Esprit de corps – duch jednoty, pospolitosti, soudržnosti, solidarity, bojovnosti.
Prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc. Slovník cizích slov

Námět tohoto článku pro ONWAR ve mě dřímal již delší dobu, ale spouštěcím mechanismem pro něj byl telefonický rozhovor s Františkem Šulcem. Ačkoliv se točil kolem úplně jiného tématu, na toto jsme rovněž narazili. Překvapilo mne, že ačkoliv jsme se oba shodli na důležitosti kultivace esprit de corps v AČR, ohledně konkrétní aplikace jsme stáli každý na jiném názorovém břehu. Tímto článkem bych si mimo jiné rád ověřil, nakolik je můj názor osamocený či nikoliv.

Ačkoliv vědomě Armáda České republiky myšlenku esprit de corps podporuje a pětice slov odpovědnost, obětavost, odvaha, věrnost a čest je na většině náborových letáků, v nevědomé rovině často podniká kroky, které jsou v přímém rozporu s podporou esprit de corps. Pokusím se v následujících odstavcích jmenovat hned několik příkladů a na závěr možnosti k nápravě.

SPZ nebo šlechtický erb?
K čemu slouží rukávová označení jednotek? Praktik by řekl, že k tomu aby vojáci poznali kdo je odkud a tedy že to není nic jiného než SPZ pro jednotlivce. Idealista by viděl vztah mezi rytířskou heraldikou a označením vojenských jednotek, která se dodnes heraldickými pravidly řídí. Jelikož mne toto téma vždy zajímalo, všímám si názorů na toto téma mezi různými skupinami. Přestože je to založeno výhradně na mém pozorování, troufnu si tvrdit, že naprosté většině civilistů a většině vojáků je bližší první přístup.

Nebylo tomu však vždy tak. V západním světě pravděpodobně první armádou, která používala uniformy a jednotné označení vojáků, bylo spartské vojsko. Pro spartského vojáka byly typické dvě „výstrojní součástky“, které ho odlišovaly od ostatních řeckých vojáků své doby – šarlatový plášť a štít s písmenem lambda. Tyto dva atributy s nimi byly natolik spojené, že v několika případech stačilo jejich spatření k tomu, aby nepřátelské vojsko při pohledu na ně raději začalo vyjednávat o míru.

Pro spartského vojáka bylo nemyslitelné, aby do války pochodoval bez nich, byly to symboly vykoupené roky výcviku, které ho odlišovaly od všech ostatních. Natolik nemyslitelné, že když před bitvou, kterou měli svést po boku spojeneckého města, použil spartský generál lest a nařídil svým vojáků pro jednou vyměnit své štíty se znakem lambda za štíty vojáků spojeneckého města s písmenem sigma, věděl, se z této malé lsti stane rozhodující prvek bitvy. Před nárazem obou falang spustilo spartské vojsko válečný pokřik svého města následovaný posměškem „Dnes vás Sigmy dostanou“. Výsledkem byl hromadný útěk nepřátelského vojska ještě předtím, než se obě falangy střetly.

Přesto dnes Armáda České republiky chce po vojácích opakovaně, aby obrazně odhazovali svůj šarlatový plášť a označení. Že si toho nejste vědomi? Po vojákovi AČR je vyžadováno, aby před každým nasazením v zahraničí zapomněl, ze které jednotky pochází a na jejíž tradice a historii byl hrdý a stal se součástí anonymního ad hoc vytvořeného davu s názvy jako PRT, OMLT a mnoho dalších.

Jak to myslím? Například PRT má vlastní rukávové označení, které v misi nahrazuje na uniformách označení jednotlivých útvarů. Znaku PRT přitom vojáci pro jeho charakteristický tvar, velikost a kresbu, neřeknou jinak než „pivní tácek“. Již jeho pojmenování jasně ilustruje, jakou morální vzpruhu poskytuje svým nositelům v boji.

Přitom tento stav je bezprecedentní. Ostatní armády NATO zcela přirozeně používají stejné označení při zahraničním nasazení i ve vlasti, pouze ho doplní například označením ISAF. Pochopitelně ne všemi jednotkami a útvary AČR je tento stav nesen nelibě, nemalé části je zcela lhostejný, což je ovšem lakmusový papírek toho, jakou důležitost pro ně esprit de corps má.

Z mého pohledu, pokud vojákovi není povoleno nosit rukávové označení své jednotky v jediný čas, kdy na tom skutečně záleží, to znamená v boji, zcela to shazuje celý koncept. Samozřejmě některé jednotky pozemního vojska a letectva se s touto situací vyrovnávají po svém, stačí se podívat na obálky armádního měsíčníku A report za poslední rok.

Vizitka nebo Curriculum Vitae?
Další nedostatek, který je spojen s rukávovým označením jednotek, je dle mého názoru neexistence institutu „Combat Badge”. Co to je? Možná, pokud patříte mezi pozornější, jste se například při pohledu na uniformu amerických generálů McChrystala a Petraeuse podivili, proč mají označení příslušnosti k jednotce na obou rukávech, přičemž každé z nich je jiné. Ačkoliv oba dva jmenovaní nosili během svých kariér na levém rukávu každé tři roky jiné označení jednotky, u které právě sloužili, na pravém rukávu měli po drtivou část z nich to samé. Generál McChrystal označení speciálních sil, generál Petraeus 101. výsadkové divize. Přesto, že ani jeden z nich, v době kdy zastávali funkci velitele ISAF, nebyl příslušníkem těchto jednotek po více než dekádu, příslušnost k jednotkám, ke kterým kdysi patřili, byla z jejich uniforem na první pohled patrná.

