Archiv 2009
Další černý den (UPDATED)
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 31. 12. 2009

Nechtěl jsem dnes už nic psát, ale tohle nemohu vynechat. Včera zahynula při výbuchu nastražené výbušniny novinářka z listu Calgary Herlad Michelle Lang (34) a čtyři kanadští vojáci. Několik hodin poté se na základně v Chóstu odpálil sebevrah a zabil osm lidí, kteří byli buď zaměstnanci Ústřední zpravodajské služby (CIA), nebo jí byli najmuti.
Michelle Lang je první kanadskou obětí z řad novinářů od začátku afghánské kampaně. Nedávno se vdala a toto byla její první cesta do Afghánistánu. S kanadskými vojáky v Kandaháru byla od poloviny prosince a domů se měla vrátit na konci ledna.
Lang was the Herald’s full-time health reporter and captured a National Newspaper Award earlier this year for her coverage of the health beat. Shortly before Christmas, Lang blogged about the atmosphere at the base. “I am currently at Kandahar Airfield, the sprawling military base near Kandahar City perhaps best known for its dusty conditions and a very busy Tim Hortons. At the moment, Afghanistan’s winter rains have turned that famous dust into a giant mud pit,” she wrote.
V druhém případě potvrdil BBC mluvčí Talibanu, že osm lidí na předsunuté základně Chapman pracujících pro CIA zabil jeden z vojáků Afghánské národní armády, který ovšem spolupracuje s extremistickým hnutím. Bezpečnostními opatřeními prošel díky tomu, že měl na sobě uniformu. Pod ní ovšem skrýval pás s výbušninou, kterou odpálil v tělocvičně. Dalších šest lidí bylo zraněno.
Na této základně nedaleko pákistánských hranic je umístěn i americký Provinční rekonstrukční tým a podle všeho ji ve velkém využívá i CIA. Jak píše na svém webu BBC:
Reports say the base is used by provincial reconstruction teams, which consist of soldiers and civilians. The base has been described as „not regular“ – a phrase that implies it was a centre of CIA operations in Khost province, the BBC’s Peter Greste in Kabul says. It is the biggest single reported loss of life for the CIA since the war began in Afghanistan eight years, and the biggest loss for the US since October. „We mourn the loss of life in this attack, and are withholding further details pending notification of next of kin,“ US state department spokesman Ian Kelly said. A spokesman for Isaf, the international Nato force in Afghanistan, said that „no US and no Isaf military personnel were killed or injured“ in the incident.
V Afghánistánu se už nevede sezóní válka. Každý incident je varováním před tím, co se dá čekat příští rok. Může být, a je pravděpodobné, že bude, ještě mnohem horší, než ten letošní. I během dnešních oslav proto nebude od věci si připomenout ty, kteří slouží v zahraničních misích a ty, kteří se z nich nevrátili.
UPDATE: Podle posledních zpráv v Chóstu na Chapmanově základně (pojmenované podle prvního padlého Američana při kampani v Afghánistánu) nezahynulo osm, ale sedm lidí. Jde o největší ztrátu CIA od roku 1983, kdy v Bejrútu zemřelo při teroristickém útoku osm zaměstnanců CIA. Je možné, že dva z nich byli kontraktoři najatí bývalým Blackwaterem. Atentátník se do tělocvičny dostal v uniformě ANA a podle některých informací měl přístup usnadněn i tím, že měl být naverbován jako informátor. Je možné, že z této základny jsou řízeny i bezpilotní letouny, které provozuje CIA, útočící na cíle v Pákistánu.
Najděte deset rozdílů
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 31. 12. 2009
Pamatujete ještě na nahánění různých opisovačů na akademických půdách? Dostal se mi nyní do rukou takový pěkný materiál (zajímavý je mimo jiné i posledním jménem), který jakoby vypadl z pravěku. Doufám, že to půjde přečíst (lepší je zvětšení na celou obrazovku) a že budete mít v posledním dni roku 2009 dostatek trpělivosti. Najděte deset rozdílů!
COIN a význam lehké pěchoty II
Autor: Ondrej Rajkovic Kategorie: Koncepty | Concepts Datum: 29. 12. 2009
V reakci na předchozí článek stejného názvu se objevilo několik reakcí, které byly natolik zajímavé, že jsem se rozhodl pokračovat v psaní na toto téma. Zásadním impulzem byl komentář Iva o způsobu nasazování jednotek AČR v Afghánistánu:
U nás každá bojová jednotka zpravidla pracuje při zahraničním nasazení jednu úroveň pod svým domácím standardem. To znamená 601. SkSS dělá praci lehké pěchoty, ta zase práci bigošů, bigoši vyžerou co na ně zbyde.

Přetištěno se svolením 2. výsadkové roty (www.2vysadkovarota.cz)
To znamená, že jednotky nemohou být dobře využity při nasazení protože se připravují na jiné úkoly než na ty, jež jim budou přiděleny. Proč je tomu tak? Jistě, jsou zde politické tlaky, je zde tlak veřejného mínění, také generální štáb přispívá svým dílem, ale to určitě není primární důvod. Dle mého názoru primárním důvodem je, že velitelé kontingentů nevědí, nebo se bojí využít prostředky, které mají k dispozici, náležitým způsobem.
