řekl jsem si, že bude lepší, když svou reakci na Váš komentář pojmu jako příspěvek, přece jenom mi přijde, že se to lépe čte.

Předem, buďte zdráv. Ano, známe se, bavíme se a předpokládám, že tomu bude tak i nadále – byť spolu mnohokrát nesouhlasíme, vždy jsme schopni si rozpory vyjasňovat. Obávám se, že jste tak zcela nepochopil, o čem píši, proto se míjíme. Navíc mi podsouváte věci, které jsem nikdy nevyslovil. Neříkám, že obchody jsou plné, když ve skutečnosti zejí prázdnotou. Byl bych šťastný, kdybych mohl říct – všechno bude dokonalé, všichni dostanou přidáno. Ale tak to není a nebude, a proto to neříkám. Dovolte mi pár poznámek:

1. Jste právník a logicky si vše překládáte do řeči paragrafů a navíc v pozadí je to, co se stalo Vám a Vašim kolegům. I proto, myslím, mluvíme každý o něčem jiném. Co jsem chtěl textem říct je, že vojenská služba, závazek, jsou a musejí být mnohem více, než obyčejné zaměstnání. Pokud berete službu ve vojsku pouze jako povolání, proč byste potom měl kdy riskovat život? Pokud je jednoduché vstoupit a jednoduché vystoupit (a tím nemyslím pouze právní překážky), jak chcete dosáhnout prestiže? Podívejte se do historie a do zahraničí – nejlepší a nejvyhlášenější jednotky jsou ty, kde je služba nejtvrdší, nejrizikovější. Nikoli ty, kde je služba „leháro“ a nic nedělají. Ne nadarmo je vojenství řemeslem a ne nadarmo se hovoří o vojenském umění (umění válečném). Na to máme tendenci zapomínat a to je špatně.
2. Připodobňujete službu v armádě k obyčejnému zaměstnání a zároveň říkáte, že je špatně, že stát „osekává“ vojákům výhody. V tom je nelogičnost. Pokud se podívám na seznam výhod vojáků pak dojdu k závěru, že se většině lidí v civilu o něčem takovém ani nezdá (třeba plný plat v nemoci první měsíc, rehabilitace zdarma atd. atp.) Takže, buď buďme jako v civilu a pak výhody zrušme a postupujme standardně, nebo přiznejme, že služba v armádě je něco víc, než zaměstnání a podle toho k tomu přistupujme. A ještě jedna věc, to že „osekáváte“ některé výhody neznamená, že všichni musejí mít méně. Současný systém benefitů je naprosto nevyhovující, takže se musí proměnit. A protože více peněz v příštích letech nejspíše nebude, je logické, že někdo si pohorší. Musí se tak ovšem stát po zralé úvaze o tom, co chcete rozvíjet, co zachovat a co utlumit a jaké skupiny jsou pro vás klíčové, a které méně. Jinými slovy, ti, kteří jsou základem ozbrojených sil, si musejí polepšovat. Jinak o ně přijdete a nakonec, nebudete mít vůbec nic.
3. Často mluvíte o spokojenosti vojáků – spokojení vojáci jsou základem kvalitní armády, ale jejich služba je přeci něčím víc, než jen každoměsíční výplatou. Proč jsme dopadli tak, že se bavíme jenom o penězích? Proč připodobňujeme službu v armádě k civilnímu zaměstnání, i když se jedná o něco naprosto odlišného (byť paragrafy mohou naznačovat, že je to totéž)? Kdyby to totiž bylo totéž, zmizela by armáda, nebyla by ničím víc než ČKD, či Škodovkou. Podívejte se jinam, bohatnou vojáci na službě? Od chvíle, kdy není povoleno rabování, tak nikoli. Kdyby byla služba v armádě jen o penězích, nepotřebuji ve službě občany, ale stačí mi žoldnéři. A podívejte se, jak to dopadalo ve středověku. To je to, čeho dosáhnete, když vše budete zužovat pouze na peníze.
4. O hloubce problémů, ve kterých se armáda pár let po profesionalizaci ocitla, svědčí právě to, že dominantním tématem jsou peníze a nikoli třeba taktika, kvalita výcviku a především budoucnost. Klesli jsme na dno a cesta nahoru bude trvat řadu let. Na druhou stranu, toto je hrubé zobecnění.
5. Současná situace v armádě je více než komplikovaná, zvláště v personální oblasti, a z krátkodobého hlediska neexistuje ideální řešení. Vše negativní, co se mohlo sejít, se schází. Občas situaci v resortu s nadsázkou připodobňuji k Iráku v roce 2005/2006 – neexistuje jediný krok, který když uděláte, tak se postupně vyřeší vše. Musíte najednou řešit velké množství problémů. Jedinou možností pak je soustředit se na změnu toho, co problémy způsobuje, změnit systém, což ovšem nelze učinit přes noc. Navíc není možné se utápět pouze v tom, co je nyní. Tak změny nedosáhnete. Je nutné teď řešit ad hoc, co se dá (zlepšit zásobování výstrojí, zajistit, aby neklesl přídavek nabydlení a podobně), ale tím hlavním je dívat se dopředu. Musíme nyní pracovat na tom, jak bude armáda vypadat za deset let. Pokud to neučiníme, bude totiž ve stejných problémech jako nyní.
6. Zopakuji jedno – pokud chce někdo odejít, neudržíte jej párem volů.
7. Pokud si dobře přečtete, co jsem psal, pak tam nebylo nic o tom, že nejsou návrhy na zdanění výhod vojáků (reagoval jsem na slovo „drakonické“). Nejsem úplně hluchý a slepý a také umím číst. To však neznamená, že si musejí pohoršit všichni – viz bod 2. Je to podnět k tomu, aby se změnil systém. Co se týče dodržování závazku ze strany státu, beru jej naprosto vážně a zcela s Vámi souhlasím, že stát by měl svou část závazku dodržet a že v chaosu při „budování“ profesionálních ozbrojených sil se choval v některých případech možná až macešsky.
8. „Pýchu na značku“ jsem už několikrát vysvětloval, takže znovu. Za prvé používám záměrně budoucí čas a za druhé, bez „pýchy na značku“ nemohou žádné ozbrojené síly fungovat. To, že nyní se zdá, že žádná „pýcha na značku“ neexistuje, protože vše přehlušuje nedůvěra a nespokojenost, neznamená, že nebude existovat. Navíc ona existuje (jak správně podotýká v jednom komentáři Lukáš Hergott), ale soustředí se na menší části celku. Tak je to ostatně vždy – vždy by měla být má jednotka pro mě více, než celá armáda. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy je moje jednotka pro mě vším a zbytkem – tedy armádou – pohrdám. A už (doufám) naposledy, slovy „pýcha na značku“ jsem nechtěl říct – běžte se pást a buďte na to pyšní.
9. Vždy se mi rozhoupe žaludek, když někdo hodnotí morální kredit Alexandra Vondry a přitom sám si užíval a užívá závětří. Alexandr Vondra už prokázal, že není člověk, který by utíkal. Vytáhl jste ProMoPro a co tím chcete říct? Jaké jsou důkazy o tom, že pochybil? V tuto chvíli nejsou. Vyšetřuje se a pak uvidíme. Pokud se mu prokáže vina, odejde, jak řekl. Být „soudcem z lidu“ je snadné, stejně jako házet kamení po komkoli na koho ukáží. Ale o tom, kdo tak činí to nic moc dobrého, alespoň pro mě, nevypovídá.
10. A konečně, pokud chcete agitovat, nedělejte to tady. Mám také velký problém s bandou odborářských bafuňářů, kteří si osobují právo mluvit za všechny, říkat mi, co si mám myslet a chovají se jako politická strana, kterou ovšem nikdo nezvolil a ani volit nemusí, protože jsou víc, než ostatní, a také to sem netahám.

Nakonec ještě jednu poznámku. Výstavba profesionální armády v Česku je v krizi, lépe řečeno, nevyvedla se. Důvodů je celá řada, stejně jako viníků. Pokud se budeme ovšem dohadovat o tom, kdo za to může, nezbude nám čas na záchranu. A jestliže chcete komplikovaný systém změnit dobře, musíte tomu věnovat většinu energie a nejde to přes noc.

Přeji Vám vše dobré

František Šulc

P.S. Pokud byste chtěl reagovat delším „dopisem“zašlete mi jej prosím e-mailem a já jej uveřejním jako samostatný text. Lépe se to čte než dlouhý komentář.