Řekl jsem si, že není od věci podívat se na programy politických stran z hlediska bezpečnosti/zahraniční politiky. Koho bych volil, pokud bych měl na srdci jenom tuto oblast? A věru pohled do stran, které mají šanci, je tristní. A zdá se, že čím je to strana významnější, tím je to horší.

Jistě, uvedená otázka je hodně přitažená za vlasy. O amerických prezidentských volbách se říká, že je hlavním tématem domácí politika, ale pak prezident ve funkci tráví většinu času řešením zahraniční politiky. České volby jsou o domácí politice a i následný výkon moci není o ničem jiném. Je to logické, dané vahou česka v systému. Co si budeme nalhávat…

Ale přesto, od roku 1995 Česká republika byla dosti aktivní v zahraničních operacích, což sebou samozřejmě nese i zahraničněpolitické zviditelnění, závazky a zvýšení přirozené váhy. Takže by se dalo čekat, že se tento fakt, patnáct let po prvních krůčcích (samozřejmě, dal by se počítat i ten první a důležitý v první válce v Zálivu v letech 1990-91 a říkat 20 let), se nějak promítne do stranických programů, což je jeden z přímých komunikačních nástrojů politiků.

Promítá se, samozřejmě, ale povětšinou v obecných frázích, které neznamenají vůbec nic. Chápu, že programy, podobně jako oficiální strategie, musejí být dostatečně obecné, aby byly a) přijatelné a b) umožňovaly později reagovat téměř na cokoli a nesouhlas mohl být umlčen odkazem na obecné formulace v dokumentu.

Tento pohled je byrokraticko-politický, protože zcela vystihuje přání byrokracie (víme co děláme, hlavně nám do toho nekecejte) a politiků (hlavně mně s tím už neotravujte). Děkuji za něj jednomu kamarádovi (vidíš Jiří, že jsem si jej vzal k srdci), ale ne zcela se ním stále ztotožňuji. Myslím, že jistá míra konkrétnosti (jdoucí za výroky typu budeme dobrý spojenec, budeme bojovat proti terorismu) je nejenom nutná, ale hlavně férová, byť poté může exekutorům přidělávat vrásky.

Nyní tedy nabízím mé hodnocení segmentů programů vybraných politických stran i s komentářem (řazeno +/- podle preferencí).

ČSSD: Kdo hledá, ten (ne)najde

V programu zveřejněném na stránkách této strany se zájemce musí prolistovat až k bodu číslo 14, který se nazývá „V zahraniční politice“ (samostatná kapitola o armádě není nadohled). Sestává se ze čtyř odstavců, kde se píše o „konsenzuální zahraniční politice“, řešení „globálních problémů“ spolu s partnery, prioritním zájmu zajišťovat „vnitřní i vnější bezpečnost“ a „mezinárodní bezpečnost“ a zapojování české armády do „mezinárodních misí NATO a EU“ (kde je OSN? Jan Kavan nebyl přítomen?). Pak je jediná konkrétní věc – „Trváme na odmítnutí projektu protiraketové obrany USA na území ČR“. To je ale už poněkud zastaralé, ale budiž.

Člověk se musí prolistovat dál, na stranu 31, kde je kapitola s názvem Evropská společnost – mírová, sjednocená a demokratická (brrrrrrr; to je klišé). Zde je napsáno, že preventivní diplomacie a předcházení konfliktům je důležité, stejně jako dodržování mezinárodního práva, že je politika síly špatná a že celosvětové nukleární odzbrojení Baracka Obamy si zaslouží podporu.

Evropské aktivity v zahraniční a bezpečnostní oblasti jsou důležité, abychom byli schopni čelit hrozbám vycházejícím z regionálních válečných konfliktů, rozpadajících se států, oteplování atd. A pokud už by byla použita síla, má se pozornost okamžitě upřít na humanitární a rozvojovou pomoc a civilní rekonstrukci. Základem je princip lidské bezpečnosti).

Nadále budeme podporovat v souladu s našimi závazky zapojení ČR a její armády do mezinárodních vojenských misí Severoatlantické aliance a Evropské unie. Připravíme Národní strategii ČR pro působení Armády ČR v zahraničních operacích. Postupně budeme omezovat naši misi v Afghánistánu. V souladu se záměry NATO budeme omezovat vojenskou přítomnost v této zemi a předávat odpovědnost za její bezpečnost afghánským bezpečnostním silám. Armádu nechceme mít pouze pro zahraniční mise, ale i pro obranu a ochranu území ČR.

Tolik „velký“ volební program ČSSD. Co s ozbrojenými silami se z něj člověk nedozví. Ale abych byl fér, o trošku více je v Oranžové knize, která má dataci z konce ledna, k té se ale prokliká jen fajnšmekr. Zvídavější si ještě všimnou, že vedle volebního programu na internetových stránkách je Střednědobý program ČSSD. Na první pohled je mnohem obsáhlejší a konkrétnější. A skutečně. Třeba odstavec po mezititulku „Ozbrojené síly“ v kapitole „Branná a vojenská politika“ začíná slovy:

Jsme přesvědčeni, že současné ozbrojené síly České republiky tvořené početnými vojsky a množstvím techniky a zásob již neodpovídají potřebám 21. století. Jsou příliš velké, ale málo efektivní.

