Příspěvky označené CIA
Špioni a zabijáci
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 6. 9. 2011
11. září uplyne deset let od teroristických útoků na Spojené státy. Nepatřil jsem a nepatřím k propagátorům sloganů typu „svět se změnil“. Svět se mění kontinuálně a jedna událost (pokud by to nebyl konec světa) to nezmění. Jedenácté září nicméně akcelerovalo některé trendy, zatímco jiné utlumilo. Akcelerace je logicky patrná především v bezpečnostní oblasti, zatímco jistý útlum naopak třeba v oblasti lidských práv, či obecně v jakési politické korektnosti, která sehrávala klíčovou roli v politice 90. let minulého století (pamatujete například na módu omlouvat se vše špatné v historii?)
Nyní se budou objevovat příběhy a zprávy, které budou jednak tragické výročí připomínat a také budou hodnotit uplynulých deset let. Témat na bilancování bude více než dost, zaručuji. Jedno z těch hodně zajímavých otevřel před pár dny deník The Washington Post. Týká se proměny Ústřední zpravodajské služby (CIA), má název CIA shifts focuse to killing targets a vřele jej doporučuji. Základní proměnu autoři popisují ve třech dosti vypovídajících odrážkách:
- The drone program has killed more than 2,000 militants and civilians since 2001, a staggering figure for an agency that has a long history of supporting proxy forces in bloody conflicts but rarely pulled the trigger on its own.
- The CIA’s Counterterrorism Center, which had 300 employees on the day of the attacks, now exceeds al-Qaeda’s core membership around the globe. With about 2,000 on its staff, the CTC accounts for 10 percent of the agency’s workforce, has designated officers in almost every significant overseas post and controls the CIA’s expanding fleet of drones.
- Even the agency’s analytic branch, which traditionally existed to provide insights to policymakers, has been enlisted in the hunt. About 20 percent of CIA analysts are now “targeters” scanning data for individuals to recruit, arrest or place in the crosshairs of a drone. The skill is in such demand that the CIA made targeting a designated career track five years ago, meaning analysts can collect raises and promotions without having to leave the targeting field.
To, že se CIA proměnila především v protiteroristický stroj, je zcela logické. Že je v tom úspěšná (ponechávám stranou hodnocení metod) je také nepochybné – viz smrt Usámy bin Ládina, likvidace minimálně jedné generace (spíše více) Al Kajdy a dalších teroristických organizací. Na druhou stranu si samozřejmě člověk může klást řadu otázek. Například, neproměňuje se „firma“ v „jednoúčelovou“ organizaci? Je a bude schopna reagovat na neteroristická ohrožení typu Čína a podobná? Jak poznamená činnost CIA velice úzké propojení jejích důstojníků, speciálních sil a kontraktorů v rámci honů na teroristy? Není možné, aby tato zkušenost nezanechala v organizaci a jejích operačních postupech stopu. Jaká bude?
V uvedeném článku experti tvrdí, že důraz na protiteroristické informace nikterak neovlivňuje základní poslání CIA. Mimochodem, podle zdroje, který nechtěl být jmenován, strávil bývalý šéf CIA Leon Panetta nejméně 30 procent času řešením protiteroristických aktivit. Další zajímavý údaj se týká analytiků – 35 procent z nich přímo podporuje operace a 10 procent je v zahraničí.
V neposlední řadě má CIA licence to kill. Byť stále údajně převyšuje počet zadržených, či upozornění na podezřelé teroristy bezpečnostní složky některého státu (s následným zatčením) počet těch, kteří byli zabiti například bezpilotními prostředky, přesto se dá tvrdit, že likvidace cizích státních příslušníků v zahraničí kvete. V této souvislosti to za zajímavý konec uchopil Spencer Ackerman v článku na Danger Room:
That raises the biggest question of all surrounding the new post-9/11 CIA. If it’s acting like a military organization, shouldn’t it have the (relative) transparency and accountability of a military organization? Most members of Congress don’t have the security clearances necessary to know anything at all about CIA operations, preempting effective oversight. Congress is basically reliant on the CIA to check its own work, content to believe the CIA director when he says that the drones kill terrorists, not innocent people. Meanwhile, the Post reports that CIA proxies have “used more indiscriminate means, including land mines, to disrupt insurgent networks.”
