Archiv Prosinec 2010
Maďarské předsednictví a pooling and sharing
Autor: František Šulc Kategorie: European Union and Defence Datum: 31. 12. 2010

Zítra převezme předsednictví Evropské unie Maďarsko. Významným bodem agendy má být sdílení vojenských schopností (pooling and sharing).
„Since all of us have very constrained budgets, it is now a must to identify those areas where we can move forward commonly by using cost-effective and innovative solutions. Pooling and sharing is one of these methods, therefore this issue is high on our agenda,“ Hungarian officials said in a written response to questions.
Maďarsko předpokládá, že během předsednictví zorganizuje na toto téma seminář a ve spolupráci s Evropskou obrannou agenturou dvě konference. Měly by proběhnout i dvě schůzky ministrů obrany členských zemí – v únoru a v květnu. Tématem má být i prohlubování spolupráce mezi Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí, která se tu prohlubuje, tu pokulhává s ohledem na politické klima a zájmy jednotlivých zemí.
Není divu, že právě Maďarsko si zvolilo toto téma za prioritní. Za prvé, problémy maďarské ekonomiky není nutné popisovat. Důsledkem jsou nejenom záchranné půjčky, ale i škrty, které mimo jiné tvrdě dopadají na maďarské ozbrojené síly. A zdaleka není všem strastem konec. To může naznačovat třeba i předvánoční zpráva ratingové agentury Fitch, která snížila hodnocení schopnosti Maďarska splácet dluh. Agentura nevěří, že se zemi podaří stlačit dluh pod tři procenta Hrubého domácího produktu a zároveň považuje odhad růstu ekonomiky o pět procentních bodů v roce 2013 za optimistický.
Příkladem, jak finanční problémy doléhají na maďarské ozbrojené síly může být zajímavá analýza Petera Kisse týkající se vrtulníků. Nás by mohla zajímat i z toho důvodu, že maďarské letectvo bude střídat české „vrtulníkáře“ na afghánské Šaraně. Kiss v textu s názvem Eastern European Defense Review: Solutions for the Hungarian rotary-wing fleet modernization mimo jiné píše:
Experts believe that a country similar to the size of Hungary should have two squadrons of medium transport helicopters in service. This means approximately 24 rotary wing aircraft in total.Yet currently the country has only two Mi-8 and seven Mi-17 ready for action and their numbers are in decline. The Mi-8s are going to be decommissioned at the end of this year and one of the Mi-17s is expected to receive a general overhaul in the near future. This implies that by next year the fleet is going to shrink to only 6 helicopters. Since the country has to maintain a 24-hour search and rescue capability which involves 4 of them, this leaves the Air Force with two, maybe three medium transport helicopters available to use. These numbers are completely unacceptable.
Letitý slib, že maďarské vrtulníky budou nasazeny v Afghánistánu tak přidělává vrásky všem, protože vrtulníky jsou, alespoň podle Kisse, v horším stavu, než ty české, které prošly modernizací a totéž se týká i výcviku pilotů. Ministerstvo obrany alespoň pořídilo dvě lehké helikoptéry Robinson R44, což je ovšem pouze dočasné řešení.
Druhým důvodem, proč je pooling and sharing prioritou je tlak mnoha evropských zemí, aby se, v souvislosti se škrty, začalo v této oblasti po letech diskusí skutečně něco dít. Britové a Francouzi ukázali cestu a ministři obrany zemí v Evropské unie v listopadu přišli s tím, že evropská spolupráce v oblasti obrany potřebuje „nový impuls“. Konkrétním příspěvkem je německo-švédský materiál, tzv. „Ghentská iniciativa“ s názvem Intensifying Military Cooperation in Europe. Ta poměrně přesně popisuje kroky, které se mají v oblasti sdílení kapacit a prohloubení spolupráce udát, aby přinesly efekt.
Přichází se třemi kategoriemi pro systematickou analýzu, kterou by měla provést každá členská země Evropské unie. Pro hodnocení oblastí, ve kterých je možné v budoucnu spolupracovat jsou stanovena tato kritéria:
Operational effectiveness: Does the common activity lead to the same or higher degree of operational effectiveness – i.e. in a way that present capabilities can be sustained and/or future capabilities can be developed?
