Prezident Spojených států amerických Barack Obama minulý týden představil svou vizi boje proti terorismu, který zůstává zásadní bezpečnostní hrozbou. V projevu na National Defense University prezident popsal kvalitativně proměněnou podobu terorismu od útoků z 11. září 2001 a představil, jakým způsobem s ním chtějí Spojené státy bojovat. Měnící se charakter organizace a fungování teroristických aktivit přitom má vliv na využitelné nástroje. Prezident se tak nemohl vyhnout budoucnosti detenčních zařízení, ani použití nepilotovaných (dálkově ovládaných) letounů (drones, UAV).

Barack Obama se v rámci představení protiteroristické strategie své administrativy věnoval čtyřem základním oblastem. Podívejme se podrobněji na každou z nich.

Terorismus v nové podobě
Po skončení války v Iráku, dvanácti letech působení v Afghánistánu, vytrvalém boji s Al Kajdou (včetně mučení a zadržování podezřelých bez soudních procesů, zdokonalení fungování tajných služeb, zabití Bin Ládina a mnoha jeho nejvyšších spolupracovníků, je podle prezidenta Obamy terorismus dneška jiný. Zůstává ovšem zásadní hrozbou, jak připomněly útoky na americké velvyslanectví Benghází a při maratonu v Bostonu.

Now make no mistake: our nation is still threatened by terrorists. From Benghazi to Boston, we have been tragically reminded of that truth. We must recognize, however, that the threat has shifted and evolved from the one that came to our shores on 9/11. With a decade of experience to draw from, now is the time to ask ourselves hard questions – about the nature of today’s threats, and how we should confront them.

Nebezpečím již není ucelená skupina s pevnou organizační strukturou a vnitřní hierarchií, jejíž útoky mají politicko-ideologickou motivaci a jsou zpravidla součástí širší strategie a cílů (typu tradičně chápané Al-Kajdy). Konzistentní snaha USA zadržet či zabít teroristy v místě jejich působení (původně dominantně Afghánistán, Jemen a Pákistán), spojené s bojem s financováním aktivit teroristických skupin, vedlo k rozptýlení organizací. Jednotliví členové (popřípadě buňky) mají ztížený přístup k finančním a materiálním prostředkům, nezbytným k provedení násilných útoků. Plánování je komplikováno kvůli rozsáhlé kontrole komunikačních kanálů americkými tajnými službami. Cílem teroristů proto je často zejména zachránit sebe sama.

Tato dezorganizovanost ovšem nemá za následek vymizení teroristických činů. Spíše vede k nižší předvídatelnosti. Teroristé operují v menších, flexibilnějších skupinkách rozptýlených na mnoha územích. Vede k vytvoření lokalizovaných skupin, často neschopných působit mimo území, na němž jsou soustředěny.

Aktivity v Mali nebo zadržování rukojmích v alžírských ropných závodech – které pod velením Mokhtara Belmokhta vedlo k zabití 39 civilistů – mohou být příkladem. Velkým problém je dle Obamy samostatná aktivita jednotlivců, žijících na domácí půdě (tzv. „osamělých vlků“). Typickou ukázkou byla akce Anderse Breivika z roku 2011 v Oslu, nebo zmíněné útoky z dubna 2013 v průběhu bostonského maratonu. Největší zbraní se přitom podle názoru prezidenta stal internet.

Partnerství
Bez fungující mezinárodní spolupráce dle prezidenta Obamy, není možné s terorismem efektivně bojovat. Tato pomoc má přitom fakticky dvě roviny. Nejedná se jen o co nejhlubší spolupráci se zeměmi, které jsou Spojeným státům „blízké“ (EU, Kanada, Japonsko, apod.) a s nimiž je třeba společně vyvíjet mechanismy prevence a potírání terorismu (biometrické údaje na pasech, monitorování aktivit rizikových skupin, aj.) Zásadní roli v boji s terorismem hrají země, s kterými může být spolupráce s politických, ideologických, nebo jiných důvodů, komplikovanější. Ovšem bez zapojení Pákistánu, Egyptu, Libanonu, Nigérie, nebo Ruska, si lze úspěšný postup v prevenci a potírání teroristických aktivit těžko představit.