Někteří tvrdí, že by bezpilotní zabijáky měly od CIA převzít ozbrojené síly. Těžko říct, ale nepředpokládám, že by se zpravodajská služba tohoto nástroje snadno zbavovala, zvláště když v současnosti stojí na teroristické hrozbě a boji proti teroristům. Asi bude zajímavé sledovat, co udělá a eventuálně změní nový šéf CIA generál David Petraeus. Byť pochází z ozbrojených sil, přesto by bylo asi naivní předpokládat, že by nějak razantněji měnil styl práce agentury (pokud nebude přinucen). Zvláště v době, kdy se operace v Afghánistánu definitivně začne proměňovat z counterinsurgency na counterterrorism.
Současné trendy ve zpravodajství
Autor: Petr Z. Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 25. 6. 2010

La surveillance du Transsibérien, Coolies chinois soupconnés d'être des espions japonais et conduits devant un commandant russe (1904); Le Patriote Illustré via Wikimedia Commons
Letos v březnu jsem se v rámci kurzu Intelligence and national security účasnil i semináře s Johnem Pradosem, což je senior fellow při National Security Archive. Národní bezpečnostní archiv (NSA) je nevládním institutem, který se zabývá získáváním odtajněných dokumentů (na základě Freedom of Information Act), jejich zveřejňováním a vypracováváním analýz. NSA je tedy poměrně unikátní prostředí, kde se střetává akademická sféra se zpravodajskými kruhy a byrokratickou mašinérií.
V současné (nejen americké, ale na ní je zaměřena většina publikací) zpravodajské komunitě dochází hned k několika výrazným vývojovým trendům (zde jsou ty nejzajímavější) – mezinárodní spolupráci (liaison), čerpání z otevřených zdrojů (OSINT) a většímu důrazu na „need to share“ (potřebu dělit se o informace, což jde proti tradičnímu étosu, kdy každý zpravodajec měl vědět jen to, co bylo nezbytně nutné pro výkon jeho práce). Operační terén a procesy v rámci zpravodajství se tím mění a my se zde budeme v krátkosti zabývat jak a také implikacemi pro občany.
Spolupráce mezi zpravodajskými službami různých států je označována za nejdynamičtější aspekt zpravodajství po roce 2001. Zatímco dříve byly hlavními uzly spolupráce takzvaných Pět očí (USA, Británie, Kanada, Nový Zéland a Austrálie) a Evropa (Bernský klub), nyní je spolupráce mnohem méně hierarchizovaná a více-kanálová. Liaison často bují nezávislé na zahraniční politice a informace jsou například pragmaticky sdíleny na nadstandardní úrovni mezi Izraelem a různými arabskými státy. Základními motivy spolupráce je výměna (něco za něco), dělba práce a snižování nákladů. V dlouhodobém měřítku se ovšem projevuje i vliv společných zkušeností, operací a neformální vztahy.
Rozvoj liaisonu má ovšem i své stinné stránky. Mimořádná předávání (extraordinary renditions) zadržených osob do zemí s volnější legislativou je asi tou nejviditelnější, ale mezinárodní spolupráce značně komplikuje i státní dozor nad zpravodajskými službami. Ty se totiž čím dál častěji ohánějí tím, že nemohou poskytnout dané informace kontrolním orgánům, protože pocházejí z mezinárodní spolupráce. Liaison je totiž jednou z neutajovanějších částí zpravodajství. Často je argumentováno, že poskytnutí informace by mohlo poškodit vztahy se zemí, od které informace pochází, snížit úroveň spolupráce a tím i nepřímo ohrozit bezpečnost státu.
Zpravodajství z otevřených zdrojů je vzhledem k rychlému rozvoji informačních technologií a objemu digitalizovaných dat díky nim přístupných (mají se zdvojnásobovat každý rok a půl) nutnou devizou každé zpravodajské služby. Realitou ovšem zůstává, že v tomto státní zpravodajské služby pokulhávají za těmi privátními, čemuž se zde věnovat ovšem nebudeme, protože privatizace zpravodajství zatím ČR příliš nezasáhla.
Často je OSINT vyobrazován jako až zázračný nový prostředek. Faktem ovšem zůstává, že přinejmenším u některých zpravodajských cílů nemůže OSINT plnit jinou než kontextuální roli. Na druhou stranu, tuto roli by měl plnit u všech zpravodajských procesů. I přesto, že jde o informace z otevřených zdrojů, neznamená to, že i výsledný produkt bude možno volně šířit. Analýza je hlavní přidanou hodnotou zpravodajství, ale především je většina analýz doplněna o některý zdroj mimo zdroje otevřené a pravidla utajování pak obvykle velí nastavit stupeň utajení na nejvyšší možný dle nejcitlivějšího zdroje. Nehledě na fakt, že procesy utajování často vedou po specifických cestách. John Prados dal k dobru historku, kdy žádal po nejmenované službě jeden dokument, a to hned několikrát, pokaždé dostal jinou začerněnou (tedy utajenou) část a takto mohl dokument následně složit de facto celý.
Need to share a tedy určitá forma spolupráce není jen na mezinárodní spolupráci, ale i na mezi-agenturní. V USA se pro tyto účely vyvíjí a užívá tzv. Intelpedia, tedy podobný systém jako Wikipedia, kde k jednotlivým okruhům jsou dodávány nové a nové informace a ty jsou dostupné celé zpravodajské komunitě dle různých vrstev utajení.
Tento systém má být jakýmsi technologickým řešením pro problém nedostatečného spojování střípků informací (connecting the dots), kdy jednotlivá data či informace nejsou dostatečně sdílena a propojována a uniká tak celistvý obraz cíle či hrozby. Zmiňovaný problém byl snad nejčastěji citován v souvislosti s útoky z 11 září. Systém Intelpedie ovšem přináší novou řadu problémů, a sice že bude při sběru a zanášení informací kladen větší důraz na fakta, než na úmysly. Dále, poněkud zlověstnějším obrazem je, že může napomoci větší politizaci zpravodajství, kdy skupina politiků mající určitý zpravodajský zájem a zároveň páky na zpravodajskou komunitu (jako jsme toho byli svědky před invazí do Iráku) bude moci nepřímo ovlivňovat nejen zpravodajské výstupy, jak tomu mohlo být doposud, ale i zanášené informace do systému.
Problematika je samozřejmě mnohem složitější než výše uvedený nástin. Faktem ovšem zůstává, že charakter zpravodajství se postupně mění a týká se to i českých zpravodajských služeb. Nové trendy přinášejí nové možnosti, ale i nové problémy, které by měly být diskutovány a analyzovány. V českém prostředí, kdy stále chybí vnější kontrola Úřadu pro zahraniční styky a informace, je otázka zpravodajství stále na vedlejší koleji. Což je škoda, protože to je nejen zajímavé téma, ale i záležitost, která se může úzce dotýkat občanů (viz některé příklady nahoře uvedené). Nezájem politiků bohužel pouze zrcadlí nízké povědomí občanů (s výjimkou některých nestátních organizací) o zpravodajství, které lze opět ilustrovat na Pradosově historce, kdy nejčastěji hledaným pojmem na známém portálu CIA není nic jiného než výraz „UFO“…
Krutý omyl v Iráku a whistleblowers
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 7. 4. 2010
Mám tu organizaci vlastně rád. WikiLeaks získává od takzavných whistleblowers informace, které se neměly dostat na veřejnost. Jistě, řekne si řada z vás, asi to tak bylo správné. Někdy možná, ale většinou ne. Pokud se člověk podívá na jednotlivé závažnější případy pak zjistí, že pokud by je někdo nevynesl ven ze zatuchlých archivů vedlo by to pouze jakémusi „zabetonování“ toho či onoho úřadu. Problém není ani tak to, že někdo dělá chyby, že někomu ublíží, problém je v tom, když daný byrokratický organismus ztratí schopnost sebeočisty. Pak musejí nastoupit whistleblowers, aby stojaté vody rozvířili.
