativní zkušenosti, snažit se odloučit u technických oborů teorii od praxe takovým způsobem je dost nevýhodné, studenti na stážích až v praxi poznají co že se to vlastně učili. Mám z toho pocit, že se pomocí VA snažil někdo jen nalézt důvod jak mít co nejvíce lidi ve Vyškově, už se tam studenti jezdí učit i leteckou techniku, přitom na leteckých základnách by to bylo efektivnější a přímo od odborníků, kteří to de facto učí i ty instruktory ve Vyshpointu.
Máte pravdu, ale jde o dlouhodobější, hlubší a daleko širší problém. Pamatuji si na první stáž během mého studia. Byla to studená sprcha, naprostá disproporce mezi představou vybudovanou ve škole a realitou. Když jsem se vrátil na katedru, objevil jsem zprávy ze stáží od r. 1991. Všechny ročníky i moji spolužáci prožili to samé. Podobně reportovali další studenti a studentky.
Pokud jde o koncepci Vyškova, vycházelo se z toho, co většinou studenti reportovali v těch zprávách: jsou vnímáni jako zátěž, případně jako vítaná velmi laciná pracovní síla využitelná pro věci, které nejsou příliš populární. Stáž nezaručuje, že se frekventant něco naučí. Proto se rozhodlo centralizovat učebně-výcvikovou základnu a na ní naučit teorii a drily a pak studenta poslat na řízenou stáž.
Zařazení studentů přímo do procesu během stáže má rizika a pokud daný prvek zrovna „operuje“, mohou být zátěží.
Model byl aplikován univerzálně, pro všechny odbornosti.
Pane Ignác, věřte mi, při rozhodování před deseti lety neměl s aplikačními kurzy pro studenty UO ve Vyškově nikdo nic společného. Opatření Reformy 2002 v oblasti přípravy personálu, obsahová i strukturální, byla v této oblasti podřízena výstavbě UNOB. Klasický stav, když UNOB kýchne, celý resort dostane chřipku. Vše pod heslem:“VVŠ PV byla podle dnešních standardů pouze vyšší odbornou školou. Tak si uvědomte o čem tady mluvíme.“ Podpořené tvrzením:“V kombinaci studia na UNOB a AK je vojenská příprava budoucích důstojníků zadotována jako nikdy v minulosti.“ Asi jen proto, aby se v roce 2008 řeklo: „Máme k dispozici 8 měsíců ve prospěch vojenské přípravy tak se pojďme domluvit jak je nejlépe využít“, a tím došlo v některých odbornostech k jejímu poklesu až o 50%. Toho jak armáda byla oblafnuta si ale dokázali všimnout jen odborníci na problematiku přípravy personálu. Aby se tomu dala koruna v podobě změny vzdělávací politiky v roce 2008/2009 s odůvodněním: „Pokud UNOB není schopna garantovat pokračování studia po bakalářském studiu znevýhodňuje ji to ve srovnání s ostatními vysokými školami. Nebude dostatek žadatelů.“ V důsledku uvedeného kroku se AK staly rekvalifikačními kurzy. Tím byl popřen celý smysl transformace vojenských škol nastíněný v Reformě 2002 a kvalita vojenské přípravy studentů UNOB setrvale klesala. Máte pravdu že to bylo také o počtu lidí, ale ne ve Vyškově, na UNOB. Ale o tom detailně až někdy příště, pokud k tomu bude otevřena diskuse.
Proč mám dojem, že se každá druhá debata stočí k UNOB ;-)
Protože to tam pan Pernica vždy přesměruje :-)
Prosím?
Ve skutečnosti Tonda.. Ale to je fuk..:-D Konspirace: Třeba jsou jedna a tatáž osoba.
Ano, používam různá jména. Jsou to: James Bond, Jára Cimrman, Emília Marty, Maty Hary, Dirty Harry, ošklivé káčátko, méďa Béďa a Sandokan. Nekteří mě ovšem znají pod jmény jako je Santa Claus, Hromnice, svátek práce, Vinnetou, velký vezír nebo Večerníček.
