Příspěvky označené volby
Jarní ofenzíva je na spadnutí
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 21. 2. 2011
Poručík Brendan Roche z amerického PRT v provincii Kunar se snaží přetlačit afghánského policistu; Foto 1st Lt. Nicholas Mercurio, U.S. Air Force
V sobotu zveřejnil Afghanistan Analysts Network zprávu s názvem Untangling Afghanistan’s 2010 Vote: Analysing the electoral data. Popisuje loňské parlamentní volby a vyplývá z ní, že 1) deset let zavádění pluralitní demokracie v Afghánistánu není jednoduché a 2) možnost svobodně odvolit ještě neznamená svobodné volby. Podle všeho Nezávislá volební komise (Independent Election Commission, IEC) a Volební odvolací komise (Electoral Complaints Commission, ECC) zasáhly zásadně do výsledků hlasování.
The IEC and ECC interventions however had far‐reaching consequences. The IEC claims to have disqualified 1.2 million votes (although no details were given), which could represent around 20 per cent of the total vote. The ECC disqualified far less (probably under 300,000 votes),31 but by targeting winning and almost winning candidates, it changed the composition of the parliament. Although in most cases details were provided on which polling stations or candidates were affected, the underlying reasons for the decisions remained highly opaque.
Kdyby tohle byl jediný problém, dalo by se ještě něco dělat. Když se člověk snaží ale dělat něco v zemi, kde jej nechtějí a ještě po něm všichni střílejí, není to žádná legrace. I přes některé pozitivnější náznaky se situace v Afghánistánu lepší jen velice opatrně. Jaro se blíží a spojenci čelí ofenzívám na dvou frontách ve značně nepřátelském prostředí. V neděli se třeba v Dželalabádu odpálil sebevražedný útočník a zabil přes 38 lidí. Taliban, byť je značně pošramocený, stále „umí kousat“ a na politické frontě si Hámid Karzáí říká a dělá, co chce. Dobrým příkladem budiž jeho vypuštěný balonek s požadavkem na zrušení Provinčních rekonstrukčních týmů s jednoduchým cílem – kontrolovat všechny peníze směřující do země. Jakoby si neuvědomoval, že pokud bude podobné dobré nápady prosazovat, donoři se mu na to postupně vykašlou.
Spojenci spolu s afghánskými silami provádějí stále více operací proti povstalcům. To bude i jeden z důvodů, proč se za poslední rok zdvojnásobil počet leteckých bombardování. Letouny nyní provádějí průměrně deset bombardovacích misí denně. Loni, když byl velitelem ISAF Stanley McChrystal, který si dával na používání síly pozor, to bylo pět. Generál Petraeus se tak údajně snaží terorizovat Talibance a zároveň co nejméně uškodit civilistům.
Petraeus hasn’t just ramped up the air war, however. He’s increased the aggressive tactics across the entire Afghan war effort. Petraeus unleashed special operations forces, who have killed or captured thousands of militants. His generals relied on massive surface-to-surface missiles to clear the Taliban out of Kandahar, and ordered tanks to help crush opponents in Helmand province. In perhaps the signature moment of Petraeus’ campaign, U.S. forces flattened three villages in the Arghandab River Valley which the Taliban had jury-rigged with homemade bombs. Petraeus promises that all the additional raids and bombing runs are exacting a relatively minor civilian toll. “There are very, very few civilian casualties in the course of those operations, and very little infrastructure damage,” he tells the Financial Times.
Ne vždy se to ovšem daří. ISAF a afghánské síly byly například včera obviněny z toho, že při operacích v provincii Kunar zabily 64 civilistů. Hámid Karzáí, jak jinak, incident odsoudil. Zástupce mezinárodních sil se nechal slyšet, že o něčem takovém nemá informace, ale že se bude vyšetřovat. Fascinuje mě, kterak Karzáí cokoli odsoudí dříve, aniž by se to snažilo vyšetřit. Jistě, Afghánce štve, že při vojenských operacích přicházejí o život civilisté, takže je nutné něco říct. Co si ale prezident asi neuvědomuje je, že na operacích se stále rostoucí měrou podílejí afghánské síly, kterým svými rychlými a tvrdými prohlášeními podráží nohy.
Minulý týden se objevila informace, že generál David Petraeus má na konci letošního roku odejít z Afghánistánu. Pentagon to vzápětí popřel s tím, že o ničem nebylo rozhodnuto. Nicméně stát se to může, protože vysocí důstojníci rotují po osmnácti měsících a Petraeus je v tuto chvíli v Afghánistánu osm měsíců. S jistotou se dá říct, že to bude Petraeus, který bude uprostřed letošní jarní ofenzívy. A prý bude stát za to:
„When you’re on the offensive taking away areas that matter to the insurgents, the insurgents have to fight back and violence goes up. It’s a necessary part of any counter insurgency,“ he said. „They’ve sustained significant losses, but this is a resilient insurgency and we have our eyes very wide open and we clearly recognise the challenges that lie ahead,“ Petraeus said. Last year was the deadliest one for Western troops in Afghanistan since the US-led overthrow of the Taliban regime in 2001, with 711 foreign soldiers killed.
(Příliš) přifukovat se nemá
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 5. 10. 2010
Za pár týdnu ve Spojených státech proběhnou volby do Sněmovny reprezentantů a doplňovací volby do Senátu. Podle všech odhadů z jejich výsledků prezident Barack Obama nebude příliš šťastný, protože může přijít o Kongres, nebo alespoň o jednu z jeho komor. Nicméně hurikán stupně pět se ještě stále může změnit v hurikán stupně čtyři.
K volbám samozřejmě patří volební kampaň. V Česku si jí nyní shodou okolností prožíváme také, ale má hodně daleko k vyhrocenosti kampaně americké. Ve státě Connecticut soutěží o křeslo v Senátu demokrat Richard Blumenthal, který je v politice od 90. let a republikánka Linda McMahonová. Ta s politikou valné zkušenosti nemá, ale vedla společnost World Wrestling Entertaiment, kterou založila s manželem. Jedná se o hodně výdělečný podnik, který opustila ve chvíli, kdy oznámila kandidaturu do Senátu.
Richard Blumenthal měl připraveno několik klipů, které měly zpochybnit schopnosti Lindy McMahonové stát se političkou (například jak je v zápasnickém ringu). Linda McMahonová, která vložila do primárek 22 milionů dolarů a do současné kampaně 28 milionů plus, ale nyní vytáhla ostře do boje. Včera zveřejnila klip složený z Blumenthalových proslovů, ve kterých tvrdí, že sloužil ve Vietnamu, což ovšem není pravda.