Včera WikiLeaks zveřejnila dvě videa z roku 2007 z Iráku (nahoře je kratší, celá verze je na stránkách organizace), na kterých osádka z Apache doslova rozstřílela několik lidí na předměstí Bagdádu. Dva z nich byli novináři z Reuters a vojáci zaměnili jejich foťáky či kamery za zbraně. Vyžádali si svolení a na skupinku spustili palbu. Pak stříleli ještě na auto, které se snažilo zachránit jednoho ze zraněných, takže zranili dvě děti a aby toho nebylo málo, auta z jednotky, která přijela na místo, přejela dvě mrtvá těla. To vše je na videu i s komentáři. A věru, není to hezký pohled.
Byť se o tomto incidentu vědělo a proběhlo vyšetřování, přesto ke zmiňované očiště nedošlo. Toto video, jehož pravost byla ozbrojenými silami potvrzena, je jenom logickým důsledkem tohoto faktu. Ozbrojené síly sice začaly vyšetřovat, ale až na nátlak Reuters a pak stejně nesdělily celou pravdu.
Provozovatelé WikiLeaks si stěžují, že jsou v hledáčku tajných služeb jak amerických, tak dalších zemí. Ono ani není divu, když se jeden podívá na metriály, které jsou označené jaků důvěrné či tajné a nyní si je může přečíst kdokoli na webu. Třeba ten, který byl zveřejněný 26. března. „Obětí“ je tentokrát Ústřední zpravodajska služba (CIA), jejíž analytici vypracovali 11. března 2010 (to to bylo venku ale pěkně rychle) materiál jak na Francouze a na Němce, kteří nepodporují misi v Afghánistánu. Těžko soudit, proč zrovna tenhle materiál má být důvěrný, ale co člověk nadělá.
Nejsem odborník na PR (kdybych jím byl, tak se PR živím), ale to, co je v materiálu napsáno moc nepřekvapí. Analytici si vzali průzkumy a z nich usoudili, že v případě Francouzů je zapotřebí se soustředit na tmata s civilisty a uprchlíky a v případě Němců na cenu operace a smysl samotné mise v Afghánistánu. Pokud to jak Němcům, tak Francouzům bude patřičně podáno, pak by se mohla podpora zvýšit. A to zvláště pokud bude do akce zapojen Barack Obama, kterému Evropané obecně věří. Hodně by přitom pomohlo, pokud by se podařilo získat podporu Němek a Francouzek, které misi v Afghánistánu nijak zvlášť nemusejí. Francouzky o osm procent méně než Francouzi a Němky dokonce o 22 procent.
Ale co to bude platné, pokud bude prezident Karzáí pokračovat v nastoupeném trendu, kdy už otevřeně torpéduje úsilí Západu a stává se nebezpečnějším než Taliban a další partičky. Nejprve se pokusil zbavit se cizinců v nezávislé odvolací komisi, která neustále rýpala do zmanipulovaných voleb. Poté trochu ustoupil, aby potěšil OSN a pak se zase naštval, protože mu jeho dekret odmítnul parlament. Načež minulý týden následoval výlev při návštěvě volební komise (všichni se na nadcházející parlamentní volby moc těší), kde obvinil cizince ze zfalšování loňských prezidentských voleb. Telefonem se to pokusil vysvětlit ministryni zahraničí Hillary Clintonové, ale zdá se, že se Karzáí stává docela slušnou přítěží.