:-))))
Domnívám se, že je čas tuto debatu ukončit.
Ano. Další jména jsou: babička, Sultán, Tyrl, Prošek, Barunka, kněžna Zaháňská, Ferda mravenec, brouk Pytlík a králíci z klobouku.
No, omlouvám se, za vyvedení debaty do absurdna. Na vině je ale správce blogu. (Není to výčitka.) Kdyby bylo 30 příspěvků za měsíc, nekončí každá druhá debat v Brně.:-) Slibuji, že napíšu zase nějaký jazykový koutek.
Názor: Naopak! Teď je to konečně zajímavé :-D
B.P.: Myslím si, že na vině není správce blogu, ale my, kteří se vždy necháme do takové debaty zatáhnout namísto ignorace takových příspěvků…
Pane Šulci, když teď už nejste zaměstnancem rezortu MO (tedy asi nejste), mohl byste v souvislosti s články o BKO prozradit i něktré zákulisní věci, které např nový směr omezovali? Kdo jaké tlaky hájil, ať už politické, vojenské, zbrojařské atd. … nebo na to nemáte odvahu :-) docela rád bych si početl něco o těch lidech, kteří tahají za nitky a nám dole někdy více, někdy méně znepříjemňují život v zaměstnání.
To samé, bylo by zajímavé se dozvědět něco nového o deformách platů,hodností atd. které mají od 1.1. 2014 vstoupit v platnost. Sice nějaký článek o tomto vyšel v Goebbels presu, ale tento plátek nepovažuji za relevantní zdroj.
Pro meldika: No, nebudu se zastávat Franty Šulce (odpoví Vám jistě sám), ale tohle opravdu není fér. Chtít po někom (a ještě ho de facto „vydírat“ různými klukovskými výrazy“…nebo na to nemáte odvahu?“), aby vynášel zákulisní informace na bývalého zaměstnavatele je poněkud ubohé a pochybuji, že by se někdo soudný k něčemu takovému snížil.
Děkuji Dušane, v zásadě jsi vystihl můj pocit.
Ad Meldik
Za prvé, jsem stále ještě zaměstnancem rezortu, byť nejsem od soboty ve funkci. Za druhé, nevím co sledujete, ale konspirativní představa, že za každým rohem číhají „tahači nitek“ ať už z podnikatelské, politické, či jakékoli jiné oblasti, kteří netouží po ničem jiném než těm „dole“ dělat život ještě těžší (krásná metafora hluboce vžitá i díky pohádkám) je hodně zkreslená. Nezaznamenal jsem nikde zbrojaře klepající na dveře a dávající úplatky, aby dostali do Bílé knihy to, či ono. Věřte tomu, nebo nevěřte. A za třetí, nevím jaké „deformy“ máte na mysli. Je dobré si nejdřív nastudovat podklady a pak se začít ptát. Pokud jste voják, pak není problém zeptat se svých nadřízených, či se podívat na interní komunikační portál (k internetu přístup máte, tak se tam můžete zaregistrovat) a buď tam odpovědi nalézt, nebo položit dotazy a dostat na ně odpovědi.
Já myslím, že u BKO se ani za nitky nedalo tahat. Prostě, když nejsou peníze a lidi, tak jen těžko lze něco „porcovat“. Je možné se jenom snažit holou podstatu pro pozdější obnovu systému. Člověk si klade takové dotazy, jako k čemu nám je několik kusů toho kterého prostředku, který když zachráním, tak nebude mít co chránit. Nebo otázky typu: Tolik jaderných elektráren a ODOS a tak málo prostředků pro jejich ochranu. Škoda že ty prostředky se nedají přesouvat teleportem, aby v tom počtu, co je máme stihly ochránit tuhle důležitou infrastrukturu.
