Příspěvky označené ISAF

Oficiální statistiky trochu jinak

Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 2. 10. 2012

James Batest zajišťuje bezpečnost během jednání zástupců Provinčního rekonstrukčního týmu ve městě Farah; Foto staff Sgt. Jonathan Lovelady, U.S. Air Force

V sobotu 29. září zemřel v Afghánistánu dvoutisící americký voják. Byl zabit během přestřelky na kontrolním stanovišti ve Vardaku spolu s jedním kontraktorem a třemi afghánskými vojáky. Původně velitelství ISAF oznámilo, že voják byl zabit afghánským kolegou, později ovšem vydalo prohlášení, že situace kolem úmrtí je nejasná a že mohlo jít i o napadení povstalci.

During the war in Iraq, 4,409 American soldiers were killed. As of 27 September, the Pentagon’s official military death toll for Afghanistan had stood at 1,996. The count includes both soldiers killed in action and soldiers who died of their injuries in hospital. The figure also covers 339 non-combat deaths… Officially, at least 17,644 US soldiers have been wounded in action in Afghanistan.

Takzvané green-on- blue incidenty, tedy útoky Afghánců v uniformách na koaliční vojáky sice nejsou hlavní příčinou úmrtí, ale jsou na vzestupu. V polovině září byly kvůli nim dočasně omezeny společné operace s Afghánci. Ještě v roce 2010 tvořily dvě procenta, o rok později šest a letos dokonce 15 procent z celkového počtu koaličních obětí. Tím hlavním zabijákem nicméně podle zprávy Brookings Institution i nadále zůstávají improvizované nástražné systémy (IED) – 40,2 % – a útoky palnými zbraněmi – 30,3 %.

Představitelé mezinárodních sil v Afghánistánu jsou optimističtí a tvrdí, že navýšení počtu spojeneckých sil splnilo účel a napomohlo rozvoji a „dospění“ afghánských bezpečnostních složek. A čísla jim do jisté míry dávají za pravdu. Pokud se člověk podívá na prezentaci ISAF z letošního září získanou Danger Roomem musí se zlepšením situace souhlasit. Mezi lednem-srpnem 2012 a stejným obdobím předchozího roku došlo k poklesu útoků proti koaličním silám o pět procent. O 14 procent klesl i počet nástražných výbušných systémů. Nejlepší situace je v oblasti pod kontrolou regionálního velitelství střed a jih. Jistý nárůst je patrný na severu a západě. Trvalá nestabilita je typická pro východ a jihovýchod.

Statistika je ovšem ošemetná. Zatímco ve srovnání s loňským rokem dochází k poklesu, ve srovnání s rokem 2009 to již tak dobře nevypadá. Jak popisuje Spencer Ackerman v článku na Danger Roomu, rok 2009 byl klíčový především proto, že tehdy se prezident Barack Obama – kvůli negativnímu vývoji v Afghánistánu – rozhodl o takzvaném surge, neboli navýšení sil. Šlo o snahu zopakovat iráckou postup, který byl relativně úspěšný a vedl km utlumení povstaleckých aktivit.

In August 2009, the peak of the fighting season and the height of the internal Obama administration debate over a troop surge, insurgents attacked U.S. and allied troops — using small-arms fire, homemade bombs, mortars and more — approximately 2,700 times. In August 2012, they attacked just shy of 3,000 times.
In August 2009, insurgents used just under 600 homemade bombs on U.S.-aligned forces. They used just over 600 homemade bombs on U.S.-aligned forces in August 2012.
The same trend holds for every other month in 2009 compared to every month in 2012 for which there is data: The insurgency launched more attacks this year. In some cases, substantially more: insurgents attacked about 2,000 times in July 2009 and a shade over 3,000 times in July 2012. ISAF registered about 475 attacks from homemade bombs in July 2009; and about 625 in July 2012.

Jestli se někde zlepšila situace, pak je to v počtu zabitých civilistů. Alespoň to.

, , , , , ,

4 komentářů

Velitel sil ISAF před Kongresem a vzpomínka na SSSR

Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 22. 3. 2012

Komando Afghánské národní armády vysedá z vrtulníku během mise v provincii Kunar (25. února 2012); Foto Mass Communication Specialist 2nd Class Clayton, U.S. Navy

Před americkými kongresmany ze sněmovního výboru pro ozbrojené síly vystoupil velitel sil ISAF v Afghánistánu generál John Allen, aby je informoval o situaci v zemi. Přesvědčoval zákonodárce, že jde vše podle plánu a spojenci činí pokrok, byť není bez obtíží a je těžko měřitelný (vše je nutné vidět v kontextu a neupínat se pouze na lokální události).

“I can tell you, unequivocally, three things. First, we remain on track to ensure that Afghanistan will no longer be a safe haven for [Al Qaeda] and will no longer be terrorized by the Taliban,” he said. “Second, as a coalition … we are well along in our progress to meet our 2010 [NATO] commitments to transition security lead to the Afghan national security forces by December 2014. Third, our troops know the difference they are making, and the enemy feels it every day.”

Slyšení se odehrávalo ve stínu činu seržanta Roberta Balese, který 11. března povraždil 16 afghánských civilistů a nyní má stanout před soudem. Zároveň se v poslední době zvýšil počet útoků afghánských příslušníků bezpečnostních sil na spojenecké vojáky. Allen řekl, že od počátku letošního roku (tedy před zahájením fighting season, která je na spadnutí) zahynulo 60 vojáků NATO ze šesti zemí – nejvíce jich bylo ze Spojených států. Třináct z nich bylo zabito afghánskými příslušníky bezpečnostních sil, což je 22 procent.

Po tomto Allenově slyšení napsal Philip Ewing v DoD Buzz článek, ve kterém připodobňuje vyjádření představitelů NATO a Spojených států k tomu, co říkali v roce 1989 zástupci Sovětského svazu těsně před stažením z Afghánistánu.

V roce 1986 Michail Gorbačov na jednání politbira k Afghánistánu řekl:

The goal we posed was to expedite withdrawal of our troops from Afghanistan and at the same time to ensure an Afghanistan that is friendly to us. This was to be achieved via a combination of military and political means. But there is no movement in any of these directions. Afghan government positions have not strengthened.

Ministr zahraničí Andrej Gromyko tehdy pronesl, že

“social conditions in Afghanistan made it impossible to solve the problem in short order…”

A dosti tvrdě zhodnotil situaci v zemi maršál Sergej Achromejev:

There is not one military objective that has been posed and not achieved, but there is still no result. The problem is that military results are not being reinforced by political ones … We have lost the fight for the Afghan people. Only the minority of the people support the government. Our army … is capable of maintaining the situation as it is. But under these conditions, the war will continue for a long time.