Ale co se už s tím dá dělat? Řekl bych, že Karzáího chování bude vycházet z kombinace několika faktorů. Především hledá podporu a zvolil populistickou strunku. Problém je v tom, že ví, že Západ se připravuje na odchod a on v tom zůstane sám. Potřebuje mít proto na své straně Afghánce a zároveň volnou ruku pro vyjednávání s Talibanem, aby si pojistil trůn. Zároveň potřebuje vypadat rozhodně nejenom před domácím publikem, ale i před sousedy, kteří si jej nyní z pragmatických důvodů předcházejí a nabízejí Afgháncům hory doly, pokud se připojí k té či oné regionální koalici.
Kdyby v Afghánistánu fungovala WikiLeaks, možná bychom věděli více. Ale možná by to nakonec bylo k ničemu. Afghánská scéna se nepročistí zveřejněním jednoho, dvou, tří, čtyř… materiálů.
Chybějící špion (UPDATED)
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 4. 1. 2010
Bylo to zvláštní. Na Silvestra se v Chóstu odpálil sebevrah a nejprve se psalo o osmi obětech z řad zaměstnanců či spolupracovníků CIA. Den poté se čísla změnila, z osmi mrtvých bylo sedm. I já jsem poctivě upravil článek o dalším černém dnu v Afghánistánu (mimochodem, totéž se dá, i když v menším, říct o dnešku, kdy zemřelo při dvou incentech pět vojáků na jihu – čtyři Američané a jeden Brit). Ale nebylo mi úplně jasné, co se stalo s tím jedním člověkem.
Vysvětlil to až dnešní článek v The Washington Post. Při výbuchu skutečně zemřelo osm lidí. Jeden z nich byl ovšem Jordánec, pracující pro jordánskou tajnou službu. A protože Jordánsko nechce, aby se veřejně propírala jeho spolupráce s Američany, tak se mrtvý „zamlčel“. Prasklo to až když byl zabitý s plnými vojenskými poctami převezen domů a při ceremoniálu byl oceňován za svou „humanitární činnost“ ve válkou zmítaném Afghánistánu.
Jordánská agentura Petra bez dalších detailů uvedla, že Šaríf bin Zejd byl zabit „ve středu večer jako mučedník, když plnil posvátnou povinnost pro jordánské síly v Afghánistánu“. Podle místních médií, která citovala jeho příbuzné, byl Zejd v Afghánistánu 20 dnů a měl se vrátit v den útoku domů. Pompézního pohřbu na vojenském hřbitově po příletu rakve do Ammánu se zúčastnil i jordánský král s manželkou.
Úřadovna CIA na Champanově předsunuté základně je údajně srdcem operací Ústřední zpravodajské služby podél pákistánsko-afghánských hranic. Slouží jednak jako odposlouchávací stanice (zabitý Jordánec při odposleších prý sehrával významnou roli), pro schůzky s informátory a taktéž k tipování cílů v Pákistánu a k navádění bezpilotních letounů na ně.
Tento útok a informace, které prosákly, odhalily úzkou spolupráci mezi amereickými jordánskými tajnými službami. Ta je velice dobrá poslední tři desetiletí a ještě posílila po 11. září. Udržuje se ovšem v tajnosti, protože Jordánsko si potřebuje održet odstup.
Traditionally close ties between the CIA and the Jordanian spy agency — known as the General Intelligence Department — strengthened after the Sept. 11, 2001, attacks, occasionally prompting allegations by human rights groups that Jordan was serving as a surrogate jailer and interrogator for the U.S. intelligence agency. In the past two years, in the face of new threats in Afghanistan and Yemen, the United States has again called on its ally for help, current and former officials from both countries said. “They know the bad guy’s . . . culture, his associates, and more [than anyone] about the network to which he belongs,“ said Jamie Smith, a former CIA officer who worked in the border region in the years immediately after the U.S.-led invasion of Afghanistan. Jordanians were particularly prized for their skill in both in interrogating captives and cultivating informants, owing to an unrivaled „expertise with radicalized militant groups and Shia/Sunni culture,“ said Smith, who now heads a private security company known as SCG International. Yet, despite Jordan’s critical role, officials from both countries have insisted that its participation remain virtually invisible, in part to avoid damaging Amman’s standing among other Muslim nations in the region, former intelligence officials said.
UPDATE: Jak již zaznělo v jednom komentáři, ano člověk, který se odpálil, byl dvojitý agent (někdo dokonce říká trojitý, ale to mi přijde docela přitažené za vlasy). Chámida Khalíla Balavího zverbovala jordánská tajná služba někdo před rokem. Nyní pracoval jak pro Jordánce, tak pro CIA (tyto dvě služby v tomto případě považuji za jednu, proto „dvojitý“ a ne „trojitý“ agent). Šlo o člověka, který pocházel ze stejného města jako vůdce Al Kajdy v Iráku Zarkáví (to samozřejmě nemusí nic znamenat), byl napojený na extremisty a Al Kajdu. Ostatně kvůli tomu byl zatčen, vyslýchán a „zlomen“. Jak dobře byl zlomen se ukázalo na konci roku. Pěkný text je na Al Džazíře:
…al-Balwai was a prolific contributor to such websites, even after his release from custody when he was supposed to be working as a Jordanian agent, the monitoring group added. In a September 2009 posting on a site run by al-Qaeda, he wrote: „If [a Muslim] dies in the cause of Allah, he will grant his words glory that will be permanent marks on the path to guide to jihad, with permission from Allah,“ according to Site. „If love of jihad enters a man’s heart, it will not leave him even if he wants to do so. Indeed, what he sees of luxurious palaces will remind him of positions of the martyrs in the higher heaven.“
Další černý den (UPDATED)
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 31. 12. 2009

Nechtěl jsem dnes už nic psát, ale tohle nemohu vynechat. Včera zahynula při výbuchu nastražené výbušniny novinářka z listu Calgary Herlad Michelle Lang (34) a čtyři kanadští vojáci. Několik hodin poté se na základně v Chóstu odpálil sebevrah a zabil osm lidí, kteří byli buď zaměstnanci Ústřední zpravodajské služby (CIA), nebo jí byli najmuti.
Michelle Lang je první kanadskou obětí z řad novinářů od začátku afghánské kampaně. Nedávno se vdala a toto byla její první cesta do Afghánistánu. S kanadskými vojáky v Kandaháru byla od poloviny prosince a domů se měla vrátit na konci ledna.
Lang was the Herald’s full-time health reporter and captured a National Newspaper Award earlier this year for her coverage of the health beat. Shortly before Christmas, Lang blogged about the atmosphere at the base. “I am currently at Kandahar Airfield, the sprawling military base near Kandahar City perhaps best known for its dusty conditions and a very busy Tim Hortons. At the moment, Afghanistan’s winter rains have turned that famous dust into a giant mud pit,” she wrote.
V druhém případě potvrdil BBC mluvčí Talibanu, že osm lidí na předsunuté základně Chapman pracujících pro CIA zabil jeden z vojáků Afghánské národní armády, který ovšem spolupracuje s extremistickým hnutím. Bezpečnostními opatřeními prošel díky tomu, že měl na sobě uniformu. Pod ní ovšem skrýval pás s výbušninou, kterou odpálil v tělocvičně. Dalších šest lidí bylo zraněno.
Na této základně nedaleko pákistánských hranic je umístěn i americký Provinční rekonstrukční tým a podle všeho ji ve velkém využívá i CIA. Jak píše na svém webu BBC:
Reports say the base is used by provincial reconstruction teams, which consist of soldiers and civilians. The base has been described as „not regular“ – a phrase that implies it was a centre of CIA operations in Khost province, the BBC’s Peter Greste in Kabul says. It is the biggest single reported loss of life for the CIA since the war began in Afghanistan eight years, and the biggest loss for the US since October. „We mourn the loss of life in this attack, and are withholding further details pending notification of next of kin,“ US state department spokesman Ian Kelly said. A spokesman for Isaf, the international Nato force in Afghanistan, said that „no US and no Isaf military personnel were killed or injured“ in the incident.