Obama proto přičítá velký význam diplomatické službě. Ta musí fungovat kvalitně a vytrvale a soustředit se zejména na problematické regiony. Stažení se například z oblasti Blízkého východu v rámci nové strategie do východní Asie by mohlo citelně oslabit protiteroristickou politiku USA. Obama si je vědom skutečnosti, že „jen síla nás v bezpečí neudrží.“

Mezinárodní spolupráce ale musí dle prezidenta přesahovat pouhou spolupráci v otázkách bezprostředně spojených s terorismem. Ve svém projevu proto volal po zvýšení prostředků na zahraniční pomoc. Objem výdajů na rozvoj v krizových zemích po skončení studené války rychle klesl pod hranici jednoho procenta rozpočtových výdajů a nyní se stabilně drží okolo 0,7 %. Přitom právě konflikty, které vznikají v podmínkách extrémní chudoby a nekvalitního vládnutí, generují extremismus a vytvářejí živnou půdu pro teroristy.

Moreover, no two countries are alike, and some will undergo chaotic change before things get better. But our security and values demand that we make the effort.
This means patiently supporting transitions to democracy in places like Egypt, Tunisia and Libya – because the peaceful realization of individual aspirations will serve as a rebuke to violent extremists.

Právě toto trvalé úsilí diplomatickou cestou, podpora nejen veřejného sektoru, ale rovněž občanské společnosti a rozvoje podnikání, vyžaduje zvýšení fiskálních výdajů na zahraniční pomoc.

Zadržet, vyslechnout a odsoudit
Budování partnerství s ostatními zeměmi je důležité i z dalšího důvodu:

… the preference of the United States is to capture terrorist suspects.

Barack Obama zdůraznil prioritní cíl internovat osoby, které se podílejí na teroristických aktivitách a provést standardní výslech. V případě, že se jejich nekalá činnost prokáže, musí být podle prezidenta Obamy souzeni u civilních, nebo vojenských soudů, v závislosti na konkrétním případu. V přímém rozporu s touto strategií je ovšem udržování detenčních zařízení typu Gauntánamo na Kubě. Jeho existence totiž „podkopává důvěru našich spojenců a jejich zájem s námi spolupracovat.“

Zatímco obdobná vězení v Afghánistánu již byla plně předána afghánským bezpečnostním složkám, zařízením Guantánamo, které leží mimo půdu (a legislativní dosah) Spojených států, od roku 2002 prošlo již přes 800 osob, zpravidla bez soudu nebo prokázaného obvinění. Dnes ve věznici zůstává 166 vězňů, 103 z nich již více než 100 dní drží hladovku a 33 dokonce musí být násilně vyživováno. Jeden vězen přijde vládu USA na 900 000 dolarů ročně. Původní cíl otevření věznice – umístění podezřelých na místo, kde nebudou mít odvolání – „byl v roce 2007 shledán protiústavním“.

Prezident Obama proto zvýšil tlak na uzavření věznice, 67 vězňů již bylo převezeno do jiných zemí. Kongres poté ovšem přesun vězňů z Guantanamo do USA nebo třetích států zakázal s obavami o jejich recidivu v případě návratu do vlasti a o přímou hrozbu v případě jejich pobývání na půdě Spojených států. Během vlády prezidenta Bushe bylo z věznice odvezeno okolo 130 zadržených. Rovněž Obama během své prezidentské kampaně v roce 2008 volal po uzavření Guantánama. To má tak očividně „nadstranickou podporu a nemělo by se oddalovat. Neexistuje ospravedlnění pro další využívání detenčního zařízení, které nikdy nemělo být otevřeno.“

Kromě neochoty Kongresu ovšem uzavření Guantánama brání i další překážky. Míra návratu k teroristickým aktivitám u propuštěných na svobodu je vysoká (a vzhledem k podmínkám zadržování na Kubě pochopitelná). Zároveň většina amerických spojenců odmítá přijmout vězně do věznic na svém území.

Cílené zabíjení
V případě, že se nepodaří osobu, představující bezpečnostní hrozbu zadržet, je třeba ji eliminovat, velí strategie USA. Cílené zabití pomocí UAV pak představuje dle prezidenta nejlepší možné řešení. Četnost využívání na dálku pilotovaných letounů k zabíjení osob zapojených do teroristických aktivit (dle informací tajných služeb) se za vlády prezidenta Obamy rapidně zvýšila.