Ti, kteří milují historické analogie, jako vodítko pro čtení budoucnosti nyní zaplesali. Chyba. Analogie jsou pouze vodítkem, podobnost je čistě náhodná a historie se neopakuje. Možná kdybychom vzali citáty politiků a vojáků v jiné (po jiné) válce mimo ony nejčastěji zmiňované (Vietnam, Afghánistán, Irák), pak by se daly nalézt podobné citáty. Zkrátka v některých situacích lidé říkají podobné věci… V rámci připodobňování sovětské invaze do Afghánistánu s tou Severoatlantické aliance se nesmí zapomínat na jedno – sovětské působení by dnes bylo nahlíženo trochu jinak, pokud by Moskvou podporovaný režim nepadl a nenastoupil chaos. Stalo se tak ale až dva roky od stažení poté, co se rozpadl Sovětský svaz a zcela vyschly zdroje. Chystáme se, Afghánistán přestat financovat? Dopustí Rusko a především Čína na vzestupu, aby v Afghánistánu znovu vypukl chaos, který by ohrožoval nejenom je?

Jak to vše dopadne nevím. Jenom jsem si jistý, že se historie zcela opakovat nebude.

, ,

Žádné komentáře

Další „prostořeký“ generál byl zbaven úřadu

Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 8. 11. 2011

Americký generál-major Peter Fuller, bývalý zástupce velitele NTM-A; Photo NATO

Před rokem a kousek způsobil velké pozdvižení článek v časopise Rolling Stone o jednom generálovi. Stanley Mc Chrystal si pustil-nepustil pusu na špacír, protože je více voják, než diplomat a byl okamžitě stažen z Afghánistánu a následně odešel do civilu. Před několika dny byl ze svého místa vyhozen další generál. Tentokrát major-generál Peter Fuller, zástupce velitele mise NATO pro výcvik a vybavení afghánských sil.

Vyhozen byl za to, že se veřejně dopustil „nevhodných“ výroků na adresu afghánského prezidenta Hámida Karzáího a jeho vlády. V rozhovoru pro internetový list Politico mimo jiné řekl, že afghánští vládci jsou odtrženi od reality a že nechápou „oběti, které přinášejí Spojené státy“.

The two-star general flashed irritation when he brought up Karzai’s recent remarks that Afghanistan would side with Pakistan in a war against the U.S., blasting the president’s comments as “erratic,” and adding, “Why don’t you just poke me in the eye with a needle! You’ve got to be kidding me … I’m sorry, we just gave you $11.6 billion and now you’re telling me, ‘I don’t really care’?”
“When they are going to have a presidential election, you hope they get a guy that’s more articulate in public,” Fuller said during a visit to Washington for a conference.

Podle jeho slov ohromné úsilí investované do Afghánistánu je nepříliš dobře akceptované druhou stranou. Afghánská vláda například požádala Spojené státy o letouny F-16 a tanky a přitom nemá peníze na to, aby je provozovala a udržovala. Prý mu jeden z Afghánců dokonce řekl, že tanky chtějí především kvůli přehlídkám.

“You can teach a man how to fish, or you can give them a fish,” said Fuller. “We’re giving them fish while they’re learning, and they want more fish! [They say,] ‘I like swordfish, how come you’re giving me cod?’ Guess what? Cod’s on the menu today.”

Velitel sil ISAF generál John Allen se okamžitě poté od výroků generála Fullera distancoval s tím, že rozhodně neodrážejí vztahy mezi ISAF a Karzáího vládou. Podle něj navíc Fullerova slova urážejí Afghánce. Ministr obrany Leon Panetta podpořil okamžitý Fullerův odchod z místa, které zastával. Zatím není jasné, zda generál odejde do civilu. Asi to nebude hned, ale během několika týdnů, či měsíců.

Výroky generála Fullera jsou citlivé i z toho důvodu, že výcviková mise je jedním ze základních pilířů, který má umožnit stažení zahraničních sil z Afghánistánu v roce 2014. V posledních letech sice počet vycvičených příslušníků Afghánských bezpečnostních sil vzrostl ze 190 tisíc v roce 2009 na 305 tisíc dnes. Do listopadu příštího roku má toto číslo vzrůst na 352 tisíc. Největšími problémy jsou ovšem negramotnost, či dezerce. Afghánské bezpečnostní síly se tak občas stávají spíše součástí problému, než jeho řešením.

V souvislosti s udržitelností afghánské vlády, respektive schopnosti financovat afghánský stát je zajímavá zpráva amerického Government Accountability Office (GAO), tedy obdoby našeho Nejvyššího kontrolního úřadu. Jmenuje se Afghanistan’s Donor Dependence a je z konce září letošního roku. Vyplývá z ní, že Spojené státy od roku 2002 alokovaly pro Afghánistán 72 miliard dolarů (1,296 bilionu korun). Vládní úřad má přitom pochybnosti o účelnosti těchto investic, protože vytvářejí značnou závislost, respektive neschopnost afghánské vlády zajistit fungování státu, když začnou prostředky klesat.

Ačkoli schopnost výběru daní afghánské vlády každoročně roste, zdaleka to nestačí a nebude stačit na pokrytí výdajů. V roce 2006 vláda vybrala 0,62 miliardy dolarů a v loňském roce už 1,66 miliardy. Výdaje v roce 2010 ovšem činily 14,327 miliard dolarů. To je slušný nepoměr.

The United States and other donors funded about 90 percent of Afghanistan’s estimated total public expenditures. The United States provided 62 percent, while other donors provided 28 percent.
The United States funded an estimated 90 percent of Afghanistan’s total security expenditures, while other donors provided about 4 percent and Afghanistan provided 6 percent.
The United States funded an estimated 39 percent of Afghanistan’s total non-security expenditures, while other donors provided about 47 percent and Afghanistan provided 14 percent.

Tento stav je problém právě v případě bezpečnostních složek, na které se sází. Výdaje na afghánský bezpečnostní sektor činily v roce 2010 6,5 miliardy dolarů, tedy přibližně čtyřikrát více, než afghánská vláda celkem vybere. Je to zkrátka hlavolam pro kouzelníka.

, , , , , ,

Žádné komentáře

Game over

Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 12. 3. 2011

Výsadkáři na hlídce v údolí řeky Pech v provincii Kunar (říjen 2007); Foto sgt. 1ST class Jacob Caldwell, U.S. Army

Válka v Afghánistánu vstoupila 15. února 2011 do nové fáze – ústupu. Tiskové oddělení ISAF nějakou nešťastnou náhodou o tom zapomnělo informovat, takže to vyplulo na povrch o deset dní později. Z poslední aféry s generálem Caldwellem jsme se dozvěděli, že tiskový mluvčí nesmí lhát, tudíž je lepší použít co nejšetrnější slova. Pravda někdy bolí, tak to raději nechali na New York Times.

Diplomaticky řečeno, ústup není ústup, ale strategické přemístění neboli přesun jednotek k lepší ochraně afghánského obyvatelstva, abych citoval pana generála Campbella, velitele Regionálního velitelství východ (dále RC-E) a 101st Air Assault Division, přesně. Bylo by to k pousmání, kdyby nešlo o lidské životy.

Opuštění operační oblasti v Afghánistánu není nic, co by se nestalo předtím. To nové je jeho rozsah – stáhne se celý prapor o 800 vojácích z údolí řeky Pech v odlehlé oblasti východní provincie Kunar. Poprvé se Američané do údolí odvážili v roce 2003. Postupem času se oblast stala prostorem nejintenzivnějších bojových operací v RC-E. Celkem si zde boje vyžádaly životy 104 amerických vojáků.

Není to ani poprvé co se o vyklizení údolí Pech uvažuje. Už více než před rokem nařídil vyklizení generál McChrystal, následně se rozhodnutí odložilo. Údolí ale nebylo zařazeno mezi 83 klíčových oblasti v zemi (Key Terrain District), kde se provádí intenzivní COIN kampaň. Nyní se definitivně rozhodlo o jeho konečném vyklizení. Uvolněný prapor 1st-327th IN bude přesunut k ochraně oblasti okolo Highway 7 Khyber Pass-Dželalabád-Kábul, nejdůležitější obchodní tepny Afghánistánu.

Technicky jde bezesporu o správné vojenské rozhodnutí. Sil není v Afghánistánu nazbyt, proto je lepší je soustředit v oblastech, kde je možné dosáhnout rychlejšího pokroku, s větším dopadem než v řídce obydleném horském údolí. Ale…

Nejdříve se podíváme kde je Údolí řeky Pech (Google Earth 34°52’44.93″N, 71° 9’11.31″E). To je  Asadabád, hlavní město pohraniční provincie Kunar, které leží na stejnojmenné řece tekoucí ze severu na jih. Řeka Pech se do Kunaru vlévá od západu, respektive severozápadu. Údolí vede vysokohorským terénem, dno je na úrovni tisíc metrů nad mořem, okolní hory se rozprostírají ve výšce mezi dvěma až třemi tisíci metry nad mořem.

Jsou v něm celkem čtyři COP (Combat Outpost) – od ústí Honaker-Miracle, Able Main, Michigan a nejzápadnější Camp Blessing. Zde Pech tvoří vidlici s od severu přitékající řekou Waygal, stejnojmeným údolím se dostanete do nedalekého Nuristánu. Dříve zde byl COP Bella a ještě o několik kilometrů blíže Wanat. Oba byly vyklizené po útoku v roce 2008. Řeka Pech se dále stáčí na jih a protéká distriktem Chapar Dara. I zde byly dříve americké posty. Tok pak pokračuje do Nuristánu. Vraťme se k Camp Blessing, hlavní americké základně v údolí.

Všechny čtyři COP spojuje 30 km dlouhá cesta „Route Rhode Island“. COP Michigan stojí v ústí jižního údolí Korengal – dějišti dokumentu Restrepo a autobiografické knihy Lone Survivor Marcuse Luttrela, popisující operaci Red Wings v roce 2005, která byla později zfilmovaná. V údolí Korengal byly základny až do dubna 2010, kdy byly opuštěny. Od té doby je COP Michigan pod intenzivní palbou.

Další COP Honaker-Miracle uzavírá údolí Watapur  vedoucí na sever. Zde proběhla v polovině listopadu 2010 výsadková operace Bulldog Bite během níž zahynulo sedm amerických a tři afghánští vojáci společně s 60 Talibanci. To byla asi poslední kapka, která rozhodla o vyklizení údolí řeky Pech. Jak vidíte, údolí je nasáklé americkou krví. Stažení obrátí sedm let namáhavé a nebezpečné práce vniveč, což se podepíše na morálce vojáků.

Ač je údolí poměrně krátké, žije v něm několik národů a mluví se zde sedmi jazyky. Lidé z vedlejších údolí si často nerozumějí a žijí sami pro sebe mezi vysokými horami. Pro Američany bylo nesmírně obtížné sehnat tlumočníky a nikdy se jim to zcela nepodařilo. Neorientovali se v složitém prostředí vzájemných kmenových vztahů a konfliktů.

V údolí jsou tři distrikty – Chapar Dara, Manogai a Watapur. Celkem se sto tisíci lidmi, což je čtvrtina populace Konaru. To je více než žije v hlavním městě Asadabádu. To je první výhrada proti vyklizení.

Údolí řeky Pech má sice rozptýlenou populací ale je rozhodně větší než v hílmandském distriktu Mardžáh, těžišti operací americké námořní pěchoty, kde žije 70 000 obyvatel. Sedm let američtí vojáci na šurách slibovali místním, že je neopustí a vyzívali je k podpoření afghánské vlády a ANSF. Mnozí to i udělali. Teď za svou ponesou následky. Stažením si pouze znepřátelíme více lidí. Afghánci nejsou slepí, vidí dobře, že na ISAF se nedá spolehnout. Proč by měli riskovat a pomáhat nám?

Další výhrada je malá strategická hodnota oblasti – podobných údolí je v Afghánistánu tisíce. To je jistě pravda, ale ještě před několika roky tvrdili Američané přesný opak. Dolina leží na trasách tradičních karavanních stezek z Pákistánu přes Kunar do Parwánu a Kapisi, což jsou sousední provincie Kábulu. Americká posádka působila jako nárazníková zóna. Džihádisté z Pákistánu zde bojovali a teď mohou pokračovat dál, hlouběji do afghánského vnitrozemí ke Kábulu, nebo Dželalabádu.

Bude ohroženo postavení samotné TF Bastogne (1st Brigade,101st Air Assault Division) hlídající hranici s kmenovími územími Pákistánu. Brigáda udržuje řetěz pohraničních COP podél řeky Kunar s paralelní silnicí MSR California (Main Supply Route). A je opravdu hlavní, protože je jediná. Silnice vede z Dželalabádu, Asadabád se soutokem řeky Pech, je v přibližně polovině 160 kilometrů dlouhé cesty k nejsevernějšímu COP Bostic v Naray u hranice s Nuristánem. Dál už je Kamdeš s opuštěným COP Keating, který málem Taliban dobil v řijnu 2009.

Cesta probíhá jen 12-20 km od pákistánské hranice, kde jsou základny povstalců. Teď budou základny Talibanu i na druhé straně řeky Konar, v údolí Pech. Jakýkoliv zásobovací konvoj pro severněji umístěné COP bude proto muset být masivní vojenská operace. Jestli nebude dalším krokem ISAF vyklizení i údolí Kunaru, což by zcela odkrylo 80 kilometrů hranice.