Pokud se podíváme na americkou pěchotní doktrínu tak celá činnost pěších jednotek (teď nemyslím mechanizovanou pěchotu) se točí kolem jedné činnosti – kolem patrolování. Chápu, že je nutné využívat vojenskou část PRT pro eskortování civilních expertů a také pro plnění různých dalších úkolů – bezpečnostní patrolování (security patrolling), demonstrační patrolování a jiné. Co je ale podstatné je to, že na tyto úkoly nemusí být nasazeny všechny jednotky kontingentu. Mobilní pozorovací týmy jsou u PRT právě proto, aby prováděly výše uvedené činnosti.
Pak je zde ale průzkumný odřad (PzO), který má úplně jiné poslání – být prodlouženou rukou velitele kontingentu v těch částech provincie kam se běžně MOTy nedostanou. Podle informací od příslušníka PzO 3.kontingentu PRT Lógar jsou v provincii místa, kde čeští vojáci dosud nebyli. Konkrétně by se mělo jednat o části okresů Baraki Barak, Čarch, celý Charvar a další. Není zde očividný konflikt?
Na jedné straně se PRT snaží o rekonstrukci celé provincie (ne pouze jednoho nebo dvou vybraných okresů jako to je v případě strategie ink-spots) a na straně druhé je celá tato snaha úplně zbytečná protože příslušníci PRT se do některých míst ani nepodívají. Je to krutá realita? Ano. Je to k pláči? Ano. Je zde možnost jak to změnit? Ano.
Prostředkem změny je právě průzkumný odřad. Malá, dobře vycvičená a motivovaná jednotka s adekvátní palebnou silou, která bude působit v místech kde nikdo zatím nebyl. Zní to jako sci-fi, ale je to tak. Ivo, zde v komentáři u článku o struktuře družstva a čety popsal jakým způsobem byl organizován PzO 3.kontingentu a jsem přesvědčen, že právě to je cesta do budoucnosti.
Dalším faktorem je výcvik – PzO 3.kontingentu provedl několik úspěšných aeromobilních patrol do nejzapadlejšího okresu provincie Lógar, což ocenili zejména Američany na Shanku. Zde je další důvod, proč má PzO takovou cenu – schopnost provádění aeromobilních misí (průzkumných, doprovodných i útočných). Znovu zdůrazňuji, že COIN není jenom o pasivní ochraně místních obyvatel, ale také o agresivním přenesení boje na území nepřítele. Je v tom jednoduchá logika – pokud budeme povstalce dostatečně zaměstnávat bojem o vlastní přežití, pak nebudou mít mnoho času na vyrábění a pokládání IED, ostřelování základen a podobně.
Průzkumný odřad je potřebným prvkem pro každý kontingent, protože poskytuje jeho veliteli dodatečné možnosti – konkrétně úzkou specializaci na bojové i průzkumné patrolování. Pokud by všechny průzkumné odřady vykazovaly stejnou míru spolupráce s příslušníky americké pěchoty v Lógaru jak tomu bylo u PzO 3. kontingentu, pak možnost provádět aeromobilní mise se stane výhodou k nezaplacení.
Vojenské rozhledy 4/2009
Autor: František Šulc Kategorie: Koncepty | Concepts Datum: 28. 12. 2009
Rád bych upozornil na tři texty z posledního čísla Vojenských rozhledů, teoretického to časopisu Armády České republiky. Mám k tomuto časopisu řadu výhrad, to ale neznamená, že je zcela prost článků, které stojí za to si přečíst.
Dle pořadí v časopisu zmíním jako první stať Libora Stejskala (akademika, který má za sebou rok v českém PRT v Lógaru) nazvanou „Mise České republiky v Afghánistánu: Zkouška nových rozměrů“. Dělám to nejenom proto, že, pokud je mi známo, OWOP v tomto textu „získal“ historicky první citaci v akademickém časopise. Důležité je to, že konečně teoretik s praktickou zkušeností píše o misi v Afghánistánu v českém vojenském teoretickém časopisu.
To je ostatně jedna z mých výhrad k rozhledům. V porovnání s jinými časopisy v Británii a USA jsou ti, kteří prošli misemi (nejenom v Afghánistánu) velice málo „vidět“. Mám na mysli, že málo píší a málo i třeba učí. Důsledkem čehož je bezpečnostní prostředí v této zemi mnohem chudší, než by muselo být. Zkrátka mám pocit, že si málo vážíme lidí z praxe, kteří se vymykají průměru (takže jsou vnímáni jako nebezpečí pro své okolí).