Mr. Blumenthal received five deferments as a young man that allowed him to avoid having to serve the war and, among other things, travel abroad to study and to work in the White House. He then joined the Marine Corps Reserve, which was considered a haven from the war, in early 1970, when deferments had come under review by the Nixon administration.
Vcelku nevadí, že se o Blumenthalově „přehánění“ vědělo. Načasování zveřejnění spotu Lindy McMahonové je velice dobré, takže skutečně může jejího soka velice poškodit. Začíná větou „Lhali byste o své službě ve válce?“, poté jsou sestříhané proslovy, ve kterých Blumenthal jasně říká, že byl ve Vietnamu a klip končí slovy: „Dick Blumenthal lhal. Znovu a znovu.“
Souboj v Connecticutu měl vyznít jasně pro demokraty. Teď se spíše zdá, že se budou radovat republikáni a to i kvůli nešťastnému „přifukování, které se vymklo“ demokratického kandidáta Blumenthala. A také si nejsem jist, zda mu příliš pomohou „omluvy“ manažerky kampaně po zveřejnění volebního klipu McMahonové:
Blumenthal Campaign Manager Mindy Myers nonetheless dismissed the latest ad as „another desperate attack from a losing campaign with nothing to say.“ „Linda McMahon’s money can’t buy Dick Blumenthal’s genuine record of standing up and fighting for the people of Connecticut,“ Myers said in a statement.
O co jde dárcům?
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánský diář | Afghanistan Diary Datum: 23. 9. 2010
Tento text Artura Krejčího o volbách v Afghánistánu navazuje na předchozí analýzu týkající se motivů jednotlivých hráčů.
Afghánci nakládají volební lístky do helikoptéry Mi-17; Foto Staff Sgt. Joseph Swafford, U.S. Air Force
Tyto volby, stejně jako ty předchozí, byly z velké části financovány mezinárodní komunitou. Ty minulé staly okolo půl miliardy dolarů. Dárcům na volbách a jejich výsledcích velmi záleží. Jde totiž o to, aby vše, co bylo vyřčeno o důležitosti afghánských voleb na všech fórech a konferencích, získalo na váze a ukázalo se jako pravdivé. Tedy, že Afghánistán se z minulých voleb poučil, dodržel své mezinárodní závazky, které učinil v Londýně a naposledy v Kábulu a že průběh a výsledek těchto voleb posune zemi k větší samostatnosti, odpovědnosti, transparentnosti a lépe fungujícím demokratickým institucím.
Všichni věří, že horší než minulý rok to být nemůže. V samotné Nezávislé volební komisi (IEC) došlo k několika pozitivním změnám. Předseda komise byl odvolán, a ke změnám došlo i na úrovni operační. Po tom volala snad každá povolební zpráva, dárci a všechny vlády, které zde mají vojáky. A tak se zdá, že jisté úlitby ze strany afghánského prezidenta Hámida Karzáího byly provedeny. Jak opravdu kvalitativní změny to byly, se dozvíme až po vyhlášení výsledků.
Určitým měřítkem transparentnosti bude také práce Volební odvolací komise (ECC). Stížnosti na průběh voleb se na ECC valí ze všech stran. Už před volbami jich bylo tisíc. Jednalo se hlavně o stížnosti na průběh kampaně, zakázané používání vládních prostředků určitými jedinci a v neposlední řadě také volání po vyřazení „warlordů“, protože mají příliš blízko k nelegálním ozbrojeným organizacím, které si často sami vydržují. Fungování obou komisí je hrazeno z rozpočtu programu placeného mezinárodní komunitou, ve které panuje strach z politických nátlaků na obě komise.
Už pár dnů je ve všech komentářích dárcovských zemí týkajících se průběhu voleb cítit určitá opatrnost. Kromě počtu vhozených hlasů a zhoršené bezpečnosti půjde především o to, zda se volby odehrály bez tak obrovských podvodů, jako tomu bylo před rokem. Nejčastěji používané slovo bylo commendable, tedy něco jako chvályhodný. To je na hony vzdáleno superlativům minulého roku, které zaznívaly do chvíle, než si všichni uvědomili, že Hámid Karzáí provedl podvod století.
Dárci a především USA pevně doufají, že tentokráte se bude z čeho radovat. Neboť, ať se člověk podívá, kam se podívá, není z čeho se moc radovat. Mezinárodní společenství sice slibuje věrnost a připravenost nadále pomáhat afghánskému lidu, na druhé straně poslouchá voliče doma a těm se válka daleko od domova, která stojí neuvěřitelné peníze, líbí méně a méně. Prezident Obama, který na zlepšení situace vsadil všechno, doufá, že dobrý výsledek tohoto hlasování pomůže k výhře demokratů v nadcházejících volbách doma. Opak by mohl znamenat pro demokraty ztrátu možná i obou komor parlamentu a to by zmenšilo jeho šance ve volbách v roce 2012. Ve hře je opravdu hodně a dobře zprávy by Bílý dům jen uvítal.
Komuniké z kábulské konference mluví velmi jasně o prosazování dlouhodobé reformy volebního systému. Tato změna je velmi potřebná. Mezi lidmi z volební branže a těmi, kteří se dlouhodobě zajímají a píší o Afghánistánu, panuje strach, že čím lépe tyto volby dopadnou (či jak je budou média komentovat), tím se paradoxně méně bude mezinárodní komunita snažit o prosazování potřebných změn. Ty by Afghánistán dostaly z nekonečného a nákladného kruhu voleb (14 v dalších 17 letech), ustavily by jasné hranice jednotlivých okresů a umožnily by Afgháncům zvolit si své místní zastupitele.
Otázkou je, zda dárcovská komunita je ochotna zavázat se k podpoře těchto tolik potřebných změn. Bez nich ovšem budoucnost vypadá velmi černě. Narůstající únava z posledních pár let ukazuje na určitě mentální vyvázání se z těchto závazků. A ačkoli navýšení vojenských sil teprve skončilo, už se pomalu objevují pozitivní informace. Že by už jen samá pozitiva? Nikoli. Práce teprve začíná.
O co vlastně tento rok jde? O hodně. A to všem
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánský diář | Afghanistan Diary Datum: 20. 9. 2010
(Tato analýza je třetím příspěvkem Artura Krejčího k afghánským volbám.)
Samotným kandidátům jde o to, zda budou schopni naplnit představy svých voličů a své sliby, které jsou často kmenové vázané. Díky volebnímu systému a velmi omezenému dosahu politických stran, jde ve volbách především o jednotlivce.
