1. náměstek ministra zahraničí Jiří Schneider

To říká o české zahraniční politice první náměstek ministra zahraničí, který je veslužbách české diplomacie s přestávkami od roku 1993.

V souvislosti se zapojením sil NATO v Libyi se mluvilo i o českém zapojení. Můžete definovat, z jakých argumentů se skládalo rozhodnutí vojensky se v této operaci neangažovat?
V našem rozhodování hrála roli řada faktorů. Především se mělo jednat o krátkodobou operaci (původní mandát na 90 dní, nyní prodlouženo na dalších 90) se specifickými požadavky na schopnosti, kterými ČR zatím nedisponuje. To však neznamená, že by ČR byla „černým pasažérem“ v oblasti bezpečnosti. V rámci sdílení společných rizik a odpovědnosti pokračuje v plnění svých úkolů v Afghánistánu či na Balkáně, pokračuje také ve specializaci svých ozbrojených sil na oblast ochrany proti zbraním hromadného ničení. Nově jsme zapojeni do systému včasné výstrahy a řízení AWACS, který se na operaci v Libyi podílí.  Zvažujeme další možnosti zapojení do případné humanitární operace EU.

Na podzim byla v Lisabonu schválena nová koncepce NATO, která s nepokoji v arabském světě nepočítala. Můžete jako bezpečnostní analytik komentovat, jak se aliance k této problematice postavila a co to znamená pro její další fungování?
Nová strategická koncepce NATO je dokumentem definujícím roli NATO ve 21. století. Jejím cílem je připravit alianci na to, aby byla schopna účinně čelit novým hrozbám za pomoci nových schopností a partnerů, nikoli předvídat konkrétní konflikty či specifický politický vývoj.

Jako tři hlavní úkoly si aliance vytyčila kolektivní obranu, zvládání krizí – ať již před konflikty, během nich či po nich – a konečně kooperativní bezpečnost, tedy důraz na posilování bezpečnosti prostřednictvím partnerství. Události v arabském světě – jakkoli nepředvídané – však ukazují, že principy, na nichž je budoucí fungování aliance založeno, jsou správné. Aliance je na podobné situace připravena a plní svoji základní roli s využitím vojenských, ale stále častěji také politických nástrojů, kam patří i partnerství. Nezapomínejme, že aliance je politickou, stejně jako vojenskou organizací.

Země „arabského jara“ jsou ve své většině také partnerskými zeměmi aliance v rámci Středomořského dialogu či Istanbulské iniciativy spolupráce a ve spolupráci s nimi se otevírají nové možnosti. V případě Libye pak aliance ukázala svoji připravenost rychle a pružně reagovat na žádost mezinárodního společenství, s plným mandátem RB OSN, a získat jak podporu arabských zemí, včetně například operační podpory Kataru a Spojených arabských Emirátů, tak Africké unie (i přes některé medializované neshody). Ke slovu přichází také „otestování“ vztahů a spolupráce s ostatními mezinárodními organizacemi, například v otázce, co se stane s Libyí po ukončení aliančních operací.

Po rozpadu SSSR padal argument, že NATO se zánikem Varšavské smlouvy ztratilo důvod své existence. Můžete zhodnotit, jaký vliv na to mají revoluce v arabském světě?
Na tuto otázku jsem částečně odpověděl již u předchozího dotazu. Změnilo se samozřejmě prostředí, v němž dnes aliance funguje, a typ hrozeb, ne však důvod její existence – chránit politickými a vojenskými prostředky svobodu a bezpečnost všech svých členů. Současné prostředí zahrnuje širokou a proměnlivou škálu hrozeb – od terorismu, přes lokální konflikty, šíření zbraní hromadného ničení, kybernetické útoky až po ohrožení kritické infrastruktury či přerušení dodávek strategických surovin. Na scéně se objevili noví aktéři. Aliance musí být schopna na tyto hrozby reagovat, tzn. vytvořit odpovídající nástroje a schopnosti. I přes mnohé skeptické pohledy a problémy v oblasti zdrojů v období ekonomické krize aliance prokázala, že je schopna se v nové situaci adaptovat.

Ministerstvo zahraničních věcí představilo novou Koncepci zahraniční politiky ČR. Můžete komentovat proces její přípravy?
Poslední koncepce české zahraniční politiky platila pro léta 2003-2006. V rámci příprav na české předsednictví v Radě EU v první polovině 2009 byly ještě vypracovány české priority, které se staly součásti 18 měsíčního programu Rady EU (společný program Francie, ČR a Švédska). Poté začínala být stále patrnější naléhavá potřeba nové koncepce zahraniční politiky ČR, která by odrážela nové reality v mezinárodních vztazích. Ve svém programovém prohlášení z počátku srpna 2010 se vláda zavázala tuto mezeru vyplnit (souběžně s novou Bezpečnostní strategií) a vyslala zřetelný signál, jak by revidovaná zahraničně politická koncepce ČR měla vypadat.

K jejím základním charakteristikám by podle vládního prohlášení měly patřit co nejširší vnitropolitický konsensus a kontinuita. Ve snaze dosáhnout maximálního názorového souladu při formulování klíčových priorit i celkového ideového rámce Koncepce se ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg několikrát sešel s poslanci a senátory a nakonec byla Koncepce projednána v příslušných výborech obou komor Parlamentu České republiky. Kromě toho naše ministerstvo během posledního roku zorganizovalo ve spolupráci s Ústavem mezinárodních vztahů celkem 18 odborných setkání expertů parlamentních politických stran ke klíčovým otázkám české zahraniční politiky. Témata Koncepce byla neformálně projednána i s odborníky z akademické a nevládní sféry. Koncepce byla připravována v souladu s dalšími strategickými dokumenty, především Bezpečnostní strategií ČR, Koncepcí působení ČR v EU a Bílou knihou o obraně.  Na základě důkladné a dlouhodobé přípravy tak vznikl text, který byl připraven pro politickou diskuzi ve vládě.

Z řad kritiků nové Koncepce se ozývají narážky na její takzvané maločešství, vnímání statutu České republiky pouze podle její ekonomické velikosti. Vnímáte tuto kritiku jako oprávněnou nebo považujete Koncepci za čistě realistickou?
T. G. Masaryk se jako filosof i politik soustavně zabýval „problémem malého národa“. Již v roce 1905 v Kroměříži pronesl přednášku s tímto názvem, v níž zdůraznil, že „každý národ má svůj úkol a také my máme svůj úkol“. Pokud je tedy poukaz na „maločešství“ odkazem k Masarykovi, hrdě se k němu hlásím. Vycházím z Masarykova přesvědčení, že i český národ má svou roli v Evropě i kontextu celé soustavy mezinárodních vztahů. A to, že při tom jsme připraveni vidět naši reálnou velikost, nikterak neumenšuje naše cíle.

Nejsme velký stát, nepatříme k „velkým“ národům. Nová Koncepce zahraniční politiky ČR pragmaticky konstatuje fakta. „Česká republika se svojí rozlohou a počtem obyvatel v Evropě řadí mezi státy spíše střední velikosti. Jako stát s otevřenou ekonomikou, vysokým podílem vývozu a služeb na tvorbě hrubého domácího produktu a bez vlastních zdrojů řady základních surovin je značně závislá na vnějším prostředí, na mezinárodní spolupráci a  její kvalitě.“ Co je špatného na tom, když Koncepce vychází z této premisy?

Zobrazit další »