Libor Stejskal píše o několika závěrech a výzvách (je nutné si ale uvědomit, že text byl psán někdy na počátku léta):
- Konkrétním úkolem… zůstává širší a systematičtější zapojení do budování a výcviku Afghánské národní armády a především Afghánské národní policie… Je jasné, že čistě vojenský výcvik možná ANP pomůže přežít v terénu tváří v tvář nepříteli, v žádném případě však nenahradí policejní kvalifikaci, znalost klasických dovedností a postupů – ta přitom chybí nejvíce. Zároveň je třeba, aby se co nejdříve podařilo celý výcvik ANP důsledně systematizovat a standardizovat.
- …Problémem zůstává příprava kontingentů, které v domácích podmínkách disponují zcela odlišnou technikou a výzbrojí, než kterou poté používají v misi. Probelmatický je přístup rezortu obrany k pořizování techniky… Celkově je třeba apelovat na mechanismy civilní kontroly ozbrojených sil (např. v Parlamentu ČR), aby předcházely potenciálnímu zneužití „zabydlení“ AČR v Afghánistánu k nahodilému, nestandardnímu a nesystémovému pořizování výzbroje a dalšího vybavení.
- Přibližně uprostřed trvání projektu PRT (má poznámka: pokud dobře počítám, v létě příštího roku) by měla přijít rozvaha, co dělat dál, jak využít získané zkušenosti a vydobytý politický kapitál…
- Politická reprezentace ČR by se měla alespoň rámcově shodnout, podle kterých kritérií a okolností se bude rozhodovat o prodloužení působení či o stažení jednotlivých kontingentů v misi ISAF…
- Nová vláda ČR po volbách 2009 by měla vyjít vstříc ostatním stranám na politické scéně a zvláště v poslanecké sněmovně, aby se podařilo zvýšit úroveň politické diskuse o smyslu a podmínkách mise v Afghánistánu…
Druhým textem, který je dobré si přečíst je „Struktura vojenských hodností v letech 1989-2009: Příliš mnoho důstojníků?“ Bohuslava Pernici. Toto téma bylo na OWOP několikrát probíráno a Pernicova stať může sloužit jako vhodné a dobré shrnutí podložené řadou „tvrdých“ dat. Poněkud selektivně si vyberu jednu tabulku a citát:
Redukce počtu důstojníků a generálů je transformačním procesem, který začal s pádem železné opony na přelomu 90. let 20. století. tento proces bude v rezortu MO ČR překvapivě pokračovat i po roce 2009, přestože usnesení vlády ČR č. 1154 z 12. 11. 2003, o koncepci výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky, přepracované na změněný zdrojový rámec, předpokládalo jeho ukončení k 31. 12. 2008. V rámci údajů o náboru do profesionální armády zveřejňovaných od roku 2004 ve statistické ročence… se dokonce zdá, že důstojníků je nedostatek… Nelze se ubránit dojmu, že po 20 letech od začátku procesu transformace armády vlastně stále stojíme na jejím začátku.
A nakonec jsem vybral text „Zahraniční vojenské mise a partnerské soužití“ sociologů Nataši Ballové, Radomíra Seligera, Jiřího Hodného a Jiřího Pavláta. Jde o původní výzkum mezi českými vojáky a vojačkami hodnotící (ne)proměnu jejich partnerského vztahu během a po misích. Odpověď zní, že manželský (partnerský) vztah se rozpadl v 15,6 procenta případů a ve 2,8 procentech případů se k sobě partneři po rozchodu zase vrátili.
A co by vojáci chtěli při působeních v misích zlepšit?
- umožnit spojení s rodinou přes internet (34,1 %)
- zlepšit telefonické spojení (32,9 %)
- umožnit častější (třeba i kratší) dovolenou (24,4 %)
- zrychlit písemný styk (4,5 %)
Jak je známo, rodiné zázemí má velký vliv na morálku, proto je důležité se těmito věcmi zabývat a nenechávat je pouze na velitelích či psycholozích v misi. Ti musejí být důležitým zdrojem informací a „první pomocí“ přímo na místě, ale trendy a širší souvislosti se dají zjišťovat pouze sociologickými výzkumy. Sociologové jsou proto pro jakoukoli moderní armádu velice důležití. A tak mně napadá, jak je to se sociology v českých ozbrojených silách? Kolik jich je? Je jim nasloucháno? Mají nějakou vážnost?
A nakonec, zaujala mně ještě jedna tabulka, která se týká počtu misí a věkového rozvrstvení:
Tropico a Afghánistán
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 27. 12. 2009

Strategická hra Tropico patří historicky k mým nejoblíbenějším. Člověk se stane vládcem ostrova, musí přežít několik desítek let a může být autokrat, stejně jako demokrat, podstupovat volební proces, nebo také ne, nechat zatýkat a vraždit politické odpůrce, čelit "insurgency" a "uplácet" voliče "krásným životem". Je to hra sice stará, ale stále vhodná především pro sociální vědce. A Hámida Karzáího...
Pokud ještě někoho z vás zajímají srpnové volby v Afghánistánu doporučil bych stránku Afghanistan Election Data. Jde o poměrně unikátní kolekci dat, která jsou i graficky ztvárňována na mapách. Zcela výborné ale je, že si každý uživatel může nastavovat filtry podle sebe.
