Generál David Petraeus (vpravo) s bývalým ministrem obrany Robertem Gatesem, se kterým si výborně rozuměli (Afghánistán, 6. června 2011); Foto Cherie Cullen, DoD
Včera po 37 letech v pěchotě odešel do civilu generál David Petraeus (58). Pravděpodobně nejvlivnější generál své generace nastupuje jako ředitel CIA. Prý ředitelem špionů moc být nechtěl. Přátelům se svěřil, že by nejvíce bral post předsedy sboru náčelníků štábů, ale prezident Barack Obama byl jiného mínění. Poté, co vypadl z přízně generál námořní pěchoty James Cartwight, prezident v květnu oznámil, že si vybral na tuto pozici mnohem méně výrazného a známého generála pěchoty Martina Dempseyho.
Jsem přesvědčen, že dějiny budou generála Petraeuse hodnotit ve velice příznivém světě. Podařilo se mu totiž radikálně ovlivnit myšlení o válce nejenom v Pentagonu, ale především v Bílém domě. Ostatně díky politikům – prezidentovi George W. Bushovi – dostal ve chvílích naprosté beznaděje v letech 2005-2006 šanci vyzkoušet jiný přístup. Dokázal protlačit counterinsurgency do nejvyšších pater a z tohoto teoretického přístupu učinit módní slovo. Dokázal ovšem svou verzi COINu i aplikovat a – ať se to komu líbí, nebo ne – vyvázat Spojené státy z Iráku. Nepředal Irák jako kvetoucí demokracii, kde fungují všechny služby, ekonomika roste a všichni jsou šťastní. Irák má mnoho problémů, ale dostal šanci i prostředky si je řešit sám. V Afghánistánu byl generál Petraeus poslední rok a jeho výsledky jsou přinejlepším smíšené.
Není překvapením, že generál ve svém projevu před odchodem z pěchoty varoval, aby se Spojené státy v žádném případě nevzdávaly doktríny counterinsurgency, která je sice drahá, náročná na počet vojáků, náročná kvůli spolupráci s civilisty a velice riskantní, ale může fungovat tak, jako fungovala v Iráku. Tato slova říkal ve chvíli, kdy se těžiště pozornosti Bílého domu od budování silnic, škol a pomoci místních komunit pomalu, ale jistě přesouvá ke couterterrorismu, tedy soustředění se na likvidaci teroristů zároveň se snahou co nejrychleji se vyvázat z Afghánistánu. Dá se říci, že spor mezi COINem a counterterrorismem, který se rozhořel před dvěma lety především mezi bývalým ministrem obrany Robertem Gatesem (a Petraeusovým ochráncem) a viceprezidentem Joe Bidenem nakonec vyhrál viceprezident, byť se zpočátku zdálo, že tomu bylo naopak.
General Petraeus said that the United States should keep counterinsurgency as a doctrine – he helped write the military’s updated manual on it in 2005 and 2006 – if only because war is unpredictable and the military needs to be trained for all possibilities.
“We have relearned since 9/11 the timeless lesson that we don’t always get to fight the wars for which we’re most prepared or most inclined,’’ General Petraeus said at the retirement ceremony, held in the bright sunshine of the parade ground at Fort Myer, near Arlington National Cemetery. “Given that reality, we will need to maintain the full-spectrum capability that we have developed over this last decade of conflict in Iraq, Afghanistan and elsewhere.’’
S Petraeusem se přišli rozloučit především lidi, se kterými úzce spolupracoval v Iráku a v Afghánistánu. Mimo jiné, viceprezident Biden mezi nimi nebyl. Odcházející předseda sboru náčelníků štábů generál Mike Mullen o Petraeusovi řekl, že už nyní patří mezi velikány.
7 commentsMembers of General Petraeus’ 1974 class from the United States Military Academy at one point lustily chanted “Peaches, Peaches, Peaches’’ – the general’s nickname at West Point. General Petraeus’ two children and his wife, Holly Petraeus, were there as well. General Petraeus thanked Mrs. Petraeus for being “Mrs. Dad for the bulk of the last decade while I’ve been deployed.’’
7 Comments
Dusan Rovensky
1. 9. 2011, 23:42Franto, dobry clanek. Ja jen porad nechapu, proc oznacujes ve vsech svych clancich „U.S. Army“ jako „pechotu“. U.S. Army se sklada z cele rady odbornosti (viz http://en.wikipedia.org/wiki/United_States_Army_branch_insignia ) z nich pechota je jen jedna z mnoha. Pokud tedy chces nazev „U.S. Army“ stuj co stuj prekladat, tak alespon jako „pozemni sily“.
REPLYSchneider
2. 9. 2011, 1:06Opatrně se slovem LEGENDÁRNÍ, prosím. Já o panu generálovi neznám jedinou. Nebo naopak – to jsou všechno jenom legendy o něm? To by bylo pikantní, když teď šéfuje těm legendotvůrcům ….
REPLY(ani KULTOVNÍ postava to není, alespoň tak není VNÍMÁN – to jsou další příšerná slova, která zaplevelila češtinu: prosím, mějte ji rádi, bývala krásná)
František Šulc
2. 9. 2011, 7:36Ad Dušan
Máš pravdu, pěchota je kratší, tak proto. Budu se snažit maximálně používat pozemní síly, protože si myslím, že překládat je v tomto případě správné, protože třeba o finských ozbrojených silách budeš hovořit jako o finských ozbrojených silách a nikoli jako o Puolustusvoimat.
Ad Schneider
REPLYHonzo, čeština je stále krásná a to, že se na nějakou dobu objeví slova, která jsou nadužívána na tom nic nemění. Tak tomu bylo vždy a čeština to přežila. Jazyk se neustále vyvíjí a proměňuje, to je nutné přijmout, snaha jej sevřít do kazajky je nesmyslná. Legendární a kultovní jsou obyčejná slova a Tobě nevadí, protože jsou, ale protože se používají více, než by se podle Tebe používat měla, či jsou spojována s lidmi, kteří si to podle Tebe nezaslouží. Ale to přeci nic nevypovídá o češtině.
Co se týče generála Petraeuse, znám o něm několik příběhů, které jsou dnes skutečně již legendární. Třeba jak jej voják postřelil při cvičných střelbách a on málem zemřel a pak toho vojáka poslal za „odměnu“ do Ranger kurzu, nebo o jeho asketickém životě atd.
Dušan Rovenský
2. 9. 2011, 17:03Pro Frantu: Zda předkládat či ne samozřejmě závisí vždy na autorovi. Osobně preferuji nepřekládat názvy, které jsou i v ČR zažité a všeobecně známe (což např. „Puolustusvoimat“ jistě není). Je zcela přirozené do článku napsat např. „Bundeswehr“ a ne „ozbrojené síly Spolkové republiky Německo“ – alespoň já to tak vnímám. Ale asi jsem hnidopich… ;-)
REPLYSchneider
3. 9. 2011, 1:08ad #3, František Šulc
REPLYPlevelná slova už nejsou obyčejná slova, jsou to slova bulvární (a „vnímání“ je hradní specialita, kterou někteří používají podvědomě, jiní však úmyslně, a tak se podvědomě vtírají hradu do přízně, abych to vyjádřil trochu slušně – kromě toho „vnímání“ je základně intelektuální úkon první signální skupiny, což ale – bohužel – u některých jeho uživatelů docela přesně odpovídá). Tím se dostávám k tomu, co chci říci: nelíbí se mi, když se někdo popisuje bulvárovými bezmyšlenkovitými výrazy. Legenda se týká věcí neuvěřitelných, vybájených, mimosmyslových; je to hagiografie. Nic z toho mi tady nesedí. Vážím-li si někoho, dám si s jeho oslavou trošku práci, aby to nebylo tuctové, jako přes kopírák: „za vzorné a iniciativní plnění služebních úkolů“.
To, co uvádíš jako „legendy“ o generálovi, to je bohužel asi nejsilnější zbraň současného válčení, psych-op. Legenda o pražské stopě, legenda o jaderné akvizici v Nigeru, legenda o iráckých WMD – a pak je z toho válka … na základě legend!
Jsem asi hnidopich, ale – přiznám se – že když čtu o někom, že je legendární, tak končím a jdu od toho. A legendy spojené s žijícím generálem, ausgerechnet v naprosto špičkové zpravodajské funkci, to je opravdu více než podezřelé a velmi ho to znedůvěryhodňuje. Zhruba toto jsem chtěl tím dlouhým žvaněním naznačit.