Generál Campbell tvrdí, že povstalci jsou místní a „naše přítomnost destabilizuje situaci“. Když tam nebudeme, boj ustane. Ano, to už jsme slyšeli o údolí Waygal, Kamdeš a Korengal. Vždy, když Američané odešli, Taliban je následoval a situace se znovu zhoršila. Taliban v Kunaru a Nuristánu není jen místní. Dokonce je potvrzena i přítomnost odnože Al Kajdy, což je v Afghánistánu velmi vzácný jev. Když se ISAF stáhne, Taliban rozhodně neponechá území místním. Naopak získá více operačního prostoru, větší území pro nábor, zásobování, ubytování a daňové výnosy. A hlavně získá propagandisticky využitelné vítězství.

Al Džazíra ráda znovu natočí obsazení opuštěných COP jako v dubnu 2010.

Ústup bude mít i mezinárodní dohru. USA neustále nutí Pákistan, aby zasáhl proti talibanským táborům na kmenových územích. Po opuštění údolí Pech bude Pákistánská vláda ještě méně ochotná něco dělat, když nezasahují ani Američané. Stažení bude největší ranou vzájemným vztahům mezi Afghánistánem a NATO. Afghánská vláda je Zobrazit další »

, , , , , , ,

Žádné komentáře

Nalévání filtrovaného vína III

Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 28. 10. 2010

Předchozí texty naleznete zde a zde

Existuje rozdíl mezi válkou v teorii a válkou, jaká je ve skutečnosti. (Carl von Clausewitz)

Ekosystém konfliktu dle Davida Kilcullena; Zdroj Three Pillars of Counterinsurgency

Protipovstalecký boj bývá často označován jako souboj o srdce a mysl obyvatel. Jde o přístup, který nejvíce závisí na nejnižších článcích armádního velení. Stalo se módou je nazývat strategičtí seržanti, nebo kapitáni. Ale aby jakákoliv taktika mohla uspět, je nutné vybrat odpovídající strategii. V armádě jsou proto mnohem důležitější strategičtí plukovníci a generálové.

Na konci minulého roku vybralo velení ISAF jako nejlepší možný směr k dosažení vítězství v Afghánistánu population-centric Strategy. Generál McCrystal ji představil jako upravenou iráckou variantu COIN přizpůsobenou na místní podmínky. Polní manuál protipovstaleckých operací FM 3-24 pokládá důraz na budování státu a demokracie v západním stylu, ekonomický rozvoj, právní stát, akceschopnou vládu a budování demokratického státu. Problém je aplikovat to na afghánské podmínky.

Je pochybné, jestli je afghánská společnost připravena na západní demokracii. A stejně pochybné je, jestli může NATO budovat demokratické instituce. Armády jsou ve své podstatě nedemokratické a jejich potenciál k budování demokracie není velký. Zatím toho Západ mnoho nasliboval, ale velmi málo splnil. Místní se proto cítí podvedeni.

Afghans, it seems, know the difference between genuine apologies and bribes, true commitment and false promises, generosity and self-interest. And since the whole point of COIN is to gain the hearts and minds of “the population,” those angry Afghans are a bad omen for the U.S. military and President Obama.

Jeden z hlavních pilířů populačně zaměřeného COIN, rekonstrukční projekty, jsou často mrháním peněz, respektive vedou k financování nepřítele. Otázka nezní jestli, ale jak velká část u něj skončí. Část fondů u něj skončí jako výpalné, další peníze si neoprávněně ponechají místní představitelé jako odměnu za zprostředkování kontraktu stavební firmě. To opět zdvihá mezi obyvateli vlnu nevole. Další část rozkradou místní warlordi. A všichni nakonec obviňují místní vládu z neschopnosti a posluhování cizincům.

Další modifikací COIN na místní podmínky bylo omezení pravidel pro použití síly (Rules of Engagement, ROE), aby se omezily ztráty civilního obyvatelstva. Vzorem byla populární rovnice 10-2=20: zabití dvou Talibanců z deseti neznamená, že zbývá osm povstalců, protože k odboji se připojí další příbuzní zabitých, aby vykonali pomstu. Čím méně zabitých tedy je, tím více popularity mají zahraniční síly mezi obyvateli.

Bohužel se ukázalo, že jde pouze o teoretickou hypotézu bez vztahu k realitě. Počet zabitých civilistů silami ISAF opravdu poklesl, ale Taliban jich zabil třikrát více! Popularitu vlády ani ISAF to nezvýšilo. Naopak, Afghánci obviňují vládu z neschopnosti zabránit vraždění.

Převedeno do jazyka matematiky: 10-0=10. A těch deset Talibanců může volně operovat, zastrašovat lidi, mlátit je a vraždit. A vy stále nic neděláte, abyste neporušil ROE a neohrozil civilisty. Výsledkem je z deseti Talibanců dvacet a z vašich deseti sympatizujících obyvatel zbudou možná dva.

Války nejsou soutěží krásy v popularitě, ale bezohledný souboj o moc. Nezvítězí ten, kdo je populárnější, ale ten kdo je silnější. Zastánci population-centric COIN si nepoložili zásadní otázku: Jestliže si NATO znepřátelí obyvatele náhodným zabitím, tak proč Taliban cíleně vraždí třikrát více lidí, bez toho aby si znepřátelil třikrát více lidí?

Omezení ROE dosáhlo absurdit hodných Hlavy XXII: hlídkování bez náboje v nábojové komoře, odmítnutí vypálení osvětlovacího granátu (po vyhoření by mohly zbytky náboje dopadnout do vesnice), Afghánec si mohl v dohledu COP kopat díru na cestě (velení odmítlo povolit střelbu – musela se vyslat Quick Reaction Force, QRF a než přijela, Afghánec utekl). Druhý den tam auto najelo na IED. Další den Afghánec znovu kopal díru a celé se to opakovalo.

The base commander reminded me of one of the principles of COIN: security should be established by non-lethal means. So most infantry missions are “presence patrols,” described by one officer as “walking around in places where we won’t get shot at just to show the Afs [Afghans] that we’re keeping them safe.”

Ztratili jsme respekt nepřítele, důvěru obyvatel, protože z nich děláme pokusné králíky a poklesla i morálka spojeneckých jednotek, které nevěří v správnost vytyčeného směru. Population-centric COIN v provedení Generála McChrystala by snad uspěl v Iráku v roce 2003 nebo v Afghánistánu v letech 2001-2004, ale ne dnes, kdy oblasti ovládá Taliban. Zápas o srdce a mysl prohráváme. Srdce jsme nezískali a rozum velí se od nás držet zpátky.

Throughout Afghanistan, insurgent attacks have gone up 51 percent since the official adoption of COIN as the strategy du jour. On this eastern front, where the commander had served six years earlier, he now faces a “surge” of intimidation, assassination, suicide attacks, roadside bombs, and fighters with greater technical capability than he has ever seen in Afghanistan.

Dokončení v sobotu

, , , , ,

2 komentářů

Nalévání filtrovaného vína I

Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 24. 10. 2010

Námořní pěšák z 2. praporu, 9. regimentu pečlivě prohledává půdu během výcviku poté, co jeho detektor zaznamenal přítomnost kovu (5. srpna 2010); Foto Lance Cpl. Andrew D. Johnston, U.S. Marine Corps

Nedávno se na OWOP objevily dva články, které se pokusily odhadnout současný vývoj v Afghánistánu s poukazem na oficiální zdroje nebo rozhovor s COMISAF generálem Petraeusem. Netvrdím, že to jsou zdroje špatné, ale jelikož jde o zdroje oficiální, musíme je brát s rezervou.

Jak se říká, první obětí války je vždy pravda. Pokusím se informace trochu doplnit a současně analyzovat na základě dalších pramenů. Jde sice také o zdroje OSINT (Open Source Intelligence), ale umožní člověku vidět situaci v reálnějších kulisách.

Incidenty IED

Letos v červenci dosáhl počet incidentů způsobených nástražnými výbušnými systémy (IED) více jak 1300. To je meziroční nárůst o 42 procent. Počet zraněných při explozích narostl na 399 – meziročně tedy o 68 procent.

Počet IED viditelně narostl a zlepšila se i jejich kvalita. Skutečnost je ale ještě o něco horší, protože Američané meziročně znatelně zlepšili bezpečnostní opatření. Minulý rok ještě jezdili v humvee, což dnes nepřipadá v úvahu. Před rokem bylo v Afghánistánu tři tisíce vozidel kategorie MRAP, dnes již 9400. Minulý rok měli k dispozici 24 silničních odminovacích odřadů (Route Clearance Patrol, RCP), letos jich je již 75. Mezinárodní síly ISAF jsou schopné vyčistit třikrát více cest, než před rokem, přesunují se jen v MRAPech a přesto počet zraněných narostl o 68 procent.

Potíže Talibanu s dodávkou dílů a výbušnin z polotovární výroby z Pakistánu zřejmě také nehrozí, protože počet IED trvale stoupá. Afghánská policie dokonce 15. srpna zabavila náklaďák se sedmnácti tunami průmyslového hnojiva používaného k výrobě výbušnin. Tento náklad zcela jistě nebyl ojedinělý.

To nejhorší je ale chybějící spolupráce obyvatel v boji s IED. Tipy jsou jedním z nejdůležitějších indikátorů úspěchu při counterinsurgency (COIN). Když není obyvatelstvo ochotno spolupracovat, vítězství nad povstalci je nemožné. Tipy v boji proti IED nemůžou nahradit žádné technické prostředky, jako jsou bezpilotní letadla, aerostaty nebo SIGINT. Počet nalezených IED s pomocí místního obyvatelstva ale meziročně klesl na polovinu. A to se minulý rok za informace ještě neplatilo.

Informací od místních obyvatel začíná ubývat i v dříve klidných oblastech jako je například Garmšir v Hílmandu, který byl obsazený námořní pěchotou loni v červenci během operace Chandžár. V bývalé baště Talibanu mariňáci zajistili takovou bezpečnost, že mohli hlídkovat bez neprůstřelných vest. V posledních měsících se ale Taliban začíná vracet a proud informací od obyvatel vysychá.

Shaping, aneb tvarování

Spojenecké síly zvláštního určení a bezpilotní prostředky (UAV) během 90 dnů zabily nebo zajaly 365 vyšších, či středních velitelů Talibanu. K tomu zatkly 1335 bojovníků a dalších 1031 zabili. Vyřazení 365 velitelů by možná rozložilo armádu západního střihu s centralizovaným řízením. Ale v Afghánistánu nic takového není. Skupiny povstalců tam bojují od vesnice k vesnici, od údolí k údolí a mění aliance, jak se jim to hodí. Je tam jistý stupeň strategického řízení, ale stále nevíme, jak to tam doopravdy funguje. Pro povstalce nebude obtížné najít velitele – nemusí to být žádný genius. Stačí, když bude držet současný kurz operací.

Velkou neznámou je, kdo to je vyšší nebo střední velitel? Velitelství ISAF nemá upřesněnu metodiku jak rozlišovat povstalecké vůdce. Má pod sebou 10 nebo 1000 povstalců? A počítají se jen bojovníci, nebo i neozbrojení příznivci, kterých může být desetkrát tolik?

Celkové ztráty jsou 2731 povstalců. Ignorujme děravý afghánský vězeňský systém. Značná část zatčených je již totiž zřejmě z vězení venku. Dosud se tvrdilo, že povstalců je přibližně 20-30 tisíc. To by ale utrpěli desetinové ztráty během čtvrt roku a museli by alespoň částečně omezit operace. K žádným náznakům omezení aktivit však nedošlo.

Naopak, podle ISAF, těžce zasažená Haqqani Network zahájila vlnu útoků proti obrovským základnám jako je Bagrám, Salerno, Chapman a Fenty na východě země. Očividně ji nedělá starosti obětovat 10-20 bojovníků při zdánlivě nesmyslných útocích, které mají mizivou naději na úspěch.

ISAF tyto útoky bez problémů odráží. Nicméně akce mají jiný účel, než si lidé ze Západu myslí. Jde o vzkaz Afgháncům: Taliban může snadno útočit i na velké předsunuté základny (FOB) s osádkou několika tisíc vojáků, kteří tomu nejsou schopní zabránit, i když jsou obklopeni kilometry bariér, soustavou kamer, radarů a čidel. Američané se přitom za bránu základny odváží jen v koloně s minimálně čtyřmi MRAPy. Jak může ISAF chránit běžné Afghánce, když si neumí ohlídat vlastní dvorek?

Další věcí je zpravodajské selhání. Jak je vůbec možné, že k útoku došlo, aniž by byla základna varována obyvateli? Tisíce vojáků z Bagrámu, Salerna, Fenty či kandahárského letiště měly osm až devět let na vybudování sítě agentů v okolí osmi kilometrů kolem – což je dostřel 107 mm raket. Existují tyto sítě? Nebo je povstalci již eliminovali?

Jestliže by byly údery proti talibanskému velení účinné, začala by se pomalu drolit povstalecká organizace. Bojovníci by začali přebíhat na vládní stranu. Pro tento případ připravili spojenci  Reintegrační program, který by umožnil Taliby znovu zařadit do společnosti. Musí se jim zajistit beztrestnost, živobytí a ochrana pro ně a jejich rodiny před bývalými spolubojovníky. Přeběhlíci se využijí k získání zpravodajských informací a k propagandě.

K činnosti programu jsou potřeba peníze, které zahraniční dárci přislíbili na Londýnské konferenci letos v únoru. Program ale de facto zamrzl. Ze Západu nedorazily peníze, části afghánským politikům se program nelíbí a místní administrativa a ISAF nejsou schopni program efektivně řídit.