Takto například vypadá „Bezpečnost a volební podvod“ (červené kruhy jsou volební místnosti s více než 600 voliči, kde dostal více něž 95 procent hlasů jeden z kandidátů, podkladové barvy potom znamenají bezpečnost oblastí – růžová znamená vysokou hrozbu a černá území kontrolované nepřítelem):
Zastánci Schumpeterovské „jiné teorie demokracie“ či „minimální demokracie“ mají jasno: to, co se stalo v Afghánistánu v srpnu a následujících měsících je jednoznačným důkazem selhání procesu demokratizace v zemi a sklouznutím k autokracii, při životě držené západními flintami. Pokud jsou svobodné volby a obměna politických elit jediným měřítkem demokracie, nemůže být hodnocení ani jiné. Ti, kteří tvrdí, že je to s demokracií „komplikovanější“ a že je nutné zohledňovat další měřítka (jako jsou svoboda projevu a tisku, občanská společnost, nevládní sektor, decentralizace…) se mohou utěšovat, že to dříve či později klapne.
Stačí se ale podívat na kompletní seznam Karzáího vlády a pochybnosti o upřímnosti a budoucnosti vzrostou. Sedí na to kamarádův komentář: pár hajzlíků vypadlo, ale většina těch velkých zůstala.
Autor tohoto textu patří k příznivcům Schumpeterovského přístupu jako hlavního měřítka demokracie, protože svoboda volebního procesu v sobě implicitně nese svobodu jednotlivce i projevu. Srpnové volby, které se odehrály za pomoci Západu a sloganech o demokracii z úst západních politických představitelů neměly a nemají s demokracií nic společného a není důvod, abychom si na něco takového hráli. Neznamená to, že by Západ neměl o demokracii v Afghánistánu usilovat, ale je to jediné měřítko a jediný cíl? A má být jediným měřítkem demokracie centrální a zkorumpovaná vláda v Kábulu?
V kladení otázek a v odpovídání na ně byl vždy skvělý jeden z největších politologů uplynulého století Samuel Huntington. Ve své zásadní knize Třetí vlna klade otázek celou řadu (a snaží se na ně odpovědět). V tuto chvíli se hodí tyto:
Působí v politice nějaký ve své podstatě nezvratný a dlouhodobý globální trend (jak soudili Tocqueville a Bryce), jehož působením se po celém světě postupně šíří demokratické politické systémy? Anebo je politická demokracie všehovšudy formou vlády fungující – s několika výjimkami – v několika málo bohatých a/nebo západních zemích? Není politická demokracie pro řadu zemí jen přechodným jevem, vládním systémem, který se střídá s různými podobami autoritářské vlády?
A mají tyto otázky vůbec význam?
Šťastné a veselé Vánoce | Merry Christmas
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 24. 12. 2009
Všem čtenářům a přispěvatelům, i jejich nejbližším, přeji krásné Vánoce. Zvláštní přání posílám všem vojákům a civilistům, kteří jsou v zahraničních misích: Děkuji za to co děláte, držte se a hodně štěstí vám přeji.
Díky Robertu Speychalovi a Aleši Knížkovi z Vojenského historického ústavu vám mohu na Vánoce nabídnout něco z minulosti. Jedná se o pár pohlednic (a jednu fotografii) z doby, kterou s takovou oblibou dodnes adorujeme. Tyto pohlednice kreslili i vážení malíři té doby a jelikož nešlo o státní zakázku, moc na tom nevydělali, byť se pohlednice prodávaly.