Volby minulý rok odkryly neuvěřitelné a celoplošné podvody, které vedly k obrovskému zklamání u mezinárodního společenství a k jisté traumatizaci, která se projevila v neschopnosti se o volbách seriózně bavit na konferenci v Londýně. Nezávislá volební komise (IEC) byla označena jako spolupachatel podvodu. Prezident Hámid Karzaí obvinil mezinárodní společenství, že manipulovalo s Volební odvolací komisí (ECC – minulý rok byla tato komise složená ze tří mezinárodních expertů a dvou Afghánců), takže se na letošní hlasování pečlivě připravoval.
Vraťme se ale nejprve k volbám prezidentským. Hámid Karzáí totiž nemůže zapomenout na ponížení, kterého se mu dostalo od mezinárodní komunity, když ECC, která měla dohlížet na volby, odhalila miliony podvodných volebních lístků v prezidentův prospěch. Tím jej připravila v prvním kole o prvenství, se kterým počítal. IEC, která má de facto organizaci voleb na starosti, byla minulý rok velmi poslušná, takže se namočila do podvodů, které otřásly celou mezinárodní komunitou.
Než se svět vzpamatoval, dokázal Karzáí hned na začátku roku využít zajímavého ustanovení v ústavě (Decree 79) a změnil volební zákon. Kromě ošidného způsobu nakládání s kvótami pro ženy se rozhodl na svá bedra vzít i ustanovení o jmenování ECC, ve které původně nechtěl mít ani jednoho neposlušného člověka ze zahraničí. To se mu zcela nepodařilo, ale mezinárodní dárci mu i tak ustoupili a on ECC jmenoval s tím, že dva z pěti členů musejí bytí zástupci mezinárodního společenství s právem veta.
Další velkou změnou bylo systémové a strukturální oslabení samotné komise způsobem „rozděl a panuj“. Podle nového volebního zákona se „odvolání proti špatným praktikám“ (rozuměj podvodům) nejprve předává místním odvolacím komisím (PECC), které jsou ovšem velmi slabé, na nízké úrovni a často obsazené právě lidmi blízkými Hámidovi Karzáímu. To se však parlamentu nelíbilo, takže se proti prezidentovi postavil. Avšak kvůli tomu, že není obsazená horní komora parlamentu (Mešrano džirga) platí i tak novelizovaná „Karzáího“ verze.
Parlament posledních pět let s prezidentem neustále bojuje. Neschvaloval mu potřebné zákony, a postavil se i proti jmenování několika členů vlády, jejichž křesla jsou doposud prázdná. Karzáí tedy má velký zájem pozměnit poměr sil v parlamentu tak, aby mu byl povolnější a on mohl nadále pracovat na upevňování své pozice. Snažil se o to seč mu síly stačily tím, že pomáhal k postům svým blízkým a sliboval nemožné. To, jak byl úspěšný, se ukáže nejdříve za několik týdnů.
(Motivy ostatních příště)
Volební den v číslech
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánský diář | Afghanistan Diary Datum: 19. 9. 2010
Toto je druhý příspěvek Artura Krejčího k volbám v Afghánistánu.
Po mnoha dohadech, opravách a součtech se dostala Nezávislá volební komise (IEC) ke konečným číslům vztahujícím se k průběhu volebního dne. Na závěrečné výsledky si ovšem podle IEC počkáme do konce října. To se však stane v případě, že nedojde k takzvanému whole sale fraud.
Počet volebních center (centrum se skládá z několika stanic, mužských ženských a kuchi; těch posledních bylo přes 900 po celém Afghánistánu)
- Původní počet volebních center – 6835
- Počet center doporučených k zavření díky špatně bezpečnosti – 938
- Zavřené z logistických důvodů – 81
- Celkový počet volebních center otevřených v den voleb – 5355
- Celkový počet volebních stanic – 17 045
- Celkový možný počet afghánských voličů – 11,4 millionu
- Celkový počet hlasů – 3 642 444 (z toho – 2 139 523 mužů a 1 423 875 žen)
Je celkem těžké, a příliš brzo na to, hodnotit volby jako úspěch. To bude možné teprve, až budou hlasy přiřazeny kandidátům a zjistí se, na kolik byl proces poznamenán podvody. K volbám se i přes nepříznivé bezpečnostní podmínky v mnoha částech země dostavilo okolo 40 procent voličů, což je lepší, než v mnoha jiných zemích.
Čísla jsou však zavádějící, proto bude lepší si počkat až na závěrečný součet. Ten může být však v nedohlednu. Je docela možné, že parlament nebude ustaven ani do konce roku, takže nebudou obsazena ani zbylá křesla ve vládě. To by znamenalo, že prezident Hámid Karzáí bude mít k dispozici neusnášení schopný zákonodárný sbor a vládu, která se těžko postará sama o sebe, natož pak o lidi, kterým má sloužit.
Volit šlo asi 40 procent Afghánců
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánský diář | Afghanistan Diary Datum: 18. 9. 2010
Dnes proběhly volby v Afghánistánu. Artur Krejčí je sledoval a v několika následujících příspěvcích se podělí o své postřehy.
Spojenečtí a afghánští vojáci se připravují na volby na základně Salerno. Na obří mapě ukazují oblasti, jejichž bezpečnost mají jejich jednotky zajistit; Foto Sgt. Brent C. Powell, U.S. Army
V pořadí čtvrté afghánské volby (druhé parlamentní) od roku 2001 skončily. Hlasování předcházelo mnoho kontroverzí, změn ve volebním zákoně a složitá bezpečnosti opatření. Důležité je, že stejně jako minulý rok, je volební proces zcela pod taktovkou Afghánců a mezinárodní asistence se soustřeďuje především na technickou podporu.
Hlavními garanty transparentnosti procesu jsou dvě komise ustavené prezidentem Karzáím. Je to Nezávislá volební komise, která se stará o organizaci voleb a Volební odvolací komise, která bude mít na starosti adjudikaci všech stížnosti spojených s volebním procesem. Více se o nich zmíním později. Nejprve vám chci nabídnout několik čísel.
Parlamentní volby se konají každých pět let a volební kalendář je už dosti plný – v dalších 17 letech by mělo v Afghánistánu proběhnout 14 různých voleb. V dnešních volbách se více než dva tisíce kandidátů, z nichž je 400 žen, snaží získat jedno z 249 křesel ve spodní komoře parlamentu – Volesi Džirze. Více než 70 procent poslanců chce být znovu zvoleno.
Původně Mezinárodní volební komise (IEC) plánovala otevřít 18 731 stanic v 5516 volebních centrech ve všech 34 afghánských provinciích. Nakonec bylo otevřeno přibližně o tisíc stanic méně. Důvodem byla špatná bezpečnost v odlehlých oblastech.