Economic efficiency: Does the common activity lead to an economically constant or even more efficient use of resources compared to a national approach?
Political implications: What are the political implications of bi- and multinational cooperation in each particular field?
Popisuje i nástroje a možné oblasti spolupráce. Ty nejsou až zas tak překvapivé – harmonizace vojenských požadavků, výzkum a vývoj, akvizice, výcvik, velitelské struktury a operační náklady. Německo-švédská iniciativa nabízí cestu i s konkrétními daty. Je to materiál, který jde správným směrem, především v důrazu na analytický základ a realističnost. Ale jako vždy, výsledek nemusí zdaleka odpovídat záměru, i když by to bylo ku prospěchu věci. Nechci, aby předchozí věta zněla příliš skepticky, protože ve skrytu duše doufám, že se pooling a sharing konečně posune z papíru do reality. Moudřejší budeme zanedlouho, už příští rok.
Vítejte v budoucnosti
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 28. 12. 2010
Na začátku roku by měl podstoupit první letové testy bezpilotní letoun od Boeingu s názvem Phantom Ray. Ten byl v listopadu zachycen při pojíždění po vzletové dráze. Podobně se k testům příští rok chystá námořní verze bezpilotního prototypu X-47B od Northrop Grummanu.
Na první pohled si obyvatel Česka může říct: proč bych se měl o něco takového zajímat? Měl a to především z toho důvodu, že mnohoúčelové bezpilotní stroje jsou budoucností a to relativně blízkou budoucností. Jako první se projeví v oblacích a pak bude postupovat dále, až se to změní ve skutečnou revoluci, která promění samozřejmě nikoli podstatu, ale charakter válčení. Robotika, kybernetika a informatika budou tím, co bude ovládat válčení budoucnosti (Terminátor byl v 80. letech výborným sci-fi, ale jenom sci-fi; dnes už je to trochu jinak). Paradoxně ale zdaleka ne všichni si budou moci tyto technologie dovolit, takže největším zabijákem i nadále zůstanou Kalašnikov a jeho varianty.
Ale zpátky k bezpilotním strojům. Není to dobrá zpráva pro piloty (a to přesto, aniž bych chtěl naznačit, že všichni jak mávnutím kouzelného proutku budou najednou posláni do důchodu; spíše půjde o soužití pilotovaných a bezpilotních letounů). Ve vyspělém světě budou postupně nahrazováni. Stačí se podívat na raketový růst nákladů na pořízení stíhacích letounů a bombardérů. Porovnejte ceny za posledních devadesát let (to je i odpověď na stesky, že prvorepublikové Československo bylo schopné provozovat několik typů a značek vojenských letounů, zatímco dnes toho nejsme schopni – v debatách je jako důvod uváděna neschopnost státu zajistit výrobu, respektive odbyt; jde ovšem o naprostou mýlku).
Podívejte se, kolik stály letouny F-16, F-18, F-22 a F-35. Popravdě, nebyl bych překvapený, pokud by F-35 byl poslední americký pilotovaný letoun svého druhu. Nikdo není schopen nést astronomické náklady na pořizování letounů, ani Spojené státy a do budoucna ani Čína. A právě pilot je jedním z aspektů, který stroj prodražuje a zároveň omezuje vylepšování jeho vlastností. Zbývají tedy dvě cesty – odstranit pilota a zlevnit výrobu (pokud se podíváte do historie, naleznete mnoho příkladů – parou poháněné tkalcovské stroje, Ford model T, kontejnerová přeprava atd. atp.), nebo se spojovat a vyrábět letoun v konsorciích více zemí (nižší vklad, vyšší počet kusů) a tím rozkládat náklady. Druhá varianta je ovšem poměrně komplikovaná a bez absolutní důvěry, nemůže fungovat. Náklady navíc sníží možná krátkodobě, ale nikoli dlouhodobě.
Češi by se měli o tuto blížící se budoucnost (maximálně půjde o několik desítek let) živě zajímat. Příští rok se totiž znovu rozhoří debaty na všech úrovních o tom, co s českým nadzvukovým letectvem. Před lety se rozhodlo, že jedním z „atributů“ suverénního státu je stíhací letectvo a tak se pořídily Gripeny. Tehdy jsem brojil proti, ale lidé s podobnými názory prohráli a tak je nutné to dnes, o mnoho miliard později, plně respektovat. Máme letouny, které pravděpodobně budou patřit k poslední generaci stíhacích letounů švédské provenience. Bude se diskutovat o tom, jestli se má prodloužit leasing, Gripeny odkoupit, vypsat nové výběrové řízení, budou se střetávat milovníci těch, či oněch tvarů, motorů, značek a zemí.
A bylo by dobré, aby se v debatách zohlednila i budoucnost a to budoucnost bezpilotních letounů. Pokud budeme brát pilotované stíhací stroje jako jistý přechod a začneme se zavčasu připravovat na to, až bezpilotní letouny začnou nebi dominovat, budeme mít výhodu. Do výzkumu a vývoje bezpilotních letounů se totiž může český průmysl zapojit už nyní mnohem větší měrou, než tomu kdykoli bude u pilotovaných strojů.
Rakousko debatuje o profesionální armádě
Autor: Bohuslav Pernica Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 27. 12. 2010
Je mnoho věcí spojující i rozdělující Rakousko a Německo v podivnosti dějin střední Evropy i Evropy jako celku. Melodie současné německé hymny (Lied der Deutschen) je původní melodií hymny rakouského mocnářství (Kaiserlied) složenou Franzem Josephem Haydnem. Rodáci z jedné země působící po většinu svého života v té druhé jsou veřejností neznalé německých a rakouských dějin často považováni za Němce či Rakušany, ačkoliv jsou narozeni v té druhé zemi a bylo by politicky korektnější je nazývat jako „rakouské Němce“, nebo „německé Rakušany“.
A navzdory tomu, že Zugspitze je společnou hraniční horou spojující či rozdělující hranici Německa a Rakouska udává rakouský místopis její výšku o 27 cm vyšší než ten německý (2962,06 m nad mořem), neboť Rakousko měří nadmořskou výšku ke střední hladině Jaderského moře v Terstu, kdežto Německo ke střední hladině Severního moře v Amsterdamu. Konečně, obě německy (nebo snad rakouskyJ) mluvící země jsou součástí Evropské unie, jedna je však členskou zemí NATO provozující jadernou energetiku a druhá trvá na své neutralitě získané v roce 1955 a veřejné odmítání výroby energie z jádra se zde stalo vedle uctívání kultu neutrality něčím jako národním sportem.
Bez ohledu na to, co bylo před 2. světovou válkou, konvergence v bezpečnostním sektoru zemí v pásu německy mluvících pokračovala i po znovuobnovení státnosti německé a rakouské republiky. Po opětovném nabytí suverenity v roce 1955 se Rakušané nechali inspirovat sousedním Švýcarskem a svůj obranný systém vybudovali na miličním principu. Zatímco však branná povinnost byla v Rakousku znovu zavedena o rok dříve než ve větší Spolkové republice Německo, civilní služba zde byla po německém vzoru zavedena až tři roky poté, co v roce 1972 tento druh služby uzákonilo Německo. Paradoxně ve Švýcarsku se tak stalo až v roce 1996.
Společná řeč jednoznačně sbližuje; minimálně šetří čas. Jak jinak si vysvětlit, že krátce po rozvíření a umlknutí debaty o konci branné povinnosti v Německu se na sklonku roku 2010 začalo v daleko menším Rakousku intenzivněji diskutovat o pro a proti přechodu od prezenční armády na profesionální Bundesheer (BH).
Tato debata je legitimní, neboť reforma rakouských ozbrojených sil odstartovaná závěrečnou zprávou bývalého sociálnědemokratického primátora města Vídně Helmuta Zilka z roku 2004 pod názvem Bundesheer-Reform 2010 přinesla nejenom zmenšení BH, ale také zkrácení délky základní vojenské služby. Pět let finanční realizace tohoto reformního programu končí právě letos a stejně jako ostatní země Evropské unie vstoupivší do eurozóny nachází se Rakousko pod tlakem kritérií Paktu růstu a stability týkajících se veřejného zadlužení a deficitu veřejných rozpočtů.
Preference jsou přitom jasné. Spolkový kancléř Werner Faymann je pro ein Freiwilligen-Heer a problém civilní služby by mohlo vyřešit zavedení dobrovolnického roku, model dobrovolnické služby zavedený v Německu a převzatý s koncem mírového výkonu povinné vojenské služby také do českého právního řádu v podobě zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě. Podporu ve věci profesionalizace BH má rakouská sociální demokracie i ze strany Zelených. Shodou náhod se „uzavřená“ konference o budoucnosti BH konala týden po „obdobné“ konferenci věnované Bílé knize o obraně ČR. Státům střední Evropy je rozpočtově ouzko, profesionalizují své armády a přemýšlejí o strukturální spolupráci. Co ty nato Rakousko?
Dárky a dárečky
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 26. 12. 2010

Doufám, že jste si pár dnů odpočinuli u stolů prohýbajících se pod jídlem. Já jsem si na několik dnů orazil i od počítače, proto se neobjevovaly na OWOP nové příspěvky. Na jednu stranu mne to mrzí, na stranu druhou mi to jen prospělo. Doufám, že nyní vás budu zase zásobovat a také, že přibudou nějaké vaše texty.
Čas vánoční už pomalu minul, ale blíží se konec roku, což je vždy obvyklý čas bilancování. Letos bych jej spojil s Vánocemi a s nadělováním dárků a dárečků v bezpečnostní oblasti a mezinárodních vztazích a to jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Jaké dárky stály letos za to? Zde jsou moje tipy a budu velice rád, pokud k nim přidáte během tohoto týdne i ty svoje.
- Prohlubování anglo-francouzské spolupráce ve vojenské oblasti, včetně letadlových lodí, či jaderných zbraní.
- Na Štědrý den si zatelefonovali ruský prezident Dmitrij Medveděv a jeho francouzský protějšek Nicolas Sarkozy, popřáli si k Novému roku a pak oznámili, že francouzsko-ruské konsorcium postaví dvě vrtulníková plavidla třídy Mistral. Další by měla být postavena v budoucnosti. Moskva, jejíž plány s modernizací loďstva nejdou zcela podle představ, může být spokojena. A Paříž vlastně taktéž.
- Hodně si letos nadělovala Čína. Dokázala, že dosti slušně zvládá triky v kyberprostoru, či že má velké ambice ve vesmíru. To ostatně potvrdila i zpráva z minulého týdne, že do vesmíru odstartovala patnáctá raketa za letošní rok. Může se zdát, že nejde o nic zvláštního, ale opak je pravdou. Poprvé od dob Studené války se nějaké zemi podařilo dohnat Spojené státy. Na druhou stranu stále zaostává v počtu satelitů za USA i Ruskem, ale to nebude trvat věčně. Započítáme-li její ekonomiku, její surovinový apetit a chytré tahy na světové mapě, díky kterým kontroluje více a více zdrojů, pak si naděluje skutečně štědře.
- Ústřední zpravodajská služba (CIA) naděluje na dálku v Pákistánu. Bezpilotní letouny během letošního roku (do 17. prosince) zaútočily na extrémisty 112 krát (v roce 2009 53 krát). Jak ale říká jedna moudrost: jenom ze vzduchu se válka vyhrát nedá.
- Nadělováno bylo i Spojeným státům americkým. Zprvu to vypadalo celkem nevině, ale potom se z WikiLeaks stal nepřítel číslo jedna. Jde však mnohem o víc, než jen o zveřejnění nějakých tajemství/drbů z pera diplomatů a vojáků rozmístěných po světě. Julian Assange, který je nyní viněn ze znásilnění a zřejmě stane před soudem, nás zavedl zase o kus dál do reality, ve které státy přicházejí o další monopol – nad tajemstvím a tedy i nad bezpečností a zákulisní diplomacií (s nadsázkou se dá říct, že se naplňuje jedno z přání Woodrowa Wilsona). Stačí málo a informace, které kdosi považoval za tajné, či citlivé se objeví na internetu. Stačí málo a bystrý nadšenec si z otevřených zdrojů poskládá to, na co měli po desítky let patent analytici a diplomaté a uveřejní to na svém, či cizím blogu. Jedinou výhodou je, že informací je na světové síti tolik, že jen u mála je rozpoznána důležitost a jsou pospojovány s jinými. Jsme zase o kus dál, ale co to znamená? To se dá těžko odhadnout, možná napoví, pokud si člověk prolistuje knihovničku se sci-fi literaturou… Každopádně, pokud tento trend budeme ignorovat, či proti němu bojovat tradičními prostředky, skončíme jako tradiční nahrávací průmysl, který vytáhl do boje s internetem, byl nucen přiznat prohru a hledat nové zdroje.
Vyšetřování pádu Mořského orla
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 26. 12. 2010

MV-22 Osprey americké námořní pěchoty na základně Jaker v Afghánistánu (17. prosince 2010); Foto Cpl. Lindsay L. Sayres, U.S. Marine Corps
Vzpomenete si ještě na první pád Mořského orla v bojové operaci? V dubnu spadl v Afghánistánu konvertoplán CV-22 Osprey (verze pro speciální operace) a před několika dny oznámili vyšetřovatelé důvody pádu, tedy nic na sto procent, ale s vysokou pravděpodobností.
Na vině je prý chyba pilota a možná i technická příčina, konkrétně ztráta tahu. Nic se ale nedá říct s jistotou, protože „černá skříňka“ byla prý zlikvidována při zničení letounu. Příčin pádu bylo podle komise několik:
Inadequate weather planning, a poorly executed low visibility approach, a tailwind, a challenging visual environment, the mishap crew’s task saturation, the mishap copilot’s distraction, the mishap copilot’s negative transfer of a behavior learned in a previous aircraft, the mishap crew’s pressing to accomplish their first combat mission of the deployment, an unanticipated high rate of descent and engine power loss.
Podle některých informací pilot nepřistával „jako helikoptéra“, ale jako letoun, což by naznačovalo právě problémy s motorem. Nouzové přistání se dařilo až do chvíle, než stroj najel do více než půlmetrové strouhy a havaroval. Při neštěstí zahynuli čtyři lidé včetně pilota a dalších 16 bylo zraněno.
Další zajímavé informace týkající se „černé skříňky“ se objevily pár dnů po zveřejnění závěrů vyšetřování příčin havárie. Vyšetřovatelé letectva se nedostali k záznamům ze skříňky, protože byla zničena, jak jsem uvedl dříve. Nicméně, hlavní problém byl v tom, že vyšetřovací tým si nebyl vědom toho, že „černá skříňka“ na palubě letounu vůbec byla.
Nikdo se totiž údajně nestaral o to, aby skříňku nalezl a pokusil se ji zachránit. Podle brigádního generála Donalda Harvela v.v., který vyšetřování vedl, nebyla skříňka na seznamu předmětů, které měly být po havárii vyzvednuty a odvezeny předtím, než byl vrak letounu zničen. Na vině tohoto „opomenutí“ byl údajně problém s „překladem“ manuálu pro V-22 námořní pěchoty a letectva.
AFSOC inherited instructional manuals — called “Dash-1s” — for the CV-22 from the Marine Corps’ MV-22B units. It was necessary to translate the manuals from Marine piloting and maintenance jargon to USAF terminology, but the translators made a few mistakes, Harvel says. “Somehow in that translation there was nothing in [the AFSOC manual] that showed this aircraft had a FIR,” he says. “They had absolutely no idea.” As a result, he adds, the FIR “was never on the list to get that off the airplane” after a crash.
Podle letectva tak byla „černá skříňka“ zničena bombou poté, co byli zachráněni pasažéři havarovaného stroje. Den na to se ale na místě havárie objevil tým pěchoty, jehož úkolem byla dokumentace a sběr citlivého materiálu. Vojáci vyfotili mimo jiné cosi, co mohla být skříňka, nicméně nevěnovali tomu pozornost a odešli s tím, že budou pokračovat s dokumentací druhý den. Když se na místo ovšem vrátili, předmět byl už pryč. Kdo má „černou skříňku“ nyní?
Zase o něco blíž hologramům
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 17. 12. 2010
Zdá se, že se rychle blíží doba, kdy bude možné využívat holografické obrazy terénu, budov, či městských čtvrtí. Skutečné hologramy se stále nezobrazují tak rychle, jako ty ve filmech, například v Hvězdných válkách, nicméně je možné prakticky on-line na jednom místě něco snímat a na druhém to promítat. Výzkum probíhá na světě na mnoha místech, což urychluje praktické využití. V tuto chvíli ještě není možné začít technologii využívat masově v zábavě, která bude největším zdrojem příjmů (sbohem 3D televize), ale již se dá využívat v architektuře, reklamě a samozřejmě ve vojenství.
Zebra Imaging in Austin, Tex., sells holographic prints that at first glance look much like ordinary 2-by-3-foot pieces of plastic — until an LED flashlight is shined at them. Then the patterns, burned into the plastic with high-power laser beams, come to life, said Al Wargo, chief executive. Out of the surface springs a model of a complicated building or an intricate network of pipes and mechanical equipment. No special eyewear is required to view the holographic prints, which typically cost $1,000 to $3,000 each. The company has also demonstrated moving holographic displays in prototype at conferences, Mr. Wargo said. (It introduced color holograms in September.)
Hlavním klientem společnosti Zebra Imaging je Pentagon. Firma ozbrojeným silám dodává například hologramy terénu v Iráku, či v Afghánistánu. Na Arizonské univerzitě v Tusconu zase vytváří hologramy Nasser Peyghambarian s využitím šestnácti kamer. Důležité je, že člověk nepotřebuje ke sledování hologramů žádné speciální zařízení, jako například brýle.
Software rendered the images in holographic pixels, and laser beams directed by the software recorded the information on a novel plastic that can be erased and rewritten in two seconds. Dr. Peyghambarian says that the group is working on speeding up the rate and expects versions to be in homes in 7 to 10 years. Slower versions may be useful far sooner, for example, for long-distance medical consultation.
Pokud bude pokrok v této oblasti tak rychlý, jak předpokládá Peyghambarian, změní se mnohé. Bude možné přenášet hologramy na větší vzdálenost, bude možné je upravovat v reálném čase. To znamená výhodu nejenom při plánování, ale i při provádění operací. Ale asi nejlukrativnější bude využití hologramů ve filmovém průmyslu – takový Pán prstenů přes polovinu obýváku, to bude teprve zážitek…
Assange je špatný, a co Bob Woodward?
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 16. 12. 2010

Zajímavě se podíval na kauzu WikiLeaks Stephen Walt. Položil si jednoduchou otázku: Měl by být zatčen Bob Woodward? Tento cenami ověnčený novinář, kterého v 70. letech proslavila aféra Watergate napsal řadu skvělých knih, které rekonstruují a zabývají se pozadím různých významných politických událostí. Jak píše Walt, novinář Woodward založil svou lukrativní kariéru na tom, že s ním hovoří „insideři“ ve Washingtonu o mnohdy tajných věcech a on je potom zveřejňuje. Dělá tedy cosi podobného, jako Julian Assange a jeho Wikileaks.
Has anybody proposed arresting Bob Woodward? Has anyone looked into applying the 1917 Espionage Act to his revelations of the most secret deliberations of the national security establishment? Is the State Department telling employees not to buy or read his books, the same way they are telling employees not to look at any of the Wikileaks materials? And remember: Woodward isn’t writing about minor issues or even the trivialities of diplomacy; his books deal directly with core issues of war and peace. One could argue that what Woodward digs up and displays-information drawn from the highest and innermost counsels of the U.S. government-is more important and more potentially damaging than zillions of often-trivial memcons by mid-level bureaucrats in overseas embassies. How can these leaks be more sensitive or troublesome than a detailed, blow-by-blow account of Obama’s secret Afghanistan decision-making?
Stephena Walta zlobí dvojí metr, který státy používají na hodnocení činnosti investigativních novinářů typu Boba Woodwarda a zakladatele internetového serveru, který nabourává veškerá pravidla, na nichž stojí diplomacie a bezpečnost tím, že zveřejňuje tajemství. Možná to je nepříjemné, ale pro začátek je dobré si přiznat, že svět není fér. To není výraz rezignace, ale reality. Dva stejné činy mohou mít dva různé důsledky a podle toho musejí být posuzovány. Bob Woodward ve svých článcích a knihách zveřejňuje vzpomínky jednotlivých aktérů, ale ve velkém nepublikuje plné znění utajovaných dokumentů. To, co se objevuje na WikiLeaks nemá zčásti velkou hodnotu, ale některé informace mohou poškodit jak bezpečnost, tak i lidi, kteří v systému pracují, či jsou ochotni s ním spolupracovat.
Transparentnost je důležitá, ale vše má své meze. A tak je nutné posuzovat případ Juliana Assange. Tím nechci říct, že bych souhlasil s jeho šikanováním za zveřejňování tajných materiálů – pokud překročil zákon, nechť je potrestán. Pokud státy nejsou schopné jej před soud popohnat, nechť jej nechají být. Nakopnout posla je obvykle tou první reakcí, protože je jednodušší, než hledat chyby u sebe.
Američané, jak se zdá, se snaží o obé – znepříjemnit Assangeovi život a změnit systém. Nedávno byl například vydán zákaz používat jakákoli přenosná média na počítačích, na kterých je utajovaný systém SIPRNet. Pokud by chtěl někdo použít přenosná média, hrozí mu stíhání.
One military source who works on these networks says it will make the job harder; classified computers are often disconnected from the network, or are in low-bandwidth areas. A DVD or a thumb drive is often the easiest way to get information from one machine to the next. “They were asking us to build homes before,” the source says. “Now they’re taking away our hammers.” The order acknowledges that the ban will make life trickier for some troops.
Minimálně část skandálu s kabelogramy na WikiLeaks způsobil svobodník Bradley Manning, který si kopíroval tajné informace na cédéčko označené jako Lady Gaga. V současnosti je ve vězení, čelí řadě obvinění za neoprávněné nakládání s utajenými informacemi a může strávit mnoho let za mřížemi. Pro zajímavost, materiál s obviněními se objevil na stránkách Michaela Yona.
Drahé letadlové lodě a příhodný Mistral
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 15. 12. 2010
Není to tak dávno, kdy ruský prezident Dmitrij Medveděv vystoupil s plánem na velkorysou modernizaci ruských ozbrojených sil, mimo jiné námořnictva. Nyní se zdá, že z představ sejde kvůli nedostatku finančních prostředků. To se týká především letadlových lodí, které zřejmě nebudou moci být spuštěny na moře před rokem 2020.
V dobách, kdy byl Sovětský svaz na vrcholu moci, plulo pod jeho vlajkou pět letadlových lodí. V současnosti brázdí moře pouze jedna. To je velký nepoměr při srovnání se Spojenými státy, které Rusko, kromě Číny, stále považuje za tradičního rivala. USA mají k dispozici 11 nasazených letadlových lodí, šest rezervních a tři se vyrábějí. Rusko se podle některých informací spíše, než na výrobu nových letadlových lodí chce soustředit na jiné projekty, jakým je napříkald vývoj mezikontinentálních balistických raket.
These are the routine events that make one doubt any sweeping Russian pledge to modernize its military. They even make one skeptical as to whether Russia will be able to build and sell export versions of its most advanced new weapons like the PAK-FA in significant numbers, as some fear. Remember, India, the only foreign buyer for that aircraft is designing a large portion of the jet. Maybe being able to co-produce the latest Russian designs is becoming a prerequisite to actually buying them.
Ale třeba Rusům s námořnictvem pomohou Francouzi. Premiér Francois Fillon minulý týden při návštěvě Moskvy potvrdil velký zájem Paříže na dodávce lodí třídy Mistral Rusku a přislíbil, že pokud obchod dopadne, že nebude žádný problém s transferem technologií. Rusové by chtěli nakoupit pár lodí a díky tomu se je naučit stavět sami. Z pohledu Moskvy jde o smysluplný krok, z pohledu Francie o méně smysluplný.
„There is no question about the technology transfer, no problem regarding technology transfers,“ Fillon said at a joint news conference with his Russian counterpart Vladimir Putin. Russia had been in exclusive talks with France to buy two Mistral-class amphibious assault ships but in August the defence ministry announced an international tender.
Pozorovatele může uklidňovat jediné – Francie, která se, nadneseně řečeno, zavázala, že vytáhne z bryndy Brity a zároveň se nevzdává ambicí hrát prim v obranné oblasti na evropském kontinentě, nemůže ještě stavět na nohy Rusko. To už by bylo velké sousto, možná srovnatelné s Napoleonovým tažením na Moskvu.






Komentáře | Comments