Jak jsem zmínil výše, tyto pohlednice se prodávaly a to povětšinou ve „vojenských zátiších“, která jeden sněmovní tisk popisuje dosti půvabně (omluvte dlouhý citát, ale nemohl jsem si pomoci):
Vojenská zátiší jsou výchovná zařízení vojenská. Doplňují výchovu, působíce na brance hlavně v době mimoslužební. Jest tudíž účelem vojenských zátiší, aby odváděly vojíny od toulek, pijáctví, prostituce a špatné společnosti vůbec tím, že jim poskytují v době mimoslužební bezplatně prostředí, kde by mohli pobývati, čísti, psáti, vzdělávati se, pěstovati zpěv, hudbu, ušlechtile se baviti, udržovati družné styky společenské a prováděti tělocvik a sport. Docházení do vojenského zátiší a účast v jeho podnicích v době mimoslužební jest ovšem dobrovolná. Každé zátiší je přípustno bezplatně všem vojínům bez rozdílu hodnosti a příslušnosti k útvaru, tedy i vojínům od jiných útvarů, zvláště od těch, které si nemohou zříditi úplné zátiší vlastní… Dřívější osvětové odbory, které původně měly obstarávati kulturní potřeby vojínů, byly touto života schopnější organisací prostě vytlačeny. Bylo tu zajisté rozhodující, že správa vojenského zátiší byla obstarávána do značné míry autonomně a že tím bylo vojsko co nejvíce zainteresováno na vojenských zátiších. Pro vojenskou správu padala tu na váhu další důležitá okolnost, že vojenská zátiší si opatřovala ke své činnosti sama nutné finanční prostředky, bez nichž se žádná ani kulturní činnost nemůže obejíti. V dnešní době, kdy rozpočet vojenské správy jest soustavně snižován, jest tato okolnost velmi důležitá a vojenská správa nemůže od této již osvědčené a vžité instituce upustiti, třebaže se na ni z některých míst žehrá. Dnes jsou vojenská zátiší nezbytnou součástkou vojenských těles a jsou včleněna ve vojenskou organisaci. Jejich činnost jest podrobně upravena služebním předpisem Š-III 3 a řadou výnosů ministerstva národní obrany. Jediným zdrojem příjmů vojenských zátiší jsou prodejny. Vojenská správa jest oprávněna míti prodejny v kasárnách na základě zákona o ubytování vojska z r.1879. Bylo by mylné se domnívati, že prodejny vojenských zátiší zhoršily materielní situaci drobných živnostníků oproti dřívějšímu stavu. Není třeba si tajiti, že skutečně došlo k poškození určitých živnostníků, zejména majitelů hostinců nižšího řádu, kteří dříve počítali výhradně s návštěvou vojáků. Kdežto dříve kasární kantiny byly oprávněny prodávati veškeré zboží, které vojín potřeboval, a vše v neomezeném množství, smějí nynější prodejny vojenských zátiší prodávati jen určité druhy zboží, a to jen drobné předměty skutečné denní potřeby vojínovy. Vojenská správa majíc snahu vyjíti co nejvíce vstříc požadavkům živnostnictva nařídila, aby vojenská zátiší nakupovala všechno zboží především u místního živnostnictva. Přes to, že vojenská zátiší pracují s velmi malým ziskem a také celková režie není malá, vykazují značný výtěžek. Až budou všechna vojenská zátiší zařízena a přemohou počáteční obtíže, lze očekávati, že budou moci věnovati na výchovnou činnost ve vojsku 7 až 8 milionů Kč ročně.
Vánoční dárek
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 23. 12. 2009
Říká se, že jestli chcete, aby nějaká zpráva zapadla, pusťte ji do médií v pátek vpodvečer nebo večer – televize ji nestihnou, noviny mají uzávěrku a redaktoři se snaží zmizet co nejdříve domů nebo do hospody (s časopisy vycházejícími v pondělí je to stejné). Navíc, respondenti se v pátek večer neshánějí nejlépe. A kdo čte internet v pátek večer? A v sobotu? To už je včerejší zpráva.
A ještě příhodnější je datum 23. prosince odpoledne. Třeba ta dnešní středa (nejbližší noviny vyjdou v pondělí ráno). Jak jinak uvažovat o následujícím oznámení, které 23. prosince 2009 vydalo ministerstvo obrany:
V pátek 18. prosince 2009 byla na Ministerstvu obrany ČR podepsána smlouva na pořízení 90 kusů lehkých obrněných vozidel typu IVECO M65E 19 WM 4×4 pro Armádu ČR. Za ministerstvo obrany dokument podepsal ředitel sekce vyzbrojování Ministerstva obrany ČR Jiří Staněk, za dodavatele, kterým je společnost PRAGA – Export s.r.o., její jednatel Jiří Lojan. Vláda ČR byla o uzavření smlouvy informována na svém jednání dne 14. prosince 2009.
Takže to, co ještě nebylo v září rozhodnuto je už od pátku podepsáno a od půlky prosince schváleno. Je to hezký dárek pro Pragu-Export v hodnotě 3,620 miliardy korun (včetně DPH). Konkrétně bude dodávka vypadat následovně:
Smlouva počítá s dodávkou 72 kusů lehkých obrněných vozidel bojových na podvozku IVECO M65E19WM 4×4 se zbraňovou stanicí PROTECTOR M151 A2 s 12,7 mm těžkým kulometem, 7 kusů lehkých obrněných vozidel bojových velitelských na podvozku IVECO M65E19WM 4×4 se zbraňovou stanicí PROTECTOR M151 A2 s 12,7 mm těžkým kulometem a 11 kusů lehkých obrněných vozidel bojové podpory na podvozku IVECO M65E19WM 4×4 se zbraňovou stanicí ZSRD-07 a kulometem ráže 7,62 mm. Součástí smlouvy je i dodávka bezprostředně souvisejících dílenských prostředků, náhradních dílů, munice a školení. Dodávky vozidel, včetně prostředků logistického zabezpečení, se uskuteční v letech 2010 – 2013.
Těch 11 ZSRD-07 je zatím jediným hmatatelným důsledkem česko-slovenské spolupráce, která byla alespoň oficiálně důvodem, proč nebylo vypsáno transparentní výběrové řízení. Jak řekl předseda výboru pro obranu Jan Vidím v říjnu:
„Největší posun nastal v tom, že se nákup internacionalizoval. V tu chvíli není možné vypisovat obchodní veřejnou soutěž.“ Pořízení vozidel přes mezinárodní agentury není podle něj průchodné, protože by se vítěz jenom těžko nutil k tomu, aby byl do akvizice zapojen i český obranný průmysl.
