Obsazení Puerto Bella Brity, 21. listopadu 1739; George Chambers Sr., National Maritime Museum

Na britském námořnictvu stálo po staletí impérium. Nebýt schopného a technologicky vyspělého královského námořnictva, jenom těžko by nad impériem slunce nezapadalo a jenom těžko by Británie bohatla tak, jak bohatla. Svého času bylo její námořnictvo tím, se kterým se všichni srovnávali. Po první a především po 2. světové válce nastal pomalý úpadek, který ovšem nebyl v prvních desítkách let příliš vidět. Plně se projevil až nyní v souvislosti s ekonomickou krizí a obrovskými deficity, kvůli kterým se finance na ozbrojené síly po celé Evropě dostávají pod řeznický nůž.

Britské námořnictvo už před několika měsíci oznámilo, že v prvním kole škrtů odejde 1020 lidí, 350 z nich nuceně. Celkem by podle některých informací mělo námořnictvo do roku 2015 opustit na pět tisíc lidí.

The plans to cut posts were announced earlier this year as part of a programme which could see 11,000 redundancies across the Royal Navy, Army and RAF by April 2015 in an effort to tackle the deficit and bring the defence budget under control.
Earlier this month about 920 soldiers and 930 RAF personnel were told they were being made redundant, 750 of them against their will.

Snižování stavů ale asi není tou největší ranou. První přišla před rokem, když se Británie „ještě úžeji“ rozhodla propojit s Francií právě v oblasti námořních sil. Kdyby člověk něco takového řekl v 18., 19. a dokonce i ve 20. století, kdy se francouzské námořnictvo snažilo alespoň přiblížit tomu britskému a žárlivě jej sledovalo, byl by považován za blázna. Nyní se to stalo realitou.

A za druhou ránu v posledním roce se dá považovat snaha australského královského námořnictva provádět rozsáhlý nábor mezi propuštěnými britskými námořníky. Austrálie vyslala do Británie delegaci, která by měla prověřit realizovatelnost nápadu, v jehož rámci by mohlo australské námořnictvo posílit až tisíc propuštěných.

Critics of the defence cuts, including prominent retired officers, said that the Australian desire to take on British sailors exposed how “foolish” the cuts are.
It follows warnings that Britain might now be unable to fend off a new invasion of the Falkland Islands, which have recently come under renewed pressure from Argentina, or mount an force to retake them without an aircraft carrier.

Austrálie je země spojenecká a je stále ještě součástí jedné, byť rozvolněné, koruny. Její představitelé navíc souhlasili s tím, že budou najímat pouze námořníky, které již Britové nepotřebují a nebudou jim při náboru nikterak konkurovat. Z tohoto hlediska se tedy neděje nic zvláštního a nezpůsobí to žádné problémy. Jde však o počin, který má poměrně vysokou symbolickou hodnotu a to přesto, že se jím sledují praktické cíle.

Australané, kteří nejsou dlouhodobě schopni zaplnit některé volné pozice v námořnictvu – především kvůli konkurenci kvetoucího důlního průmyslu – získají zkušené lidi, do jejichž výcviku nemuseli investovat ani dolar. Australské námořnictvo potřebuje okamžitě 200 námořníků a výhledově další stovky. Například plánuje zprovoznit dvě vrtulníkové výsadkové lodě, které byly vyrobeny ve Španělsku a do služby jdou v roce 2014. Potřebovalo by i posádky na ponorky, ale ty v Británii nejspíše nezíská. V tuto chvíli totiž může kvůli nedostatku personálu využívat v jednu chvíli pouze dvě ze svých šesti ponorek třídy Collins.

Foreign recruits to the Australian military are expected to apply for Australian citizenship as soon as they are eligible. This is normally two years after permanent residence is granted, but can be reduced to as little as three months for serving personnel. Foreign recruits are expected to have served within three years of applying for a job with the Australian forces.
Australia has frequently targeted overseas personnel, particularly from Britain, the United States, Canada and New Zealand to bolster numbers. But the forthcoming drive from Britain would be far larger than previous recruitments and could reportedly involve as many as 1000 sailors.