V Afghánistánu se už nevede sezóní válka. Každý incident je varováním před tím, co se dá čekat příští rok. Může být, a je pravděpodobné, že bude, ještě mnohem horší, než ten letošní. I během dnešních oslav proto nebude od věci si připomenout ty, kteří slouží v zahraničních misích a ty, kteří se z nich nevrátili.
UPDATE: Podle posledních zpráv v Chóstu na Chapmanově základně (pojmenované podle prvního padlého Američana při kampani v Afghánistánu) nezahynulo osm, ale sedm lidí. Jde o největší ztrátu CIA od roku 1983, kdy v Bejrútu zemřelo při teroristickém útoku osm zaměstnanců CIA. Je možné, že dva z nich byli kontraktoři najatí bývalým Blackwaterem. Atentátník se do tělocvičny dostal v uniformě ANA a podle některých informací měl přístup usnadněn i tím, že měl být naverbován jako informátor. Je možné, že z této základny jsou řízeny i bezpilotní letouny, které provozuje CIA, útočící na cíle v Pákistánu.
Blackwater + CIA = malér
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 12. 12. 2009
Je fascinující sledovat vývoj a rozmach tzv. soukromých vojenských společností (Private Military Companies, PMC; Private Security Companies, PSC; kontraktoři, contractors…) od poloviny 90. let. Od vzniku jihoafrické firmy Executive Outcomes, která se zapsala do historie především tím, že přinesla „firemní kulturu“ do žoldnéřského řemesla a díky tehdejší době, dostala poměrně velké šance, kterých se slušně chopila. Teď mám konkrétně na mysli operaci v Sierra Leone.
Společnost Executive Outcomes byla průkopníkem. Jistě, v té době existovala řada dalších společností. Třeba MPRI, které ještě za Franja Tudjmana dohlíželo na výcvik chorvatských vojáků. A jak píše Deborah Avant v The Market for Force, na působení MPRI se nedá nahlížet zcela negativně.
Na jednu stranu je jednoznačně problém, že privatizace činností státu v bezpečnostní oblasti jej jednak oslabuje v jeho „nejsvětější“ a nejtradičnější roli a také, že se privatizované služby mohou během měsíců a let prodražit, byť se v určitém okamžiku může zdát, že naopak dlouhodobě vyjdou levněji. Na stranu druhou, ale třeba MPRI přinášelo do výcviku vojáků v autokratické zemi pravidla zcela obvyklá v demokratických zemích, jako je například civilní kontrola ozbrojených sil atp., čímž vlastně napomáhalo oslabovat Tudjmanův režim.
Podobně se dá nahlížet v určitém ohledu na Executive Outcomes (po zrušení nahrazené Sandline International). V Sierra Leone dokázalo několik set žoldnéřů to, co předtím nedokázalo OSN ani „mezinárodní společenství“. Ale samozřejmě cena byla vysoká. I proto EO muselo skončit.
Na průkopnické EO navázala řada dalších firem, které začaly růst jako houby po dešti po invazi do Afghánistánu v roce 2002, ale hlavně v Iráku po roce 2003. Prostředí to bylo naprosto skvělé – americké ozbrojené síly, které byly v 90. letech částečně privatizované se najednou nebyly schopné kvůli většímu nasazení obejít bez rozsáhlé pomoci soukromých firem. A válka v Iráku kvůli veškeré mizérii, která s ní souvisela, se stala bezednou kasičkou. A tak se letem světem dostáváme k mědvědí stopě, k Blackwateru, dnes známému jako Xe (vyslovuje se jako „zí“) Services. Z Blackwateeru na internetu zbylo výcvikové středisko a Xe je „under construction“.
Nejenom americké vojenské síly, Iráčané a Afghánci využívali služeb Blackwateru. Jak vyplývá z textu v The New York Times, více než dobré vztahy panovaly i mezi firmou a státní „firmou“, tedy CIA. Někteří zaměstnanci Blackwateru se dokonce účastnili i velice citlivých operací – tajných zátahů na podezřelé povstalce v Iráku a v Afghánistánu a také přepravovali zadržené. Nejintenzivnější spolupráce byla v letech 2004-2006.