Slováci zatím neoznámili, že kupují další Iveca, tak jak bylo dohodnuto v „memorandu o porozumění“ (což není samozřejmě smlouva), takže nákup slovenských zbraňových stanic vypadá jako úlitba.
A ještě jednu věc bych doporučit vaší pozornosti. Budu teď házet čísly a doufám, že to nebude příliš zmatečné (byť popravdě, já z toho poněkud zmatený jsem):
- na začátku října jsem psal v Týdnu o tom, že se tento obchod chystá; tehdy se mluvilo o dvou až dvou a půl miliardách korun vyčleněných na 90 vozidel
- o pár dnů později napsal Oldřich Danda v Právu s odvoláním na plánovaný rozpočet, že 90 vozidel má v příštích pěti letech stát 3,49 miliardy korun
- poté, 15. října ministerstvo obrany informovalo poslance a novináře (tisková zpráva je na army.cz), že „(P)předpokládané náklady na pořízení 90 kusů pro Armádu ČR dosahují dvou miliard Kč.“ Na výboru pro obranu se tehdy hovořilo i o tom, že 90 LOV by mohlo být v dalších letech doplněno 30 kusy vozidel ve speciálních úpravách a tedy mnohem dražších, než těch provních 90. Zároveň bylo oznámeno, že ministerstvo financí schválilo na program přes čtyři miliardy korun. Slovenská strana měla podle představ odebrat 40 vozidel Iveco.
- a v dnešní zprávě se hovoří o 3,620 miliardách za 90 vozidel.
Už jednou jsem na OWOP prováděl podobný výpočet:
- 15 LOVéček stálo cca 499 milionů korun = 33.266.667,- Kč/kus (včetně věže, servisu, doplňků – kromě těch dodávaných opravárenským závodem – daně, MARŽE, atp.)
- 90 LOVéček má stát 3,620 miliardy = 40. 222.222,- Kč/kus (viz totéž co výše)
- jenom pro porovnání (a neberte to dogmaticky, každý obchod s vojenským materiálem je jiný, byť se může zdát velice podobný): Norsko nakupovalo v letech 2006-2007 25 vozidel Iveco za cenu cca osm milionů eur; jinými slovy, jedno LOV stálo 320 tisíc eur, tedy cca 8.640.000,- Kč. V tomto výpočtu se ovšem skrývá určitá chyba (například kurz jsem zvolil 27,- Kč za euro, jaký byl tehdy?), proto k vypočítanému číslu přidám 50 procent a něco navíc a dostanu se k ceně 13.000.000 milionů korun za kus (hovoří se přitom o tom, že Iveco stojí na trhu mezi 9,5-10 miliony korun). Pak je k této částce ještě nutné připočítat zbraňovou stanici, která se dá pořídit cca za stejnou částku, tedy do deseti milionů korun. I při tomto „čarování“ se ale člověk nedostane na výše, než 23.000.000,- Kč za kus (a věřím, že jsem docela nadsadil).
Jistě, dokáži si představit další náklady, jak o nich rádi hovoří zástupci Pragy-Export (mimochodem, Norové museli mít také další náklady při zavádění vozidla do služby – jako výukové materiály, servis, logistiku atp.), ale asi těžko se dá díky dalším nákladům dostat až na závratných více než 40 milionů za kus. Možná mi něco uniká a po vysvětlení bych pochopil… Do té doby můžu říkat jediné:
Snová množstevní sleva a krásné Vánoce Prago-Export.
Třístupňový systém velení/řízení
Autor: Mr. Deep Purple Kategorie: Koncepty | Concepts Datum: 21. 12. 2009
Tento text je prvním příspěvkem vojáka z povolání AČR, který si přál zůstat v anonymitě. Jeho vhled do teorie a praxe je natolik velký, že OWOP respektuje jeho přání. Důvodem je i to, že jeho texty (tento a, doufám, budoucí) budou přínosem do debat, které se na tomto webu vedou. OWOP samozřejmě zná pravou totožnost autora.

Napoleon přecházející Alpy; olej na plátně, 1801, Jacques-Louis David (1748-1825); Kunsthistorisches Museum
Třístupňové velení/řízení se často ztotožňuje s dělením hierarchicky uspořádané organizace na tři stupně řízení: strategický, operační a taktický. Toto dělení je používáno pro vojenské organizace. Je třeba jej považovat za relativní, a to zejména ve vztahu k velikosti organizace. Co je například v rámci českých ozbrojených sil považováno za strategické rozhodnutí, může být z pohledu amerických ozbrojených sil považováno za rozhodnutí náležející nižšímu stupni.
Počet stupňů řízení/velení
Dělení na strategický, operační a taktický stupeň řízení v české armádě přetrvává z doby, kdy byla schopna vést rozsáhlou lineární bojovou operaci. Konkrétně přetrvává z doby studené války, kdy měla Československá lidová armáda připravené operační plány na vedení takové operace i za hranicemi tehdejší Československé socialistické republiky.
