Archiv Květen 2011
Operation Liaison and Mentoring Team (OMLT) Wardak
Autor: Ivo Zelinka Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 31. 5. 2011
Už hodně dlouho přesvědčuji Ivo Zelinku ze 43. výsadkového praporu, aby něco na OWOP napsal o svých zkušenostech. Má jich ostatně více než dost. Podařilo se mi to až nyní, bohužel zrovna v den, kdy při výbuchu IED ve Wardaku zahynul český voják a další dva byli zraněni. Při výbuchu byl zabit byl i afghánský tlumočník. Ivo Zelinka působil v prvním kontingentu OMLT a snad jeho text napomůže pochopení toho, co čeští vojáci ve Wardaku dělají.
Pohled z COP Salar s výhledem na hořící cisternu (začátek jara 2011); Foto des. Miroslav Lopatář
Když mne František Šulc požádal, zda bych nemohl na podkladě incidentu české jednotky OMLT z 31. května 2011 napsat článek o této jednotce, chvíli jsem váhal. K incidentu došlo totiž doslova na dohled od COP Salar, základny naší roty, kterou jsem spolu se svým týmem ještě v nedávné době mentoroval. Po krátké úvaze jsem ale došel k názoru, že bez ohledu na nešťastnou událost má smysl zlepšit povědomí o úkolu a každodenní práci této jednotky. Snad to napomůže zvýšit podporu této jednotky mezi širokou veřejností, jejíž příslušníci musí plnit komplikované úkoly v mimořádně obtížných podmínkách bok po boku s Afghánskou národní armádou.
Úloha jednotek OMLT
Ve chvíli, kdy padlo rozhodnutí o masivní výstavbě ozbrojených sil Afghánistánu, bylo zřejmé, že v té době zárodečná Afghánská národní armáda (dále jen ANA) nemá know-how k tomu, aby tento proces zvládla sama. Bylo nutné zajistit nejen materiální zabezpečení, ale především nepřetržitou pomoc instruktorů sahající od zformování jednotky, přes její výcvik, až po pomoc při každodenním řízení jednotky včetně samotného bojového nasazení.
Oblasti působnosti jednotek OMLT jsou tedy následující:
- pomoc při zformovaní a výcviku jednotky,
- pomoc při každodenním řízení jednotky od logistiky po plánování všech druhů operací,
- aktivní participace na všech druzích operací za účelem napomoci veliteli jednotky v jeho rozhodovacím procesu,
- působení v roli styčného prvku mezi ostatními jednotkami ISAF a svěřenou jednotkou ANA, a to jak na základně, tak při operacích.
Ač to z popisu přímo nevyplývá, jedná se o první bojové nasazení pravidelné jednotky AČR mimo 601. Skupinu speciálních sil se všemi konsekvencemi z toho plynoucími. Jednotky OMLT nesmějí mít z nařízení velitelství ISAF žádná národní omezení. Pro představu – mohou tedy plnit veškeré úkoly jako jejich američtí kolegové začlenění do mise ISAF včetně bojových. Platí pravidlo, že pokud daný úkol může vykonávat jednotka ANA, může ho vykonávat OMLT. První česká jednotka OMLT byla sestavena od září 2010 do konce dubna 2011 z výsadkářů 43. výsadkového praporu. Druhá jednotka, v současné době v provincii Wardak nasazená, je sestavená z příslušníků 73. tankového praporu.
Charakter jednotek OMLT
Jednotky OMLT jsou přísně účelové organizace šité na míru své partnerské jednotce. Jinak tedy vypadá jednotka OMLT pro logistický prapor, jinak pro prapor pěší. Obecně lze ale říci, že se velikostí pohybují od 20 do 60 vojáků na jednotku o velikosti praporu. Tato jednotka musí být schopna dlouhodobě ovlivňovat veškeré důležité funkce praporu, od logistiky a personalistiky, přes spojení a plánování, až po řízení bojových operací. Jedná se tedy o jednotku s velkým množstvím specialistů a minimálním množstvím základních funkcí. Většina příslušníků jednotky má kromě mentorování svého afghánského protějšku další úkoly, lze tedy říci, „že sedí na více židlích“. Celá jednotka musí být i přes svou velikost naprosto soběstačná z hlediska force protection, organických přepravních prostředků, spojovacího vybavení apod. Rovněž z důvodu enormně úzké spolupráce s ANA, jak v běžném životě, tak při nasazení, potřebuje řádově tolik tlumočníků jako například 6x větší PRT Logar.
Česká jednotka OMLT při 6. pěším praporu ANA, Wardak
6. prapor, 4. brigády ANA byl zformován v září 2010 v Kábulu a až do počátku prosince s pomocí české jednotky OMLT cvičen v kábulském Collective Fielding Center pro své nasazení v provincii Wardak. Po úspěšné certifikaci, nutné podmínky vyslání jednotky k bojovému nasazení, se 6. prapor spolu s jednotkou OMLT v sestavě přesunul osmihodinovým přesunem po vlastní ose na základnu COP Carwile ve Wardaku. Již několik dní po odjezdu původního pěšího praporu, i přes nepředstavitelné těžkosti především logistického charakteru, se podařilo plně převzít kontrolu nad svěřeným operačním prostorem praporu. V praxi se jednalo o nasazení prakticky všech bojových rot na menší základny ANA rozmístěné po jižním Wardaku a konsolidaci nebojové části na základně COP Carwile.
V tomto období bylo potřeba klást důraz na dvě oblasti. Tou první byla oblast force protection, ve které bylo nutné především zabezpečit předsunuté základny před poměrně častým ostřelováním z ručních zbraní. Tou druhou bylo zlepšení životních podmínek bojových rot, které byly, vzhledem k nadmořské výšce a nočním teplotám, na pokraji ztráty bojeschopnosti. Ve chvíli, kdy se situace v obou oblastech alespoň částečně zlepšila, bylo možné konečně začít plnit operační úkol v celé jeho šíři.
Mezi vůbec nejběžnější úkoly všech mentorských týmů, jednotek v síle výsadkových družstev působících s bojovými rotami, při nasazení na předsunutých základnách zpravidla posílených o specialisty pro palebnou podporu či zdravotníky, patří pěší patrolování v okolí přesunutých základen. Úkol těchto patrol, zpravidla v síle čety, je v zásadě dvojí. Tím prvním je zisk informací z bezprostředního okolí základny směřující ke zvýšení bezpečnosti v této oblasti. Tím druhým je co největší přítomnost ve svěřené oblasti a tím snížení možnosti pohybu Talibanu a jeho schopnosti působení na obyvatelstvo.
V pořadí druhým nejběžnějším typem operací jsou prohledávací operace. Jejich cílem bývá nalezení zbraní nebo osob napojených na Taliban. Zpravidla se jedná o operace většího rozsahu v síle roty i větší. Ve většině případů se na těchto operacích podílí jak vojáci partnerské roty US Army, tak afghánská tajná služba NDS. Cílem těchto operací je snížení schopnosti Talibanu provádět operace proti koaličním silám a ANSF.
Do třetí skupiny operací patří úkoly sahající od zajištění setkání rady starších, přes podíl na ochraně konvojů, až po pomoc napadeným americkým či jiným afghánským jednotkám v prostoru odpovědnosti praporu a nespočet dalších.
Přínosy nasazení OMLT
1. Synergie společného nasazení
Výhodou jakékoliv jednotky ANA je výborná znalost prostředí a schopnost na pravidelně bázi získávat informace z lidských zdrojů. Je to dáno jednak větší mírou důvěry místního obyvatelstva v ně, za druhé jejich nepoměrně větší mírou interakce s obyvatelstvem při běžných činnostech jako nákupy na tržnici, tlachání před základnou apod. Jakákoliv jednotka ISAF bude v tomto vždy přinejmenším omezena počtem svých tlumočníků. To, co naopak jednotkám ANA chybí, je dostatečná palebná síla, schopnost přivolání si neorganické palebné podpory a pohotové spojení na větší vzdálenosti. To jsou však jedny ze schopností, které jí přiřazená jednotka OMLT na oplátku zajistí.
2. Dlouhodobé řešení
Státy NATO jsou v Afghánistánu již 10 let a nelze čekat, že trpělivost občanů těchto států bude nekonečná. Je tedy třeba zajistit fungování afghánského státu a jeho bezpečnostního aparátu na takové úrovni, aby se i po odchodu jednotek ISAF nezhroutil. Jednotky OMLT jsou jedním z úhelných kamenů této strategie. Je tedy jedině dobře, že se Česká republika nezalekla a připojila se k plnění nejdůležitějšího úkolu ISAF v současné době – příprava Afghánistánu na okamžik, kdy se bude muset postavit na vlastní nohy.
Na závěr si nemohu odpustit popřát příslušníkům 73. tankového praporu hodně vojenského štěstí při plnění jejich úkolů ve Wardaku. Moje pozdravy Ivanovi a Lukášovi na COP Salar.
O Vojenské policii
Autor: Mr. Deep Purple Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 30. 5. 2011
Bylo, nebylo. Za mlhou, která by se dala krájet, byla jedna malá armáda. Nebyla to obyčejná armáda, byla to Armáda České republiky a ta podle § 3 odst. 2 zákona o ozbrojených silách České republiky společně s Vojenskou kanceláří prezidenta republiky a Hradní stráží vytvářela ozbrojené síly České republiky:
Ozbrojené síly se člení na armádu, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž.
Jak už to tak však v pohádkách bývá, některé věci je třeba hledat také v druhém plánu. Navzdory tomu, že láska vítězí nad zlem a pravda nad lží, zákon o ozbrojených silách České republiky v § 2 odst. 6 stanovoval, že:
Příslušníkem ozbrojených sil je jen voják v činné službě.
Jenže voják v činné službě sloužil podle úvodního ustanovení zákona o Vojenské policii vtěleného do § 1 také mimo tam:
…Vojenským policistou může být pouze voják z povolání.
A aby to nebylo jednoduché, složil ten voják podle zákona o Vojenském zpravodajství České republiky také v jednotné ozbrojené zpravodajské službě České republiky, jejíž postavení a působnost a jeho spolupráci s ostatními zpravodajskými službami České republiky upravuje zvláštní právní předpis. A zvláštní předpis podle § 2 řídil i jejich službu:
Úkoly Vojenského zpravodajství plní příslušníci Vojenského zpravodajství, kteří jsou ve služebním poměru k České republice podle zvláštních právních předpisů.
Jak už to u zpravodajských služeb bývá, nebylo přímo řečeno, že jeho příslušníky jsou vojáci v činné službě, ale trochu tajemně se odkazovalo na zákon o vojácích z povolání, kde se v § 2 odst. 1 praví, že:
Vojákem z povolání (dále jen „voják“) je občan, který vojenskou činnou službu vykonává jako svoje zaměstnání. Voják je ve služebním poměru k České republice. Občan může být povolán do služebního poměru jen na základě vlastní žádosti.
S odkazem na fakt, že příslušníkem ozbrojených sil je jen voják v činné službě, bylo tedy jasné, že ozbrojené síly sahají dál, než vtipný zákonodárce v roce 1999 domýšlel. To však není konec pohádky. Jenom jsme se dověděli, že i Vojenští policisté a příslušníci Vojenského zpravodajství jsou také jenom vojáci.
Věřte, nevěřte, Vojenská policie vznikla v roce 1990 jako součást tehdejší Československé armády, a to částečně na půdorysu Tankové a automobilní inspekce (TAI), která byla do Vojenské policie včleněna poté, co se započalo s transformací tehdejšího Sboru národní bezpečnosti. Její postavení však bylo upraveno zákonem až v roce 1992. Stalo se tak zákonem č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, který v § 1 hovořil o tom, že:
Vojenská policie je službou Československé armády, která v rozsahu vymezeném tímto zákonem plní úkoly policejní ochrany Československé armády. Vojenským policistou může být pouze voják z povolání.
Jak šel čas, měnilo se také znění tohoto paragrafu a i jiné pasáže zákona. V roce 1995 se okruh uživatelů Vojenské policie rozšířil, když se § 1 proměnil takto:
Vojenská policie je službou Armády České republiky, která v rozsahu vymezeném tímto zákonem plní úkoly policejní ochrany Armády České republiky a majetku státu spravovaného nebo užívaného Ministerstvem obrany. Vojenským policistou může být pouze voják z povolání.
V tomto pojetí Vojenská policie nepřežila rok 2000, neboť se od armády fakticky vydělila. Nejenže se změnil § 1:
Vojenská policie v rozsahu vymezeném tímto zákonem plní úkoly policejní ochrany ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany. Vojenským policistou může být pouze voják z povolání.
Došlo také k emancipaci nejvyššího vojenského policisty, jak pravil § 4 odst. 2:
V čele Vojenské policie stojí náčelník Vojenské policie, kterého jmenuje a odvolává ministr obrany po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věcech obrany. Náčelník Vojenské policie je přímo podřízen ministru obrany.
Náčelník Vojenské policie se ze zákona stal přímo podřízeným ministru obrany a tím se dostal do stejného postavení jako náčelník Generálního štábu Armády ČR. Což však nebylo všechno. V odst. 1 stejného paragrafu se totiž říkalo, že
Organizační strukturu Vojenské policie stanoví ministr obrany po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu.
Zatímco podle § 6 písm. b) zákona o ozbrojených silách České republiky vláda schvalovala organizační strukturu ozbrojených sil, k organizační struktuře Vojenské policie se mohl vyjadřovat Výbor pro obranu a bezpečnost/Výbor pro obranu – Vojenská policie nade vše. Obloukem 20 let je Vojenská policie viděna jako vojenská alternativa Policie České republiky. Z hlediska kompetencí daných jí zákonem snad; z hlediska úkolů, které většinou plnila v rámci nasazení v zahraničí však jen ztěžka.
Pohádky mají mít šťastný konec. Jestli Vojenská policie neumře, bude žít na věky. A je jedno, jestli část z ní bude podřízena náčelníkovi Generálního štábu a část bude plnit podobné úkoly jako česká policie.
Jak funguje mozek v boji
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 26. 5. 2011
Charles Bell: The Anatomy of the Brain, 1802; Wikimedia Commons
O květnovém/červnovém čísle Military Review jsem psal přibližně před deseti dny. Tehdy jsem upozorňoval na dva články – jeden je o estonském majorovi, který sloužil v Afghánistánu v Sovětské armádě a po dvaceti letech v silách NATO a o zaměření se na counterinsurgency a riziku, které představuje pro výcvik vojáků v tradičním konvenčním boji. V tom samém čísle je ovšem ještě jeden výborný text. Jmenuje se Neuroscience for Combat Leaders a popisuje jednak procesy v mozku velitele v bojové situaci, ale i čeho by se měl vyvarovat, respektive co dělat, aby byl stále i ve stresové situaci schopen používat rozum a nepodlehnout emocím.
Tactical-level military leaders can use this new knowledge to understand the effects of combat, anticipate and recognize cognitive reactions, and adjust their leadership abilities to succeed in difficult situations. They can do this by performing exercises to decrease physiological stress reactions, using emotionally controlled leadership to guide their organizations, and creating an environment during battle that facilitates effective decision making. By educating soldiers about brain function and incorporating cognitive stressors into training, leaders can prepare their units to perform in battle with emotional stability.
Těmi důležitými částmi mozku jsou v tomto případě limbický systém a mozková kůra. Limbický systém je odpovědný za emoce, učení a paměť a do mozkové kůry je soustředěna téměř veškerá kognitivní činnost těla (ovlivněná vůlí), včetně myšlení. Zjednodušeně se dá říct, že díky limbickému systému, který je vývojově starší, jsme schopni přežít. V případě ohrožení má totiž „navrch“. Okysličená a na glukózu bohatá krev je „přesměrována“ do limbického systému a motorických oblastí tak, abychom byli schopni velice rychle reagovat, protože přemýšlení by nás stálo život. Problém je, že kognitivní část je upozaděna. To samozřejmě nevadí v případě vojáka, který nemusí velet a může jednat intuitivně a začít bojovat. Horší je to ovšem pro ty, kteří mají vést ostatní v boji tak, aby se nestal pouhou chaotickou srážkou.
Velitelé, podobně jako obyčejní vojáci, jsou při střetu vystaveni stejnému stresu, emocím a touze přežít. Jelikož ovšem mají vést, je důležité, aby dokázali své emoce kontrolovat. Emoce mají totiž tu nepříjemnou vlastnost, že se obvykle okamžitě projeví na naší tváři. A co může být pro vojáky horší, než výraz strachu ve velitelově obličeji? Jak píše Drew Westen v knize The Political Brain: The Role of Emotion in Deciding the Fate of the Nation, už Darwin tvrdil, že „schopnost vysílat a přijímat emoční signály reguluje sociální chování a zvyšuje šance jednotlivce na přežití“. Díky tomu totiž jsou totiž i lidé z jiných kultur vnímat co člověk cítí, ať už je to strach, radost, či hněv.
As subsequent theorists have emphasized, however, emotion serves another purpose: it is one of the most potent sources of motivation that drives human behavior. It is not accident that the words motivation and emotion share the same Latin root, movere, which means to move… Emotions channel behavior in directions that maximize our survival, reproduction, and care for the welfare of others in whom we are emotionally invested.
Ale zpátky k článku majora Andrewa Steadmana. Co by tedy měli velitelé dělat, aby překonali stres a byli schopni velet, tedy přemýšlet a efektivně řídit ostatní? Za prvé je nezbytné snížit míru stresu a dosáhnout toho, aby mozková kůra „převzala“ kontrolu. Toho se dá dosáhnout třeba „taktickým dýcháním“ (několik hlubokých nádechů a zadržení dechu na tři až pět vteřin napomůže snížit napětí), slovy vyřčenými nahlas (například „kryjte se“, „dejte bacha“), opakováním motta jednotky a podobně. Za druhé, velitelé musejí emocionálně uklidnit jednotku a získat nad ní kontrolu. To se týká právě kontroly nad výrazem ve tváři, která může být „kompasem“ pro ostatní vojáky. A konečně je nutné zajistit prostředí, ve kterém se dá efektivně rozhodovat. Konkrétně jde třeba o nalezení krytu pro „velitelský post“, který poslouží opět ke zklidnění velitele, k analyzování situace, k přemýšlení o možných východiscích a ke komunikaci.
A jak vypadají jednotlivé fáze, kterými může procházet velitel v boji?
- Understanding. Following the initial shock of an attack, understanding involves how a leader “creates maps in the prefrontal cortex that represent new, incoming information and connects these maps to existing maps in the rest of the brain.”
- Recalling. In battle, recalling is the process of comparing the existing situation with the database of stored knowledge in the long-term memory networks. Think of it as looking into the cupboard to identify what ingredients are available to make dinner.
- Deciding. A combat leader’s brain engages in the deciding process when it chooses which recalled information will be most useful and applies it to the real-time world to build a new mental map. This is cognitive course of action development. Deciding brings together learned skills and past knowledge to form a response plan specific to the current scenario.
- Memorizing. David Rock describes memorizing as “holding maps in attention in the prefrontal cortex long enough to embed them in long-term memory.” Research shows that it is impossible for our brains to simultaneously hold multiple komplex concepts in working memory without degrading accuracy… In combat, rapidly comparing the details of multiple courses of action is quite a difficult task.
- Inhibiting. Finally, inhibiting is the practice of selective focus, when one actively tries to not engage certain mental maps because they are irrelevant or counterproductive… Working memory cannot juggle two competing complex concepts without diminished efficiency.
Bonbónek pro příznivce COINu – materiál námořní pěchoty z Vietnamu
Autor: František Šulc Kategorie: Koncepty | Concepts Datum: 24. 5. 2011
Už je to skoro dva roky od okamžiku, kdy začal existovat OWOP. Jedním z důležitých témat bylo od počátku counterinsurgency čili COIN. První text na toto téma se objevil už 30. června 2009, tedy krátce po prvním příspěvku. Mnoho lidí, kteří sem chodí, patří ke Coinistas, tedy zastáncům tohoto přístupu, který charakterizuje především ochrana civilního obyvatelstva, snaha porozumět prostředí a kultuře místních obyvatel a tím odepřít povstalcům podporu.
Nyní se mi díky Václavovi Pechovi (díky Ti) dostal do rukou text, který zajisté Coinistas ocení. A jak se zdá, na cestě je řada dalších, podobných dokumentů, které posbíral jeden bývalý důstojník námořní pěchoty se zkušenostmi mimo jiné i z Vietnamu. Doufám, že některé budu moci brzy dát na OWOP.
Dokument se nazývá U.S. Marine Corps Civic Action Effort in Vietnam March 1965 – March 1966 a popisuje zkušenosti tzv. Combined Action Company (CAC), což byl pokus vytvořit společné americko-vietnamské jednotky, jejichž hlavním úkolem byla jak obrana, tak výcvik místních sil v boji proti Vietgongu. Tento pokus je v publikaci hodnocen natolik optimisticky, že člověk znalý toho, jak to vše dopadlo, se nejprve možná pousměje. Ale jen do chvíle, než si uvědomí, že zanedlouho se možná shovívavě bude někdo usmívat nad naším úsilím a občasným optimismem nad vývojem v Afghánistánu.
Large units of the Marine Corps and the ARVN would keep at bay and destroy the Viet Cong main force and the Army of North Vietnam. The death of Pham Van Thuong represented something more than an isolated incident. The first fully coordinated effort to defeat the Viet Cong was emerging. Military civic action, expressed in security measures like the CAC concept would provide the link between the war against the enemy main forces and the reestablishment of political control by the GVN at the grass roots level.
Byť byla snaha o zvrat ve válce prostřednictvím lepší spolupráce s civilním obyvatelstvem upřímná, přesto byla odsouzena k záhubě. Podobně ostatně jako například aplikace counterinsurgency Davida Galuly v Alžírsku – byla sice úspěšná na malém území, ale celkovou prohru neodvrátila. Konflikty typu Alžírska, Vietnamu, Iráku či Afghánistánu obvykle posuzujeme skrze literaturu a texty psané lidmi z našeho kulturního okruhu, tedy našima západníma očima.
Proto když si člověk čte například o pokusu s CAC popisovaném v U.S. Marine Corps Civic Action Effort in Vietnam March 1965 – March 1966 a pak si přečte například Ghosts of War in Vietnam Heonika Kwona pochopí, že je pořád více toho co nevíme, než toho co víme. Antropolog Kwon napsal výbornou studii, ve které popisuje zkušenost a vyrovnávání se Vietnamců s desítky let trvající válkou prostřednictvím vyprávění o duších zemřelých, kteří se stále toulají po zemi, protože nemohou dojít klidu. Dají se tak třeba potkat francouzský legionář spolu s vietnamským partyzánem a námořním pěšákem.
Kwon ovšem popisuje i řadu reálií, které někdy mohou unikat naší pozornosti. Třeba o sofistikovaných sítích partyzánů, které existovaly Američanům přímo pod nosem a o koexistenci příznivců partyzánů a příznivců jihovietnamské vlády někdy i pod jednou střechou. Trojčlenné buňky příznivců Vietkongu a severovietnamského režimu byly jenom těžko vypátratelné a hlavně zlikvidovatelné. Platilo totiž pravidlo, že se jednotliví členové buněk mezi sebou prakticky neznali.
Under the hostile conditions in towns, the cell itself often took the form of a network in which its infrastructure workers were largely unknown to one another. Each had contacts with the cell operator via various means of communication. The workers met their superiors and network operators in the graveyard or the temple (unless they were already neighbors, kin or workmates); alternatively, they were sent coded messages via messengers.
Přeji příjemné počtení v materiálu U.S. Marine Corps Civic Action Effort in Vietnam March 1965 – March 1966. Člověk nikdy neví, kdy se mu může něco podobného hodit.
Hoří, můj veliteli
Autor: Bohuslav Pernica Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 23. 5. 2011
Vojenští hasiči v misi KFOR v Kosovu; Foto army.cz
V působnosti Ministerstva obrany se nacházejí nejenom vojenské lesy, vojenské statky, vojenská lázeňská a rekreační zařízení, vojenské opravárenské podniky, vojenské zpravodajství, vojenská policie, vojenský úřad sociálního zabezpečení, vojenský ústřední archív, vojenský správní archív, vojenský historický ústav s vojenským muzeem, vojenská střední škola, vojenský obor a vojenský umělecký soubor, ale přívlastek vojenský mají také hasiči. Ano, také požáry trápí vojenské lesy a vojenské výcvikové prostory a hasičské statistiky hovoří jasně:
I ve vojenském resortu hoří, vojensky hoří. Vojáci na Libavé si šli zastřílet a způsobili rozsáhlý požár a statistiky opět hovoří jasně. Z hlediska příčin požárů jsou však vojenská cvičení ve stejné kategorii jako ohňostroje.
| 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 |
| 19 | 22 | 28 | 9 | 6 | 6 | 10 | 12 | 13 | 9 | 32 | 19 | 9 |
Proč? To se mi nepodařilo zjistit. V každém případě patří vojenští hasiči mezi nasaditelné jednotky v zahraničí, jak to dokazuje naše jednotka v Kosovu. Na internetu lze také najít zdokumentovaný jejich zásah. Je dobře, že byl úspěšnější od toho ostrého zásahu ve filmu Hoří, má panenko.
Pes, který dostal bin Ládina…
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 20. 5. 2011
Speciální neprůstřelná vesta pro psy; Zdroj K9 Storm
Tohle není zcela nová zpráva, ale nějak mi dosud unikala a myslím, že není od věci ji zmínit na OWOP. Podobně jako se pátrá po příběhu příslušníka NAVY SEALs, který zabil Usámu bin Ládina (tenhle to nebyl) se pátrá, respektive se oslavuje pes, který příslušníky speciálních sil na jejich misi doprovázel. Říká se mu Cairo a před necelými dvěma týdny se s ním už setkal prezident Barack Obama, aby mu poděkoval.
Zajímavé je ovšem zejména vybavení, které pes nosí na sobě. Jednotka SEALs loni utratila za čtyři vesty a kamerový systém pro psy 86 457 dolarů (cca 1,8 milionu korun). Výrobcem je K9 Storm z kanadského Winnipegu, který na svých stránkách ani neuveřejňuje cenu zboží – pokud někdo něco chce, musí si zavolat, nebo napsat. Vlajkovou lodí firmy je neprůstřelná vesta Intruder, která údajně stojí mezi dvaceti až třiceti tisíci dolary. Nejenom, že chrání, ale je i vybavena nejmodernější elektronikou.
The big idea behind the armor add-ons boils down to a simple one: the key to any healthy relationship is communication. Each dog is assigned one human handler. To operate efficiently in a tactical situation, they need to be connected. So how much high-tech connectivity does a dog get for $30,000 anyway? Using a high-def camera mounted on the dog’s back, handlers can see what the dog sees, using handheld monitors. Jim Slater, who co-founded K9 Storm with his wife, Glori, says footage is stable because the entire module is sewn into the vest. With unpredictable light conditions, like middle-of-the-night missions, the camera adjusts automatically to night vision. The lens is protected by impact-resistant shielding. And since we’re talking about SEALs notorious for amphibious assaults, the system is waterproof.
A jak mohl probíhat zásah proti Usámovi bin Ládinovi z pohledu NAVY SEAL psa? Nejprve zřejmě psovod se psem, kterého měl připevněného díky speciálnímu popruhu, slanili z helikoptéry. Pak pes vyrazil na průzkum. Psovod mohl sledovat, kam zvíře jde a co vidí díky kameře, kterou má na sobě a dokonce mu mohl vydávat povely prostřednictvím reproduktorů (samozřejmě je zajištěno, aby to neslyšeli všichni okolo).
They’ve even gone stealth. A silent hardware system prevents any metal to metal contact —you won’t hear any jangling or see any reflective give-aways. K9 took the average 150-gram V-ring and developed a 5-gram version made of a Kevlar, poly-propylene, and nylon fiber blend. Of course, these systems don’t come cheap — and it’s the dogs themselves that are the real investment. The Navy’s first Master Military Working Dog Trainer (a trainer of other dog trainers), Luis Reyes emailed from Afghanistan: „There are many products that help MWDs (military work dogs) and many are ‘cool’ but not necessary. No amount of money can replace the life of a canine that saves the precious lives of our troops in harm’s way.“
Zkrátka, nejenom pro člověka v poli, ale i pro jeho psa je nutné udělat vše, ať to stojí, co to stojí. On si misi nevybral. I když, asi by pes neměl být vybaven lépe než člověk, který jej vede.
Bílá kniha je ke stažení
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 19. 5. 2011
Jak jsem již psal, ve středu 18. května vláda schválila Bílou knihu o obraně. Od dnešního odpoledne je umístěna na internetových stránkách Ministerstva obrany. Jde o více než půlroční práci více než sto padesáti lidí. Má 168 stran. Samotný text zabírá méně místa – hodně stránek zabraly grafy, tabulky, schémata a fotografie. Má 11 kapitol. A mimochodem, oficiální verze byla zveřejněna až dnes. Píši to proto, že se „po světě“ pohybují i některé polotovary. Na rozdíl od finální verze v nich ovšem na začátku chybí věta o tom, že jde o materiál schválený vládou 18. května 2011.
V posledních měsících probíhal schvalovací proces, kniha byla diskutována s poslanci a senátory, četli ji odborníci, kteří se na její přípravě přímo nepodíleli a postupně byly zapracovány připomínky a text upravován. Nepočítám s tím, že každý bude ze všeho nadšený, ale pokud by byli úplně všichni spokojení, bylo by asi něco špatně…
Jde ovšem jenom o začátek. Nyní je nutné uvést to, co Bílá kniha navrhuje v život. To se bude líbit ještě menšímu počtu lidí, ale jiná cesta není. Jakákoli opatření by se ovšem měla útvarů, především bojových, dotknout minimálně. A je také nezbytné zajistit, aby se nejnižším hodnostním sborům nesnižovaly příjmy.
Ten, kdo se pořádně podívá na doprovodné grafy v Bílé knize, z nichž řada ukazuje vývoj v posledních deseti letech, musí pochopit, proč jsou nutná razantní opatření. Největším problém je a v příštích deseti letech bude personální oblast. Nenaplněnost, přestárlé sbory a ztráta konkurenceschopnosti na trhu práce nevěsí nic dobrého. Vzhledem ke škrtům a nekoncepčním krokům narostl také deficit na schopnostech, který se bude složitě odstraňovat. A konečně, je velice nepravděpodobné, že by došlo ke skokovému navýšení rozpočtu.
Bez nalití si čistého vína by změna nebyla možná. Proto jsme se snažili být co nejupřímnější.
Chlap, který zabil Usámu bin Ládina…
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 19. 5. 2011
Včera schválila vláda Bílou knihu o obraně. Dokončování tohoto dokumentu je i jedním z důvodů, proč jsem vás poněkud v poslední době poněkud zanedbával. Doufám, že i přesto budete stále rádi na OWOP chodit. Předpokládám, že se Bílá kniha velice rychle oficiálně objeví na internetu. Budu zvědav na vaše názory.
Mezitím se můžete podívat na následující video, na kterém Rob Riggle předvádí, jak to mohlo vypadat po zabití Usámy bin Ládina. A mimochodem, Rob Riggle je zajímavý sám o sobě. Je nejenom herec, ale i podplukovník zálohy námořní pěchoty. Sloužil v Libérii, v Kosovu a v Afghánistánu.
Dvě rotace v Afghánistánu od sebe vzdálené 20 let
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 15. 5. 2011
Byla to zvláštní náhoda. Estonský major Eero Kinnunen se svou jednotkou přistál na kandahárském letišti 9. listopadu 2007 v rámci operace ISAF. Bylo to pro něj památné datum, protože přesně dvacet let předtím, 9. listopadu 1987 kandahárské letiště opouštěl po roce a půl služby v sovětské armádě v jednotce Specnaz v Afghánistánu. Kinnunenovy zkušenosti ze dvou rotací v Afghánistánu popisuje článek, který je v květnovém/červnovém čísle Military Review.
Text se příznačně jmenuje Two Tours in Afghanistan. Twenty Years and Two Armies Apart a stojí za přečtení, byť Kinnunenův příběh není zcela ojedinělý. V estonské armádě (a nejenom v ní) slouží více lidí, kteří prošli Afghánistánem v sovětské armádě a nyní se pod vlajkou NATO do něj vracejí. Srovnání dvou operací, mezi kterými jsou desítky let, je dosti zajímavé. Rozdílů se dá nalézt celá řada – od pravidel pro bojovou činnost, přes logistiku až po soupeře.
My first tour was all about offensive combat and taking out enemy logistics. My second tour was static defense, and the challenge was keeping the enemy from gaining the initiative. In both tours, the fight was about logistics and interdicting the enemy’s lines of advance, withdrawal, and communications. Deception was important in both tours, but more difficult in the second.
Rozdíly v činnosti jsou vidět i z taktiky, kterou používaly Specnaz v 80. letech, a kterou prováděla jednotka majora Kinnunena na jihu Afghánistánu nyní. Zatímco tehdy tvořily významnou část akcí přepady karavan mudžahedínů, nyní to bylo hájení Nou Zad před Talibanem a zabránění jeho posilování v Musá Kala. Na druhou stranu, v obou případech jde o protipovstalecký boj, byť chápaný i aplikovaný rozdílně.
Guerrilla warfare is about maintaining lines of advance, withdrawal, and communication. The guerrilla leader and the counterinsurgent commander are both trying to interdict the other’s lines. Consequently, guerrilla warfare is a fight where both sides try to stop the other’s logistics.
Už v Sovětských dobách se říkalo: Pokud tě pošlou do Kandaháru, oběs se, protože je to skutečné peklo. Dnes to není o moc lepší – vedro, prach, zelená údolí, ve kterých se bojuje s velkými obtížemi a kde jsou povstalci ve výhodě a zcela nepřátelské prostředí. Na druhou stranu, zabezpečení dnešních jednotek je zcela nesrovnatelné se zabezpečením sovětských (tehdy měli sovětští vojáci k dispozici saunu, téměř žádný materiál, ze kterého si mohli vybudovat obranu a podobně), technika – především komunikační prostředky – je mnohem dále a v neposlední řadě, předpokládám, i ocenění za službu v zahraničí je mnohem vyšší. Vojín Kinnunen dostával za službu 15-20 rublů (20-25 dolarů) měsíčně. Když se po roce a půl vrátil z Kandaháru, vyplatili mu v Taškentu 100 rublů. Podobně jako ostatní žil s představou, že bude jako veterán oceňován. Nebyl, což bylo i pro něj zklamáním.
Nechci přepisovat celý článek, originál je mnohem lepší než to, co o něm kdy napíši já. Chtěl bych ale upozornit ještě na jeden článek z posledního Military Review. Zčásti má podobnou tématiku – protipovstalecký boj. Jmenuje se Maintaining the Combat Edge a jeho autoři generálmajor Michael Tucker a major Jason Conroy varují před tím, že kvůli soustředění se na counterinsurgency americká pěchota a zvláště její nižší důstojníci ztrácejí schopnost vést klasické konvenční operace. Důvodem je to, že zatímco s nekonvenčním válčením se v posledních devíti letech setkávají neustále, na tradiční, konvenční výcvik už nezbývá čas.
During this time, there have been profound changes in the Army’s force structure across all warfighting functions. These changes have accompanied a steady atrophy in our ability to conduct major combat operations (MCO) and should give us cause for concern. Much of the unit structure and training competency that existed nine years ago are no longer present, even though the National Security Strategy of May 2010 mandates: “We must maintain our military’s conventional superiority, while enhancing its capacity to defeat asymmetric threats.”
Podle autorů je stav skutečně na pováženou. Přitom ruské tanky v Gruzii, či hrozby vycházející ze Severní Koreje (čínské posilování konvenčních sil se nedá opomenout, byť o tom v článku není zmínka) připomínají, že je nutné udržovat znalosti o konvenčním způsobu boje. Na úrovni brigád a níže tato znalost už prý začíná chybět.
After 12 months of distributing food at refugee camps or negotiating with local officials, armor companies and field artillery batteries find it difficult to skillfully conduct gunnery. In addition, many, if not most, of the intelligence tactics, techniques, and procedures that we use during MCO reside almost solely in the personal experiences and memories of senior NCOs and field grade officers who trained and executed those tasks early in their careers. Order of battle skill sets have become a lost art among junior military intelligence personnel. Today, intelligence analysts are more like police detectives looking for “persons of interest.” The average soldier cannot indentify threat equipment, threat capabilities, or the significance of signature equipment, but he can identify individuals or persons on watch lists.
Válka v Afghánistánu v roce 2001 až 2002 probíhala v zásadě nekonvenčně – hlavní roli sehrávaly speciální jednotky a zpravodajské služby a kladivem byly místní síly. Válka v Iráku v roce 2003 byla vedena jako konvenční operace silami s konvenčním myšlením. Zanedlouho se začala zhoršovat situace v Afghánistánu a s posilováním konvenčních sil se začal prosazovat konvenční přístup. Války v Iráku a v Afghánistánu se z hlediska myšlení začaly podobat. Znovuobjevené COIN se ztěžka začalo prosazovat po roce 2005 a během několika let se stalo v amerických silách převládajícím přístupem mezi důstojníky, kteří opakovaně sloužili v Iráku a v Afghánistánu.
Vysoké operační tempo, nedostatek vojáků (důsledkem je častější nasazování stejných jednotek, než by bylo správné) a důraz na aplikaci counterinsurgency vede ovšem k tomu, co popisují Tucker a Conroy. Otázka je, jak tuto situaci řešit a jestli je vůbec řešitelná. Je možné, aby se v rámci výcviku kladl stejný důraz na konvenční i nekonvenční postupy? Nebo bude vždy – podle situace a potřeby – vítězit jedno nad druhým?
-
Procházíte archivy Květen 2011
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments