Škrtání, šetření a vyhazování
Asi těžko by někdo očekával, že mluvčí Pentagonu bude na veřejnosti tak brutálně upřímný, jako byl na tiskové konferenci, když odpovídal na otázku týkající se stavu rozpočtu (viz video výše). Ale asi se snažil co nejlépe vystihnout situaci. Kvůli požadovaným škrtům se totiž téměř každý den objevují informace o tom, že se bude rušit to, či ono, což celý sektor, zvyklý na kontinuální růst financí v posledních více než deseti letech uvrhává do nejistoty. Občas si člověk říká, jak to vypadalo na konci druhé světové války. Napadají mě dva rozdíly – tehdy se většina vojáků chtěla vysvléknout z uniformy a nebyl internet…
Nyní se objevují úvahy o škrtech nejenom v počtech, technice a připravovaných projektech, ale i v platech a výhodách. Poslední případ se týká příspěvku za službu v nebezpečných oblastech (tak zvaná danger pay), který v současnosti dosahuje až 225 dolarů měsíčně, což je pro řadu vojáků vítané přilepšení. Platy se totiž pohybují od přibližně 18 000 dolarů za rok pro rekruta až po 235 000 dolarů ročně pro čtyřhvězdičkového generála s více než čtyřiceti lety služby.
Pentagon uvažuje, že by navrhl novou mapu „nebezpečných oblastí“, kde jich bude méně než nyní. To by se mohlo týkat třeba Kuvajtu, Jordánska, vod Perského zálivu (což bude zajímat především námořníky) a podobně. Celkově se ročně na příspěvek vydá více než půl miliardy dolarů. Seškrtáním počtu nebezpečných míst by se mělo ušetřit na 120 milionů.
Under existing Defense Department rules, military troops serving in as many as two dozen different nations as well as the Persian Gulf, Red Sea, Gulf of Oman, Arabian Sea and Gulf of Aden have been able to receive the imminent danger pay. Until early 2012, they received the full monthly amount — $225 at the time — for any complete or partial month they served in any of the qualifying areas.
Beginning Feb. 1, 2012, troops received pro-rated payments of $7.50 for each day they were on official duty in one of the areas.
Ve stejné chvíli, kdy se škrtá, se jinde peníze vyhodily. Třeba v jihozápadním Afghánistánu vyrostlo ohromné velitelství, které je vybavené vším, čím má takové velitelství vybaveno být. Chybí jediné – vojáci. Je to možná důkaz předimenzovanosti původních plánů, ale především toho, že stahování probíhá mnohem rychleji, než se předpokládalo.
Dvoupatrová stavba větší než fotbalové hřiště přišla na 34 milionů dolarů a nikdo ji neodkoupí a nejspíše ani nevyužije. V provincii Kandahár byla zase dokončena opravna obrněných vozidel za 45 milionů dolarů. Prostory se nyní využívají k třídění techniky a materiálu, který je stahován z Afghánistánu.
In a letter sent Monday to Defense Secretary Chuck Hagel, the special inspector general for the reconstruction of Afghanistan, John F. Sopko, called it “the best constructed building I have seen in my travels to Afghanistan.”
“Unfortunately, it is unused, unoccupied, and presumably will never be used for its intended purpose,” Sopko wrote. “This is an example of what is wrong with military construction in general — once a project is started, it is very difficult to stop.”
Milé děti! Budu vám vyprávět takovou pohádku o šetření. Bylo, nebylo. Za sedmero horami a sedmero řekami byla jedna pohádková budova – říkejme ji třeba Generální štáb. Že měl opravdu některé výkonné součásti, které měly neuvěřitelně vysokou spotřebu tonerů do tiskáren (přeci nebude pan generál jen koukat na prezentaci na plátně – on ji musí mít i vytištěnou a samozřejmě pouze barevně), tak se jeden z místních koumáků rozhodl, že objedná moc, moc tonerů a tím bude mít vystaráno na dlouhou, dlouhou dobu. Co však čert nechtěl – každý toner do tiskárny Hewlett Packard má od výrobce nastavenou životnost. Po uplynutí této doby (i když je toner úplně nový a nerozbalený) již tiskárna odmítá tento toner akceptovat a hlásí: „prošlá životnost“. Takže dodnes v této kouzelné budově je tajemná místnost a v ní dvě šatní skříně plně „narvané“ prošlými a přitom nerozbalenými tonery za desítky tisíc korun. Zazvonil zvonec a pohádky je konec!
Naštěstí nás pan Šulc šetří a nezatěžuje nás situací v AČR. Snaží se poukázat na způsoby šetření v zámoří. Asi by to byla velká výzva napsat článek o způsobu šetření na MO – pro novináře z bohatou zkušeností jistě práce na pár hodin.
Pane Rovenský,
mohl byste Vaši informaci o tonerech HP upřesnit, ale jednoznačně (typ tiskárny, typ toneru)? Jednak odporuje mým dlouholetým praktickým zkušenostem, jednak jsem nikdy ani neslyšel, že by u tonerů HP byla použitelnost omezena způsobem, který popisujete.
HP naopak uvádí, cituji: „There is no expiration date for the use of HP toner cartridges.“
Najdete to na níže uvedeném odkazu, v sekci „Date of Manufacture on Packaging“.
http://h20000.www2.hp.com/bizsupport/TechSupport/Document.jsp?&objectID=c01848047
Tipuji, že pan Rovenský měl na mysli inkoustové cartridge, které, omezenou životnost mají: http://www.hp.com/pageyield/articles/uk/en/InkExpiration.html.
Tonery do laserových tiskáren pochopitelně nemají problém s vysycháním, neb v nich není tekutý inkoust, nýbrž „prášek“.
Pro JJ: Jednalo se o náplně do inkoustových tiskáren HP Deskjet 840c.