Každá stanice je rozdělena na ženskou a mužskou část a některá centra mají vyhrazené volební urny pro Kuči, což jsou nomádi, kteří mohou volit kdekoli po Afghánistánu. IEC se připravila na jedenáct milionů voličů. I přes několik útoků Talibanu se voleb zúčastnilo přibližně 40 procent voličů (podle odhadů mezi třemi a čtyřmi miliony).
Tento rok volby sleduje 15 místních a 31 mezinárodních organizací, 39 afghánských a 49 mezinárodních médií. Do dolní komory se chce dostat deset politických stran a více než 1660 kandidátů. Co se týče pozorovatelských misi, ty jsou letos podstatně méně zastoupeny, než v roce minulém. Kvůli bezpečnosti je velice těžké dostat se mimo Kábul.
(Pokračování zítra)
Až si sedne prach
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 30. 5. 2010
Volby dopadly bezesporu zajímavě. Jde o zemětřesení, které ukončuje dvacetiletí určitého typu politiky. V tuto chvíli si sedá prach a jsem hodně zvědavý, zda skutečně dojde k hlubokým změnám, ve které doufali voliči, nebo jestli i nadále bude politiku kontrolovat byznys, či oni kmotři, jak je nazval Mirek Topolánek, kteří zevnitř rozežírali ODS (a nejen ji).
Do sněmovny se dostalo mnoho nových tváří a díky protestním hlasům mají slušné zisky TOP 09 a Věci veřejné. Prvně jmenovaná strana nepředstavuje ale ani tak nic nového. Preferenční hlasy ukázaly víru lidí v knížete Schwarzenberga. Ovšem ten, kdo skutečně stranu i byznys kolem řídí je Miroslav Kalousek, člověk který mimo jiné obhajoval onu obří zakázku na likvidaci ekologických škod a také, jak si zajisté všichni vzpomeneme, se mimo jiné proslavil jako ekonomický náměstek na ministerstvu obrany (jak se vypráví, muž, který hodně rozhodl, ale nic nepodepsal – zajisté to je pouze nadsázka). Pokud člověka zajímají bezpečnostní záležitosti, nemůže opominout ani další postavu – bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou.
Jedinou relativní neznámou tak zůstávají Věci veřejné. Když jsem psal o jejich programu, kroutil jsem hlavou. A myslím, že budeme kroutit hlavou zanedlouho všichni, tedy pokud bude mít Radek John a jeho experti větší vliv na politiku v této zemi. Nechci to rozvádět, dnešní představení v Otázkách Václava Moravce bylo moc pěkné.
Byť v současnosti probíhají rozhovory mezi ODS, TOP 09 a Věcmi veřejnými a všichni předpokládají, že koaliční vládu budou sestavovat tyto tři strany, nemusí to tak dopadnout, a když dopadne, nemusí to vydržet. Dá se totiž předpokládat, že to nebude dlouho trvat a půda mezi Věcmi veřejnými a TOP 09 se propadne a z oslav bude čtyřletý bolehlav. Miroslav Kalousek se nemůže s Radkem Johnem snést, pokud John bude mít tendenci koukat mu pod prsty a, nedej Bože, mu mluvit do kšeftů. I když, Věci veřejné jsou strana, kterou si založil byznys, tak možná dojde nakonec k rozdělení teritorií.
Co se týče obrany, je jasné, že to nebude pro nikoho významnější téma. Tedy kromě peněz, které by se mohly dát odčerpat. Radek John během svého dnešního představení u Václava Moravce, mimo jiné řekl, že není naivka, aby za každou cenu prosazoval v tomto období sloučení ministerstev vnitra a obrany. Jen tak dál. Seškrtání peněz se ovšem nevzdává. V programu je 15 miliard, v debatách se objevilo 10 miliard.
Byť například „civil“ v komentářích tento nápad přivítal, protože alespoň se díky tomu vojáci naučí šetřit, já to nevítám vůbec. Ne proto, že by se nedalo šetřit (i když v případě české armády by to bylo už za hranou) a někdy by to nebylo očistné, ale proto, že si „experti“ Radka Johna (nebo on sám) naslinili akorát tak prst a vyplivli do větru sumu. To, že nejde o nic propracovanějšího, svědčí i ochota toto číslo měnit, jak se hodí. Pokud se má v armádním rozpočtu škrtat musí se tak dít promyšleně a nikoli populisticky – vezmeme deset miliard z jedné kapitoly a přesuneme je do druhé s efektem limitně se blížícím nule.
Problém není v tom, že by se nedalo v ozbrojených silách škrtat. Problém je v tom, že jakékoli rozhodnutí má hluboký dopad na budoucnost. Pokud chceme škrtat, je nutné si jasně říct, co nechceme, co nepotřebujeme a co naopak od českých ozbrojených sil budeme požadovat. A to co nejkonkrétněji, protože za málo peněz je málo muziky a to se nedá změnit ani silnou vůlí. Stavět armádu není jako nakupovat auta pro firmu, plány se nedají bez velkých ztrát měnit z roku na rok. Důrazně bych také varoval před nápadem stavět ozbrojené síly „na Afghánistán“, nebo na „boj proti terorismu“, jak navrhovala strana jednoho jezevce. Bez analýzy se budeme motat v kruhu, těžko reagovat události a jenom vyhazovat peníze.
Jsem dosti zvědavý, kdo dostane obranu na starosti, která strana si tento rezort uzme (popravdě, bude to trochu z nouze ctnost). Nebude to mít jednoduché, protože tlak na pokladnu bude velký. V pátek měl Pavel Šuba na Nově reportáž o dalších škrtech. Prý se na ministerstvu financí hovoří o tom, že by armáda měla přijít příští rok o pět miliard korun. Ministr Barták v reportáži říkal, že už požádal podřízené o návrhy, kde by se dalo škrtat.
Pokud to nový ministr bude myslet s obranou vážně a nebude v zajetí lobbistů a kmotrů, pozastaví tendry, které se pozastavit dají, nechá provést audity, zadá analýzu, ze které by mělo vyplynout, kam by měly české ozbrojené síly směřovat a zahájí debatu s ostatními stranami zastoupenými v parlamentu. Z té by měly vyplynout dohody, takže by se každé dva roky kompletně neměnil rámec, ve kterém má armáda působit. Bude mít ale úkolů mnohem víc – třeba zkrotit vojenské zpravodajství a podobně. Celkem je toho strašně moc. Možná až příliš na jednoho člověka v době více než nejisté.
Programy z pohledu bezpečnosti – bída na druhou (část 2.)