Zatímco prezident Bush využil těchto strojů k zabíjení osob podezřelých z terorismu v roce 2008 v 37 případech (v předcházejících letech v méně než pěti případech), Obama hned po svém nástupu do funkce v 52 případech a v roce 2010 již ve 122 případech. Celkem v Pákistánu došlo v období 2002–2013 k 356 útokům, které zabily okolo 3 000 lidí. Dále jsou pak UAV nasazovány zejména v Jemenu a v Somálsku.

Barack Obama využívá k útokům proti teroristům rozhodnutí Kongresu o Autorizaci prezidenta k použití ozbrojených sil (Authorization to Use Military Force, AUMF) ze 14. září 2001. Obama v projevu volal po zrušení tohoto opatření.

Unless we discipline our thinking and our actions, we may be drawn into more wars we don’t need to fight, or continue to grant Presidents unbound powers more suited for traditional armed conflicts between nation states. So I look forward to engaging Congress and the American people in efforts to refine, and ultimately repeal, the AUMF’s mandate.

Ke zvýšení legitimity útoků robotických strojů v očích veřejnosti by také mělo posloužit navrhované přesunutí operační činnosti ze CIA pod standardní velení ozbrojených sil (již dnes ovšem drží tlačítko na spoušti vojáci, nikoli příslušníci tajných služeb). Pokud USA chtějí eliminovat nebezpečí terorismu a zbavit se nebezpečných osob, je cílené zabíjení na dálku ovládanými letouny podle Obamy nejlepší volbou.

Speciální operace – jako byla ta, při níž byl zabit bin Ládin v květnu 2011 – mají extrémně omezenou použitelnost. Ohrožují životy vojáků, jsou logisticky náročné, vedou k dramatickému zhoršení vztahů se státem, na jehož území se uskutečňují, podněcují nenávist lokálního obyvatelstva a nemusejí být úspěšné ve svém cíli – zneškodnění teroristy.

Invaze rovněž pochopitelně není řešením – slabý stát zpravidla nemá plnou kontrolu nad flexibilními a mobilními teroristickými skupinami operujícími na jeho území. Rovněž politická a ekonomická nákladnost invaze většinou přesahuje únosnost. Třetí alternativou bezpilotním letounům je klasické bombardování. To je ovšem daleko méně přesné, vede k většímu počtu civilních obětí a materiálních škod. Cílené útoky naproti tomu mají vysokou přesnost a úspěšnost, ačkoliv jistá míra civilních obětí je nevyhnutelná.

Představuje-li nějaká osoba vytrvalou a eminentní hrozbu bezpečnosti Spojených států, má země „v rámci sebeobrany a na základě války s terorismem právo zasáhnout.“ Toto právo platí i vůči občanům Spojených států. „Ozbrojené nepilotované letouny [sice] nikdy nebudou použity nad územím USA“, ovšem v zahraničí mohou cílit za specifických podmínek i na Američany. V souladu s právní argumentací Ministerstva spravedlnosti Spojených států, tak již byli pomocí nepilotovaných letounů zabiti čtyři občané USA zapojení do teroristických aktivit. Prezident Obama si je vědom možného zneužití a zdůrazňuje proto nutnost zevrubné analýzy každého individuálního případu. Rovněž je třeba posílit soudní dozor nad rozhodováním o cíleném zabíjení a vytvořit jakousi výkonnou radu, která se na praktickém rozhodování bude podílet.

Přesnější podobu zapojení Spojených států do boje s terorismem nastíní prezidentská politická směrnice, kterou Obama již podepsal. Projev, v němž prezident dokument shrnul, o mnohém vypovídá. USA nadále budou aktivní v potírání lokalizovaného a rozptýleného terorismu, který nadále představuje velkou bezpečnostní hrozbu. Prioritou zůstává eliminace nebezpečí v místě jeho vzniku; prostřednictvím diplomacie, finanční pomoci, nebo cíleného zabíjení. Větší důraz je přitom třeba klást na demokratické principy a hodnoty. Jedině tak lze dle Obamy získat důvěru domácí i zahraniční veřejnosti a ochotu partnerů k těsnější spolupráci v boji s terorismem.