Dobrá, řekne si čtenář. Proč ne. Pokud ale pokračuje v čtení, čeká ho nejedno překvapení. Třeba se dozví, že:

Komplexní změny v ozbrojených silách České republiky vidíme v horizontu několika let. Do roku 2006 vybudujeme profesionální armádu, ve které již nebudou vojáci základní služby. Dojde ke snížení počtu vojáků a občanských zaměstnanců. Celkově by armáda měla mít do 35 000 profesionálních vojáků a maximálně 10 000 občanských zaměstnanců… Zásadní reformu armády ukončíme v roce 2010…

Tomu se říká zapomenutý program. A skutečně tomu tak musí být, protože text začíná slovy:

V parlamentních volbách v roce 1998 dosáhla česká sociální demokracie největšího úspěchu za celou svou existenci po roce 1918.

Dokument datovaný není, ale vzhledem k tomu, že na jiném místě se píše, že máme šanci v roce 2004 vstoupit do EU, mohl být vytvořen tak před deseti lety. A pak si stěžujte, že politici kašlou na aktualizaci strategických dokumentů.

ODS: Konflikty jsou jiné, musíme být READY

Této straně se budu věnovat na menším prostoru. Nikoli proto, že by její programový dokument byl v lepším stavu, ale proto, že je v něm toho pomálu. Asi stejně jako u ČSSD, ale na stránkách chybí kvíz v podobně střednědobého programu z roku 1992. Místo toho se tam dají nalézt veselé „Rathoviny“ a vážné „Bendloviny“ (to je ale pitomost), či anketa: Kdo by byl podle vás lepší premiér? (Překvapivě vede Petr Nečas nad Jiřím Paroubkem, kterému to naklikal, tipuji, Jaroslav Tvrdík.)

Pak najednou vykoukne úplně dole malý nápis: „Program ke stažení“. Otevřou se programové dokumenty, kde je nutné nalézt „Řešení která pomáhají – Volební program ODS – kompletní znění“. Má 52 stran, ale neděste se, je v něm hodně, hodně obrázků. Je tam i kapitola „Obrana“. Volič se dozví, že „Bezpečnostní prostředí 21. století vyžaduje komplexní řešení hrozeb“, že ODS dává přednost politickým prostředkům před silovými, že jsou důležité spojenecké závazky a v podkapitole „Posilování transatlantické vazby“ se třeba objeví blablabla:

ODS bude usilovat o to, aby Česká republika zůstala důvěryhodným, spolehlivým a především respektovaným spojencem v NATO a partnerem v EU. A to přesto, že česká spolehlivost k partnerům utrpěla kvůli zbabělosti a populismu Paroubkovy ČSSD velkou újmu.

Co se zahraničních operací týče, ODS s nimi počítá a to nejenom pod hlavičkou NATO, EU, ale i OSN. Charakter ozbrojených konfliktů se totiž zásadně změnil, vojenské konflikty se neomezují jen na místo vzniku, válečný střet má charakter globálního konfliktu a teroristické organizace „jsou schopné vyvolat teror kdekoli na světě“ (zní to jako z Občanské nauky pro pátou třídu).

Pak přichází tolik očekávaná podkapitola „Transformace a modernizace ozbrojených sil“. Včetně nadpisu čítá 73 slov. Trochu málo na to, že šéf ODS byl po léta největším stranickým expertem na obranu a často se k ní vyjadřoval a že má strana v současnosti i dosti (dosti) aktivního ministra obrany. Ale k dokumentu. Je prý nutné pokračovat v transformaci (kdy už to skončí? To budeme transformovat ještě další 20 let?) a modernizaci ozbrojených sil:

A to tak, aby byly dlouhodobě udržitelné a schopné nasazení na velké vzdálenosti, prakticky kdekoliv na planetě. Za samozřejmé pokládáme, že všechny kapacity ozbrojených sil budou v případě potřeby schopny podpořit integrovaný záchranný systém ČR a Policii ČR při živelních katastrofách, například povodních nebo sněhových kalamitách.

Co k tomu dodat: Halóóó, proberte se, je rok 2010, výdaje na obranu klesají kontinuálně už přes deset let, v kase zeje díra a vy se tváříte, jako by se nic nedělo. No, a pak už je jenom douška o tom, že protiraketová obrana ano, pokud budou Američané ještě chtít. Když člověk listuje dál a přežije zahraniční politiku pro zemědělce (spravedlivější dotace z EU, přesměrování plošných dotací z EU atd.), tak přijdou „Zahraniční vztahy“.

Kapitola správně identifikuje, že dnešní prostředí je „charakteristické určitou redistribucí moci doprovázenou relativním oslabením vlivu USA, vnitřní konsolidací a větší asertivitou ruské politiky a hospodářským vzestupem Číny a Indie“. Autoři neopomenou dodat, že EU má problém s prosazováním reforem. Odpovědí ODS na výzvy musí proto být „cílevědomý program zahraniční politiky opírající se o dobré sousedské vztahy v regionu.“

Pak následují podkapitoly, které netřeba rozebírat, jsou naplněny dle očekávání: Transatlantická vazba, Liberalizace světového obchodu, ODS a Evropská unie, Alternativa k evropskému federalismu, Proti protekcionismu a regulacím, Rozšiřování EU, Ekonomická diplomacie, Rozvojová spolupráce, ČR a Rusko, Lidská práva a Image ČR ve světě. Je to takové ekonomicko-unijně-ekonomické plus lidská práva. To je ale komplikovaný svět…