To 89
Hrubá úvaha:
Počet ODOSU x počet lidí + ZÁLOHA lidí +POTŘEBNÁ technika+ záloha techniky rovná se celá AČR. Víc ambicí nevidím. A to je ta role ve hře OBRANA.
Dnes slovo : Týl dostává hodnotu plochy celé ČSR .
to je romantická představa – ptát se svých nadřízených, když ani oni nic nevědí…žijete v té Praze trochu na jiném levelu ( minimálně na tom informačním ).
V oblasti výstroje se nejspíš nic nezmění, když nám padla Karolína a pan Bulant už nedostane šanci dostát svému slovu důstojníka, promiňte vlastně generála. Cui bono, ptám se tedy
to Dusan Rovensky a Frantisek Sulc:rozhodne jsem nemel v usmyslu nikoho vydirat (natoz klukovskymi vyrazy). Nepotrebuju, aby i nekdo vynasel informace na byvaleho zamestnavatele, ale predstava, ze na MO probiha vse ciste a bez jedineho uplatku,vymenneho obchodu apod me privadi jeste do zkreslenejsiho sveta, nez ten ktery vidim kolem sebe v zamestnani.
Ztezovat zivot se da ruznymi zpusoby. Jeste z dob bojoveho utvaru si pamatuju na nesmyslne nakupy ruznych baterek, taktickeho vybaveni, ktere bylo pro realne pouziti nepouzitelne (coz dle me je ztezovani zivota vojaka) a to nemluvim o problemech s novou zbrani BREN, s transportery Pandur, CASA atd atd (at mi nikdo netvrdi, ze tady si ruzne okruhy lidi neukrojili z rozpoctu MO svuj dilec-jedno jestli financni,mocensky…). Slouzim (asi nastesti ve svetle novych udalosti ohledne pí. Peak) jen kratkych 6 let, takze nejakou predstavu jak funguje armada a MO mam. A jelikoz moje nynejsi funkce je u VP, tak clovek se dostane ruznekam, ledaccos slysi a vidi (nekdy ani radeji co nechce). Ja bych si rad nastudoval podklady napr k novemu kariernimu radu, platovemu ohodnoceni, zmenach zakona o VP,VZP,OSCR,AZ atd, ktere se chystaji, jelikoz toho není málo. Samozrejmě, že jsem koukal na ŠIS a IKP, ale buď ještě neumím hledat v ŠISu, ISSP atd,nebo to tam není. Jediné co jsem k tomu četl, byl clanek v Areportu a to mi jako oficialni udaje staci pramalo.
mmch:vy jste se na vojne nekdy sel zeptat jen tak velitele, co bude az bude? jakou jste cekal odpoved. obvykle vojak dostane odpoved, ze az prijde cas, tak se to vcas dozvi.
budu uprimne rad, pokud nekdo z kolegu ma nejake relevantni informace a podeli se o ne.
To Meldik
Baterek není nikdy dost:o), vím z vlastní zkušenosti. Zase tak černě bych ten život v té armádě neviděl. Co vy na to? Jinak si pokládám otázku, jak by jste to tady, tak dlouho vydržel, (že by lékem, byla náročná práce u VP?). A co se týče BRENů, tak o nějakých kauzách jsem nic neslyšel, kromě naříkání některých uživatelů. Požadované informace, získáte určitě letos. Jinak informace k platovému ohodnocení už v armádě k dispozici byly. Určitě, když se poptáte, tak vám někdo poradí, kde se k těmto inf. dostat.
Baterky jsem nemyslel ani tak clanky, ale samotny svitici pristroj ;-) Ja to take nevidim tak cerne. je tu spousta dobrych lidi, ktere prace bavi, prilezitosti se dostat na mista kam se clovek normalne nedostane, potkat zajimave lidi apod…a to je pro me asi tim lekem jak vy rikate. Kazdopadne zastavam nazor, ze vzdy se da najit zpusob jak vec lze delat lepe ;-) Jinak sluzba u VP je nekdy opravdu narocna, tim myslim hlavne na psychiku, protoze v souvislosti s uz asi rok probihajicimi reorganizemi a novym zakonem o VP po vpadu do CT je nejvyssi veleni tak po… strachy, ze jsem tohle na bojovce nezazil :) (ale to je mimo misu, tim tady nebudu nikoho zatezovat). narikani nekterych uzivatelu? tech nekterych je pomerne dost. nerikam ze cela ta zbran je spatna, ale rad bych vedel, proc pozadavky a nazory lidi pri vojskovych zkouskach nebyly brany v potaz temer. ja tu zbran drzel parkrat v ruce i strilel a nic moc komfort. sam clovek z CZUB na Future Soldier mi priznal, ze to bylo delane tak jak si armada prala a ne podle realnych pozadavku :(
meldik – podobné a mnohé další otázky ohledně Brenu, včetně těch o procesu výběru, jsme tu již před drahným časem položili přímo panu Bulantovi. Odpověď slíbil, nicméně nedodal. Třeba teď na ni již bude mít čas ;-)
To Tomas Kolar
Mohl by jste mi zdělit v jakého článku byly řešeny tyto problémy s Brenem. Dík
http://www.onwar.eu/2009/10/14/za-fiaskem-ve-wanatu-jsou-i-problemy-se-zbranemi/
Jedná se o diskusi pod článkem. Je tam jeden příspěvek přímo od pana Bulanta (tedy mohu-li věřit dotyčnému niku a tomu, že jeho totožnost nikdo z přítomných profesionálů nezpochybnil).
Můj komentář prý čeká na schválení, asi jej systém nepustil kvůli odkazu. Dejte si na stránkách vyhledat článek „Za fiaskem ve Wanatu jsou i problémy se zbraněmi“ a přečtěte si diskusi pod ním.
To Tomáš
Díky
to Meldik: stačí se trošku orientovat, poslouchat, snažit se hledat na netu, tady pár odkazů na zákony:
221,143,124.http://eklep.vlada.cz/eklep/page.jsf
záložkama se snad již probereš sám k výsledku.
Už to dávám na x té fórum, je třeba vyvinout trochu námahy.
I lidová Čína má svou BKO: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/299246-cina-hrozi-armadou-zverejnila-jeji-strukturu-a-zamery.html
http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/koalice-podepsala-dohodu-o-navysovani-rozpoctu-na-obranu-101452/
Driv, nez se budeme radovat – zajimave, ze koalice podepise dohodu o navysovani na 1.4% den pred summitem, na ktery prijizdi ostatni zeme s umyslem zavazat se navysit defence budget na 2.0%. Bud nekdo na vlade neumi koordinovat a planovat, anebo (a to se mi zda o trochu vic pravdepodobne) nekdo planovat a koordinovat moc dobre umi a tohle je vychytrala escape-strategy z aliancniho zavazku…
Navyšobání během 6 let z 000nic na 00 nic, prostě z 1,1% HDP (ve skutečnosti mínus výsluhové náležitosti) na 1,4 % je výsměch nebo neochota a nezájem, atˇ už vědomý nebo nevědomý….
absolutni castka a alokace rozpoctu do jednotlivych kapitol je pochopitelne jedna vec, ale osobne povazuji aktualni „zavazek“ za sabotaz vuci NATO.
Uz vidim ty clanky za par dni: staty NATO se ve Walesu zavazaly zvysit vydaje na obranu na 2.0%; Ceska republika: my uz mame naplanovane postupne zvysovani do roku 2020, cili jakekoli zvyseni na uroven zavazku HOSG z Walesu pripada v uvahu az v horizontu po roce 2020 a to jen za pripadu pozitivnich vysledku hospodareni resortu a zretelneho rustu HDP…