Several former Blackwater guards said that their involvement in the operations became so routine that the lines supposedly dividing the Central Intelligence Agency, the military and Blackwater became blurred. Instead of simply providing security for C.I.A. officers, they say, Blackwater personnel at times became partners in missions to capture or kill militants in Iraq and Afghanistan, a practice that raises questions about the use of guns for hire on the battlefield. Separately, former Blackwater employees said they helped provide security on some C.I.A. flights transporting detainees in the years after the 2001 terror attacks in the United States. The secret missions illuminate a far deeper relationship between the spy agency and the private security company than government officials had acknowledged. Blackwater’s partnership with the C.I.A. has been enormously profitable for the North Carolina-based company, and became even closer after several top agency officials joined Blackwater.
Jak už dříve psaly The New York Times, zaměstnanci Blackwateru Xe, kteří se mnohdy rekrutovali z řad Delta Force či NAVY Seals, se měli podílet na plánovaných (neuskutečněných) vraždách představitelů teroristické organizace Al Kajda a na provozu bezpilotních letounů. Lidé z Blackwateru Xe se velice rychle stali prominenty v tomto byznysu, podobně jako o mnoho let dříve Executive Outcomes. Po odhalení, že členové firmy zneužívali svého postavení a dokonce se podíleli na vraždách nemohlo následovat nic jiného než pád. Bývalý mariňák a zakladatel Blackwateru Erik Prince stojí před soudem a firma se snaží zachránit přejmenováváním.
A přitom to prý začalo tak jednoduše. Lidé z Blackwateru získali v roce 2002 kontrakt na hlídání hotel Ariana v Kábulu, kde „bydlela“ CIA. Začalo to ochranou, ale postupně vztah mezi soukromou společností a státní „firmou“ přerostl v blízký vztah. Podobně to proběhlo v Iráku.
A former senior C.I.A. official said that Blackwater’s role expanded in 2005 as the Iraqi insurgency intensified. Fearful of the death or capture of one of its officers, the agency banned officers from leaving the Green Zone in Baghdad without security escorts, the official said. That gave Blackwater greater influence over C.I.A. clandestine operations, since company personnel helped decide the safest way to conduct the missions. The former American intelligence officials said that Blackwater guards were supposed to only provide perimeter security during raids, leaving it up to C.I.A. officers and Special Operations military personnel to capture or kill suspected insurgents or other targets. “They were supposed to be the outer layer of the onion, out on the perimeter,” said one former Blackwater official of the security guards. Instead, “they were the drivers and the gunslingers,” said one former intelligence official.
Zbývá jenom dodat, že Erik Prince a jeho firma prokázali všem ostatním skutečně medvědí službu. Na druhou stranu, skandál Blackwateru Xe vedl k větší opatrnosti a regulaci. Snad. Což by mohla být dobrá zpráva pro všechny, kteří se tohoto byznysu neúčastní a naopak na něj slušně přispívají.
Vražedná komanda
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 15. 7. 2009
Již několik dnů v USA žije skandál, který má potenciál přerůst i v něco většího. Týká se vražedných komand, který vznikala v Ústřední zpravodajské službě (CIA) na žádost Bílého domu s cílem hledat a popravovat teroristy. Jak píše Newsweek, jejich předobrazem bylo izraelské komando „trestající“ teroristy po masakru na mnichovské olympiádě. Největší problém není ani tak v tom, že někdo uvažoval či dával dohromady vražedná komanda, ale v tom, že podle všeho bývalý viceprezident Dick Cheney nechal utajit existenci programu před Kongresem.
Bude dobré tuto kauzu sledovat, protože s v ní mohou mobjevit další zajímavé zvraty. I když, Dick Cheney už asi nepřekvapí.




Komentáře | Comments