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 27. 5. 2010
TOP 09: Ježek v kleci pro pokročilé
Obranná politika je v dokumentu, tvářícím se jako programové prohlášení vlády, ukrytá pod zahraniční politikou. Strana chce vycházet ze zájmů České republiky, primárně bezpečnostních a ekonomických. Klíčem je členství v NATO a EU. Bezpečnostní prostředí je složité, takže Česko musí hodně spolupracovat se spojenci a partnery. Primárním úkolem aliance je obrana společných zájmů jejích členů a proto by měl být v nové strategické koncepci potvrzen závazek společné obrany (na Washingtonskou smlouvu se dá nová série razítek – kdo nechce věřit, stejně neuvěří). Mise sehrávají důležitou roli. Evropskou unii považuje TOP 09 „za záruku existence českého státu v Evropě“.
Česká republika má zájmy ve východní Evropě, západním Balkánu a sdílí politiku NATO v Afghánistánu, Pákistánu a Íránu. Obranná politika je neoddělitelná od zahraniční, protože pojmenovává „účel a smysl existence ozbrojených sil jako významného prvku spojeneckých ozbrojených sil“ (to je věru konstrukce…) Zvýšit se má počet nasaditelných sil „při zachování současného celkového počtu jejich příslušníků“ (to je takový ježek v kleci pro pokročilé).
Za podmínku obranné účinnosti považuje vláda kromě moderního výcviku, výzbroje a výstroje také vědomí občanské odpovědnosti příslušníků armády. O jeho posílení bude vláda dbát při prosazování aktualizace dnes již zastaralých strategických bezpečnostních a obranných dokumentů a při prosazování nového služebního zákona pro příslušníky ozbrojených sil. Snaha prosadit maximální otevřenost a srozumitelnost všech významných strategických rozhodnutí ministerstva obrany a generálního štábu, včetně výběrových řízení při vyhledávání dodavatelů pro ministerstvo obrany a armádu, bude jedním z prvořadých cílů vlády v této oblasti… Vláda sníží počet funkcí na generálním štábu a ministerstvu obrany tak, aby to odpovídalo celkovému nevysokému počtu příslušníků ozbrojených sil.
Věci veřejné: Proženeme vám pérka, všem
Tato protestní a populistická stranička se prezentuje spolu s KDU-ČSL zřejmě nejpropracovanějším, respektive nejkonkrétnějším programem v oblasti bezpečnosti. To není tak špatné. Pročítat se jím ale znamená docela dobré procvičení krční páteře – tolik je tam hloupostí. Strana chce třeba budovat komplexní a celostní systém bezpečnosti, jehož řídící složky budou důsledně spolupracovat (popření jednoho z principů fungování byrokracie; hodně štěstí) a:
Sloučení ministerstev obrany a vnitra pod jedno ministerstvo bezpečnosti, v jehož rámci by došlo také ke sloučení určitých sekcí a odborů, ke zkvalitnění práce a minimalizaci zdvojených pravomocí. Protože v dnešní době již nelze rozdělovat nebezpečí na vnitřní a vnější, nelze mít dva (ne)spolupracující ministry; je potřeba, aby docházelo k rychlým rozhodnutím týkajících se hrozeb, které ohrožují Českou republiku. Velká část dnešního ministerstva obrany by byla podřazena pod Generální štáb Armády ČR. Agenda veřejné správy spadající dnes pod ministerstvo vnitra by připadla pod Ministerstvo pro místní rozvoj.
To je třeba jeden z velkých nesmyslů. Dobře, zlepšení spolupráce, zamezení dublování, či efektivnější nasazování prvků bezpečnostního systému, je pochopitelné, ale slučování těchto dvou ministerstev? Ještě, že se to nestane – vláda bude přece jenom koaliční… Vypracování bezpečnostní strategie není tak špatné, spíše je smutné, že se na to musí upozorňovat, když by měla být novelizována každé dva roky. Podkapitola „Vnější bezpečnost“ začíná také moc pěkně:
Pro zajištění vnější bezpečnosti se budeme soustředit na reformu armády, jejíž rozpočet chceme dramaticky snížit (až o 15 miliard). Na základě dnešních bezpečnostních hrozeb a rizik došlo ke změně klíčových úkolů armády. Původně primární úkol armády, zabezpečení suverenity země před napadením, není dnes v případě České republiky tolik aktuální.
Můj rychlý propočet zní – zbylo by jen tak tak na platy, i kdyby se naplnilo přání ještě větší specializace – zrušení tankistů (kteří jsou už stejně skoro zrušení) a dělostřelců (Artura někomu budeme muset darovat, třeba Afgháncům?). Nepomohlo by asi ani snížení velitelských stupňů ze tří na dva (to se nejspíš dříve nebo později stejně stane) a „dramatické snížení“ civilních osob pracujících na ministerstvu a generálním štábu. Moc jsem nepochopil také, jak se má výrazně ušetřit tím, že se odkoupí JAS-39 Gripen. Mají být sjednány výrazně lepší podmínky pro Českou republiku a hlavně sníženy výdaje s provozem (do toho je započítaný třeba i mid-life upgrade?)
Jenom dodám, že Veci veřejné staví na snížení korupce a transparentnosti, čímž by se měly ušetřit nemalé peníze. To by i mohlo klapnout, jde ale o to, kolik to třeba v armádě může přinést – záviset to totiž bude na budoucích investicích a když se ministerstva sloučí a zároveň se obraně sebere 15 miliard, na investice moc nezbude…
KDU-ČSL: Život v bezpečí; jak na to…
Když už se člověk dostane na stranu 31 programu KDU-ČSL, který je „o tom lepším v nás“ nalezne kapitolu „Život v bezpečí“. Mimo jiné se dočte, že armáda má být spolehlivá a efektivní. Klíčem úspěchu je členství v NATO/EU. Armáda má být součástí systému a má se účastnit misí. V této části mě zaujala jedna věta:
Politická reprezentace České republiky věnovala armádě zatím jen okrajovou pozornost, z čehož vyplývají stále se prohlubující problémy
• ve schopnostech pružně reagovat na složité situace zejména náročných podmínek zahraničních misí v Afghánistánu;
• v opožděných řešeních vyžadujících nákladné investice, při nichž reagujeme jen na okamžitou (rozpočtovou) situaci;
• v narůstající ztrátě jednotnosti výzbroje;
• v nižší efektivnosti vynakládaných financí a jejich účinnosti na její modernizaci a výkonnost.
Kolik bylo lidoveckých ministrů obrany? Docela dost. To je docela výsměch a to i v případě, když nebudeme do lidoveckých ministrů počítat Vlastu Parkanovou, která zběhla k Top 09. Kdo tedy nevěnoval pozornost? Že to bylo těžké? Hm, to už tak v politice bývá. Pak, v pasáži „Jak na to“ následuje věta, u které se musí člověk s pamětí rozesmát:
Budeme usilovat o to, aby byl dokončen audit skutečného současného stavu resortu Ministerstva obrany ČR. Na jeho základě bude navrženo zjednodušení organizační struktury resortu MO a Armády ČR tak, aby její velikost odpovídala současným možnostem ČR a zároveň umožnila rozvoj armády po odeznění ekonomické krize. Vše při respektování již přijatých obranných závazků, nebo jejich modifikace.
Nebyla to náhodou Vlasta Parkanová, která nechala zarazit, respektive upravit a vyšumět jeden audit, který spustil Jiří Šedivý? Jedna šance byla a nedopadlo to dobře. Zbytek „Jak na to“ není příliš překvapivý ani špatný – redukce všeho možného, zachování kapacit, mise, spolupráce s akademickou bezpečnostní komunitou (jedna z věcí, kterou okamžitě podepíši), výběrová řízení a transparentnost a pak obvyklá úlitba – podpora českému obrannému průmyslu.
Co se týče zahraniční politiky je podobně jako u ODS smrsknutá do ekonomicko-unijně-ekonomického balíčku plus lidská práva. Pročítání této pasáže mi připomnělo nedávné vystoupení Cyrila Svobody na ministerstvu zahraničí na sympoziu o české zahraniční politice, které organizoval Ústav mezinárodních vztahů. Jeho oblíbená slova: Když já jsem byl ministr zahraničí… rozhodně vylepšovala náladu v obecenstvu.
Strana Práv Občanů ZEMANOVCI: Last and Least
Jestli někdo měl někdy v této zemi „gule“, byl to Miloš Zeman. Nesouhlasil jsem s ním tolikrát, že by to vydalo na knihu, ale přesto mám pro něj určitou slabost. Je to jestřáb, který zastíní jestřáby typu Saši Vondry. Jeho bonmoty jsou vtipné a trefné. A doma bych ho mít nechtěl.
Tato nevolitelná strana má program krátký a jasný. Co se týče bezpečnosti, dovolím si ocitovat celou inkriminovanou pasáž:
Považujeme za nutné, aby se profesionální česká armáda soustředila především na boj proti mezinárodnímu terorismu a aby byly omezeny výdaje na ty armádní činnosti, které s tímto posláním nesouvisí, s výjimkou účasti armády v Integrovaném záchranném systému.
A máte to. Doufám, že tento dvoudílný výběr oceníte. Sám pro sebe jsem došel po pročtení „reprezentativních dokumentů“ našich budoucích zákonodárců a vládních představitelů k jednomu poznání: Hlavně se při volbách neřiď tím, co tě zajímá, to bys nemohl volit. Hledej jinde, třeba v přemítání o sociálních dávkách, nebo o zdravotnictví. To má perspektivu…
Programy z pohledu bezpečnosti – bída na druhou (část 1.)
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 26. 5. 2010
Řekl jsem si, že není od věci podívat se na programy politických stran z hlediska bezpečnosti/zahraniční politiky. Koho bych volil, pokud bych měl na srdci jenom tuto oblast? A věru pohled do stran, které mají šanci, je tristní. A zdá se, že čím je to strana významnější, tím je to horší.
Jistě, uvedená otázka je hodně přitažená za vlasy. O amerických prezidentských volbách se říká, že je hlavním tématem domácí politika, ale pak prezident ve funkci tráví většinu času řešením zahraniční politiky. České volby jsou o domácí politice a i následný výkon moci není o ničem jiném. Je to logické, dané vahou česka v systému. Co si budeme nalhávat…
Ale přesto, od roku 1995 Česká republika byla dosti aktivní v zahraničních operacích, což sebou samozřejmě nese i zahraničněpolitické zviditelnění, závazky a zvýšení přirozené váhy. Takže by se dalo čekat, že se tento fakt, patnáct let po prvních krůčcích (samozřejmě, dal by se počítat i ten první a důležitý v první válce v Zálivu v letech 1990-91 a říkat 20 let), se nějak promítne do stranických programů, což je jeden z přímých komunikačních nástrojů politiků.
Promítá se, samozřejmě, ale povětšinou v obecných frázích, které neznamenají vůbec nic. Chápu, že programy, podobně jako oficiální strategie, musejí být dostatečně obecné, aby byly a) přijatelné a b) umožňovaly později reagovat téměř na cokoli a nesouhlas mohl být umlčen odkazem na obecné formulace v dokumentu.
Tento pohled je byrokraticko-politický, protože zcela vystihuje přání byrokracie (víme co děláme, hlavně nám do toho nekecejte) a politiků (hlavně mně s tím už neotravujte). Děkuji za něj jednomu kamarádovi (vidíš Jiří, že jsem si jej vzal k srdci), ale ne zcela se ním stále ztotožňuji. Myslím, že jistá míra konkrétnosti (jdoucí za výroky typu budeme dobrý spojenec, budeme bojovat proti terorismu) je nejenom nutná, ale hlavně férová, byť poté může exekutorům přidělávat vrásky.
Nyní tedy nabízím mé hodnocení segmentů programů vybraných politických stran i s komentářem (řazeno +/- podle preferencí).
ČSSD: Kdo hledá, ten (ne)najde
V programu zveřejněném na stránkách této strany se zájemce musí prolistovat až k bodu číslo 14, který se nazývá „V zahraniční politice“ (samostatná kapitola o armádě není nadohled). Sestává se ze čtyř odstavců, kde se píše o „konsenzuální zahraniční politice“, řešení „globálních problémů“ spolu s partnery, prioritním zájmu zajišťovat „vnitřní i vnější bezpečnost“ a „mezinárodní bezpečnost“ a zapojování české armády do „mezinárodních misí NATO a EU“ (kde je OSN? Jan Kavan nebyl přítomen?). Pak je jediná konkrétní věc – „Trváme na odmítnutí projektu protiraketové obrany USA na území ČR“. To je ale už poněkud zastaralé, ale budiž.
Člověk se musí prolistovat dál, na stranu 31, kde je kapitola s názvem Evropská společnost – mírová, sjednocená a demokratická (brrrrrrr; to je klišé). Zde je napsáno, že preventivní diplomacie a předcházení konfliktům je důležité, stejně jako dodržování mezinárodního práva, že je politika síly špatná a že celosvětové nukleární odzbrojení Baracka Obamy si zaslouží podporu.
Evropské aktivity v zahraniční a bezpečnostní oblasti jsou důležité, abychom byli schopni čelit hrozbám vycházejícím z regionálních válečných konfliktů, rozpadajících se států, oteplování atd. A pokud už by byla použita síla, má se pozornost okamžitě upřít na humanitární a rozvojovou pomoc a civilní rekonstrukci. Základem je princip lidské bezpečnosti).