Combat badge je tedy označení jednotky ve které voják sloužil, prodělal s ní zahraniční nasazení, ale již u ní neslouží. Většina vojáků má tedy na levém i pravém rukávu stejné označení, ti starší a zkušenější však zpravidla nikoliv. Ačkoliv pozemní vojsko USA je proslulé tím, že každý krok v ní je řízen nějakým nařízením či předpisem, nošení combat badge není nijak detailně upraveno. Jediným pravidlem je, že nelze nosit více než jedno, volba konkrétního označení je věcí vojáka. Ti si zpravidla vybírají označení nejprestižnější jednotky, u které sloužili, nejčastěji je tedy možno vidět 82. a 101. výsadkovou divizi a 1. jízdní divizi.

Oproti tomu u nás je voják, který by chtěl z kariérních důvodů opustit svůj bojový útvar a postoupit dále, zbytečně postaven před Sofiinu volbu mezi učiněním emocionální tlusté čáry za svou minulostí, na kterou byl právem hrdý, a v pokračování nošení dosavadního označení a doufat, že jeho nový velitel bude tolerantní. Tento stav nejen, že nepřispívá ke zvyšování esprit de corps, ale ani mobilitě vojáků uvnitř AČR, jak se to od nich bude vyžadovat v novém kariérním řádu.

Jak dál?
V závěru se pokusím nastínit několik možností řešení. Výčet samozřejmě není vyčerpávající, na některé se bezpochyby přijde při následné diskusi.

1. Umožnit vojákům sloužícím v zahraničních misích nasazení nosit označení jejich mateřského útvaru
   Nasazení vojáka v zahraničí je logickým pokračováním jeho práce doma, nemělo by být vnímáno jako něco mimořádného. Na služební cestu nikdo jinou nášivku přece také nedostává. Proto by bylo vhodné využít nadcházející transformaci českého PRT v Logaru na TSE, zrušit neoblíbenou dosavadní praxi a místo vymýšlení další nášivky pro nově vzniklé TSE se vrátit k nošení útvarových nášivek v misi. Druhým, avšak méně elegantním řešením, je souběžné nošení útvarové a misijní nášivky, tak jak to praktikoval například 1. OMLT ve Wardaku.
2. Zřídit institut combat badge
   Tomuto možnému opatření pomohla nedávná úprava polních uniforem vzor 95. Jelikož uniformy disponují po vzoru například amerického polního stejnokroje velkými obdélníky ze suchých zipů na OBOU rukávových kapsách, lze combat badge zavést okamžitě bez jediné vynaložené koruny. Zda by mělo být umožněno nosit combat badge jen vojáků, kteří s danou jednotkou byli nasazeni či u ní jen dlouhodobě sloužili, je věcí diskuse.
3. Zaměřit se na zvýšení hrdosti na příslušnost ke druhu vojska napříč AČR
   Tady by bylo možných opatření skutečně nepočítaně. Zaměřím se proto jen na některé relevantní pro pěší vojsko.

• Výměna světle zelených baretů mechanizovaného vojska za jinou barvu
  Jistě jste si povšimli, že zatímco například výsadkáři nosí barety při každé možné příležitosti, u mechanizátorů je tomu přesně naopak. Jedním z důvodů je samozřejmě i prestiž s červeným baretem spojená, dalším důvodem je však zcela evidentně nepovedený odstín světle zelené, který je skutečně odpudivý. Pokud by se ho podařilo vyměnit za nějaký jiný odstín zelené či khaki, jistě by to prospělo esprit de corps mechanizovaného vojska.
• Výměna baretových odznaků u výsadkového vojska
  Ještě na konci 90. let nosili výsadkáři na baretech, na rozdíl od zbytku armády, velké státní odznaky namísto malých. Bylo to pokračováním historické tradice výsadkového vojska, která vznikla již za 2. světové války a pokračovala i v československé armádě. Vzhledem k situaci, kdy nositel červeného baretu v AČR ve většině případů NENÍ výsadkářem a výsadkový výcvik nikdy neprováděl, by bylo opětovné zavedení nošení velkých odznaků na baretech morální vzpruhou pro ty, kteří provádí výsadkový výcvik bez ohledu na jejich konkrétní příslušnost ke druhu vojska. Náklady spojené s tímto opatřením jsou samozřejmě nulové, odznaky se stále používají na brigadýrkách.
• Opětovné zavedení třídností
  Jsem si samozřejmě vědom, že třídnosti znovu zavedené jsou, a to již od roku 2008, ale každý kdo se o problematiku trochu zajímá, ví, že zájem vojáků je tristní. Proč? Jedním z důvodů je samozřejmě příliš byrokratický systém jejich udělování. Druhým, avšak neméně důležitým, je samotná neexistence těchto odznaků. Ano, po tolika letech od znovuzavedení nemá voják možnost získaný odznak třídnosti nosit na uniformě. Doposud vyrobená malá série odznaků vůbec nerozlišuje ZA CO byl odznak získán, jen jeho stupeň. To znamená, že odznak pro logistika III. třídy je shodný s odznakem průzkumníka či střelce III. třídy, což samozřejmě jakéhokoliv vojáka od bojových jednotek nadobro odradí od pokusu o získání odznaku, už jen proto, aby se nestal terčem posměchu svých spolubojovníků.

Tento článek jsem psal bez vědomí svých nadřízených a názory v něm vyjádřené jsou pouze moje, nikoliv jednotky, u které sloužím.