Děkujiza seriózní odpověď. Pokud se nejedná o toner, jak jste původně uvedl, ale o cartridge do inkoustových tiskáren, je to něco jiného. Tam HP opravdu učinila naivní pokus ohledně administrativního omezení životnosti ;-). Každý správce by si ale měl umět v této situaci poradit, Google a tak. Nicméně pokud i dosud nepoužitý cartridge zaschne, je opravdu zralý na vyhození.
Neodpustím si dotaz – není ta věc hodně stará?
Totiž já dotyčného „koumáka“ chápu a na jeho místě bych asi také pořádně předzásobil. Logistika v armádě funguje tradičně mizerně a velmi těžko vysvětlovat generálovi, který chce tiskové výstupy teď hned, aby se mohl třeba cestou na velitelské shromáždění seznámit se svým vystoupením ;-), že holt nic nedostane, protože se musí počkat na výsledek výběrového řízení na nákup jakési piksličky.
Mimochodem, tištěné výstupy/presentace se v řadě případů velmi hodí – presentátor si do nich může čmárat, a koneckonců divák také :-), v nedávné minulosti se na konferencích vytištěné presentace běžně dávaly.
No a barva je dalším rozměrem informace, rozhodně ne nějakým přepychem.
Ja treba naopak p. Rovenskeho naprosto chapu. nejak mi unika smysl a pointa papirovani v armade. Myslim, ze vytisteni tech par papiru pro generala je vec nejmensi. Tak si tak rikam, ze cim vice armada ma pocitacu, tim umerne vzrusta i pocet vytistenych papiru. Bohuzel tento narust je exponencialni. Opravdu nechapu proc ma cely resort potrebu porad tisknout, tisknout a tisknout! U nas v praci napriklad kazde rano musime SOD poslat faxem prubeh celodenni sluzby (2 papiry obvykle vylezou u SOD, ktery je preda NS a ten je po precteni zkartuje, ackoliv si toto hlaseni muze sam precist a vytisknout na svem pocitaci. dalsi 2 papiry vylezou v odesilajicim faxu jako komunikacni zurnal atd.) a takovychto nesmyslnych tiskovych operaci probehne denne v MO urcite za nekolik tisic..mozna i desitky tisic. K cemu se musi tisknout na kazde zamestnani pripravy, metodicke listy, plany a podobne veci, kdyz toto by se mohlo vytisknout na zacatku roku jednou (nebo i mene casto) a pouzivat to univerzalne po cely rok s tim, ze by se jen na konec pridal papir, ze dne toho a toho probehl vycvik s poucenim a hotovo. Bohuzel trend je naprosto opacny. Kazdy kdo ma v zadku diru ma svoji tiskarnu a kdyz uz ma ten clovek tiskarnu, tak neni problem preci, aby nadrizeny po nem chtel neco vytisknout. Opravdu obraz armady 21. stoleti.
Zajimala by me nejaka statistika, kolik MO rocne da na nakup tiskoveho papiru a naplni,cartridgi do tiskaren. Osobne odhaduju toto cislo nekde kolem 20-30 mil. rocne a to nepocitam jejich udrzbu,servis a opravy.
Pro JJ: Nevím čemu říkáte „hodně stará věc“. Bedny cartridgí se nakupovaly před pár lety (3-4, přesně nevím) a do současné doby (z činné služby jsem odcházel k 30.4. letošního roku, takže nevím co se od té doby změnilo) leží ladem, protože jsou prošlé. Víte, ono to vypadá jako prkotina. Jenže to není nějaká izolovaná událost. To je, bohužel, celoresortní trend. Myslím, že to meldik vyjádřil poměrně dobře – tiskne se kdejaká blbost. Další příklad:
Velitel či ředitel jednoho nejmenovaného armádního zařízení chtěl ušetřit – na co mít na útvaru dva správce krypto materiálu (v té době musel mít každý správce krypto bezpečnostní prověrku na stupeň PT). Takže rozhodnutí tohoto pána znělo – jeden správce krypto stačí, druhému na jeho systemizovaném místě snížit stupeň bezpečnostní prověrky na T, aby se ušetřilo (pro nezasvěcené – výše příplatků se vypočítává podle stupně na daném systemizovaném místě). Jenže onen nejmenovaný útvar či zařízení nesídlí jen v jedné posádce a krypto materiál nemá jen na jednom místě. Takže když se poté mělo odvézt neuvedené krypto zařízení do Lázní Bohdaneč k pravidelné revizi (kde sídlí logistická základna, která se tím zabývá), museli jsme jet s kolegou (krypto materiál je možné převážet pouze služebním vozidlem ve dvou osobách – jeden je řidič, druhý krypto kurýr) z Prahy cca 140 km ono zařízení vyzvednout, poté cca 55 km do Lázní Bohdaneč, tam počkat až technici provedou revize a mezitím si dát obídek, poté krypto zařízení opět naložit a odvézt do zpět cca 55 km no a nakonec jet zpět do Prahy těch 140 km. Takže výsledek – dvě osoby vyblokované na celodenní služební cestě (takže navíc 2x diety cca 150 Kč), projeté PHM za 390 km, ale pan ředitel či velitel může vykázat, že „ušetřil“. Víte, z cizího krev neteče, ale až tito lidé budou odcházet do zálohy, tak si kvůli pětikoruně na svém opulentním výsluhovém příspěvku budou nechávat vrtat koleno.
To jen, že se Franta Šulc ve svém článku dotknul šetření, škrtání a vyhazování ve Spojených státech.
Napadá mne jedno heslo, které možná v návaznosti na tuto diskusi může vystihnout poitu uvažování některých rozhodujících lidí :-) – „Ušetříme, ať to stojí, co to stojí…“ :-)