Nadále budeme podporovat v souladu s našimi závazky zapojení ČR a její armády do mezinárodních vojenských misí Severoatlantické aliance a Evropské unie. Připravíme Národní strategii ČR pro působení Armády ČR v zahraničních operacích. Postupně budeme omezovat naši misi v Afghánistánu. V souladu se záměry NATO budeme omezovat vojenskou přítomnost v této zemi a předávat odpovědnost za její bezpečnost afghánským bezpečnostním silám. Armádu nechceme mít pouze pro zahraniční mise, ale i pro obranu a ochranu území ČR.
Tolik „velký“ volební program ČSSD. Co s ozbrojenými silami se z něj člověk nedozví. Ale abych byl fér, o trošku více je v Oranžové knize, která má dataci z konce ledna, k té se ale prokliká jen fajnšmekr. Zvídavější si ještě všimnou, že vedle volebního programu na internetových stránkách je Střednědobý program ČSSD. Na první pohled je mnohem obsáhlejší a konkrétnější. A skutečně. Třeba odstavec po mezititulku „Ozbrojené síly“ v kapitole „Branná a vojenská politika“ začíná slovy:
Jsme přesvědčeni, že současné ozbrojené síly České republiky tvořené početnými vojsky a množstvím techniky a zásob již neodpovídají potřebám 21. století. Jsou příliš velké, ale málo efektivní.
Dobrá, řekne si čtenář. Proč ne. Pokud ale pokračuje v čtení, čeká ho nejedno překvapení. Třeba se dozví, že:
Komplexní změny v ozbrojených silách České republiky vidíme v horizontu několika let. Do roku 2006 vybudujeme profesionální armádu, ve které již nebudou vojáci základní služby. Dojde ke snížení počtu vojáků a občanských zaměstnanců. Celkově by armáda měla mít do 35 000 profesionálních vojáků a maximálně 10 000 občanských zaměstnanců… Zásadní reformu armády ukončíme v roce 2010…
Tomu se říká zapomenutý program. A skutečně tomu tak musí být, protože text začíná slovy:
V parlamentních volbách v roce 1998 dosáhla česká sociální demokracie největšího úspěchu za celou svou existenci po roce 1918.
Dokument datovaný není, ale vzhledem k tomu, že na jiném místě se píše, že máme šanci v roce 2004 vstoupit do EU, mohl být vytvořen tak před deseti lety. A pak si stěžujte, že politici kašlou na aktualizaci strategických dokumentů.
ODS: Konflikty jsou jiné, musíme být READY
Této straně se budu věnovat na menším prostoru. Nikoli proto, že by její programový dokument byl v lepším stavu, ale proto, že je v něm toho pomálu. Asi stejně jako u ČSSD, ale na stránkách chybí kvíz v podobně střednědobého programu z roku 1992. Místo toho se tam dají nalézt veselé „Rathoviny“ a vážné „Bendloviny“ (to je ale pitomost), či anketa: Kdo by byl podle vás lepší premiér? (Překvapivě vede Petr Nečas nad Jiřím Paroubkem, kterému to naklikal, tipuji, Jaroslav Tvrdík.)
Pak najednou vykoukne úplně dole malý nápis: „Program ke stažení“. Otevřou se programové dokumenty, kde je nutné nalézt „Řešení která pomáhají – Volební program ODS – kompletní znění“. Má 52 stran, ale neděste se, je v něm hodně, hodně obrázků. Je tam i kapitola „Obrana“. Volič se dozví, že „Bezpečnostní prostředí 21. století vyžaduje komplexní řešení hrozeb“, že ODS dává přednost politickým prostředkům před silovými, že jsou důležité spojenecké závazky a v podkapitole „Posilování transatlantické vazby“ se třeba objeví blablabla:
ODS bude usilovat o to, aby Česká republika zůstala důvěryhodným, spolehlivým a především respektovaným spojencem v NATO a partnerem v EU. A to přesto, že česká spolehlivost k partnerům utrpěla kvůli zbabělosti a populismu Paroubkovy ČSSD velkou újmu.
Co se zahraničních operací týče, ODS s nimi počítá a to nejenom pod hlavičkou NATO, EU, ale i OSN. Charakter ozbrojených konfliktů se totiž zásadně změnil, vojenské konflikty se neomezují jen na místo vzniku, válečný střet má charakter globálního konfliktu a teroristické organizace „jsou schopné vyvolat teror kdekoli na světě“ (zní to jako z Občanské nauky pro pátou třídu).
Pak přichází tolik očekávaná podkapitola „Transformace a modernizace ozbrojených sil“. Včetně nadpisu čítá 73 slov. Trochu málo na to, že šéf ODS byl po léta největším stranickým expertem na obranu a často se k ní vyjadřoval a že má strana v současnosti i dosti (dosti) aktivního ministra obrany. Ale k dokumentu. Je prý nutné pokračovat v transformaci (kdy už to skončí? To budeme transformovat ještě další 20 let?) a modernizaci ozbrojených sil:
A to tak, aby byly dlouhodobě udržitelné a schopné nasazení na velké vzdálenosti, prakticky kdekoliv na planetě. Za samozřejmé pokládáme, že všechny kapacity ozbrojených sil budou v případě potřeby schopny podpořit integrovaný záchranný systém ČR a Policii ČR při živelních katastrofách, například povodních nebo sněhových kalamitách.
Co k tomu dodat: Halóóó, proberte se, je rok 2010, výdaje na obranu klesají kontinuálně už přes deset let, v kase zeje díra a vy se tváříte, jako by se nic nedělo. No, a pak už je jenom douška o tom, že protiraketová obrana ano, pokud budou Američané ještě chtít. Když člověk listuje dál a přežije zahraniční politiku pro zemědělce (spravedlivější dotace z EU, přesměrování plošných dotací z EU atd.), tak přijdou „Zahraniční vztahy“.