Při určování počtu stupňů velení/řízení jde o optimalizaci organizační struktury ve vztahu k předpokládanému rušení kanálů potřebných pro plánování a koordinaci operace od centra až na nejnižší výkonnou úroveň. Při lineární bojové operaci spočívající v rozvinování vojska v určitém prostoru tak velitelství, které je bezprostředně nad rozvinovanými útvary, plní roli koordinátora jejich činnosti. Případně disponuje prostředky pro posílení činnosti těchto útvarů. Podobnou roli hraje vyšší velitelství.
Ve zkratce jsou tedy organizační struktura ozbrojených sil a jejich hierarchické dělení určeny charakterem předpokládané nejrozsáhlejší lineární bojové operace a stupněm rozvoje informačních technologií, které jsou z pohledu centra (HQ) schopny alespoň částečně nahradit funkci nižších velitelství zejména ve vztahu jejich odolnosti proti rušení činností protivníka.
To, že tento způsob dělení organizační struktury přetrvává i 20 let po konci studené války ukazuje na fakt, že Česká republika stále deklaruje schopnost vést lineární bojovou operaci. Nicméně již v roce 2001 stanovením násobku válečných počtů na 1,8 mírových počtů Česká republika přiznala, že není schopná takovou operaci vést! Navíc po našem vstupu do NATO a EU není ani proti komu vést obranou operaci na českém území. To, že však dinosauří obsese třístupňového systému velení/řízení stále přetrvává mezi vojenskými plánovači, je jednak způsobena tím, že absolventi západních velitelských a válečných škol tvoří dnes v armádě menšinu, jednak je tento způsob uvažování diktován ze strany sekce personální Ministerstva obrany.
Když je školství překážkou
Většinu absolventů kurzu generálního štábu, kteří mají možnost ovlivňovat způsob výstavby organizačních struktur, obranné plánování a tvorbu strategických dokumentů (šířeji řečeno vyšších důstojníků připisujících si k hodnosti zkratku „gšt.“, nebo bývalých vojáků, kteří se také honosili zkratkou „gšt.“ a dnes pracují jako občanští zaměstnanci) tvoří absolventi českého vojenského školství tzv. hanácké vorošilovky. Dříve to byla Fakulta velitelsko-štábní Vojenské akademie v Brně, později Ústav operačně taktických studií Univerzity obrany, ještě později Ústav strategických a operačních studií Univerzity obrany a nyní nově vytvářená katedra na Fakultě ekonomiky a managementu Univerzity obrany.
Samotná hanácká vorošilovka poskytovala a poskytuje sice z mezinárodního kvalitativního srovnání vojenské vzdělání asi páté až šesté třídy, protože se však v systému nečiní rozdíl mezi prestižními západními školami a tím, co je produkováno v Brně, je toto studium velmi oblíbené u tzv. šedivé plukovnické hmoty, jak ji jednou nazval jeden z jejich příslušníků a pozdější ministr obrany. Zásluhu na tom má právě sekce personální Ministerstva obrany, protože ta stanovuje tzv. ekvivalenty profesního vzdělání a stanovuje zásady personálního výběru, které doposud nositele skutečné znalosti řízení dnešních ozbrojených sil nezvýhodňují oproti absolventům hanácké vorošilovky.
Ta se navíc po roce proměnila v exkluzivní cestovní kancelář, kdy učí studenty praxe a nikoliv exkluzivní pedagogický sbor, jak je tomu na západních vojenských školách. Vzhledem k tomu, že je praxe založena na produktech této školy, dochází vlastně k zacyklení v celém řetězci poznání: Hloupost jednou vyprodukovaná vzdělávacím systémem je potvrzena praxí, kde však praxe už slouží jako učitelka, neboť původní pedagogický sbor natolik zdegeneroval, že již není schopen přinášet opravdu nové poznání.
Loni byl navíc celý kurs rozšířen o kombinovanou formu, v jejímž rámci několik vybraných funkcionářů Ministerstva obrany a funkcionářů přímo podřízených součástí, kteří mohou ovlivnit společenskou zakázku pro Univerzitu obrany nebo její budoucí postavení, absolvovalo kurs generálního štábu kombinovanou formou. Autor KRAČR byl mezi nimi. Je přirozené, že třístupňový systém velení/řízení vyžadující si „vkladná“, leč zbytečná velitelství, generuje rovněž poptávku po důstojnících vstupujících do armády povětšinou prostřednictvím Univerzity obrany. A kruh se opět uzavírá.
O peníze jde až v první řadě
Pro pochopení motivace proč je třístupňový systém velení/řízení tak oblíbený nelze kalkulovat pouze s vojenskou hloupostí a klientelismem zakořeněným napříč celým rezortem. Je třeba vidět i peněžní prospěch vycházející ze služebního platového řádu. Tak jako pro udržení zvláštního příplatku za třídnost letce v řádu tisícikoruny jsou někteří bývalí piloti schopni odčerpávat letové hodiny za statisíce, tak jsou někteří důstojníci i občanští zaměstnanci schopni stavět co nejvyšší hierarchické struktury generující početnou kohortu loajálních příjemců příplatku za řízení.
Nikoho nepřekvapí, že pouze armáda dnes používá zákon č. 143/1992 Sb. „o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech“. Ten vznikal v době budování trhu a předpokládal, že všichni zaměstnanci státu mohou být odměňováni ve stejném režimu, když jde vlastně o stejnou kategorii osob. Klamnost tohoto předpokladu se ukázala v dalších 15 letech. Co je však důležité, nastavení příplatku za řízení odpovídá třístupňovému systému velení/řízení. A kdo by z vedoucích pracovníků byl ochoten měnit status quo a ekonomicky si ubližovat na platě snižováním stupňů organizační struktury? To by byl asi opravdu blázen.
I proto má vlastně dlouholetý šéf sekce personální Ministerstva obrany a jeho úředníci čas studovat obor ochrana vojsk a obyvatelstva, než aby přemýšleli nad adekvátností systému odměňování profesionálních vojáků a možnostmi jeho inovace. KRAČR je tak vlastně opravdový produkt dnešních poměrů panujících na Ministerstvu obrany a třístupňový systém velení/řízení je pak jakýmsi Leninem – stále živým.
Vojenský slovník (Military Dictionary)
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 20. 12. 2009
Link, ke kterému patří výše uvedené logo mi poslal známý (děkuji velice za tip). Doporučuji jej přidat do oblíbených. Military Dictionary se vám může totiž kdykoli hodit. Jenom malé varování, pokud na tuto stránku skočíte a jen tak pro zábavu se budete chtít podívat na to, co znamená pár termínů, začnete klikat a klikat a za chvíli zjistíte, že už ve slovníku brouzdáte už pár hodin. Holt, s akronymy může být velká „zábava“.
Je to velice dobrý odkaz, zvláště, pokud potřebujete zjistit, co znamená ten či onen akronym. Jak píší autoři z firmy Babylon.com, která on-line vojenský slovník vytvořila:
Hardly any other domain is more occupied by technical terms, specialized terminology, internal jargon, acronyms and abbreviations than the military. Military terminology is rooted in the need of military organizations to have a uniform understanding. A need that is evident in any joint operation, where compatibility of communications systems and operating procedures have to be beyond all dispute.
Na výše uvedených stránkách naleznete nejenom akronymy amerického ministerstva obrany, ale i Evropské unie (EDA), NATO a akronymy mezinárodních vztahů a bezpečnostních studií. Před lety jsem psal o akronymech pro Lidovky. Jak jsem koukal, ten text už není na internetu. Takže, zde je jeho malý kousek (závěrečná pasáž), který náznačuje zmatky panující kolem zkratkových slov. Předpokládám, že pro většinu z vás to nebude nic nového:
…Každá jednotka či typ vojska však mají své výrazy, kterým někdo jiný těžko rozumí. Pěchota říká záchodům pochopitelně: „Latrine“, zatímco námořnictvo, námořní pěchota a pobřežní stráž používají z neznámých důvodů „Head“, což je normálně označení pro hlavu. Pěchota říká jídlu či jídelně „Chow“ (vysloveno jako „čao“) zatímco námořnictvo používá „Galley“. Proč Chow, už nikdo moc neví. Většina vojáků se ale shoduje na tom, že tento výraz pochází z korejské války a má zřejmě kořeny v korejštině. Ale samozřejmě se dá zaslechnout i tradiční označení „mess“.
„Byl jsem překvapen, když jsem byl u letectva, že oni používali SP pro Standardization Pilot, tedy pro někoho, kdo má na starosti, aby všichni piloti prošli stejným výcvikem,“ říká major Chris Belcher z velitelství 3. brigády patřící k První pěší divizi. “U pěchoty SP znamená Security Patrol a u námořnictva zase Short Patrol.“
Akronymů existují minimálně stovky, ale spíše tisíce. Zapamatovat si je všechny je proto nemožné. Ale naštěstí člověk si obvykle vystačí s několika málo desítkami, aby věděl, o čem lidé okolo něj mluví. Tedy pokud se shodnou oni.
„Takže třeba QRF znamená Quick Reaction Force, ale někdo ji označuje jako BRT, tedy Brigade Reaction Team. Je to totéž, ale každý tomu říká jinak,“ tvrdí seržant Matthew Acosta z 3. brigády.
„Co je to BRT? Přeci Brigade Reconnaissance Troops,“ říká Belcher.
„V Afghánistánu jsme používali BRT jenom pro Brigade Reaction Team,“ oponuje Acosta. Belcher pokrčí rameny a dodá, že zde v Iráku se to používá pro průzkumnou jednotku brigády. Acosta se otočí a rozhodí rukama: „Akronymy jsou děs.“


















Komentáře | Comments