Do srpna se podařilo utratit jen 200 tisíc amerických dolarů z letos USA vyčleněných 100 milionů. To ale nevadí, protože programu chybí to nejdůležitější – zájemci z řad povstalců. Od dubna se jich přihlásilo jen 100. Zřejmě Talibanci nevidí důvod se přidávat k prohrávající straně.

Žádná vojenská akce nezůstane bez odezvy. Zatímco ISAF se snaží „tvarovat terén“ před vyčišťovací operací (shaping), Taliban zahájil counter-shaping. Začal vyvražďovat vládní úředníky, šéfy distriktů, náčelníky, provládní imámy, nebo velitele Afghánské národní policie (ANP). Meziročně cílené vraždy narostly o 95 procent! Jde přitom o lidi, které nelze snadno nahradit v žádném státě, natož v zaostalém Afghánistánu s velmi omezenou vrstvou vzdělaných lidí.

V Kandaháru se počet vražd zvýšil z jedné až dvou týdně na jednu až dvě denně. Situace v městě je o to horší že tvoří mocenskou základnu Karzáího rodiny. Afghánská vláda se pokusila před zahájení vyčišťovací operace Hamkari najít 114 pracovníků. A i když nakonec snížila standardy, sehnala jen čtyři! Nikdo není ochoten riskovat život. Když ISAF neumí ochránit šéfa okresu, jak může chránit normální lidi?

Potíže s nahrazováním lidí bude mít mnohem větší afghánská vláda – je obtížné sehnat schopného úředníka nebo učitele za mnohem menší plat, než má negramotný voják, kterého na rozdíl od vlády platí Američané. Bez státních zaměstnanců není možné vybírat daně, provozovat školy, soudy, zdravotní střediska, či organizovat rozvoj oblastí. ISAF snadno obsadí jakoukoliv oblast, ale na to, aby ji udržel, musí zajistit bezpečnost. A zde nestačí jen vojáci a policisté, které ISAF chrlí po tisících. Pro další stabilizační fázi – nazývanou hold (udržet; jde o „trojici“ následující po shape – clear, hold a build) – jsou zapotřebí i zaměstnanci státní správy, kteří dokáží přežít útoky Talibanu.

Pokračování v úterý

, , , ,

6 komentářů

Generál Petraeus zřejmě omezení příliš neuvolní

Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 13. 8. 2010

Velitel sil v Afghánistánu generál David Petraeus a afghánský viceprezident Mohammad Fahim Khan (srpen, 2010); Foto Staff Sgt. Bradley Lail, U.S. Air Force

Velitel sil v Afghánistánu generál David Petraeus by měl brzy vydat novou směrnici pro používání síly během bojových operací. Podle New York Times asi budou zklamáni ti, kteří si mysleli, že David Petraeus uvolní striktní pravidla pro používání letectva a dělostřelectva. Tato pravidla zavedl odvolaný generál Stanley McChrystal a vojáci si na ně ztěžovali, protože je vystavovala mnohem většímu riziku. Naopak, oblíbená jsou u Afghánců, protože snižují civilní ztráty během operací.

The new restrictions cover any place civilians are likely to be present and do not apply solely to residential compounds… They also explicitly forbid lower-level commanders from imposing any further restrictions on the use of such force “without my approval” — General Petraeus’s effort to prevent officers on the ground from ordering their troops to be overly cautious about defending themselves.

Maximální ochrana civilistů je v souladu s counteinsurgency doktrínou, jejímž proponentem Petraeus, stejně jako McChrystal, je. Předminulý týden vydal generál Petraeus první „směrnici“, či jakési provolání k vojákům, týkající se právě COIN. V ní americké a spojenecké síly vyzýval k většímu respektu a vstřícnosti k Afgháncům. Podle nejmenovaných zdrojů by směrnice týkající se užívání síly neměla být zásadním odklonem od politiky nastavené generálem McChrystalem, i když v ní má být více zdůrazněno právo na sebeobranu spojeneckých vojáků.

The new rules in the coming tactical directive that restrict airstrikes or artillery apply to buildings — no matter their condition — but also to other locations, including, for example, tree lines and hillsides… new directive also added a section on the use of small-arms fire where civilians might be present; after General McChrystal restricted the use of airstrikes, the greatest loss of civilian life occurred in raids on residential compounds and at checkpoints, both usually involving small-arms fire. But, that section adds, “nothing in this paragraph is intended to hinder an individual’s right of self-defense.”

Další změnou by mohlo být zpřísnění vnitřních vyšetřování incidentů, při kterých jsou zabiti, či zraněni civilisté. Zároveň má být kladen důraz na to, aby vojenské operace byly prováděny spolu s afghánskými silami, a pokud to není možné, má o tom být velitelství s dostatečným předstihem informováno. Tím by se měla údajně změnit dosavadní praxe, kdy bylo mnoho operací nazýváno „společnými“ a přitom se jich afghánské bezpečnostní síly účastnily jen symbolicky.

, , ,

2 komentářů

Operace Moshtarak začala

Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 13. 2. 2010

Námořní pěšák během pěší patroly v Hílmandu (leden 2010); Foto Lance Cpl. Christopher M. Paulton, U.S. Marine Corps

Brzy ráno byla v Afghánistánu zahájena největší spojenecká operace od invaze v roce 2001. Nazývá se Mostharak, což v dárí znamená „společně“. Spojenecké a afghánské síly začaly obsazovat baštu Talibanu ve městě Mardžáh v Hílmandu. Ještě před začátkem letouny bombardovaly nejjižnější část města, kde se podle předpokladů mají skrývat Talibanci.

Zahájení ofenzivy není žádným překvapením. Už několik týdnů o ní veřejně hovoří představitelé spojeneckých sil, vojáci vyzývali civilisty, aby oblast opustili (ti, kteří neodešli byli nabádáni, aby zůstali doma) a zároveň probíhají setkání s představitely místních kmenů a komunit. Už týden se také objevují informace o tom, že britské speciální síly a jednotky NAVY Seals začaly tajne pronikat do města.

Outside of Pakistan, Marja, a town of about 80,000 residents, stands as the Taliban’s largest sanctuary, until now a virtual no-go zone for American, British and Afghan troops. The Taliban have been firmly entrenched there for about three years. Moreover, the invasion of Marja is a crucial piece of a larger campaign to secure a 200-mile arc that would bisect the major cities in Helmand and Kandahar Provinces, where the Taliban are the strongest. That campaign, which is expected to last months, is designed to reverse the Taliban’s momentum, which has accelerated over the past several years.

Loni zahynulo v Afghánistánu 520 spojeneckých vojáků, což bylo nejvíce od roku 2001. Dlouhodobě, je tato situace neudržitelná a současná ofenzíva je součástí širší strategie jejímž architektem je velitel sil NATO v Afghánistánu generál Stanley McChrystal. Operace Moshtarak byla pečlivě připravovaná a očekává se, že bude úspěšná (krátkodobě velice pravděpodobně, jestli dlouhodobě, toť otázka). Objevují se informace, že se Taliban se mohl sice zakopat a položit nástražné výbušné systémy a miny, ale že v posledních několika týdnech mnoho bojovníků město opustilo, včetně velitelů. To může naznačovat, že Taliban nechá Mardžáh padnout.

Last week, Afghan intelligence agents captured the Taliban’s “shadow governor” after he had fled Marja on the orders of his commanders in Pakistan, NATO officials said. The governor, whose name was not disclosed, was spotted by Afghan officials as he drove through Kandahar, probably on his way out of the country, officials said. The capture of the local Taliban chief is the latest in a number of “shadow governors” who have been killed or captured in recent weeks by Afghan or American forces. Despite their titles, the Taliban “governors” often serve as the overall military commanders in an area, as well as taking charge of some civilian duties.

V této souvislosti není od věci si přečíst analýzu připravenou Jeffreyem Dresslerem z Institute for the Study of War nazvanou Operation Moshtarak: Preparing for the Battle of Marjah. V textu se člověk dozví důležité základní informace o oblasti, místní situaci apod. Pochopí, proč jde o tak strategické místo pro Taliban a samozřejmě, pro spojenecké jednotky. Mardžáh a okolí se mimo jiné stalo jedním z hlavních středisek obchodu s drogami:

Residents state that the Taliban “promote…tax… [and] pressure people to grow poppy” while working with narcotics ele­ments who “organize the distribution and export.” According to a Parliamentary representative from Marjah, the Taliban administer the local drug busi­ness and have “registered 187 processing factories” than convert opium paste into heroin.6 Each fac­tory reportedly pays a tax to the Taliban at a rate of approximately $1,200 per month which equates to over $200,000 per month in revenue for Mar­jah alone.7 The Taliban also maintain elaborate shadow government structures in Marjah including a tax collecting committee, judges, and a mayor.

V následujících týdnech bude jasnější, jak se operace vyvine z vojenského hlediska. Jestli se podaří naplnit i politické síly, to se teprve uvidí. Výsledkem operace by mělo být obsazení území ovládaného Talibanem a jeho předání afghánským silám a civilním představitelům. Mělo by jít o začátek procesu, v rámci kterého bude Západ postupně předávat Afgháncům správu a bezpečnost tak, aby se mohl v nejbližších pár letech vyvázat. Politici dobře vědí, že už jim nic jiného nezbývá. Afghánistán není příliš populární. Nikde.

, , , , , ,

6 komentářů

Na vlně optimismu – Goodbye Beautiful 90s

Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 6. 2. 2010

Velitel sil NATO v Afghánistánu Generál Stanley McChrystal debatuje během zasedání aliance v Istanbulu se svým šéfem, ministrem obrany Robertem Gatesem; Foto Cherie Cullen, Department of Defense

Ještě v srpnu uniklo do tisku, že velitel spojenců v Afghánistánu generál Stanley McChrystal označil situaci za vážnou a kritizoval mimo jiné přístup ISAF. Ve stejné době vydal novou směrnici, která přinesla mnoho nového a potřebného (samozřejmě nebyla vyčerpávající). Poslední půl rok byl ve znamení varování, mobilizace a vymýšlení. A nyní se zdá, že je vymyšleno.

Před dvěma dny jsem psal o slovech zástupce velitele ISAF generála Sira Nicka Parkera, že se vše v Afghánistánu začalo vyvíjet dobře. Parker proto označil původní odhady, že britské síly budou v Afghánistánu ještě dlouho za nadsazené –  během dvanácti měsíců může začít předávání. Stejný Stanley McChrystal, který před několika měsíci varoval před „selháním“ nyní řekl, že se situace už nezhoršuje a že navýšení sil bude „v roce 2010 důvodem k pokroku“.  Generál tato slova pronesl v Istanbulu před neformálním zasedání ministrů obrany NATO, kteří řešili řadu věcí, především ovšem, jak zachránit rozpočet aliance, ve kterém zeje díra.

I still will tell you that I believe the situation in Afghanistan is serious,“ said Gen McChrystal, commander of Nato forces in Afghanistan. „I do not say now that I think it’s deteriorating. I said that last summer and I believe that that was correct. I feel differently now. „I am not prepared to say that we have turned the corner. So I’m saying that the situation is serious, but I think we have made significant progress in setting conditions in 2009 and beginning some progress, and that we’ll make real progress in 2010.“

Nyní se připravuje ofenziva, která by měla vytlačit Talibance z Hílmandu a má znamenat zlom. Území by měla být postupně předávána afghánské vládě. Cíl je jednoduchý, vyvázat se z Afghánistánu a začít se stahovat. Politicky se už dlouhodobější angažmá nedá „ustát“, takže se vše sází na poslední kartu – neztratit tvář.

Zlepšení situace v Afghánistánu (tím myslím stav, který bych označil jako „ne-válka“), odchod západních sil (hlavně se to nesmí vydávat za „úprk“) je bezesporu pozitivní. Ale asi bychom si neměli nalhávat, že jsme dosáhli cílů proklamovaných zpočátku – demokracie, lidská práva, ženská práva, transparentnost atp. Změna strategie nastolená generálem Stanleym McChrystalem, navýšení sil, snaha změnit přístup k obnově atd. zajisté přispěje ke zlepšení situace na zemi. A je to nutné ocenit.

Mám ale neodbytnou otázku: pokud za rok někdo prohlásí, že stahujeme zahraniční síly, protože je v Afghánistánu mnohem větší klid a že jsme tedy splnili, co jsme si předsevzali, do jaké míry za tím bude působení McChrystala a do jaké „ponížení“ našich původních cílů? Zkrátka, bylo by dobré, aby to bylo alespoň 50:50. Jinak se nebude jednat o nic jiného, než o účetní trik. Ne, že by v historii nebyl použit mnohokrát, ale nevidím důvod, proč nad ním jásat.

Když bude historie hodnotit to, co se stane v příštích dvou letech, zcela jistě to nazve kompromisem mezi představami a cíli a realitou. Kompromisem, jehož součástí bude odpuštění a podpora těch, kteří dříve zabíjeli západní vojáky. Podobně jako v Iráku se s tím budeme muset srovnat i v Afghánistánu. Neznamená to zapomenout, ale odpustit. A nevyhnutelně s tím se bude objevovat otázka, jestli to všechno stálo za to a jestli jsme se dostali někam dál.

Dá se předpokládat, že hodnocení historie budou oscilovat mezi prohrou a vítězstvím, aniž by jakékoli z těchto slov mohlo popsat, co se skutečně stalo. Ale kompromis je vítězstvím rozumu, obětováním, nikoli vítězstvím jedné strany a nikoli prohrou druhé či třetí. Nejde o hru s nulovým součtem. Ale nemělo tomu tak být. Tažení v Afghánistánu, Iráku a všude jinde mělo od roku 2001 (respktive od poloviny 90. let)  pouze duální rozměr – dobro a zlo, život a smrt, vítězství a prohra… A najednou je nutné se vrátit k tomu, že svět je komplikovanější.

To, co já nazývam „zachováním si tváře“, označuje Henry Kissinger v souvislosti s Vietnamem jako „čestný mír“. Je to možná trefnější, i když, definice cti může být a je různá v průběhu času a v různých kulturních prostředích. Kissingerovy postřehy, ke kterým je nutné občas přistupovat s rezervou (zvláště v případě hodnocení výsledku Vietnamské války a Nixonovy/Kissingerovy politiky) jsou zajímavé. Třeba, když v Umění diplomacie píše o přesvědčení severovietnamských vůdců, že „v partyzánské válce jde o to, kdo zvítězí a kdo prohraje, nikoli o kompromis.“

Kissinger píše, že po 20 letech zadržování platila Amerika ve Vietnamu cenu za přecenění svých sil. Nezbývaly už žádné jednoduché alternativy:

I když byla vietnamizace riskantní, byla stále nejlepší ze všech možností, které měl Nixon k dispozici. Její výhoda spočívala v tom, že americkému a jihovietnamskému obyvatelstvu nabízela možnost, jak se s mířit s nutností nevyhnutelného odchodu Američanů. Kdyby se v průběhu stálého snižování stavů vlastních sil Americe podařilo posílit jižní Vietnam, a právě o to Nixonova vláda usilovala, bylo by amerického cíle dosaženo. Kdyby však vietnamizace selhala a jedinou zbývající možností by se stalo jednostranné stažení, ke konečnému vymanění mohlo dojít až po snížení stavů amerických sil na úroveň, která snižovala nebezpečí chaosu a ponížení.

Nahraďte Nixona Obamou, jižní Vietnam Afghánistánem a vietnamizaci afghanizací a zjisíte, že předchozí citát docela sedí. Možná nastává čas si říct, co jsme obětovali, abychom se mohli stáhnout alespoň trochu se ctí. A nestěžovat si, když se Afghánistán stane zemí rozdělenou mezi satrapy ovládající svěřené území díky přimhouřeným očím centra. Stabilitu a mír, za kterým se skrývá pevný řád a strach, jsme nadřadili nad západní ideály. Asi je dobře, že se tak stalo.

S odchodem z Afghánistánu, respektive už s aplikací současného přístupu skončí 90. léta minulého století. Onen optimismus a idealismus, že svět může být lepší díky tomu, že jeho jistá část nepřivírá oči nad bezprávím, vymizí. Aniž by kdy mohly zcela zapustit kořeny, koncepty jako humanitární intervence a Responsibility to Protect, nebudou už v praxi rozvíjeny. Real-politik, boj o udržení a získání moci, zadržování a vytváření bloků se stane dominantním znakem příštích let. Budeme se opět cítit jako ryby ve vodě.

Goodbye Beautiful and naive 90s.

, , ,

5 komentářů

Britové připravují půdu pro operaci v Hílmandu

Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 4. 2. 2010

Voják z 1. praporu Grenadier Guards v Hílmandu; Foto Sergeant Keith Cotton, Crown Copyright/MOD 2009

V posledních 36 hodinách začali Britové a Afghánská národní armáda připravovat půdu pro Operaci Moshtarak (v dárí „společně“) v Hílmandu. Jde o akci ISAF, kterou povede americká námořní pěchota a která by měla být zahájena v nejbližší době. Cílem je vytlačit povstalce ze středního Hílmandu. Generál Gordon Messenger řekl, že

Task Force Helmand, the British with the Grenadier Guards Battle Group, supplemented by a company from the Royal Welsh and a company from the Scots Guards, and partnered at company level by the Afghans, have in the last 36 hours conducted a combined aviation and ground operation in this area here, with the intent to improve security in an area which has been a bit of an irritant in terms of insurgency operating from that area, and affecting the security around the district centre and the bazaar that abuts it.

Podle Messengera je cílem „zajistit bezpečnost populace“, nikoli primárně zabíjet povstalce. Operace Moshtarak má být prvním stupněm, druhým má být zlepšení schopností afghánských bezpečnostích sil a třetím „tranzice a reintegrace postalců a jejich sympatizantů do afghánské společnosti prostřednictvím Afghánci vedeného programu reintegrace“, praví se v prohlášení. Zkrátka „clear-hold-build“.

Jak vám to přijde? Pěkný plán. Proč jen mi to připomíná pasáž z jednoho dílu oblíbeného dětského čtiva/seriálu Tomáš a jeho přátelé? Mašinka Tomáš se rozhodne závodit s autobusem Bertie a v určité fázi závodu vagóngy Annie a Clarabel povzbuzují Tomáše skandováním: Po-spěš-me si, po-spěš-me si… Tomáš nakonec vyhraje, jak jinak.

Dát na oficiální stránky zprávu o tom, že zanedlouho začne ofenzíva a že pak nikdo netouží po ničem jiném než po odchodu není asi úplně nejlepší. Jakoby v Londýně (a nejenom tam) všichni křičeli: Po-spěš-me si… I když fakt je, že první začal křičet Barack Obama. A co křičí ná pákistánsko-afghánském pomezí? Po-spěš-te si?

Jak jinak chápat slova generála Sira Nicka Parkera, zástupce šéfa mise NATO v Afghánistánu, který ještě dříve než ofenzíva Moshtarak začala prohlásil, že bude důležitým přínosem ke stabilizaci země.

“By December 2010, I am confident we are going to be able to demonstrate that the approach we are taking is successful in bringing stability to a country that desperately needs it,” he said. Britain has around 10,000 troops in Afghanistan, and Gordon Brown has said that British numbers can start to fall when the Afghan government forces are able to secure the country themselves. Asked what success by the end of the year would mean for British troop numbers, Sir Nick replied: “Make your own assumptions. We are going to be successful.” He said that predictions that British troops will be in Afghanistan for many years to come were wrong, insisting that a „measured process of provincial transition“ would begin within the next 12 months.

Operace podle generála vyšle jasný signál povstalcům, že afghánské bezpečnostní síly s pomocí NATO jsou schopné povstalce porazit. A také jasně ukáže, že výcvik afghánských sil aliančními vojáky je úspěšný. Hod-ně štěs-tí, hod-ně štěs-tí… Za jedenáct měsíců to bude jasnější.

, , , ,

Žádné komentáře