Kapitola správně identifikuje, že dnešní prostředí je „charakteristické určitou redistribucí moci doprovázenou relativním oslabením vlivu USA, vnitřní konsolidací a větší asertivitou ruské politiky a hospodářským vzestupem Číny a Indie“. Autoři neopomenou dodat, že EU má problém s prosazováním reforem. Odpovědí ODS na výzvy musí proto být „cílevědomý program zahraniční politiky opírající se o dobré sousedské vztahy v regionu.“
Pak následují podkapitoly, které netřeba rozebírat, jsou naplněny dle očekávání: Transatlantická vazba, Liberalizace světového obchodu, ODS a Evropská unie, Alternativa k evropskému federalismu, Proti protekcionismu a regulacím, Rozšiřování EU, Ekonomická diplomacie, Rozvojová spolupráce, ČR a Rusko, Lidská práva a Image ČR ve světě. Je to takové ekonomicko-unijně-ekonomické plus lidská práva. To je ale komplikovaný svět…
A o slovo se hlásí Irák…
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 29. 4. 2010
Společná patrola amerických a iráckých vojáků necelé dva týdny po parlamentních volbách; Foto Staff Sgt. Adelita Mead, U.S. Army
Je to necelý rok, co jsem psal o dnu Irácké nezávislosti, kdy americké síly předaly Iráčanům kontrolu nad bezpečností. Tehdy byl důvod k opatrnému optimismu, i když jsem psal tehdy o tom, že politická situace bude mnohem komplikovanější, než bezpečnostní (samozřejmě, obojí spolu úzce souvisí), což znamená, že země není z problémů venku. Na to člověk nemusel být vědma. Přesto existovala naděje, že po druhých parlamentních volbách bude větší ochota nalézt společnou řeč a pokusit se politicky překonávat nedůvěru a neshody.
Vypadá to, že naděje, která existovala od loňského léta se začíná znovu utápět v krvi a hádkách. A tentokrát bez kohokoli, kdo by byl ochoten se do procesu vložit – stahování musí jít podle plánu (v létě mají být stažené všechny bojové jednotky), děj se co děj, říká americký prezident. I přesto, že lidé kolem něj jsou opatrnější a vyzývají k flexibilitě. Zkrátka, Irák zmizel z titulních stran a Bílý dům si nepřeje nic jiného, než aby to tak zůstalo.
Two former officials who worked on Iraq policy in the Obama administration said that after it became clear how late the elections would be, Gen. Ray Odierno, the commander in Iraq, wanted to keep 3,000 to 5,000 combat troops in northern Iraq after the Aug. 31 deadline. But the officials, who spoke on condition of anonymity because of the delicacy of the matter, said it was clear that the White House did not want any combat units to remain.
Zdá se, že sektářské násilí a vyřizování si účtů je opět na vzestupu. Amnesty International vydala zprávu, ve které popisuje, že každý měsíc umírají stovky civilistů. Stávají se terčem útoků různých polovojenských skupin či teroristů z Al Kajdy v Iráku. Iráčtí politici by mohli udělat více, ale nejsou schopni, či nechtějí. A třeba zprávy o brutálním zacházení a mučení sunnitů v tajné věznici, proti které byl „Abu Ghraib piknik“, přidávají situaci na výbušnosti.
Jak už bylo řečeno, Američané se do ničeho vkládat příliš nebudou, což je škoda, protože teď by se prostředník hodil. Bohužel se ale ukazuje, že situace začíná být hodně vážná – politická nestabilita se šíří a proměňuje se v bezpečnostní problém. Aplikace COIN a vůle Iráčanů pomohla situaci uklidnit, příliš rychlé opuštění zásady, že populace je na prvním místě, může to pozitivní zvrátit. Americký velvyslanec Christopher Hill může maximálně vyjadřovat nespokojenost nad tím, jak se volební proces protahuje (pro připomenutí, volby byly 7. března), ale s Núri Malikím, který se nechce vzdát premiérského křesla udělá pramálo. V pondělí zvláštní volební soud (na těchto orgánech není obvykle nic dobrého, nemusíme chodit daleko, stačí si připomenout prvorepublikový volební soud v ČSR) vyškrtl desítky zvolených kvůli údajné spolupráci s režimem Saddáma Husajna a stranou Baas. To je špatná zpráva pro Ajáda Allávího, který může přijít o křehkou většinu a o naději stát se premiérem.
The machinations over the results have also cast doubt on the ultimate fairness of an election that was seen as a test of Iraq’s nascent democracy and the United States’ ability to withdraw. The political impasse has revived sectarian tensions that are never far from the surface and has raised the specter of even more violence. Mr. Allawi’s supporters, many of them Sunni Muslims, denounced the ruling and other moves since the March 7 election as an effort to undercut the voters’ will. Sunni anger over elections in 2005 fueled the insurgency that engulfed the country.
Aláví se obrátil s žádostí o pomoc na OSN a Spojené staty. A… nic. Všichni se shodovali na tom že je nutné dostat sunnity na palubu, a když se skoro stalo, nechají se v klidu popadat z paluby dolů. Ještě je ale šance pokusit se situaci zklidnit. Teď, protože až se Irák dostane na titulní strany bude pozdě. Nestane se tak sice zítra, ale scénář se dá předpokládat: pokud se nic nezmění, vláda nemusí být ustavena do konce léta, Američané v tu dobu už budou pryč a pak se může zdvihnout vlna sektářského násilí, která Irák dočistí. V tu chvíli by toho už moc nezbývalo – rozpad či hodně volná konfederace. Ale kdo ví. Trefně to vyjádřil Tom Ricks:
But the truth is that I don’t know and neither does anyone else. But as Tom Friedman used to say every year , the next six months in Iraq could be decisive.
Když Afghánistán před lety kvůli Iráku zmizel z titulních stran, vytvořil se tam malér obřích rozměrů. Před dvěma lety zmizel z titulních stran Irák kvůli Afghánistánu a má našlápnuto k pěknému maléru. Měli bychom v těchto týdnech sledovat Irák velice bedlivě a to nejenom kvůli tomu, co se tam může stát. Ale kvůli obdobě, která čeká v příštích letech Západ v Afghánistánu. Problém iráckého zklidnění situace byl v tom, že politický proces značně pokulhával za aktivitami v oblasti bezpečnosti. Třeba spolupráce se sunnitskými kmeny se nedala označit za součást širšího politického procesu, protože šíité nikdy příliš neakceptovali americké dohody (viz osud Synů Iráku).
Dosažení politického urovnání je mnohem složitější a dlouhodobější proces, než pacifikace nějaké oblasti (a tím nechci říct, že zajištění kontroly oblasti při COIN operacích je snadná). Nicméně pro úspěch či neúspěch protipovstaleckého konceptu naprosto klíčová. V Afghánistánu se chystá předávání provincií (jak mně a kolegům řekl jeden diplomat v Bruselu: do konce roku musejí být alespoň dvě, dostatečně důležité, aby se daly prodávat jako úspěch koaličního tažení a dostatečně klidné, aby se tam spojenci nemuseli za pár měsíců vrátit), ofenzíva v Kandaháru, ale podle všeho politický proces na centrální ani na provinční úrovni příliš nepokročil.
Proto doporučuji jednu věc – pokud vás zajímá Afghánistán, sledujte v těchto týdnech bedlivě Irák.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments